Když začne do boje o Bílý dům mluvit byznys. Těžaři se bojí, že jim Biden zničí sektor

Americké trauma z válečného dobrodružství ve Vietnamu je spojováno mimo jiné s potupnými obrázky ze Saigonu (dnes Ho Či Minovo Město, pozn. red.). Tehdy z americké ambasády a z dalších střech domů vrtulníky evakuovaly poslední Američany a antikomunisty před vítězným Vietkongem. Obrat ve vietnamsko-americkém konfliktu začal po ofenzivě Tet v roce 1968, kdy americké veřejné mínění přestalo podporovat válku ve vzdálené zemi.

Stejně chmurně vidí zástupci ropného průmyslu budoucnost americké energetiky. Pokud by tedy měl v Bílém domě zasednout „zelený“ Joe Biden místo současné hlavy státu Donalda Trumpa.

Jedním z Bidenových kritiků je Bob McNally, bývalý poradce prezidenta George W. Bushe, který nyní šéfuje poradenské firmě Rapidan Energy Group. „Bidenovo vítězství rozpoutá ofenzivu Tet proti americkému ropnému a plynovému sektoru,“ tvrdí vojenským žargonem.

Proměna americké energetiky

O Bidenově energetické politice není zatím příliš známo, i když právě energetika podle Financial Times výrazně ovlivní ekonomický vývoj Ameriky v dalších letech.

Na stole je program podpory zelených technologií za dva biliony dolarů, jenž může navždy změnit současný americký průmysl. Toho se zástupci těžařů obávají, podle nich by pak zanikly až stovky tisíc pracovních míst.

Bidenův volební štáb ale kontruje a zdůrazňuje, že investice do nových technologií vytvoří deset milionů kvalifikovaných pracovních míst.

Navíc těžaře v současnosti trápí i vývoj na trhu – nízké ceny ropy je nutí i bez klimatické politiky byznys změnit. Daleko lepší vyhlídky na návratnost mají investice do obnovitelných zdrojů.

Mlžení okolo frakování

Je přitom paradoxní, že produkce ropy z břidlicových ložisek v USA se nejvíce rozmohla v éře, kdy byl Biden viceprezidentem Baracka Obamy (byl prezidentem od ledna 2009 do roku 2017, pozn. red.). To se ale ceny ropy pohybovaly okolo sta dolarů za barel a bylo výhodné těžit ropu a plyn pomocí frakování.

VÍCE K TÉMATU:

Čeká nás globální cenová válka o ropu? Kolik vlastně stojí těžba jednoho barelu černého zlata?

Takový ropný šok tu ještě nebyl! Ceny ropy jsou poprvé v historii záporné

Proč barel ropy jen tak nezdraží?

Tehdejší Obamova administrativa v roce 2015 zrušila zákaz vývozu ropných produktů, což pomohlo v boomu těžby z břidlic.

Ohledně budoucího zákazu této technologie ale Biden vysílá neurčité a odporující si signály. Nechce před volbami naplno říci, zda hydraulické štěpení zakáže, jak požaduje klimaticky radikálnější část demokratů. Obává se totiž, že přijde o hlasy voličů, kteří jsou v tomto sektoru zaměstnáni.

Mike Sommers, mocný šéf lobbistické skupiny American Petroleum Institute, však uklidňuje, že případná Bidenova politika nebude tak radikální, pokud bude vládnout z Oválné pracovny.

Také web časopisu Forbes upozornil, že by demokratický prezident frakování nezrušil. Odvolává se na Bidenův slib voličům ve státě Pensylvánie, což je jeden z klíčových států ve volbách, kde bude rozhodovat každý hlas. Zemní plyn je v současnosti klíčovou surovinou, která v Americe zajišťuje produkci elektřiny.

GRAF: Vývoj těžby ropy v USA
Od roku 2010 do roku 2019, v mil. barelů denně (průměr)

Zdroj: EIA

Ambiciózní sliby

Expertka na klimatickou politiku z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře Leah Stokesová připomenula, že Bidenova sázka na čisté technologie je v rámci historie Ameriky nejambicióznější a přesahuje i cíle některých „zelených“ amerických států.

Už do roku 2035 chce Biden a jeho tým dekarbonizovat americkou energetiku. To znamená podporu hlavně pro větrnou a solární energii. Tedy opak Trumpových priorit, které sází na těžbu fosilních zdrojů, ale i na vývoj modernějších jaderných reaktorů. Ty ovšem podporují i demokraté jako bezemisní zdroj.

Podle slibů demokratického veterána mají být Spojené státy do roku 2050 uhlíkově  neutrální. To zahrnuje i masivní elektrifikaci dopravy a vybudování příslušné infrastruktury dobíjecích stanic a bateriových úložišť.

Kritici ale namítají, že se neuváženými „zelenými“ zásahy zničí americký ropný a plynárenský průmysl, který platí za klíčový obor americké ekonomiky. Bude také záležet na tom, zda demokraté ovládnou i americký Senát.

Sázka na větrníky na moři

Studie vědců z Kalifornské univerzity v Berkeley tvrdí, že změna politiky může vést k tomu, že za patnáct let bude z 90 procent energetický sektor tvořen bezuhlíkovými zdroji a nebude to mít vliv na cenu energie pro Američany.

I konzultační firma Wood Mackenzie věří, že se americké kapacity off-shore větrných parků mohou do deseti let vyrovnat kapacitám ropných vrtů na moři.

Přestože by dotace na zelené zdroje vyšly na 1,7 bilionu dolarů, na ekologických a zdravotních dopadech by se ušetřilo 1,2 bilionu dolarů. „Technicky i finančně to je proveditelné,“ obhajuje zelenou energetickou revoluci Stokesová. Navíc podle ní řada zelených řešení za patnáct let dále zlevní.

Dotace na ukládání uhlíku

Spor se vede hlavně o budoucí úlohu zemního plynu, protože jeho energetický význam stoupá. Především plynárenským sektorem je vykreslován jako ideální kandidát na zdroj, který ekonomiku převede od uhlí a ropy ke slunci a větru.

Plynové elektrárny by měly v budoucnu více spoléhat na technologii zachytávání a ukládání uhlíku (CCS). Tato varianta je ale nyní v komerčním měřítku příliš drahá.

I Biden ale připouští, že by se do ukládání CO₂ měly napumpovat federální peníze, případně daňové úlevy, aby se CCS rozšířilo. S tím souhlasí i zástupci z tábora republikánů. Podpora plynu by tak umožnila zachovat práci v sektoru těžby z břidlic.

Cesta do pekel?

Trump nicméně varuje před tím, že Biden je ohrožením nejen pro „bibli a boha“, ale také pro „náš druh energie“. Tedy pro ropné břidlice.

Současný prezident zároveň varuje, že by demokrat v Bílém domě znamenal zánik 600 tisíc pracovních míst v tomto sektoru. Ve hře je totiž i zákaz budování nových vrtů na federální půdě.

V současnosti se těžařské společnosti potýkají s řadou bankrotů, protože se firmy v době rozmachu frakování před několika lety silně zadlužily a při současných cenách ropy a plynu je hydraulické štěpení nerentabilní.

Směs strachu a rezignace

Nicméně obavy a určitá míra skepticismu neobcházejí jen v ropném a plynárenském sektoru. Také u některých bank a investorů na Wall Street panuje „směs strachu a rezignace“, pokud by listopadové volby vyhrál sedmasedmdesátiletý politik.

Bude stačit, pokud opět zavede regulační opatření z éry Baracka Obamy, které Trump za poslední čtyři roky zrušil. To se týká přísnější ochrany životního prostředí, omezení úniku metanu u vrtů a z potrubí. A také povinnosti firem podrobně informovat o klimatických rizikách a emisích souvisejících s těžbou ropy a plynu.

Regulace by se totiž projevila i na výsledcích firem, a tím pádem by mohlo dojít ke krácení zisků investorů. „Pokud jste někdo z ropného a plynárenského sektoru a Biden vyhraje, budete mít strašně moc starostí,“ vystihuje pocity manažerů (nejen) ropných firem Dan Eberhart, který je šéfem energetické společnosti Canary, jež poskytuje zařízení pro ropné vrty.

Šéf Canary je podporovatelem Trumpa a soudí, že se Biden bude chtít zalíbit hlavně ekologům a aktivistům. To by pak významně ohrozilo budoucí investice do tradičního oboru hlavně v Texasu a Pensylvánii.

Ropný muž

Byť republikáni ani Trump nezveřejnili program pro následující volební období, dají se plány současného prezidenta odvodit z jeho kroků v úřadě. Není to dlouho, co tlačil na dohodu o omezení těžby ropy mezi Ruskem a Saúdskou Arábií, aby se zvýšily ceny černého zlata. A tím pádem se „pomohlo“ i americkým těžařům.

Za jeho prezidentování se také zvýšila produkce ropy i plynu USA (viz graf výše) a zároveň roste export ve formě LNG. Trumpova administrativa se také snaží zablokovat dokončení plynovodu Nord Stream 2 pod Baltem a v Evropě propaguje nákup kapalného plynu od amerických firem.

„Rozhodně nelze čekat, že (pro Bidena) bude prioritou dostat těžbu zpět na 13 milionů barelů ropy denně,“ obává se Mike Sommers z American Petroleum Institute. Doufá ale, že v případě Bidenova vítězství bude jeho politika umírněnější, než jak ji nyní vykresluje Trump a jeho věrní.

Nejistá energetická budoucnost

V zahraniční politice lze ovšem očekávat zmírnění sankcí vůči Íránu včetně zákazu exportu ropy. Svou produkci by pravděpodobně zvýšila i Saúdská Arábie. Ani jeden z kroků by nepomohl americkým těžařům, protože by to vedlo k dalšímu pádu světových cen ropy i plynu.

Návrat Ameriky k pařížské klimatické dohodě by zvýšil tlak na omezení emisí skleníkových plynů, což by ropným společnostem také neprospělo.

„Volby prezidenta v roce 2020 mohou mít hodně společného s tím, jak bude vypadat svět v roce 2030,“ shrnul energetický analytik Kevin Book z Clearview Energy Partners.