Čeká nás globální cenová válka o ropu? Kolik vlastně stojí těžba jednoho barelu černého zlata?

Jeden barel za 150, za 100, za 40, nebo dokonce za 20 dolarů. V takovém rozpětí se v posledních 15 letech pohybovaly ceny ropy. Současnou cenovou válku, kdy se hodnota černého zlata pohybuje na novodobých minimech, vyvolala roztržka mezi Saúdskou Arábií a Ruskem na posledním jednání Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a přidružených těžařů (OPEC+).

Důvod rozmíšky byl jednoduchý – nízké ceny ropy. Zatímco Saúdi chtěli objem těžby snížit, čímž by docílili omezení nabídky a růstu ceny černého zlata, Rusové to odmítli. Kolaps jednání otřásl ropným trhem a poslal ceny začátkem března o třetinu níže k hranici 30 dolarů za barel.

Místo původně navrhovaného omezení těžby navíc Rijád posléze ještě přilil olej do ohně a rozhodl se, že si i při nízké ceně ropy navýšením těžby vylepší svoji tržní pozici. Před bitvou dodával na trh desetinu celosvětové produkce ropy.

K tomu si připočtěme globální pandemii koronaviru, která zasáhla trhy a postupně se od února rozšířila do celého světa, což trhům – včetně toho komoditního – rozhodně nepřidalo. Nelze se tak divit, že cena severomořské ropy Brent se propadla až do blízkosti 20 dolarů za barel.

GRAF: Vývoj ceny ropy Brent
Za posledních šest měsíců, v USD za barel.

Zdroj: tradingeconomics.com

Dohoda na obzoru?

Dílčí naději dal trhům začátkem dubna americký prezident Donald Trump, který na Twitteru uvedl, že Rijád s Moskvou znovu zasednou k jednacímu stolu. Smírná dohoda mezi velmocemi by se tak podle něj měla brzy zrodit. Ropa zareagovala okamžitým růstem o více než 40 procent a její cena se stabilizovala – možná jen dočasně – nad 30 dolary za barel.

Ani jedna z ropných velmocí ale Trumpova slova nepotvrdila. Saúdové se zmohli na vágní prohlášení, v němž žádají svolání mimořádného jednání producentů a „férovou“ dohodu. Rusové pak dokonce dosažení dohody explicitně odmítli.

Média později přinesla zprávy popírající Trumpův výrok, že by ruský prezident Vladimir Putin jednal se saúdským korunním princem bin Salmánem, natož že by byla na stole konkrétní dohoda.

Konec cenové války?

Možné rozuzlení přineslo jednání OPEC+ naplánované na den před Velkým pátkem.  OPEC sníží těžbu ropy o 0 až 11 milionů barelů denně, uvedl íránský ministr ropného průmyslu. Od července bude snížení těžby skupinou OPEC+ mírnější, bude činit osm milionů barelů denně. Další změna má být od ledna 2021, kdy bude snížení těžby zmírněno na šest milionů barelů denně.

Podle analytiků je dohoda o snížení nedostatečná, protože poptávka po ropě by se měla kvůli koronaviru zmenšit až o 35 milionů barelů denně.

Podle neoficiálních zdrojů se Saúdská Arábie a Rusko nyní předběžně dohodly, že sníží svoji produkci každý na 8,5 milionu barelů denně. Saúdská Arábie v únoru těžila zhruba 9,7 milionu barelů denně, ale v posledních šesti týdnech svoji těžbu výrazně zvýšila.

Rozhodnutí těžařů OPEC+ má vytvořit základ pro jednání o dalších příspěvcích ke snížení těžby od zemí ze skupiny G20. Podle analytiků bude skupina požadovat po dalších zemích, aby slíbily snížení těžby o pět milionů barelů denně.

Pnutí sílí

Očekává se, že země vyvinou či začnou vyvíjet tlak na Spojené státy, aby se ke snížení těžby připojily. Což může být pro Ameriku problém – koordinovaná akce těžařů v USA by totiž byla v zemi nezákonná. Hlava Bílého domu nicméně tvrdí, že po něm OPEC nic takového nechce. Každopádně ale Trump připustil, že už k poklesu těžby v USA došlo v důsledku poklesu cen ropy. Což je logické, neboť náklady na těžbu v Americe jsou výrazně vyšší než v oblasti Perského zálivu.

Nic ale není nemožné. Regulaci těžby již připustil americký stát Texas, který představuje centrum ropné produkce v USA. K jednání je údajně svolný i kanadský stát Alberta.

Podle hlavního ekonoma společnosti Czech Fund Lukáše Kovandy si svým předchozím  tweetem Trump možná jen připravoval půdu. Pokud by se totiž Rijád s Moskvou znovu nedohodl, mohl by je nařknout z neplnění slibu, který ovšem nikdy nedaly. Podle Kovandy by tím Trump získal záminku pro zavedení cel na dovoz ropy do USA.

„Trumpovi jde o omezení rozsáhlého propouštění v americkém ropném a energetickém průmyslu, které v současnosti hrozí. Míra nezaměstnanosti v USA se může letos vyšplhat až k úrovni 30 procent.  Tedy výše, než kde byla během velké hospodářské krize ve třicátých letech 19. století,“ podotýká Kovanda. Dodává, že to pochopitelně značně ohrožuje Trumpovo listopadové znovuzvolení.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Globální ropný trh nad propastí: kromě koronaviru na něj dopadne i cenová válka Saúdů

Saúdové kralují burze a Evropa řeší uhlíkovou neutralitu

Burzovní start podniku Saudi Aramco „přepisuje dějiny“

Vítězové a poražení

Vzhledem k tomu, že náklady na těžbu ropy se mezi jednotlivými producenty diametrálně liší, má tato cenová válka dopředu jasné vítěze a poražené. Pojďme se tedy podívat blíže na to, jak moc postihuje nízká cena ropy jednotlivé těžaře.

Zatímco náklady těžařů z oblasti Perského zálivu se pohybují mezi 20 a 30 dolary na barel, někde i níže, Američané musí vydat více než dvojnásobek. Američtí i kanadští těžaři totiž získávají ropu tzv. frakováním z břidlic a písků. Přitom právě díky břidlicím se Spojené státy postupně staly největším producentem ropy na světě. Přesto těm ze Středního východu při nízké ceně ropy nemohou konkurovat.

Pokud by cena ropy byla dlouhodobě na současných úrovních, pak by americké firmy musely škrtit investice a začít spořit. Jak nedávno uvedl pro agenturu Reuters Ian Nieboer ze společnosti Enverus, jen k financování přímých nákladů potřebují Američané cenu nad 40 dolary za barel. Z dlouhodobého hlediska by se zachování současné ceny stalo pro těžaře z břidlic ekonomicky neúnosným.

GRAF: Kolik stála produkce barelu ropy ve vybraných zemích
Jde o data za rok 2015, v USD za barel, fialová křivka ukazuje kapitálové výdaje a zelená provozní výdaje.

Zdroj: CNN Money, Rysted Energy

Válka šejků

Ostatně současná cenová válka není první a asi ani poslední, kterou Saúdská Arábie vede. Zatímco nyní tlačí na omezování produkce, před pěti lety Saúdové nutili ostatní členy kartelu OPEC  k opaku.

Tehdy je na jednání „přesvědčili“, aby souhlasili s udržením denní produkce na 30 milionech barelů denně v zájmu udržení si tržního podílu. Navzdory snahám chudších členských zemí produkci omezit a zvýšit tím ceny, na kterých jsou právě chudší členové životně závislí.

Nutno podotknout, že OPEC se na celkové produkci ropy, která se pohybuje kolem úrovně 100 milionů barelů denně, podílí zhruba třetinou. Nicméně pandemie koronaviru poptávku srazila skoro o třetinu na úroveň 70 milionů barelů denně. Analytik firmy Rystat Energy Bjornan Tonhaugen odhadl, že v dubnu bude nabídka na ropném trhu převyšovat poptávku o 28 milionů barelů denně a v květnu o 21 milionů barelů denně.

GRAF: Vývoj globální produkce a spotřeby ropy
Od roku 2015 do roku 2021 (od 2. čtvrtletí 2020 se jedná o predikci), v mil. barelů ropy denně.

Zdroj: EIA

Podle údajů amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) činila loni průměrná produkce ropy zemí OPEC 34,65 milionu barelů denně. Nečlenové aliance pak těžili 65,92 milionu barelů za den. Odhady IEA pro letošek jsou o něco nižší, ale lze čekat, že právě pokles poptávky kvůli koronaviru zřejmě ještě výkony poupraví.

Další ranění

Cenová válka však z trhu nevytlačuje jen Američany, projevuje se i u dalších států, jejichž příjmy závisí na ropě. Radost z poklesu cen nemají ani v bankrotující Venezuele, v Íránu či Rusku, jehož rozpočet je na příjmech z ropy také výrazně závislý.

I proto se analytici domnívají, že Moskva bude nucena za jednací stůl s Rijádem zasednout. „Jak Rusko, tak Saúdská Arábie potřebují ropné příjmy jako sůl, aby mohly plnit svoji veřejnou kasu a sanovat svoji ekonomiku zasaženou koronavirem,“ dodává Kovanda.

Vzhledem k tomu, že většina producentů ropy prodává v současnosti za ceny hluboko pod úrovní rozpočtových nákladů, budeme podle komoditního stratéga Saxo Bank Oleho Hansena časem svědky opětovného zotavení trhu.

„Než k tomu ovšem dojde, musí virus nejprve začít ustupovat nebo musí dojít k významnému a dlouho očekávanému snížení počtu produkčních firem s vysokými náklady například v USA a v Brazílii,“ dodává Hansen.

Podotýká také, že zotavení ropných cen bude brzdit i očekávaný rychlý vzestup akcií, které v důsledku koronaviru od začátku roku rovněž výrazně propadly. S tím, jak se ale budou jednotlivé země postupně vracet do normálu, lze očekávat, že finanční trhy v euforii porostou.

Podle odborníků si Saúdská Arábie po neúspěchu březnového jednání s Ruskem spočítala, že má-li vůbec šanci, aby pro ni současná cenová válka získala vyšší tržní podíl na trhu s ropou, je to nyní.

Tržní ohlédnutí

Prapůvod současného vývoje lze spatřit v době těsně před začátkem finanční krize v roce 2008. Ceny komodit včetně ropy se pohybovaly na svých maximech.

Texaská ropa WTI se prodávala za 170 dolarů za barel, severomořská ropa Brent se pomalu přibližovala 150 dolarům.

GRAF: Srovnání cenového vývoje ropy Brent a severoamerické WTI
Za posledních deset let, v USD za barel

Zdroj: tradingeconomics.com

Není divu, že tak vysoké ceny přilákaly investory a pomohly rychlému rozvoji těžby z břidlic. Z toho těžili právě Američané, kterým nahrálo do karet několik faktorů.

Zaprvé příznivé geologické podmínky – rozsáhlé průzkumy ukázaly, že zásoby břidličného plynu a ropy se vyplatí těžit. Zadruhé se země poměrně rychle oklepala z krize, a tak došlo k ekonomickému rozvoji a k růstu investic – i do těžby ropy. Zatřetí USA zjistily, že díky domácí těžbě by mohly snížit svoji energetickou závislost na dovážené ropě.

Přibrzděný ropný boom?

Každopádně je jasné, že podobně jako při poklesu před pěti lety, i nyní nízké ceny ropy americké a kanadské těžaře zasáhnou. Otázka je, jak moc je to bude bolet.

Analytici se v tomto směru odvolávají na takzvanou nákladově rovnovážnou cenu (breakeven price, pozn. red.), což je cena, kterou daná země či producent potřebuje k vyrovnanému hospodaření. Tato cena zahrnuje jak samotné náklady na těžbu, tak i náklady na hledání a průzkum potenciálních ložisek, výstavbu těžebního zařízení, přepravu, prodejní, administrativní a další náklady spojené s ropnou produkcí.

Americké břidlice mají tuto rovnovážnou hranici v průměru kolem 60 dolarů na barel, záleží na náročnosti těžby v dané lokaci. Navíc u těchto vrtů rychle klesá výtěžnost až o 65 procent během jednoho až dvou let, takže nové vrty je třeba stavět kontinuálně.

Ale propad cen automaticky neznamená, že všechny americké břidlicové vrty se nakonec zavřou. Někteří těžaři utopili v těžbě velké investice a potřebují dál těžit. Další firmy se budou snažit ořezat náklady. Odborníci pak dodávají, že nízké ceny povedou na americkém trhu ke konsolidaci, která by sektor mohla posílit, podobně jako již dříve.

Poněkud odlišná situace je v Kanadě, kde těžba z ropných písků vyžaduje vysoké počáteční náklady, ale pokud jsou jednou uhrazeny, lze ropnou produkci několik desítek let udržet. A to i při relativně nízkých cenách, protože náklady již nejsou tak vysoké.

Je tedy obtížné predikovat, zda pokles cen ropy opravdu americkým těžařům ublíží, anebo odhadovat, kde leží cenové dno černého zlata. Pokud by však chtěli Saúdové, potažmo OPEC opravdu vytlačit americké těžaře z trhu, museli by držet nízké ceny celý rok, možná i déle.