Globální ropný trh nad propastí: kromě koronaviru na něj dopadne i cenová válka Saúdů

Nedohoda na hlubších těžebních škrtech aliance OPEC+ přinesla finančním trhům další těžkou ránu.

Cena ropy typu Brent se při začátku obchodování historicky propadla o více než 14 dolarů za barel, a to v řádu sekund. Propad o 31 procent je nejvýraznější od války v Iráku v roce 1991.

GRAF: Vývoj ceny ropy Brent
Za posledních 30 let, v USD za barel

Zdroj: tradingeconomics.com

Stalo se tak v důsledku jiné války, naštěstí jen cenové, kterou o víkendu Saúdská Arábie vyhlásila Rusku a vlastně všem dalším ropným těžařům. Moskva totiž minulý týden odmítla přistoupit na další snížení těžby ropy, po němž právě Rijád nejhlasitěji volal.

Nepadá jen ropa

Padá nejen cena ropy, ale také třeba měny zemí, které mají z ropy značné příjmy. Norská koruna dnes vůči dolaru znehodnotila na nejslabší úroveň od roku 1985.

V důsledku ropné cenové války se dnes dramaticky propadají asijské a pacifické burzy. Japonské akcie poklesly o více než pět procent, australské dokonce o více než sedm procent.

Citelně ztrácejí také termínové kontrakty na obchodování na burzách evropských a amerických.

Černé pondělí

Obchodníci očekávají katastrofální den, opravdové „černé pondělí“. Ropná cenová válka totiž ještě umocňuje již tak extrémní tíseň, kterou trhy pociťují kvůli celosvětovému šíření koronavirové nákazy.

Ekonomické důsledky globálního šíření koronavirové nákazy tedy nabírají dosud netušený spád. Většinou jde – a ještě bohužel půjde – o důsledky neblahé, které pocítí i Česko.

Existují však výjimky. Ve stínu uvržení milionů obyvatel severní Itálie do karantény poněkud zaniklo právě to, že světové ropné velmoci vstoupily do války. Do cenové války, jejímž výsledkem mohou být nejlevnější pohonné hmoty v Česku od roku 2009.

Ty by byly pro tuzemskou ekonomiku, jež je čistým dovozcem ropy, vzpruhou zvláště vítanou právě nyní, v době jejího hrozícího dalšího závažného zpomalení v důsledku koronaviru.

GRAF: Vývoj průměrné ceny benzinu a nafty v Česku
Od roku 2007 do současnosti, v Kč

Zdroj: kurzy.cz/CCS

Saúdové tlačí

Saúdská Arábie den po kolapsu jednání aliance OPEC+ srazila své ceny zahraničním ropným odběratelům nejvýrazněji za posledních 20 let.

Historicky nevídanou slevou se snaží vemluvit evropským, americkým či asijským zákazníkům, aby odebírali ještě více saúdské ropy, a to zejména na úkor ropy ruské.

Zároveň se Rijád podle kuloárních zpráv chystá dramaticky navýšit ropnou těžbu, zřejmě až na rekordní úroveň dvanácti milionů barelů denně. V současnosti Saúdská Arábie těží 9,7 milionu barelů denně, už v dubnu těžbu „zarovná“ na deset milionů barelů. A potom půjde ještě výš.

Tlak na Rusko

Ropné království už v minulosti vedlo několik cenových válek. Tato – namířená zejména proti Rusku – je však historicky bezpříkladná. Přichází totiž v době, kdy ropný trh čelí kvůli koronaviru zřejmě nejhlubšímu propadu poptávky v dějinách.

Společnost IHS Markit minulý týden zveřejnila prognózu, podle níž v letošním prvním čtvrtletí klesne celosvětová poptávka po ropě nejvíce v historii. Prognóza předpokládá, že od ledna do března 2020 dosáhne denní spotřeba ropy úrovně pouze 96 milionů barelů, zatímco loni v prvním čtvrtletí to bylo 99,8 milionu barelů.

Rijád se agresivním zlevněním ropy a navýšením její těžby snaží vyděsit Rusko dříve, než tím sám sebe ekonomicky fatálně poškodí. Saúdové vsadili na to, že nadprodukcí ropy v čase padající poptávky srazí její cenu natolik, že vylekaní Rusové opět usednou za jednací stůl.

VÍCE K TÉMATU:

Ceny ropy na rozcestí: zachrání je kartel OPEC? Rozhodující slovo bude mít Rusko

Koronavirus udeřil i na finanční trhy. Burzy v Číně se propadly nejvíc od roku 2015

Moskva se nízké ceny nebojí

Od něj bez dohody odešli minulý týden, kdy se tím pádem zhroutila více než tři léta trvající aliance Saúdské Arábie, Ruska a dalších více než 20 tradičních těžařů.

Moskva se odmítla podvolit tlaku Rijádu a ostatních těžařů, aby se podílela na dalším omezování těžby. To mělo v čase nastupující koronavirové krize zajistit stabilizaci ceny ropy.

Jenže Moskva umí žít s nižší cenou ropy mnohem lépe než Saúdská Arábie, jejíž státní kasa je na ropných příjmech závislá výrazně více než ta ruská.

Geopolitický přínos?

Rusové navíc – na rozdíl od Rijádu – vidí v levné ropě geopolitický přínos. Kreml totiž pochopil, že pokud nezasáhne vůči americkým břidličným těžařům, vlastně tím nahrává Washingtonu.

Ze Spojených států se díky nim stává ropná velmoc, která je stále méně závislá na dovozu energií ze zahraničí. To Trumpově administrativě nahrává, neboť snáze může v zahraničí uplatňovat své zájmy prostřednictvím uvalování ekonomických či energetických sankcí.

Ať už proti Venezuele, ruskému podniku Rosněfť, stavbě plynovodu Nordstream 2 a všemu dalšímu, co není v souladu se zájmy Washingtonu.

Těžba břidličných producentů ropy v USA je nákladnější než těžba tradičních producentů typu právě Ruska či Saúdské Arábie a vyplácí se jim pouze nad určitou úrovní ceny ropy.

Rusko na úkor amerických břidlic

Jakmile ropa pod tuto úroveň zlevní, břidliční producenti omezují nebo ukončují svoji těžbu. Přitom Moskva ráda obsadí takto vyklizené místo na trhu a svůj tržní podíl navýší.

Nižší cenu ropy si pak bude kompenzovat tím, že jí prodá více. Rusko tedy usiluje o to, aby kvůli až příliš levné ropě „krvácel“ energetický sektor USA.

Saúdská Arábie se nyní nově snaží o to, aby kvůli ropě ještě levnější „krvácelo“ Rusko také. Či spíše aby si uvědomilo, že mu takové „krvácení“ hrozí, a vrátilo se za jednací stůl. Levná ropa ladí s ruskými geopolitickými zájmy, pokud však bude levná až příliš, sama Moskva začne ekonomicky slábnout.

Kvůli nižšímu příjmu z ropy, které nevykompenzuje ani navýšený tržní podíl. Za takové situace ovšem nutně bude fatálně poškozen také sám Rijád.

Arabská hra vabank

Saúdové rozehráli hru vabank. Riskantně sázejí na to, že Rus usedne za jednací stůl dříve, než sami kvůli extrémně levné ropě „vykrvácí“.

Rusko je však dnes lépe připraveno čelit nízkým cenám ropy než před deseti lety nebo než ještě v roce 2014, kdy Rijád započal zatím poslední cenovou válku, víceméně neúspěšnou.

Západní sankce namířené na Rusko jej v uplynulých letech učinily odolnějším, takže jeho rozpočet snese celkem pohodlně právě i současné ceny ropy kolem 45 dolarů za barel. Saúdský rozpočet snáší v pohodě ceny teprve až kolem 80 dolarů za barel.

Těžko si představit, že by Saúdská Arábie svým nynějším manévrem ukořistila až takový tržní podíl, který by jí kompenzoval dramaticky poníženou cenu ropy.

Výpadkem čínské poptávky je navíc zatím poškozena více právě ona než Rusko. Zatímco čínský dovoz saúdské ropy v důsledku koronaviru opravdu znatelně poklesl, z Ruska do Číny surovina stále proudí prakticky nezměněným tempem.

Peking ropu z Východosibiřsko-tichomořského ropovodu totiž ukládá ve svých zásobnících, a to na základě dlouhodobého kontraktu, který zatím koronavirový náraz vlastně nijak nenarušil.

Čeká nás levný benzin

Tři se perou, čtvrtý se směje. V příštích týdnech totiž pravděpodobně citelně klesne nejen cena ropy, ale také pohonných hmot (nejen) u českých čerpacích stanic.

Rozhodně nelze vyloučit, že jak benzin, tak nafta budou už v dubnu stát opět méně než třicet korun na litr (nyní stojí v průměru přes 31 korun za litr), což se stalo naposledy v létě 2017 (viz graf výše, pozn. red.).

Pokud by cena ropy trvaleji klesla k úrovni kolem 30 dolarů za barel, nelze vyloučit postupné zlevňování pohonných hmot v Česku až k úrovním kolem 25 korun za litr, a dokonce pod tuto úroveň. Což je samo o sobě pro Česko pozitivní zpráva.

Vždyť pád cen ropy v letech 2014 a 2015 byl prostřednictvím zlevnění pohonných hmot a dalších ropných produktů jedním z impulsů, který pomohl nastartovat pokrizový ekonomický boom v ČR. Nyní by zase pomohl tlumit nepříznivé ekonomické dopady koronavirové krize.

S cenami musí dolů i Rusko

Jestliže je u nás vstupní ropou převážně ropa uralská (viz box vpravo), proč ji ovlivňuje skutečnost, že Saúdská Arábie, a nikoli Rusko, v rámci zmíněné cenové války dramaticky (nejvýrazněji za posledních 30 let) srazila cenu ropy svým odběratelům, zejména těm asijským?

Světový trh s ropou je totiž propojený. Není proto možné, aby byla uralská ropa delší dobu výrazně dražší než ropa ze Saúdské Arábie. Jakmile by tomu tak bylo, vzrostla by celosvětově poptávka po levné ropě za Saúdské Arábie, zatímco zájem o uralskou ropu by opadl.

I Rusko musí jít s cenou dolů, neboť ruský trh s ropou je integrovaný do světového trhu. Přestože například obchodování s termínovými kontrakty na uralskou ropu není zdaleka tak rozvinuté jako obchodování s termínovými kontrakty na severomořskou ropu typu Brent.

I proto je právě cena Brentu vnímána jako referenční, pročež na ni primárně zaměřují svoji pozornost ekonomičtí analytici a následně i média.

Uralská ropa netáhne

Rusko sice v roce 2016 spustilo obchodování s termínovými kontrakty na uralskou ropu, po němž dlouho volal dokonce prezident Vladimir Putin, avšak tento trh se zatím nerozvinul.

Obchodníci jej nepovažují za dostatečně likvidní – uralské ropy zkrátka v jejích očích není na burze dostatek k plnohodnotnému obchodování. Postrádá také podporu mezinárodních obchodních společností.

Uralská ropa se totiž prodává převážně mimo burzu, zejména prostřednictvím dlouhodobých kontraktů. To však neznamená, že by její cena byla „odpojena“ od vývoje na světovém trhu. Cena závisí na vývoji ceny Brentu, jakožto referenčního druhu ropy.

Cena uralské ropy je zpravidla o něco levnější než cena Brentu. Například v období od září 2014 do prosince 2018 se rozdíl cen obou druhů ropy pohyboval v rozmezí od deseti amerických centů až po čtyři americké dolary za jeden barel.

Je totiž o něco náročnější, a tedy nákladnější produkovat pohonné hmoty právě z uralské ropy než z lehčího Brentu. V některých obdobích ale cena uralské ropy vyskočí nad cenu Brentu, byť spíše přechodně. Například loni v srpnu krátce stál barel uralské ropy o jeden dolar více než barel Brentu.

K těmto občasným „výstřelkům“ dochází tehdy, když globálně panuje nadprůměrná sháňka po těžších typech ropy. Uralské ropě tak vyhovují sankce USA namířené proti Íránu, neboť v jejich důsledku je na trhu relativní nedostatek íránské těžší ropy.

Tento nedostatek podněcuje poptávku po uralské ropě jako záložním řešení, což vyhání její cenu nad cenu Brentu. Od prosince 2018 nastalo takových přechodných období hned několik, uralská ropa zpravidla předčila cenu Brentu o necelý dolar za barel.

Zasáhnou oficiální místa?

Kromě koronaviru se tedy na trzích šíří další zásadní nejistoty: co teď bude se světovou energetikou, co teď bude s Blízkým východem a kdo vlastně bude od příštího roku americkým prezidentem?

Na řadě jsou centrální banky a vlády, v prvé řadě americký Fed a americká vláda. Musí přijít s koordinovanou a masivní záchrannou akcí v oblasti jak fiskální, tak monetární.

Mezinárodní spolupráce, jež přirozeně vytváří podmínky pro takový koordinovaný zásah, je však v posledních letech soustavně narušována, například obchodními válkami a zaváděním cel. Existuje tedy slabší potenciál pro účinnou mezinárodní akci, což investorům jen přidává na již tak enormní nejistotě.