Mohlo by vás také zajímat
Nový šéf ČT, americké tažení proti kryptu a další revoluce od Applu aneb souhrn ekonomických událostí 23. týdne 2023
Libor Akrman 9. června 2023Dvořáka v čele ČT vystřídá Souček; SEC žaluje kryptoburzy Coinbase a Binance; Budvar odvede státu 250 milionů; maloobchodní tržby klesly…
Nejen PET a plech, Češi by snesli i zálohy na skleněné lahve a kartony
Libor Akrman 9. června 2023Zatímco řada západoevropských zemí již jednorázové nápojové obaly zálohuje, v České republice se debata na toto téma teprve rozbíhá. Ačkoli…
Definice štěstí v době všeobecného stresu, vysoké inflace a války s Ruskem
František Novák, Libor Akrman 9. června 2023Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš, zpívá Richard Müller. V dnešní době je stále těžší najít…
- GLOSA
Hamižflace: další faktor, který drží ceny v Česku vysoko
Skokový nárůst cen vstupů (v důsledku nabídkového šoku) v posledních letech vedl k agresivní cenotvorbě. Spotřebitel totiž často nebyl schopen odlišit, zda za zdražováním stojí vyšší ceny vstupů, nebo navyšování marží. To přináší fenomén nazývaný jako hamižflace.
V posledním roce pozorujeme cenovou asymetrii napříč mnoha sektory české ekonomiky. (Ilustrační foto) Zdroj: PxHere
Ten fenomén známe všichni velmi dobře. Když na světových trzích roste cena ropy, tuzemští pumpaři na nic nečekají a rychle zdražují. Zvláště v časech prudkých cenových výkyvů.
Opačným směrem je však cenová korekce o poznání zdrženlivější a levnější ropa se na totemech čerpacích stanic projeví s viditelným zpožděním. V posledním roce však tuto cenovou asymetrii pozorujeme nejen v případě pohonných hmot, ale napříč mnoha dalšími sektory české ekonomiky.
Podržené ceny zvyšují marže
Spotřebitelské ceny začaly v Česku prudce růst ke konci roku 2021, přičemž zdroje hledejme jak na straně zahraničních nabídkových faktorů (zejména dražší energie), tak těch domácích poptávkových (přehřátý trh práce, uvolněná fiskální politika).
V některých odvětvích však zároveň docházelo k růstu cen nad rámec objektivně vyšších nákladů.
A podobná je situace i nyní – obchodníci se snaží držet ceny na vysokých úrovních, nebo dokonce dále zdražovat. Nehledě na prudký pokles cen energií (plyn je meziročně levnější o 60 procent) nebo námořní dopravy (meziročně až 80 procent).
Jak je to možné? Část firem jednoduše využila unikátních postcovidových makro podmínek, kdy mohou zdražovat, aniž by čelily ztrátě tržního podílu.
Skokový nárůst cen vstupů (v důsledku nabídkového šoku) vedl k agresivní cenotvorbě. Spotřebitel totiž často nedokázal odlišit, zda za zdražováním stojí vyšší ceny vstupů nebo navyšování marží. Tento efekt navíc zesiluje samotné vysokoinflační prostředí, ve kterém je pro firmy relativně jednodušší zvyšovat ceny.
Na straně druhé akceptaci vysokých cen ze strany spotřebitelů pomohly jak významné pandemické nadúspory, tak i rozhazovačná rozpočtová politika. Samostatnou kapitolou je pak otázka hospodářské soutěže, respektive (ne)dostatku konkurence v tuzemské ekonomice.
VÍCE K TÉMATU:
Hledá si ČNB alibi házením vysoké inflace na bedra vlády?
Budou jestřábi v ČNB spokojeni s úsporným balíkem vlády?
Hladový Bumbrlíček aneb ekonomické tápání české vlády
Mohou za inflaci zisky podniků?
Dle nedávného výzkumu ECB to byly právě vyšší zisky podniků, které v minulém roce táhly inflaci v eurozóně směrem vzhůru. Oproti tomu příspěvek mezd byl o více než polovinu nižší.
Tento fenomén se často nazývá jako hamižflace (greedflation), která bude zřejmě zčásti zodpovědná i za vysokou inflaci v Česku.
Podobně jako v eurozóně totiž i u nás vloni výrazně vzrostla agregátní ziskovost podniků, zatímco podíl vyplacených mezd klesl, což představuje obrat předpandemického trendu.
Z pohledu inflačního vývoje se tak může jednat o další faktor, který udrží inflaci po delší dobu na vyšších úrovních, než by si centrální banka přála…
