Mohlo by vás také zajímat
Dochází rezervy VZP? Hoďte to na další vládu
Kryštof Míšek 20. února 2025Příští vláda se již bude potýkat s negativním demografickým vývojem, proto lze očekávat další propady hospodaření veřejných zdravotních pojišťoven. A…
Rozevírající se nůžky mezi USA a Evropou? Zakopaný pes leží v síle kapitálových trhů
Kryštof Míšek 9. prosince 2024Jaké jsou hlavní faktory vývoje ekonomik na opačných březích Atlantického oceánu? Kde se může vhodnými kroky podařit situaci zásadněji zlepšit?
Jaderný tendr jde do dalšího kola; exit startupu Inventoro a ČNB snižuje sazby aneb souhrn ekonomických událostí 18. týdne 2024
Libor Akrman, František Novák 3. května 2024EDF a KHNP podaly závazné nabídky na čtyři reaktory; Brusel povolil veřejnou podporu nového bloku; základní úroková sazba už je…
Anketa: Zvýšení odchodu do důchodu se nevyhneme, ale reformovat je třeba celý systém
Zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu je podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) do budoucna nevyhnutelné. Současné zastropování v 65 letech, které platí do roku 2024, bude muset některá budoucí vláda posunout. Podle ministra to bude nutné nejpozději kolem roku 2030. Zeptali jsme se odborníků, co na uvažované posunutí věkové hranice odchodu do důchodu říkají.

Ministr práce Marian Jurečka v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že do konce příštího roku předloží vláda penzijní reformu. (Ilustrační foto) Zdroj: PxHere
ANKETA PEAK VOICE
Souhlasíte s tím, že je nutné zvýšit věk odchodu do důchodu, jinak je důchodový systém neudržitelný?
Aleš Poklop, šéf Asociace penzijních společností a Penzijní společnosti České spořitelny
Verdikt? |
NE |
Ale je velmi dobře, že se konečně některá z našich vlád za poslední období odvážila tuto velmi nepopulární věc, jakou bude penzijní reforma, konečně zrealizovat. Penzijní spoření je možné začít čerpat již v 60 letech a bude-li věk pro nástup do starobního důchodu opravdu posunut, penzijko se stane ještě více nepostradatelným.
Radim Krejčí, zakladatel první české investiční platformy Portu
Stávající důchodový systém je vzhledem k demografickému vývoji obtížně udržitelný, pokud mají mít lidé ve stáří důstojnou penzi.
Verdikt? |
ANO |
Jedním z řešení situace je zvýšení věku odchodu do důchodu. Pokud ale nechceme zvyšovat věk odchodu do důchodu neustále, je potřeba penzijní systém reformovat. Posílit roli dobrovolného spoření na důchod (třetí pilíř) a potlačit roli stávajícího průběžného povinného systému. Dobrovolné odkládání peněz na stáří by se mělo stát atraktivnějším.
Tomu stát může „napomoci“ paradoxně buď právě zvyšováním věku odchodu do „státního“ důchodu, ale i zlepšením podmínek pro odchod do předčasného důchodu nebo liberalizací trhu tzv. penzijního spoření. Je třeba pustit do systému vedle penzijních fondů i další regulované entity, umožnit lidem v nich investovat si na důchod efektivněji, dynamičtěji, a možná i od dětského věku, ale se státní podporou a firemními příspěvky a větší flexibilitou nakládání s penězi a investiční strategií. To by měl řešit i nový investiční penzijní účet, který se připravuje a mohl by fungovat od roku 2024.
Osobně si myslím, že velkou roli ale hraje i edukace lidí v tom smyslu, že stát za ně v budoucnu nebude schopen řešit všechny životní situace. Pokud to nepochopíme, tak nás ve stáří čeká jen přežívání. Zároveň jsem přesvědčen, že větší roli v systému by měli hrát zaměstnavatelé. Příspěvek na penzi by měl hrát větší roli v zaměstnaneckých benefitech, což je výhodné jak pro zaměstnance, tak pro samotnou firmu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Nečekaní vítězové nad inflací budou důchodci. Díky valorizaci
Český důchodový systém čím dál víc připomíná letadlo
Český důchodový systém? Penězovod za hlasy voličů
Pavel Štěpánek, hlavní ekonom Fondee
Kvůli demografickému vývoji, resp. kvůli stárnutí populace, je takzvaný první pilíř důchodového systému ve své současné podobě a bez alespoň dílčích změn skutečně neudržitelný, a to nejen dlouhodobě, ale významně se začne propadat do dramatických deficitů již od počátku příští dekády.
Verdikt? |
NE |
Hovoříme-li stále jen o tomto prvním pilíři, omezení tempa a rozsahu jeho propadu do deficitů lze docílit pouze změnou parametrů, které tento pilíř definují. Tedy buď zvýšíte odvody důchodového pojištění, nebo přijmete skutečnost, že relace průměrných důchodů k průměrným mzdám bude klesat.
Nebo potlačíte prvek zásluhovosti a posílíte prvek solidárnosti, případně zvýšíte věk odchodu do důchodu anebo, jako poslední možnost, sáhnete na zdroje státního rozpočtu (které pak ovšem bude chybět jinde). Potíž je v tom, že nic z toho nebude populární a politikům se do rozhodování, jakou cestu zvolit, nebude chtít. Ať udělají, co udělají, vždycky je to bude stát nějaké voličské hlasy podle toho, koho parametrické změny nepříznivě zasáhnou nejvíce.
Ale něco se udělat musí, to je jisté. Tím spíše, že okno příležitosti skutečně penzijní systém reformovat u nás bylo v posledních 30 letech promarněno – nikoliv ovšem proto, že by si to experti neodpracovali, ale proto, že politické reprezentace se nedokázaly dohodnout a nesebraly odvahu se do reforem pustit. A skutečná reforma penzí se bez dohody napříč politickým spektrem nedá udělat. Bez druhého a třetího pilíře to nepůjde. Ovšem aby tyto dva pilíře hrály v systému významnou roli, která by jim správně příslušela, potřebuje to čas. Mluvíme tady o několika dekádách od spuštění reformovaného systému do okamžiku, kdy se druhé dva pilíře mohou stát jeho silným prvkem.
Parametrické změny prvního pilíře mohou pomoci, ale samy o sobě budoucí vývoj dlouhodobě nespasí.