Mohlo by vás také zajímat
Comeback značky Pietro Filipi, index Dow Jones na historickém rekordu a nečekaný růst inflace v ČR aneb souhrn ekonomických událostí 20. týdne 2024
Libor Akrman, František Novák 17. května 2024Atentát na Fica trhy nerozhodil; nový model AI od OpenAI je zdarma; PPF i ČEZ v zisku; Colt CZ dokončil…
Michal Pivrnec (Green Future): Plasty ze žlutých popelnic zrecyklujeme všechny kromě PET lahví
Libor Akrman 17. května 2024Česká společnost Green Future představila revoluční technologii na termochemickou recyklaci plastů. Dokonce se chlubí, že jako první na světě vyvinula…
Fígl na ústavní soud. Německo našlo možnost, jak dotovat vodík
František Novák 17. května 2024I přes dluhovou brzdu, kterou potvrdil německý ústavní soud, Scholzova vláda našla možnost, jak do vodíkové infrastruktury napumpovat miliardy eur.…
- GLOSA
Hamižflace: další faktor, který drží ceny v Česku vysoko
Skokový nárůst cen vstupů (v důsledku nabídkového šoku) v posledních letech vedl k agresivní cenotvorbě. Spotřebitel totiž často nebyl schopen odlišit, zda za zdražováním stojí vyšší ceny vstupů, nebo navyšování marží. To přináší fenomén nazývaný jako hamižflace.
V posledním roce pozorujeme cenovou asymetrii napříč mnoha sektory české ekonomiky. (Ilustrační foto) Zdroj: PxHere
Ten fenomén známe všichni velmi dobře. Když na světových trzích roste cena ropy, tuzemští pumpaři na nic nečekají a rychle zdražují. Zvláště v časech prudkých cenových výkyvů.
Opačným směrem je však cenová korekce o poznání zdrženlivější a levnější ropa se na totemech čerpacích stanic projeví s viditelným zpožděním. V posledním roce však tuto cenovou asymetrii pozorujeme nejen v případě pohonných hmot, ale napříč mnoha dalšími sektory české ekonomiky.
Podržené ceny zvyšují marže
Spotřebitelské ceny začaly v Česku prudce růst ke konci roku 2021, přičemž zdroje hledejme jak na straně zahraničních nabídkových faktorů (zejména dražší energie), tak těch domácích poptávkových (přehřátý trh práce, uvolněná fiskální politika).
V některých odvětvích však zároveň docházelo k růstu cen nad rámec objektivně vyšších nákladů.
A podobná je situace i nyní – obchodníci se snaží držet ceny na vysokých úrovních, nebo dokonce dále zdražovat. Nehledě na prudký pokles cen energií (plyn je meziročně levnější o 60 procent) nebo námořní dopravy (meziročně až 80 procent).
Jak je to možné? Část firem jednoduše využila unikátních postcovidových makro podmínek, kdy mohou zdražovat, aniž by čelily ztrátě tržního podílu.
Skokový nárůst cen vstupů (v důsledku nabídkového šoku) vedl k agresivní cenotvorbě. Spotřebitel totiž často nedokázal odlišit, zda za zdražováním stojí vyšší ceny vstupů nebo navyšování marží. Tento efekt navíc zesiluje samotné vysokoinflační prostředí, ve kterém je pro firmy relativně jednodušší zvyšovat ceny.
Na straně druhé akceptaci vysokých cen ze strany spotřebitelů pomohly jak významné pandemické nadúspory, tak i rozhazovačná rozpočtová politika. Samostatnou kapitolou je pak otázka hospodářské soutěže, respektive (ne)dostatku konkurence v tuzemské ekonomice.
VÍCE K TÉMATU:
Hledá si ČNB alibi házením vysoké inflace na bedra vlády?
Budou jestřábi v ČNB spokojeni s úsporným balíkem vlády?
Hladový Bumbrlíček aneb ekonomické tápání české vlády
Mohou za inflaci zisky podniků?
Dle nedávného výzkumu ECB to byly právě vyšší zisky podniků, které v minulém roce táhly inflaci v eurozóně směrem vzhůru. Oproti tomu příspěvek mezd byl o více než polovinu nižší.
Tento fenomén se často nazývá jako hamižflace (greedflation), která bude zřejmě zčásti zodpovědná i za vysokou inflaci v Česku.
Podobně jako v eurozóně totiž i u nás vloni výrazně vzrostla agregátní ziskovost podniků, zatímco podíl vyplacených mezd klesl, což představuje obrat předpandemického trendu.
Z pohledu inflačního vývoje se tak může jednat o další faktor, který udrží inflaci po delší dobu na vyšších úrovních, než by si centrální banka přála…
