Zaváhání zkušených aneb co stojí za Babišovou otočkou ve věci jaderného tendru

Český jaderný sektor je poměrně předvídatelný. Bylo tomu tak za tendru na nový Temelín před deseti lety a je tomu tak i dnes při současném tendru dukovanském.

Než se ale na něj podíváme, nejprve si dovolím malou historickou odbočku.

Historická prestiž

Za socialismu bylo studium jaderného inženýrství v Československu prestižní, opravdu velmi prestižní. Jediný minus u jedničky znamenal nepřijetí uchazeče ke studiu. Proto v šedesátých a sedmdesátých letech jaderné inženýrství vystudovaly opravdu nejlepší mozky tehdejší ČSSR. Bez přehánění. Bohužel je ale v praxi nečekalo nic odpovídajícího jejich úrovni nadání.

Jakmile se absolventi dostali do praxe, střetli se s šedou socialistickou realitou. Vše bylo pod heslem „sovětský inženýr má vždy pravdu“. A proto také v Československu nikdy nevznikl žádný vlastní jaderný reaktor ani převratný objev v jaderném inženýrství.

Bohužel, nesmělo se, jen se zavádělo „dobré“ sovětské a žádné jiné. Dlužno ale říci, že se zavádělo velmi dobře. Tito bezpochyby velmi nadaní jaderní inženýři rychle získali (a dobře implementovali) sovětskou jadernou zkušenost.

Ztracená jaderná generace

Následně v osmdesátých a devadesátých letech bylo pro nové absolventy velmi těžké se mezi těmito objektivně chytrými (a nyní i zkušenými) inženýry prosadit. Proto mnoho „mladých“ absolventů v letech 1980–2000 odešlo do jiných oblastí (standardně IT, finance). Tento trend se ještě prohloubil s rozpadem sovětského bloku a s přechodem Československa na tržní ekonomiku (potažmo i s naším následujícím rozkmotřením se se Slovenskem).

Důsledkem je celá protříděná generace třicátníků až padesátníků napříč jadernými obory, nebojím se použít připodobnění k literární ztracené generaci Ernesta Hemingwaye a jeho souputníků.

Z tohoto stavu plynou tato dvě poznání:

A/ Kdo je v Česku zkušený jaderný odborník věkem nad 60 let, podporuje sovětskou technologii (a to nejen proto, že žádnou jinou profesně nezná).

B/ V Česku je jen velmi málo odborníků, kteří jim jsou schopni odborně oponovat,
protože většinou ti mladší ještě nestihli nabrat zkušenosti s nesovětskými technologiemi. S běžícími lety skupina B početně roste a skupina A klesá.

Současná situace dle trojdohody

A nyní zpět do dnešní reality. Druhý český jaderný tendr, nesoucí kódové jméno DUKOVANY, má dvě jistoty. Tou první bylo počáteční datum 14. června 2018, kdy se na Pražském hradě dohodlo, kdo, kde a kdy. Druhou jistotou je konečné datum březen 2023, které se velmi shoduje s koncem prezidentského mandátu Miloše Zemana, kdy měl být vyhlášen „vítěz“ tohoto tendru.

Počátek – červen 2018, nad kterým byla snaha roztáhnout mediální mlhu známou akcí „pálíme rudé trenýrky“, dohodl tři pravidla, která se zatím dodržují:

1. Premiér nebude šťourat do financí a vedení ČEZu.
2. ČEZ pomůže vybrat „vítěze“, jak chce prezident.
3. A prezident nebude šťourat do premiéra.

Tato trojdohoda 1 + 2 + 3 pak v lednu 2019 dostala i personální obsazení vykonavatelů v dosazené osobě zmocněnce pro jadernou energetiku a jeho pomocníků (všichni zkušení, tedy skupina A) i orchestru v pozadí (a.k.a. stálý výbor).

Hledaná lokace? Dukovany!

Přesun z Temelína do Dukovan odstranil logickou otázku, proč utratit čtyři miliardy korun a něco vybírat, když už bylo v roce 2013 pro Temelín vybráno. Zároveň „odstranil“ ze soutěže „nevhodné“ účastníky s reaktory o výkonu nad 1 200 MWe. Tedy reaktory, které se do Dukovan technicky nevejdou (jmenovitě jde o korejský APR1400 a evropský EPR).

Dále už příběh známe i s odbočkou zvanou malé modulární reaktory, které měly být jen krycím manévrem pro zmatení nebo uchlácholení veřejnosti.

Nakonec ale, když se ukázalo, že japonský typ BWRX-300 je pro Dukovany velmi vhodný, bylo rychle rozhodnuto, že se dá do tendru omezující podmínka – limit minimálního výkonu 1 000 MWe, aby se snad tento reaktor nemohl soutěže účastnit.

Faktor prezident

Pamatujete? Pravidlo 2: „vítěze“ určuje prezident. Ironické je, že i nejčastěji ukazovaný obrázek nové elektrárny z dílny ČEZu (viz titulní obrázek výše), dokládá nesmyslný stav čtyř stávajících a dvou nových velkých reaktorů v provozu (ze všech chladicích věží se kouří).

Již dříve jsem o tom psal, že by velmi rychle došlo k vysušení nejen dalešické přehrady pod Dukovany, ale i celé řeky Jihlavy. Buď to kreslíři ČEZu vědí a vysmívají se vybíracímu týmu (který má jasné zadání), anebo tendru nevěří. Nicméně úkol zněl jasně – vybrat jen jeden reaktor dle bodu 2.

V průběhu minulých dvou let se proto pro Dukovany měnilo snad vše: financování, model společnosti, model finanční podpory atd.

Ať už byly vládní dokumenty k tendru sebešílenější (jako například finanční podklady na vládu 20. července 2020, které obsahovaly nepředstavitelně optimistická data růstu HDP a inflace z předcovidových dob na dalších deset let dopředu), vždy je ve všech dokumentech jisté a konstantní jen poslední datum rozhodnutí – začátek roku 2023.

Jaderný zmatek posledních týdnů

Nicméně tento pevný bod poslední dobou dostal vážné trhliny. U prezidenta defiluje ředitel ČEZu Daniel Beneš, francouzská delegace lobbuje na vládě a premiér veřejně prohlásí, že uvažuje o tom, že tendr odloží. Tím by se ovšem klíčový termín 2023 nestihl.

Dohoda 1 + 2 + 3 padá. Hradní muži si proto zřejmě musí rychle dojet pro nové noty. Možných variant, proč se tak stalo, je více. Prvotní (nereálné) vysvětlení je snaha se zavděčit všem uchazečům.

Po nedávné listopadové návštěvě EdF se začalo hovořit o možnosti do tendru zapojit francouzské subdodavatele jako doplněk ruské varianty. A upřímně, snaha „vyřadit“ Francouze byl jeden důvod přechodu od Temelína k Dukovanům (i jen jeden francouzský reaktor EPR je na Dukovany moc velký).

Například v Maďarsku celou jadernou část stavějí Rusové, elektrickou část mají Němci a Francouzi dodávají část IT. To jsou ale jen kulisy, o všem v Maďarsku reálně rozhodují Rusové. Dlužno dodat, že takto je to u všech jaderných elektráren – ten, kdo dělá jadernou část, má hlavní slovo (i příjmy).

Optimismu rozhodně není nazbyt

Druhá varianta (výrazně reálnější) je snaha vlády přežít parlamentní volby na podzim 2021. Pokud by je nevyhrálo ANO a nedostalo se opět k moci (tento předpoklad výrazně zasáhl faktor jménem covid-19 a neschopnost se s ním nějak slušně poprat), logicky jeden účastník dohody 1 + 2 + 3 zmizí.

Třetí možnost je tlak na premiéra z jiných stran. Ale tu by mohli potvrdit jen účastníci těchto tlaků.

Nejsem optimista. Podle mě ani vítězství ANO ve volbách příští rok tendru na nové reaktory nepomůže – do konce mandátu tohoto prezidenta se reaktor/reaktory pro Dukovany vybrat nestihnou. Je třeba nahradit dohodu 1 + 2 + 3. Tento týden o čtyři roky prodloužený mandát řediteli ČEZu (a to i zástupci vlády a až do konce roku 2025) dává tušit, že se tu rodí nová dohoda: 2 + 3?