WorldCom: největší účetní podvod v historii USA

Krach společnosti WorldCom je dodnes nejvýznamnějším účetním skandálem v historii Spojených států, přičemž drží nechvalnou třetí příčku v rámci největších firemních krachů.

Ačkoliv se tak jedná o bezmála 20 let starý případ, rozhodně si jej stojí za to připomenout. Ostatně, jak praví americký filozof George Santayana – „ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat“.

Z basketbalového trenéra šéfem miliardové firmy

Za společností WorldCom stál od jejího zrodu Bernard Ebbers, kvůli své zálibě v nošení vysokých bot a modrých kalhot přezdívaný „telecom cowboy“.

Ebbers vystudoval bakaláře v oblasti tělovýchovy a po škole pracoval jako basketbalový trenér, následně vlastnil a provozoval řetězec motelů. Se světem financí tak měl pouze prachbídné zkušenosti.

Přesto v roce 1983, kdy mu bylo 42 let, společně se třemi společníky založil telekomunikační společnost Long Distance Discount Services (LDDS) a o dva roky později se stal jejím ředitelem. (Od roku 1995 se firma jmenuje WorldCom, pozn. red.)

Načasování to bylo vskutku výtečné, neboť konec osmdesátých a celá devadesátá léta minulého století byla díky rozšíření mobilních telefonů a internetu pro společnosti tohoto typu skvělým obdobím.

Nekonečné akvizice

V roce 1989 se firma stala veřejně obchodovanou společností a následně startovala svou expanzi skrze akvizice.

Místo toho, aby se v LDDS soustředili na organický růst prostřednictvím zapojování nových linek nebo rozšíření infrastruktury, jednoduše nakupovali konkurenční firmy.

Jednou z nich byla i IDB WorldCom, po níž Ebbers následně pojmenoval celou společnost. V průběhu pouhých několika let uskutečnil neuvěřitelných 65 akvizic, které však ne vždy šlo hodnotit jako úspěšné.

Přesto cena akcie vzrostla mezi roky 1989 až 1996 na 25násobek.

INFOGRAFIKA: Vývoj akcií společnosti WorldCom spolu s historickými milníky

Zdroj: FactSheet Research Systems

Pomyslnou korunou nákupní horečky byla fúze s jedním z hlavních konkurentů – společností MCI, kterou WorldCom ovládl za astronomických 37 miliard dolarů. V té době šlo o největší fúzi v historii Spojených států, která WorldCom vyšvihla do pozice druhé největší telekomunikační firmy.

Život na dluh se nevyplácí

V době vrcholu společnosti WorldCom se majetek jejího dlouholetého ředitele Ebberse vyšplhal na 1,4 miliardy dolarů. Vlastnil například největší ranč v Kanadě o rozloze 2 000 kilometrů čtverečních nebo lesy v hodnotě přes 600 milionů dolarů.

Holdoval i libůstkám, jako je vlastní hokejový tým nebo golfový resort, žil zkrátka na vysoké noze, bohužel za cizí peníze. Od bank si napůjčoval přibližně 400 milionů dolarů, za které ručil akciemi WorldComu.

Když však akcie začaly v důsledku horšící se situace na trhu klesat, banky chtěly své peníze zpátky. Ebbers nechtěl za žádnou cenu akcie prodávat, neboť to by způsobilo kolaps jejich ceny.

Zajistil si tak půjčky na pokrytí svých závazků přímo od společnosti WorldCom. Přesto musel dělat vše pro to, aby se cena akcií držela vysoko.

Hrátky s čísly začínají

Společně s finančním ředitelem Scottem Sullivanem tak začali v polovině roku 1999 upravovat výsledky společnosti k obrazu svému.

Uměle nafukovali tržby, když například díky rozpuštění rezerv navýšili výnosy o 2,8 miliardy dolarů. To však nebylo všechno, očekávání investorů a analytiků byla totiž příliš vysoká a management je nechtěl zklamat.

Proto společnost začala klasifikovat provozní náklady jako dlouhodobé kapitálové výdaje, díky čemuž docházelo k umělému navyšování ziskovosti. Účetní hrátky spočívaly například v tom, že výdaje, které firma platila za využívání telekomunikační infrastruktury ostatním společnostem, nešly přímo do nákladů, ale odepisovaly se v čase.

Díky tomu byl WorldCom opticky v černých číslech i přes to, že ve skutečnosti vykazoval hluboké ztráty. V podstatě jde o analogii situace, když by firma odepisovala nakoupené kancelářské potřeby po dobu pěti let místo okamžitého zahrnutí do nákladů.

Nastavený systém nicméně znemožňoval vnitřní kontrolu a soustředil moc nad penězi akcionářů do rukou Ebberse a Sullivana.

Na obloze se objevují mračna

Účetní machinace však nezůstaly bez povšimnutí dlouho. Na jaře roku 2002 interní auditorka WorldComu zjistila nesrovnalosti v číslech a konfrontovala finančního ředitele Sullivana. Setkala se však s výhrůžkami a odpovědí, že má problém ignorovat. Skandál byl však tak velký, že se jej pod koberec zamést nepodařilo.

O společnost se začala zajímat Komise pro cenné papíry (SEC) a dlouholetý ředitel Ebbers nuceně odstoupil ze svého postu.

Zanedlouho poté z firmy odešel i finanční ředitel a akcie pokračovaly v nezadržitelném pádu. V červnu společnost přiznala, že nadhodnocovala svá čísla. Z původně zveřejněných nesrovnalostí v účetnictví za čtyři miliardy dolarů se manka v účetních knihách postupně rozrostla. Celkem došlo k umělému nafouknutí aktiv o 11 miliard dolarů.

Šlo také o poslední kapku pro auditorskou firmu Arthur Andersen, která selhala již v dřívější kauze Enronu. V červenci WorldCom žádá o ochranu před věřiteli, investoři jsou tak svědky do té doby největšího firemního bankrotu v historii Spojených států. Kvůli krachu firmy přišli akcionáři o majetek ve výši 180 miliard dolarů.

Restrukturalizace a tvrdé tresty

Navzdory obřímu skandálu se WorldCom přes veškeré problémy podařilo restrukturalizovat. Firma se přejmenovala na MCI a v roce 2006 ji převzala telekomunikační společnost Verizon. Akcionáři však přišli o všechno a dluhopisoví věřitelé dostali zpět 35 centů za dolar nominální hodnoty.

Regulátor trhu SEC uvalil na WorldCom pokutu ve výši půl miliardy dolarů, z níž měly být uhrazeny škody investorů, kteří kvůli účetnímu skandálu přišli o svůj majetek.

Dlouholetý ředitel Ebbers byl odsouzen k 25 letům vězení, veškerý jeho majetek byl navíc zabaven v rámci kompenzace podvedeným investorům. Odseděl si však „pouhých“ 13 let, následně byl kvůli špatnému zdravotnímu stavu propuštěn. Po měsíci na svobodě však v únoru letošního roku zemřel.

Finanční ředitel Sullivan dostal výrazně nižší trest, díky kooperaci s vyšetřovateli od soudu odešel s pětiletým pobytem za mřížemi.

Ješitnost se nevyplácí

Bernard Ebbers tak doplatil na své megalomanství, když bezmezně spoléhal na pokračující růst akcií WorldComu a vesele se zadlužoval na financování svých zbytných investic.

Následně nebyl schopen přiznat porážku a místo kapitulace začal na chatrných základech stavět domeček z karet, který nemohl mít dlouhého trvání.

Ačkoliv byl bezesporu schopným manažerem, nemyslel na zadní vrátka, což se mu stalo osudným.

V příštím díle seriálu se podíváme na podvod společnosti Theranos, která „přesvědčila investory“, že s kapkou krve dokáže zázraky.