Vladimír Dušánek (KÄSTLE): Kromě lyží po spojení se značkou Kästle ve Sportenu uvažujeme i o kolech

Česko se kromě výroby piva a automobilů pomalu ale jistě stává  opět významným hráčem  i v produkci lyží. Stojí za tím novoměstský výrobce lyží Sporten, který vloni spojil s tradiční rakouskou značkou Kästle. Ta tímto krokem získala největší vlastní výrobní bázi svého lyžařského sortimentu.  Právě pod brandem KÄSTLE chtějí společně dobývat globální trh s lyžemi. A nejen těmi.

„Naším úkolem je aktuálně vytvořit závodní divizi nejen pro již fungující juniorskou sjezdařinu. Letos testujeme nové závodní lyže pro super-G i obří slalom a postupně přidáme i lyže pro speciální slalom. Počínaje kategorií U16 a starší nabídneme našim jezdcům závodní lyže pod značkou KÄSTLE,“ říká k tomu Vladimír Dušánek, který je statutárním ředitelem podniku KÄSTLE CZ  v Novém Městě na Moravě.

Zatímco ale na vývoj sjezdových lyží se podle něj budou soustředit převážně Rakušané, tak český podíl spočívá hlavně ve vývoji běžeckých i speciálních lyží a špičkové výrobě.  „Máme k dispozici čtyři značky: Kästle jako high premium brand, Sporten, Artis a Differences,“ dodává Dušánek k značkové šíři portfolia.

Čtvrt milionu párů lyží

Rakouská značka, která má přeci jen větší renomé, by měla kvalitním výrobkům z Nového Města na Moravě pomoci ještě výrazněji proniknout na globální trh. Češi zase Rakušanům umožní po 30 letech doplnit sortiment právě o běžky pod značkou Kästle.

Zatímco nyní firma vyrobí na 115 tisíc párů lyží ročně, tak výhledově by se chtěl podle Dušánka dostat až na k dvojnásobek.

A navíc protože lyžování je sezónní záležitost, tak již nyní uvažují, že by pod značkou Kästle využili cyklistického boomu a trendu, že jízda na kole je pro řadu lyžařů základním doplňkovým sportem.

„Jako doplněk k lyžování jde o ideální kombinaci, tzv. double-klienta. Proto bychom časem rádi také pod značkou Kästle dodávali na trh horská kola pro výkonnostní použití vyšší třídy a velmi vážně se bavíme i o modelech elektrokolech,“ nastiňuje budoucí plány Dušánek.

Před rokem Sporten – přesněji řečeno společnost ConsilSport, jejímž majitelem je podnikatel a bývalý vrcholový lyžař Tomáš Němec – koupil rakouský brand Kästle. Jak dlouho se akvizice připravovala a co má Sportenu přinést?

Vladimír Dušánek (55)

Statutární ředitel podniku KÄSTLE CE, který vznikl loni sloučením českého výrobce Sporten v Novém Městě na Moravě a rakouského výrobce lyží. Dušánek do té doby působil jako statutární ředitel Sportenu, kam ho přivedl vlastník firmy Tomáš Němec z gumárenské společnosti Mitas, kterou prodal. V Mitasu Dušánek působil jako prezident společnosti pro americký trh. Před Mitasem působil v Lohman & Rauscher, rakousko-německém koncernu z medicínské výroby.

Sporten má komplexní výrobní bázi, kterou měl, už když jsme jej před lety kupovali. Vyráběly se zde lyže snad pro všechny významné značky ze světa lyžování, kromě Fischeru. Disponoval obrovským know-how ve výrobě sjezdovek, běžek, skokanských lyží i lyží pro akrobatické lyžování nebo pro jízdu v boulích.

Měl a stále má široké výrobní zázemí, ale naše vlastní značky Sporten a Artis mají jen lokální význam s poměrně malým přesahem do zahraničí. Export pod vlastní značkou se soustředil do asijských zemí, například do Japonska nebo Koreje, částečně i do USA a Kanady ale v alpských zemích naše výrobky vidět moc nebyly. Cestou, jak to změnit, bylo spojení s některou z renomovaných alpských značek. Spojení navíc přináší i významné investice do technologie a pracovních sil.

Proč padla volba právě na Kästle?

Předchozí management Sportenu se pokoušel o akvizici značek Kneissl a Elan, přičemž ani jedno jednání nedopadlo. Uspěli jsme právě až u Kästle. Pro obě strany bylo spojení velmi výhodné. Kästle si pod sebou ponechal výzkumný a vývojový program pro sjezdové lyžování, Sporten se zase soustředí na výzkum a vývoj lyží pro běžecké lyžování. A také má pod sebou veškerou výrobu v řádu až statisíců párů lyží ročně.

Kolik párů lyží tedy ročně celkem vyrobíte?

Loni to bylo kolem 112 tisíc párů lyží ročně, kapacitu máme někde kolem 140 až 160 tisíc párů lyží za rok. Ale věříme, že časem můžeme vyrábět až cca 250 tisíc párů, záleží na sortimentu, disponibilitě pracovních sil a naší dynamice investic.

Znamená to, že Sporten už nemá vlastní vývoj sjezdových lyží, že se tato činnost kompletně přesunula do Rakouska?

Sdílíme technologie i know-how, ve sjezdovém programu sice závodní lyže děláme, ale „na bedně“ se vyskytujeme jen v žákovských a juniorských kategoriích nebo v masters. S Milanem Trnkou-Stevensem a Ondřejem Bankem se nám podařilo vyvinout špičkové dětské slalomové a obřákové lyže. Později se k nim přidaly i slalomky pro dospělé a nyní pokračujeme ve vývoji lyží pro obří slalom. V komerčních univerzálních sjezdovkách třídy Iridium jsme na špičce.

Nicméně vývoj závodních speciálů, což jsou lyže, které se v podstatě šijí závodníkovi na míru, tak ten ve Sportenu vlastně nikdy ve sjezdařském programu dlouhodobě neprobíhal. Takové špičkové lyže umíme standardně jen v běžeckém programu. Podílí se na jejich vývoji bývalý dvorní servisman Lukáše Bauera Vít Fousek a také bývalý reprezentant Martin Petrásek a další bývalý jezdec Pepa Kučera. Navíc jsme doplnili i tým výrobní technologie.

Vzniká závodní divize

Nyní tedy upnete síly i pro sjezdaře?

Naším úkolem je vytvořit „race departement“ – závodní divizi nejen pro juniorskou sjezdařinu s mezinárodní dimenzí. Letos již testujeme nové závodní lyže pro super-G i obří slalom a postupně přidáme i lyže pro speciální slalom.

Kdybych to měl připodobnit automobilovým fandům, tak v oblasti běžeckého lyžování jsme vždy vyráběli Mercedesy a v oblasti sjezdových lyží jsme na úrovni Škodovek se snahou dostat se do kategorie Mercedesů. K tomu by nám měli pomoci právě z Kästle, kteří s výrobou top produktů ve sjezdovém lyžování mají bohaté zkušenosti.

Čím to, že jste v běžeckém programu o tolik úspěšnější?

Tradicí. V roce 1953 – tehdy ještě v Artisu – vznikla první laminátová běžka na světě. V 80. letech minulého století jsme měli v Československu konstrukčně nejlíp zrealizované běžky na světě (třída Bohemia). Poté, když se Artis zprivatizoval a vznikl Sporten, přešlo se od vrcholového sportu více do komerce a do výroby pro ostatní značky.

Ale teď se zase vracíme na výsluní i u výkonnostního sportu. Máme top běžky, a to jak na klasiku, tak i na bruslení. V běžeckém lyžování jsme byli ve srovnání s tím sjezdovým vždy napřed. Stejně tak ve skokanském lyžování.

Běžky tedy obohatily sortiment značky Kästle?

Přesně tak. Brand jsme akvírovali loni v březnu a do sezóny 2019/2020 už Kästle vstupuje se třemi nejvyššími novými modely běžek, ke kterým se vrací po více než 30 letech. Kästle byl největší výrobce lyží v 80. letech, kdy vyráběl přes 340 tisíc párů lyží ročně a koketoval s tím, že se spojí s Fischerem, což nakonec nedopadlo.

Navíc výroba postupně klesala a Kästle koupila společnost Benetton a následně Nordica. V roce 2007 se jeden ze spolumajitelů KTM rozhodl značku oživit, ale do sjezdového lyžování vstoupili trochu oklikou. Hlavně přes free-ridové lyže a skialpy, kterých mají dodnes asi 14 aktivních modelů, nejvyšší modely mají velmi pokročilé konstrukce. My přišli na scénu loni v březnu a společně teď chceme vrátit Kästle mezi hlavní výrobce lyží, mezi Atomic, Salomon, Head, Völkl, Rossignol a Fischer.

Sázka na juniory

Jaké hvězdy vrcholového sportu chcete pro sebe „ulovit“?

Ve skocích už máme Finku Julii Kykkänen ale hlavně českého reprezentanta Filipa Sakalu. V běžeckém lyžování zase řadu jezdců z juniorské reprezentace a míříme i do kategorie masters. Přednostně se v následující sezoně budeme soustředit na kategorii dálkových běhů. Máme k dispozici čtyři značky: Kästle jako high premium brand, Sporten, Artis a Differences ale v oblasti vrcholového lyžování spoléháme právě na KASTLE.

K současné hvězdě českého lyžování – spolupráci s Ester Ledeckou nemíříte?

Ester Ledecká má aktuálně platnou smlouvu s Atomicem. Do světa velkého lyžování, jak u běžek, tak sjezdovek, vstupujeme hlavně přes juniory, máme aktuálně podepsanou smlouvu s rakouským svazem lyžování pro běžecké i sjezdové discipliny. To má pro nás teď největší smysl. Umíme jim poskytnout adekvátní produkt a stejný servis jako mají top závodníci, to by jim mělo pomoci ve výkonnosti.

Sporten je spjat s Novým Městem na Moravě, výrobou běžek pro vrcholový sport, přesto nefiguruje mezi hlavním sponzory biatlonu. Proč?

O všem se jedná. Biatlon ale třeba i skoky na lyžích jsou obtížně uchopitelné sporty, s naprosto nulovým komerčním vyústěním do „hobby segmentu“,  proto jsou dnes i hlavní sponzoři z oblasti, které s lyžováním nemají vlastně nic společného. Firmy to využívají pro své zviditelnění, ale výrobcům to tolik nepřináší. Na rozdíl od běžkařů není a ani nebude nikdy mnoho rekreačních biatlonistů.

Lyžařský boom

Je o lyžování vyšší zájem? Rostou prodeje lyží?

Poslední tři roky prodej lyží trvale roste, nejen nám, ale celkově všem výrobcům. Nicméně za rok 2017/2018 podle údajů z FESI (zkratka pro Evropskou federaci sportovnícho průmyslu, pozn. red.) jsme stále na cca 88 procentech prodejů z referenční sezony 2010/2011, přestože meziročně prodeje rostou o více než 10 procent. Propad způsobený hospodářskou krizí byl tak veliký, že se žádný z výrobců ještě nad předkrizová čísla nedostal.

Svoji roli také sehrává segment půjčoven, kdy lidé místo nákupu dávají přednost vypůjčení. Obecně ale spíše lyžařů ubývá, ve střediscích v Rakousku si vlekaři stýskají, že místní lyžují méně a méně a sezónu jim často zachraňují Češi, Slováci, Poláci, Maďaři a Nizozemci.

Objevují se nějaké nové trendy?

Určitě, jedním takovým trendem, který zasáhl svět sjezdového lyžování, je free-ride a zejména skialpinismus, respektive ski touring, který je ale do jisté míry jen módní záležitostí. Ale trvale rostou i klasické běžky, zejména v kategorii „fitness“.

Proč myslíte, že nepůjde o trvale vyhledávanou aktivitu?

Protože s klimatickými změnami a někdy i v kombinaci s objemem lyžařů, kteří ski-alpinismu na přeplněných trasách ve vysokých polohách věnují, začíná být poměrně nebezpečný, statistika úrazů je neúprosná.

Už nyní přichází do kurzu jeho „výzbrojová“ alternativa – lyže backcountry. Jde vlastně o širší běžky s kovovými hranami a pevnější botou. U těchto lyží se předpokládá, že pro horské profily typu Krkonoše do nadmořské výšky kolem 2000 m.n.m., jsou tyto lyže mnohem uplatnitelnější než klasické ski-alpové lyže a také jsou hmotnostně  lehčí a výrazně rychlejší  pro výstup.

Výhodou skialpů je zase naopak možnost sjíždění prudkých svahů s velkým rizikem. Dá se ale předpokládat, že skialpových tras s ohledem na ochranu životního prostředí nebude přibývat. Back country lyže jsou ve volném terénu mnohem obratnější, navíc umožňují při vysokou prostupnost i neupraveným terénem.

My jsme se spíše chytli trendu backcountry, ke které nás přivedl náš norský zákazník, forma Asnes. V Norsku se prodá 80 procent lyží pro pohyb mimo upravené trasy v provedení backcountry a pouze 20 procent připadá na ski-alpy. Ve Švýcarsku, Rakousku a Francii je ale např. tento poměr zcela opačný.

Skiny místo mazání

A nějaké trendy u běžeckého lyžování spatřujete?

Jedním velkým trendem je sama nemazací textilní technologie tzv. skin, využitelná pro klasický styl. Jde o „kobereček“ často  ze směsi nylonu a mohéru, který je umístěn na části skluznice pod nohou. Vlákna této směsi směřují šikmo ve směru jízdy a umožňují stoupat aniž docházelo ke ztrátě skluznosti vpřed a současně ale zabraňují prokluzu.

Díky tomu zcela odpadá starost o mazání stoupacími vosky.  Bio-mechanika pohybu je u střídavého běhu oproti „bruslení“ mnohem méně zdravotně riziková, proti klasickém u běhu „v botách“ odpadají nárazy při dopadu. Skin má jednoznačně budoucnost, ale jeho opravdu masovému užití i ve vrcholovém sportu brání mj. obrovská lobby právě výrobců vosků.

V čem se lyže v současnosti nejvíce technologicky mění? Na čem ve vývoji nejintenzivněji pracujete?

Dnes jsou k dispozici dvě základní koncepce lyží. Klasická konstrukce měla dřevěné jádro, poté se k dřevěnému jádru přidaly další materiály a vznikla takzvaná sendvičová konstrukce. Tahle technologie je stará asi 40 let.

Spíše se dnes sahá do přidávaných materiálů, než do konstrukce jádra. Například před 30 lety se jádro začalo vypěňovat vysokomolekulární pěnou, což přineslo značné zlevnění výroby s přijatelnými jízdními vlastnostmi. I díky tomu došlo ke zpřístupnění lyžování širším masám, ale později se přišlo na to, že pěnová konstrukce neakumuluje dostatečně energii a v oblouku ji nevrací.  Při jízdě z kopce tak má tato lyže s pěnou tendenci stále mírně zpomalovat.

Pro výkonnostní použití se všichni výrobci již před lety vrátili k sendvičové technologii a spíše se zkouší další  jednotlivé materiály. Hrají si s vrstvami, přichází karbony a jiné komponenty.

A zkouší se alespoň různé druhy dřeva?

Ano, my třeba nikdy neděláme lyži ze smrku, ale z vysoce kvalitního jasanu, dubu, buku  nebo topolu. Lyže má delší nájezd, vyšší a delší stabilitu definovaných vlastností. Zatímco smrková lyže má nájezd například 750 km a pak začne měnit některé své vlastnosti, zejména podélnou flexi a odolnost v torzním krutu, tak my máme díky prémiovému dřevu nájezd zhruba dvojnásobný.

Což se ale odráží na ceně, a proto jsme nikdy v Česku tolik neprodávali, jako levnější konkurence. Také, pokud používám kovové výztuhy, používáme vždy technologii symetrického opláštění dřevěného jádra, kdy jádro lyže je opláštěno svrchu i zespodu vrstvou titanalu. Konkurence často dává titanal jen v jedné vrstvě nebo ne po celé délce lyže.

Používají se při výrobě lyží i nanotechnologie?

Ano, hodně na skluznicích a v lepidlech nebo na vláknech. Dnes má každý materiál nějaký nanoprvek, ale největší efekt nanotechnologií lze čekat asi právě na skluznicích. Ve vnitřní konstrukci lyže se uplatňuje zatím poměrně omezeně.

Materiál skluznice totiž může do značné míry kompenzován vlastnostmi použitých vosků. I málo kvalitní skluznici dokážete pomocí přípravků udělat výrazně skluznější. Na to ale zase potřebujete další know-how, protože i vosky jsou poměrně velká věda a taky velký byznys.

Lyže pro muže a pro ženy

Kam se budou trendy u lyží posouvat dál?

Nové trendy směřují k tomu, že se začínají dělat místo unisex dělat  modely lyží  pro muže a ženy, hlavně co se týká designu. U ženských modelů se pak klade větší důraz na hmotnost lyží. Materiál titanal sice výrazně posunuje lyži, co se týče jízdních vlastností na tvrdých površích, ale také výrazně přidává na její hmotnosti. Hledají se proto cesty, jak jeho vlastnosti zachovat, ale při nižší hmotnosti lyže. Jednou z možností je karbon, ale ten zase zkracuje životnost/dobu nájezdu lyže.

Objevila se kategorie lyží tzv. performace hobby, což jsou lyže téměř jako závodní speciály. Jsou určeny pro výborné zejména neregistrované lyžaře, kteří kdyby se postavili na start závodu a projeli branky, tak by nemuseli dopadnout vůbec špatně.

A ještě jeden větší trend jsou lyže pro půjčovny, které musí mít zase vyšší odolnost. Mají širší a vyšší hranu a skluznici z odolnějšího materiálu vůči poškrábání. V módě je celosezónní půjčování lyží, kdy si lyžaři půjčí lyžařský set na celou sezónu. Zde je velký potenciál zejména v případě dětí, které rychle rostou a každou sezónu potřebují nové a delší lyže, boty, helmu i páteřový chránič.

Jaká je spolupráce s výrobci vázání?

Spolupracujeme se všemi hlavními výrobci vázání kromě Salomonu a Look. Intenzivně také kooperujeme s výrobci bot, a to jak běžeckých, tak lyžařských. Uvažujeme o tom, že bychom vybudovali svoji vlastní značku bot, kterou by pro nás někdo vyráběl. Důležité je to zejména u běžek, kdy se v 90 procent případů prodávají celé běžecké sety, tedy lyže, vázání, boty.

A co u sjezdovek?

U sjezdového lyžování připadá na celé sety asi jen třetina prodejů. Ale rozjeli jsme intenzivní spolupráci v této oblasti s italskou značkou Roxa, která nám byla sympatická svojí historií, jež je podobná té naší. Podobně jako my dělali boty pro různé výrobce pod jejich značkami a posléze se rozhodli dělat boty i pod vlastní značkou. Dnes už patří mezi technicky nejvyspělejší a nejinovativnější společnosti s nasazením Grilamidu nebo minimálně PU+ (špičkové druhy materiálu na skeletu boty, pozn. red.)  i u nižších modelů. U vázání jsme nyní saturování díky Kästle, takže tam podobné tendence už pominuly.

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

Roman Kamler (Tilak): Investovat můžete i do outdoorové bundy, rozhodně se to vyplatí

Jako vosy na med aneb proč sport tolik přitahuje sponzory

Petr Novague (designér): Nechci navrhovat drahé věci. Spíš produkty, kterých se prodá hodně

Jen speciální prodejny

Sporten nenajdeme v řetězcích, ale jen ve specializovaných obchodech. Budete v souvislosti se spojením s Kästle navyšovat pročet prodejních míst?

Máte pravdu, že v řetězcích nás nenajdete. Aktuálně máme kolem 130 smluvních prodejen, prodáváme výhradně ve specializovaných prodejnách, které sdílíme. Tudíž tam, kde prodával jen Sporten, dnes v řadě případů najdete i Kästle.

Zatímco rakouská značka reprezentuje prémiové produkty a prodává hlavně ve větších městech, Sporten s Artisem je produkt střední třídy a je spíše zastoupen v menších a okresních městech.

Proč neprodáváte i v řetězcích? A změní se to do budoucna?

V řetězcích nedostanete odbornou prodejní službu, která je pro nás – zejména v případě prodeje běžek – absolutně zásadní. Lyže se prostě pro konkrétního lyžaře musí odborně vybrat. Vyškolit prodejce je nesmírná práce, vzhledem k tomu, že se v řetězcích často točí spousta brigádníků, tak kvalita a stabilita velmi často chybí. A pak také ekonomika řetězců a jejich marže není cesta, kterou bychom chtěli jít.

Stejně tak nám úplně nevyhovuje prodej přes internet, na který jsme také úplně nepřistoupili, protože ho považujeme v případě lyží za problematický. Jsme založeni na tom, že náš zákazník potřebuje a často i vyžaduje odbornou konzultaci při výběru vhodného produktu, pokud si přeje se výkonnostně vyvíjet.

Jaké jsou hlavní centra odbytu pro Sporten i Kästle?

Pro Kästle jsou to tradiční alpské země (75 procent), pak následuje USA, severské země a něco málo prodají také v Japonsku. Sporten naopak prodá 75 procent produkce v Česku a na Slovensku, pak následuje Polsko, Rakousko, Německo, USA a Asie. Export do tradičních alpských zemí je ale minimální.

Nyní se budeme marketingově soustředit hlavně na Kästle, chceme značku představit na českém trhu, chceme více expandovat do Kanady a posílit v Japonsku. Lyžařský byznys je velmi tvrdé prostředí, jde o značně saturovaný trh, co se týče výrobců, kteří si velmi konkurují. Uspějí jen ti, kteří přichází s něčím unikátním. Firmy se přeskupují, noví výrobci na trh víceméně nevstupují, nebo velmi rychle zaniknou.

Je tedy trh dlouhodobě rozdělen?

Prakticky pět hlavních hráčů má 75 procent celosvětových prodejů, ostatní si dělí zbytek. Noví majitelé světových značek většinou mají firmu jako investici na pár let, kterou posléze dál prodají. Naše strategie je jiná, Kästle jsme koupili s tím, že jej chceme držet jako rodinné stříbro a dál jej rozvíjet.

Na druhou stranu pozorujeme další trend, kterému se v Alpách říká „too much Fischer“, kdy se sjezdaři nechtějí unifikovat. Nechtějí mít stejnou výbavu jako všichni, proto částečně  utíkají od velkých značek. Zatím to sice není nic masového, ale mohlo by nám to nahrát.

Horská kola jako doplněk

Další akvizice neplánujete?

Chceme se sice přiblížit světovým výrobcům, ale žádné další nákupy značek neplánujeme. Jak jsem řekl, chceme teď dotáhnout vlastní značku bot a soustředit se na posílení značky Kästle. A navíc protože lyžování je sezónní záležitost, uvažujeme doplnění výrobkového portfolia o kola.

Je v tomto ohledu ještě na trhu prostor?

Myslíme si, že ano. Jako doplněk k lyžování jde o ideální kombinaci, tzv. double-klienta, který v zimě i v létě využívá vaše výrobky. Proto bychom časem rádi také pod značkou Kästle dodávali na trh horská kola pro výkonnostní použití vyšší třídy a velmi vážně se bavíme i o modelech elektrokolech. Ale tuhle sezonu to ještě rozhodně nebude.