Tři argumenty, které by měly zaznít v debatách o snížení daní z příjmů

V souvislosti s aktuální debatou o změnách ve zdanění mezd zkusím zopakovat některá relevantní fakta týkající se českého daňového systému, a to v mezinárodním srovnání (zdroji dat jsou Eurostat a OECD).

Zdanění práce není vysoké

Často uváděná nepřiměřenost daňového zatížení práce v Česku je (aspoň v evropském kontextu) mýtem.

Nestačí porovnat celkové odvody z pracovních příjmů (ať už placené zaměstnanci, nebo zaměstnavateli) neboli porovnat součet daně a pojistného. V některých zemích totiž musí zaměstnanec ze svého „čistého“ příjmu provést určité další povinné platby (obvykle do soukromých penzijních fondů).

Teprve po zahrnutí těchto kvazidaňových výdajů získáme porovnatelný ukazatel zvaný „klín povinných plateb“. Ten se liší podle rodinné situace, takže za každou zemi má organizace OECD k dispozici celkem osm čísel: pro zaměstnance bez rodiny, sezdané bez dětí a konečně pro rodiny se dvěma dětmi a jedním nebo dvěma rodiči, navíc při různých úrovních příjmů.

Česko je ve třech z těchto osmi kategoriích pod průměrem Evropské unie, ve zbylých pěti jen mírně nad tímto průměrem.

A navíc: vedle všech uvedených povinných plateb se domácnosti v mnoha zemích snaží ze svého čistého příjmu odkládat úspory na důchod (což lze brát jako další daň, byť jen „stínovou“).

Česko však spolu s Belgií, Francií, Rakouskem a jinými patří k zemím, kde toto odkládání není (zatím) tolik potřebné, protože dominantní část celkových příjmů důchodců jde z veřejných rozpočtů – takže mírně vyšší zdanění příjmů v těchto zemích dává jistý smysl.

Slabá progrese daně z příjmů

Progrese daně z příjmů fyzických osob je slabá (ale slabá je i příjmová nerovnost). Stupeň progresivnosti celkového zdanění domácností (tj. jak moc vyšší je procentuální zdanění pro domácnosti s vyšším příjmem) závisí zdaleka ne jen na samotné sazbě daně z příjmů ze závislé činnosti.

Pár příkladů:

• Slevy na dani způsobují progresi, protože snižují daňovou zátěž u nižšího příjmu relativně víc.
• Nezdanitelné položky (dary, úroky z hypotečního úvěru, pojistné na penzijní připojištění nebo životní pojištění) způsobují nejspíš naopak degresi, neb je využívají hlavně lidé s vyššími příjmy.
• Nenápadnou regresi způsobují také nepřímé daně (DPH, spotřební daně), protože výdaje na těmito daněmi zatížené zboží a služby tvoří vyšší procento v rozpočtech chudších domácností (bohatší utrácejí větší procento příjmu za cenné papíry, nemovitosti atp.).

Co se týče samotného zdanění příjmů, Česko patří v rámci OECD k zemím s nejmenší progresí (viz graf).

GRAF: Stupeň daňové progrese v zemích OECD
Za rok 2019, v bodech

Zdroj: Eurostat, OECD, ČS

Mohlo by se tedy zdát, že tlak na vyšší progresi je namístě, protože Česko je v tomto směru „pozadu“.

Jenomže hlavním argumentem ve prospěch progresivního zdanění je snížení příjmové nerovnosti – a na tomto poli Česko vykazuje extrémně nízké hodnoty (viz další graf).

GRAF: Srovnání příjmové nerovnosti v zemích OECD
Za rok 2018, v bodech

Zdroj: Eurostat, OECD, ČS

Hlavní „technický“ důvod pro posilování daňové progrese se tedy v Česku moc nevyskytuje. Rozhodnutí o síle progrese zdanění je ale nakonec vždy politické, bez ohledu na to, zda k němu jsou technické důvody, nebo ne.

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

Žádné papírování je hlavní lákadlo paušální daně. Otázka je, na koho zabere

Daně v pohybu aneb u nové paušální daně by měli živnostníci rozhodně počítat

Babišův návrh na zrušení superhrubé mzdy je dobrý, přesto k němu mají odborníci výhrady

Probuďme daň z nemovitostí

Pokud nakonec skutečně bude sníženo zdanění příjmů v rozsahu, který sníží příjmy veřejných rozpočtů o vysoké desítky miliard korun (jak o tom mluví některé scénáře vypracované Ministerstvem financí), vzniká samozřejmě otázka, jak tento výpadek vykrýt.

Jednou elegantní možností je „probudit“ v Česku velmi málo využívanou daň z nemovitostí. Smysl by to dávalo, protože majetková nerovnost je u nás podle všeho mnohem vyšší než ta příjmová (a plyne primárně z vlastnictví nemovitostí).

Pokud by výnos z daně z nemovitosti byl zvýšen tak, aby se podílel na celkových daňových výnosech v Česku aspoň v rozsahu, který najdeme například v Dánsku, znamenalo by to zhruba šestinásobné zvýšení (viz následující graf), které by samo o sobě pokrylo dobrou polovinu výše zmíněného výpadku.

GRAF: Podíl daní z nemovitostí na celkových daňových příjmech
Za rok 2018, v procentech

Zdroj: Eurostat, OECD, ČS