Německá ekonomika je v recesi, ale odbory žádají zkrácení pracovního týdne

Německo, které je největším obchodním partnerem České republiky a jeho ekonomický výkon výrazně ovlivňuje i hospodářský růst v Česku, nezažívá nejlepší období. Technicky se už propadlo do recese, protože v prvním i ve druhém čtvrtletí se HDP meziročně propadlo o dvě desetiny procenta.

Evropská komise pak ve své zářijové prognóze počítá s tím, že i za celý letošní rok se HDP Německa, nejsilnější ekonomiky v EU, propadne až o čtyři desetiny procenta. Ještě v květnu přitom předpovídala nepatrný růst o dvě desetiny procenta. Pokračující válka na Ukrajině a přetrvávající inflace však prognózy zhoršují.

GRAF: Růst HDP v Německu
Za poslední 3 roky, v procentech.

Zdroj: tradingeconomics.com

V případě německé ekonomiky se do špatného výkonu „propisují“ i vysoké ceny energií a také ekonomická slabost Číny, která je pro německou exportní ekonomiku klíčovým obchodním partnerem.

„Naše prognóza jasně ukazuje na utlumenou ekonomickou situaci v Německu a negativní růst v tomto roce,“ oznámil eurokomisař pro ekonomiku Paolo Gentiloni. Nicméně věří, že silná německá ekonomika má všechny předpoklady pro to, aby v příštím roce nabrala opět na síle.

Odbory: Pracujme jen čtyři dny v týdnu

Nicméně v této svízelné ekonomické situaci německé silné odbory IG Metall, které jsou největším odborovým svazem v Evropě (mají 2,1 milionu členů) a zásadně ovlivňují i hospodářskou politiku německé vlády, navrhují snížit pracovní týden o pětinu. Tedy o jeden den práce.

Jejich členové by měli pracovat jen čtyři dny v týdnu za stejnou mzdu. V takovém případě by tento požadavek podpořili všichni členové odborů v průmyslových odvětvích.

Přitom už nyní podle údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Němci v roce 2022 v průměru odpracovali jako zaměstnanci 1341 hodin ročně. Což je nejméně ze všech zemí OECD.

Češi pak v tomto ukazateli mají „zapsáno“ 1754 hodin, což je výrazně nad průměrem zemí EU, který činí 1571 hodin. V Řecku to je 1886 hodin. Klíčová je ale produktivita práce, která je díky digitalizaci a robotizaci německého průmyslu v Německu vysoká.

GRAF: V průměru odpracované hodiny za rok v zemích OECD (v roce 2022)

Expert na trh práce Enzo Weber z německého Institutu pro výzkum zaměstnanosti (IAB) tvrdí, že statistika OECD je založena na veřejných průzkumech. To znamená, že výsledky závisí především na položených otázkách a jejich pořadí. A podotýká, že ne všude chápou termín pracovní doba stejně.

Údaje spíše mají sloužit k určování trendů na trhu práce v jednotlivých státech. Navíc v Německu ve velké míře pracují ženy, až polovina, na zkrácený úvazek, takže se pak průměr roční pracovní doby snižuje, vysvětlil pro Deutsche Welle.

Může si to ekonomika dovolit?

Klíčovou otázkou zůstává, zda si zkrácení pracovního týdne může německá nebo jakákoliv jiná ekonomika dovolit. Zastánci tohoto konceptu tvrdí, že se produktivita práce naopak zvýší (lidé si práci lépe naplánují a jsou motivováni tím, aby zbytečně nezaháleli).

A dalším argumentem pro je, zejména v německé společnosti, vyřešení problému s nedostatkem kvalifikované pracovní síly. Kratší pracovní doba by za stejných finančních podmínek měla přilákat nové pracovníky do sektorů, kde naléhavě chybí.

Nezisková organizace 4 Day Week Global (4DWG) z Nového Zélandu organizuje od roku 2019 v různých zemích pilotní programy. Uplatnila je již v zemích jako Velká Británie, Jižní Afrika, Austrálie, Irsko, Spojené státy americké. Ve tamních firmách se snaží ukázat, že zavedení čtyřdenního pracovního týdne nesníží hospodářské výsledky dané firmy.

Sníží se fluktuace zaměstnanců i jejich vyhoření

Naopak. Argumentuje tím, že se v průměru zvýší obrat o 36 procent, nebo se výrazně sníží riziko vyhoření u zaměstnanců, o 68 procent. A sníží se také odchody pracovníků, až o 42 procent. Navíc je mnohem snazší (o 63 procent) najít a získat nové talenty na trhu práce. Výsledky vycházejí ze zkušeností pěti stovek firem, které se pilotních projektů zúčastnily.

Samotná reakce německých zaměstnanců je ale smíšená. Průzkum prováděla Nadace Hanse Böcklera, jež má blízko k německých odborovým svazům. 73 procent dotázaných pracovníků uvedlo, že chtějí čtyřdenní pracovní týden, ale jen za předpokladu, že jejich mzda zůstane stejná. Jen osm procent lidí by přijalo nižší odměnu, zatímco 17 procent by kratší pracovní dobu přímo odmítlo.

V Německu se mohou firmy ve spolupráci s 4DWG a německou poradenskou firmou Intreprenör od 21. září hlásit do pilotního programu na šestiměsíční zkušební období.

Enzo Weber argumentuje tím, že výsledky těchto pilotních programů jsou neprůkazné. Dobrovolně se do nich totiž hlásí firmy, které si mohou zkrácení pracovního týdne organizačně dovolit. Většina podniků, zejména těch výrobních, je ale nezastoupena.

Zvýšení produktivity nemusí souviset se zkrácením pracovní doby

Změna firemních procesů i organizační struktura firem, které se zúčastní, pak může vést ke zvýšení produktivity práce. To ale nemusí nutně souviset se zkrácením pracovního týdne, míní Weber. Zkrácení pracovního týdne naopak zvýší pracovní zátěž ve zbývajících čtyřech dnech a také omezí komunikaci ve firmě a týmovou práci.

Ekonom Holger Schäfer z Institutu pro německou ekonomiku v Kolíně nad Rýnem navíc tvrdí, že by takové opatření bylo z makroekonomického hlediska kontraproduktivní. Mohlo by sice některým firmám pomoci „přetáhnout“ zaměstnance od konkurence, jako celku by to ale ekonomice nepomohlo. Pokud by totiž všechny firmy zkrátily pracovní dobu, její deficit by se v ekonomice samozřejmě projevil.

V některých sektorech ekonomiky ale může mít smysl, tvrdí prezident Německé konfederace kvalifikovaných řemesel a malých podniků (ZDH) Jörg Dittrich. Podniky, které nutně potřebují řemeslníky nebo jiné nedostatkové profese, by mohly být pro takové pracovníky atraktivnější. Odmítá nicméně, aby byla tato úprava plošná.

Nicméně šéf odborů IG Metall v Severním Porýní – Vestfálsku Knut Giesler plánuje během jednání se zaměstnavateli o mzdách svůj čtyřdenní pracovní program prosadit. Počítá samozřejmě s plnou náhradou mzdy.