Sankce zdaleka ne atomová, i tak je třeba vnímat odstřižení ruských bank od SWIFT

Klíčovou součástí sankcí uvalovaných na Rusko má být odstřižení ruských bank od systému SWIFT. (Více o celém systému jsme psali ZDE.)

Detaily nejsou zatím úplně jasné, ale v tuto chvíli se zdá, že odstřiženy budou jen některé ruské banky. Zřejmě tak, aby neodstřiženy zůstaly ty, přes které by mohly jít z Evropy do Ruska platby za plyn a ropu.

Jde tedy nejspíš o snahu nastavit odstřižení ruských bank od SWIFT tak, aby z pohledu Evropy hlavní obchodní tok, tedy dovoz uvedených surovin z Ruska, mohl probíhat dál.

Finanční atomová bomba?

Bude tato sankce pro ruské hospodářství skutečně onou „finanční atomovou bombou“?

Provoz na SWIFT neustále roste. Denní počet pokynů prošlých přes SWIFT se loni přehoupl přes 40 milionů.

GRAF: Vývoj počtu pokynů přes SWIFT
Od ledna 2019 do prosince 2021, v mil. pokynů

Zdroj: SWIFT

Transakční komunikátor

SWIFT si můžeme představit třeba jako WhatsApp zaměřený na finanční transakce. V podstatě je to komunikační síť. K ní se může připojit téměř kterákoli firma (připojeny jsou ale hlavně finanční instituce) a následně může komunikovat s ostatními připojenými.

Zaslání zprávy ve SWIFT je tedy jen první, čistě komunikační/plánovací fází transakce. Na jejím základě se pak rozjede fáze druhá – tedy samotná platba.

Platbu ale komplikuje fakt, že vysílající banka velice často u přijímající banky nemá zřízen účet. Každý takový „důvěrný“ vztah mezi dvěma bankami vyžaduje skutečně důvěru a důkladné vyjednávání, ale bank je po světě obrovská spousta. Čili ve smyslu platebního styku se tyto dvě banky velice často jaksi „neznají“.

Vysílající banka musí v takovém případě vymyslet SWIFT zprávu tak, aby mezi sebe a přijímající banku zařadila ještě nějakou „společnou známou“. Tedy banku (tzv. korespondenční banku, pozn. red.), u níž má účet vysílající banka a která má účet u přijímající banky.

V těch nejsložitějších případech může být nutné vytvořit dokonce celý řetězec hned několika bank, kde se vždy jedna „zná“ s tou následující. Roli korespondenčních bank hrají obvykle velké ústavy. Přes takové chodí mnoho takových mezinárodních plateb, takže se jim vyplatí otevřít si účty u velkých bank i v jiných zemích po světě.

Úroveň komfortu

Odstřižení přijímající banky od SWIFT neznamená nic víc než to, že vaše vysílající banka najednou není schopna přijímající bance a potřebným korespondenčním bankám poslat zprávu o vámi zamýšlené platbě.

V takovém případě je nutno platbu naplánovat a se všemi dohodnout nějakou jinou cestu. Nabízí se třeba telefon, e-mail, nebo dokonce onen už zmíněný WhatsApp.

Kouzlo SWIFT je ale v tom, že s jeho využitím je plánování plateb pro všechny zúčastněné nesrovnatelně komfortnější. Je totiž jednodušší, bezpečnější, důvěrnější, spolehlivější nebo i přijatelnější z pohledu archivování. A také co se týká zpětné kontroly pro potřeby auditu, bankovní regulace nebo třeba případného policejního vyšetřování a podobně.

VÍCE K TÉMATU:

Trest za invazi: Západ torpéduje ruský finanční systém, rubl padá na historické dno

Evropa se zatím bez ruského plynu neobejde. I proto zatím Moskvě SWIFT zcela nevypne

Ruská agrese vůči obilnici Evropy. Připravme se na další proinflační šok

Ruská verze SWIFT

Ruští bankéři a politici si jsou těchto výhod samozřejmě dobře vědomi. Už od té doby, co Moskvě hrozilo odpojení od tohoto komfortu v roce 2014 po anexi Krymu. Proto začala ruská centrální banka budovat místní verzi SWIFT.

Výsledek známý pod zkratkou SPFS sice funguje v různých ohledech hůř, nicméně co je zásadní: v současnosti už je na něj napojeno i několik bank z jiných zemí včetně Švýcarska a Německa.

A vedle toho existuje domácí obdoba SWIFT také v Číně (známá jako CIPS). Ani ta už není tak úplně domácí: je do ní zapojeno mimo jiné kolem dvou desítek bank z Ruska.

Z uvedeného plynou hned čtyři základní varianty, jak se ruský bankovní sektor může do značné míry vyhnout dopadu odstřižení části jeho bank od SWIFT. Banky, které přišly o možnost provádět platby přes SWIFT přímo, mohou:

(1) vyjednat otevření účtu ve svůj prospěch u těch ruských bank nebo jiných finančních institucí, které o tuto možnost nepřišly (půjde to rychle, protože o přístup do SWIFT přijdou hlavně velké, dobře etablované ruské banky a protože bude politický tlak na hladké provedení celé operace),

(2) začít platby chystat přes SPFS nebo CIPS,

(3) organizovat platby některým způsobem „na koleně“ (dálnopis, e-mail a podobně).

Možnosti jsou seřazeny podle rostoucí celkové nepřitažlivosti (složitosti, zdlouhavosti, nákladnosti, rizikovosti) pro ruskou banku odstřiženou od SWIFT nebo pro její protistranu nebo pro obě.

Jedna připojená banka stačí

Přinejmenším první možnost je relativně velmi snadná a rychlá. Hlavním – a nejspíš vcelku rychle řešitelným – omezením v jejím případě bude kapacitní schopnost ruských bank nadále zapojených do SWIFT zpracovávat pokyny od ruských bank, které se ocitnou mimo SWIFT.

Pokud tedy bude přístup do SWIFT zachován aspoň jedné větší ruské bance, nepůjde o skutečnou „atomovou“ sankci, nýbrž jen o hru na ni.

Diváky jsou v tomto případě hlavně evropští voliči. Jim totiž chtějí jejich vlády zřejmě ukázat na jedné straně bojovnost, ale na druhé straně je nechtějí připravit o teplo v obývácích a o zaměstnání ve firmách dovážejících z Ruska významné vstupy…