Rozhodování o jádru v Česku? Jaderné „výborování“ (letos s Mílem) na věčné časy a nikdy jinak

Pamatujete? Polovina roku 2016 byl termín, kdy měla vláda Andreje Babiše přijít s investičním modelem na výstavbu nového jaderného zdroje.

Ten se má podle Státní energetické koncepce stavět – nyní v Dukovanech. Vláda tím chce při stávající produkci elektřiny omezit uhelné zdroje a nahradit je jádrem.

Tato varianta se samozřejmě nelíbí plynařům, „uhlařům“ a zastáncům obnovitelných zdrojů. Nicméně je to výchozí status quo (aspoň na papíře).

Další status quo je, že se „vládní priorita“ (pokolikáté už?) do roku 2019 jaksi nestihla.

Jádro má zelenou, ale…

Česko má unikátní pozici v Evropě, kdy většina našeho obyvatelstva podporuje jadernou energetiku (otázka je, nakolik je to způsobené výše zmíněnými nynějšími stavy).

VÍCE K TÉMATU:

Jaderná cesta Miloše Zemana do maďarského Pakše – řekněte nám, komu to prospěje?

Kdo chce Česku zaplatit nový jaderný reaktor?

Korejský jaderný reaktor poprvé do Evropy: jaká je šance, že to bude v Česku?

A jaderní odborníci, i přes mnohamiliardovou blamáž Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) a polostátní společnosti ČEZ při nekontrolách svarů roku 2015, mají stále velkou společenskou prestiž. V tomto prostředí by tedy nemusel být zase takový problém prosadit nový jaderný zdroj. Ne tak u nás.

Dvě zásadní překážky

Zkušenost Petra Nečase z minulého „temelínského“ tendru zamrazí každého politika a několik promrhaných miliard společností ČEZ, Areva, Rosatom a Westighouse z dob 2008–2014 spíše připomíná některé Kafkovy romány či Haškova Švejka.

V podstatě jsou zde dva faktické problémy nové jaderné výstavby:

A/ Prodejem části akcií ČEZ si minulé vlády nasadily od roku 2002 do valných hromad ČEZu tzv. trojské koně, kteří mohou efektivně blokovat velká investiční rozhodnutí této společnosti.

ČEZ není jen státní a zejména plynaři toho dnes umně využívají. Všimněte si, že kdykoliv někdo mluví proti jádru jménem „minoritního akcionáře“, má vazby na plynařské energetické společnosti. (V logice: když se nepostaví jaderný zdroj, budou se muset narychlo stavět kolem roku 2030 zdroje plynové.)

B/ Jakákoliv plně nestátní jaderná výstavba bude drahá (privátní investoři budou očekávat tržní zisk, viz britský Hinkley Point). Ale státní výstavba bude trvat tak dlouho, že za ni dnes žádný politik nezíská body (tedy pásku nové elektrárny bude stříhat za dvacet let někdo úplně jiný).

Laicky řečeno, soukromá jaderná elektrárna znamená drahou elektřinu, zatímco ta státní levnou. Ale o to jde u nás zřejmě jen občanům, nikoliv politikům.

Zbytečný výbor?

Mnoho výborů a ministrů se postaralo o to, že v únoru 2019 jsme na tom hůře než v polovině roku 2016. Ba co víc, výrazně hůře než v roce 2008, kdy se soutěžilo o Temelín.

Pojďme si shrnout fakta: poslední výbor přišel na konci roku 2018 se třemi investičními modely, pak byl vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Štuller odvolán a jaderná šaškárna pod novým zmocněncem Jaroslavem Mílem pokračuje.

Zopakujme si ještě loňská fakta: co že to leželo vloni na stole? Který subjekt by mohl nové bloky stavět?

Model 1: 100% dceřiná společnost ČEZu, pod níž budou spadat i stávající jaderné elektrárny.
Model 2: 100% dceřiná společnost ČEZ ve spolupráci s externím investorem (a stávající „jaderky“ zůstanou pod ČEZem).
Model 3: nová státní firma (stát vlastní 100 %) pro výstavbu nových bloků.

Model 3 je jediný model bez problému A i bez problému B. Nemusíte mít ani základní školu, abyste na to přišli.

Zajímavé je, že opoziční strany (např. piráti, ODS) to pochopily. Levý vládní blok (KSČM, ANO, ČSSD) zatím ne a vláda jaderný výbor přesunula přímo pod premiéra. Zde prosazuje čtvrtý investiční model, který má problém A i problém B, a dokonce něco negativního navíc.

Nemluvě o tom, že váhání (kulantně nazvaný proces cesty k – možná – novému jadernému zdroji v Česku, pozn. aut.) se tak přesouvá z ministerstva průmyslu přes vládu do parlamentu.

Privatizace ČEZ na obzoru?

A co je vlastně „novátorský“ model 4? Již soukromý ČEZ staví s garancí státu = tento model obsahuje problém A i problém B, a navíc do budoucích státních rozpočtů dává závazek platit.

Podobně jako si solárníci před deseti lety prosadili dotované ceny pro své elektrárny, za které jsme jako občané už dali stovky miliard.

Podle modelu 4 ČEZ není státní (tj. bude to drahé), plynaři (respektive minoritní akcionáři) do toho budou házet vidle a státní kasu čeká přírůstek na straně pasiv na desítky let dopředu.

A co na to poslanci?

Je ještě šance to zvrátit, nebo je to jen další zdržovačka? Pokud Babišova vláda nevidí, co vidí každý Pepík na vesnici, uvidí to aspoň poslanci?

Právě v parlamentu bude příští týden 21. února vystupovat šest možných dodavatelů, které tam na seminář svolal předseda KSČM Vojtěch Filip, jemuž se vládní zdržovačky nelíbí. Podle HN je zájem o tuto „show“ veliký – „hospodářský výbor má přes 150 zájemců,“ napsal list.

Na druhou stranu tato soutěž „královny krásy“ již proběhla na různých fórech v Česku mnohokrát a za dvacet minut žádný dodavatel nic nového neukáže.

Bude ale zajímavé sledovat politiky, jak dlouho tuto hru na zdržovanou chtějí hrát. Na věčné časy?