Posune Babišova cesta do USA jadernou novelu k dalším zvratům?

V každé správné nekonečné telenovele jsou nečekané zvraty a nejinak tomu je i v té české jaderné. Po únorovém jaderném zmatkování si s dalšími novinkami musíme počkat na Tomáše. Posuďte sami:

• V roce 2018 se nejprve dělil a pak zase nedělil ČEZ pro účely výstavby nových reaktorů.
• 3. února 2019 ministryně Nováková v televizi proklamuje: „Nový jaderný zdroj bude stavět ČEZ s garancí státu.“
• A ani ne za tři týdny, 21. února 2019, premiér Babiš (v parlamentu) otočil: „stát uzavře s ČEZ smlouvu o výstavbě nového jaderného zdroje. Je to jednodušší (…) než státní garance.“
• Další pokračování bude 7. března 2019 (svátek má Tomáš), nepřepínejte na jiný program!

Hlavně ne jaderné rozhodování

Jen tak mimochodem na úvod: od roku 2013 máme vysoutěžený tendr na dva reaktory Temelína II. Kdyby současná vláda opravdu chtěla energetický problém Česka řešit, tak se začne stavět tam.

Vláda ale evidentně nechce řešit energetický problém ČR. Vláda se chce po zkušenostech Petra Nečase jakéhokoliv jaderného rozhodování v této věci zbavit.

V minulém příspěvku zde jsme probírali, že nejvýhodnější varianta pro občany je výstavba novou státní firmou.

Jenže naše telenovela o tomto scénáři vůbec neuvažuje. Podle jejího posledního dílu (Babišova slova, pozn. red.) spočívá myšlenka „výhody“ státní smlouvy s ČEZ v tom, že vícenáklady půjdou za investorem. To je ale velmi naivní předpoklad.

Jako investor bych se velmi bránil. A vsadím se, že se stát (jako hlavní akcionář ČEZ) bránit bude. Více než „minoritní akcionáři/plynaři“.

Opravdu se děje alespoň něco?

Myšlenka uzavření smlouvy s ČEZ prodlužuje lavírování (copak asi ve smlouvě bude, kdopak ji sepíše…) a vytváří dojem, že se něco děje.

Stát by podle předsedy vlády měl „prostřednictvím smlouvy získat větší kontrolu nad výstavbou a možnost jednat v případě, že se změní parametry trhu, či přebrat stavbu od ČEZ, kdyby hrozilo zvýšení nákladů“. A v roce 2024 se nově dle vlády má rozhodnout o dodavateli výstavby.

Opakuje se historie?

To už tu ale bylo. V roce 2014 vláda ANO a ČSSD podobně „rozhodla“ o nedostavbě Temelína. Termín fázování rozhodování v roce 2024 jsou jen dojmy.

Proklamované „fázování“ je jen další jméno pro nechání černého Petra politikům vlád příštích. „V letech 2024 až 2029 by to pak bylo o podepsání smlouvy, procesu získání stavebního povolení a rozhodnutí Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, které umožňuje zahájení výstavby,“ nechal se slyšet vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl.

Oproti jiným státům s jadernou energetikou nemáme v Česku ministerstvo energetiky, což je jedna z fundamentálních příčin dnešního tristního stavu v již desetiletém výběrovém řízení na nový jaderný reaktor.

Jediné, co je jisté pro rok 2024 a i ty další – troufnu si tvrdit, že vláda Andreje Babiše už tu nebude; pokud se bude hrát se stejnými kartami, budou za stolem jistojistě jiní hráči.

Staví ČEZ = nejdražší varianta

Podíváme-li se na úvěrový rating Česka, je naše země dle agentury S&P ohodnocena ratingem AA– (či A1 dle agentury Moody’s): Samotná firma ČEZ má logicky horší rating A– či Baa1.

Převedeno do řeči peněz: ČEZ s horším ratingem získává finanční zdroje dráže (za vyšší úrok) než stát, neboť je rizikovější subjekt. Čím více se ČEZ zadluží, tím dražší tyto zdroje budou.

Tedy i cena „jaderné“ elektřiny vyjde dráže pro ČEZ jako stavitele než pro Česko, odhadem až o 40 EUR/MWh. Stát totiž nově nechce dát garance na cenu elektřiny, stát chce mít s ČEZ jen „smlouvu“… Tedy konkrétně s dceřinou firmou ČEZ zvanou DUKOVANY II. (O tom, že dcera většinou mívá ještě horší rating než matka, ani nemluvě.)

Všechny plány nových reaktorů dnes vedou daleko za rok 2035, kdy se původně měly odstavovat stávající reaktory Dukovan. Což se dnes nehodí.

Prodloužení Dukovan?

Jistota prodloužení provozu Dukovan po roce 2035 je dnes velmi, opravdu velmi  spekulativní.

Reaktory Dukovan, projektované a následně provozované od roku 1985 na výkon 440 MWe, dnes jedou na více než 110 procent, konkrétně přes 500 MWe.

I když měl projekt velké rezervy, dnes je bezpečnost provozu Dukovan na své hranici. Když bylo před několika lety zavedeno do Dukovan nové palivo Gd2M+ s horší tepelnou vodivostí, počítalo se, že to je konečné vylepšení.

Letos se uvažuje s dalším „posunutím limitů“, konkrétně se zvýšením obohacení tohoto paliva z 4,36 procenta na 4,78 procenta. Mělo by se tedy přejít na nevyzkoušené palivo s ještě horší tepelnou vodivostí a s objektivně horšími bezpečnostními parametry.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jaderná cesta Miloše Zemana do maďarského Pakše – řekněte nám, komu to prospěje?

Kdo chce Česku zaplatit nový jaderný reaktor?

Korejský jaderný reaktor poprvé do Evropy: jaká je šance, že to bude v Česku?

Dukovany tak budou fungovat jako pokusný králík pro neověřené ruské palivo. Třeba to vyjde, třeba ne. Vydrží ale tyto reaktory takhle fungovat i po roce 2035?

Pokud český stát nebyl schopen po deset let zaručit kulturu bezpečnosti v Dukovanech (nemluvme o Temelínu) u kontrol tisíců svarů, kdo občanům zaručí, že bude schopen ověřit neotestované palivo? Nebo například také bezpečnost reaktorové nádoby po plánované době životnosti?

Opět jen jedno je jisté: v roce 2035 tohoto černého Petra budou mít v ruce jiní lidé než dnes.

„Nové reaktory“

Další chiméra je čekání na „nový, nejlépe menší reaktor s výkonem okolo 500 MWe“. Takový dnes na světě není. A ty, co se vyvíjejí, dlouho nebudou certifikované, natož postavené.

Je velmi dobře, že český jaderný dozor stojí nohama na zemi, když preferuje „design ověřený stavbou v jiné zemi EU“ a nechce nic certifikovat v Česku.

Ale pokud cílíme na levnou elektřinu, velké reaktory dneška (tedy 1 000–1 600MWe od šesti známých dodavatelů) budou díky úsporám z rozsahu vždy produkovat levnější elektřinu než reaktory poloviční.

Oválné řešení? Už 7. března

Zpět ale k televiznímu začátku. Odkladů a změn postojů jsme zažili v této české jaderné telenovele již mnoho, další očekávám po březnové návštěvě premiéra Babiše v Bílém domě, tedy na Tomáše, 7. března.

Naposledy v Oválné pracovně byl a jaderné reaktory s Američany řešil premiér Nečas. Není pochyb, že si premiér Babiš se svými pestrými životními zkušenostmi uvědomuje všechny důsledky jaderné ne/dostavby. Osobně mu přeji, aby nedopadl jako Petr Nečas.