Na každého Čecha připadá půlmilionová peněžní zásoba aneb o pozadí vzniku peněz

V posledních několika desítkách let se moderní finanční systémy točí okolo tzv. fiat měn, tedy státem vydávaných peněz s nuceným oběhem. Dolary, eura nebo koruny nemají samy o sobě žádnou vnitřní hodnotu, mohou být totiž emitovány prakticky s nulovými náklady v neomezeném množství.

Doba, kdy byly státní měny kryty zlatem či jinými drahými kovy, je totiž dávno pryč. Přesto je lidé prakticky bez mrknutí oka každodenně používají a směňují za cenné zboží a služby.

Co jsou peníze?

Za peníze se dnes obvykle považuje oběživo v rukou domácností a firem společně s jejich vklady u komerčních bank. V současné době jsou však fyzicky existující peníze v podobě bankovek a mincí minoritní záležitostí.

Pro zajímavost aktuálně emitované oběživo v rukou nebankovních subjektů v ČR dosahuje přibližně 650 miliard korun, což je přibližně 12,5 procenta celkové peněžní zásoby měřené agregátem M2. Ten v tuzemsku aktuálně činí 5 178 miliard a zahrnuje kromě oběživa i vklady se splatností do dvou let či výpovědní lhůtou do tří měsíců.

Pokud bychom na peníze pohlíželi z ještě širší perspektivy agregátu M3, dojdeme k číslu 5 292 miliard korun. Tento ukazatel zahrnuje i některé nástroje peněžního trhu, zejména podílové listy fondů zaměřujících se na krátkodobé státní dluhopisy.

Na každého Čecha tak připadá peněžní zásoba ve výši bezmála půl milionu korun.

GRAF: Vývoj struktury peněžní zásoby v Česku
Od roku 2002 do roku 2020, v mld. Kč

Zdroj: ČNB

Peníze nejsou v rukou ČNB

Toto množství peněžní zásoby v ekonomice standardně centrální banka ovlivňuje pouze nepřímo, a to prostřednictvím své měnové politiky. Peníze totiž běžně vznikají úvěrovou činností komerčních bank.

Pokud poskytnou klientovi půjčku, jednoduše připíšou nově vytvořené depozitum na jeho účet. Při splácení tohoto úvěru pak tyto peníze logicky zanikají. Množství peněz v oběhu se tak přizpůsobuje aktuální situaci v ekonomice.

V době konjunktury, kdy je prováděn větší objem transakcí, zájem o úvěry, a tím pádem i objem peněz v ekonomice, roste. Naopak ve špatných časech se úvěruje zpravidla méně, což se odráží i v pomalejším růstu, či dokonce poklesu peněžní zásoby.

Centrální banka tak nemá objem peněžní zásoby pevně v rukou, může ho však korigovat například prostřednictvím úrokových sazeb či stanovením minimálních rezerv komerčních bank.

Pod taktovkou „rozhazovací“ měnové politiky

V poslední době však kromě těchto nástrojů centrální banky do svého měnověpolitického arzenálu čím dál častěji zařazují i kvantitativní uvolňování, které je mnohými přirovnáváno k tisku peněz.

Pomyslné rotačky byly opětovně naplno spuštěny letos na jaře v návaznosti na vypuknutí pandemie.

VÍCE K TÉMATU:

Peníze z vrtulníku jako nekonečná munice centrálních bank pro příští krizi

ANKETA: Mají centrální banky dost munice na boj s důsledky epidemie koronaviru?

S kvantitativním uvolňováním to však není tak jednoduché. Centrální banka jeho prostřednictvím nakupuje nejčastěji státní dluhopisy či hypoteční cenné papíry od komerčních bank. Těm za tyto cenné papíry připisuje rezervy, tedy vklady u centrální banky.

V tomto scénáři tedy stále nedochází k bezprostřednímu vzniku nových peněz, neboť rezervy se nedostávají přímo do reálné ekonomiky.

Změněná pravidla hry

Nové peníze však vznikají nepřímo, neboť rostoucí rezervy postupem času probublají do ekonomiky skrze neospravedlnitelně nízké úrokové sazby. Ty logicky vyvolávají vysokou poptávku po úvěrech nejen ze strany domácností či firem, ale i státu.

Vlády se dnes mohou prakticky neomezeně zadlužovat s vědomím, že v případě potřeby jejich dluhy skoupí centrální banka. Nepřímo tak dochází k financování státních rozpočtů z tiskařského lisu. Ochota splácet státní dluhy se totiž, stejně jako současná výše úrokových sazeb, limitně blíží nule.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Kvůli druhé vlně pandemie se Česko “ještě prohne.” Navíc hrozí rychlé zvyšování dluhu

Vlády se rozhodly rozhazovat peníze ve velkém. Globální dluh výrazně naroste

Jsou na tom Češi a Američané stejně? Z pohledu vývoje zadlužení ano

Centrální banky navíc nenakupují jen státní dluhopisy či hypoteční cenné papíry od komerčních bank. V jejich portfoliích se čím dál častěji objevují i akcie a korporátní dluhopisy.

Tyto aktivity již mají bezesporu přímý vliv na objem peněžní zásoby. Za co jiného lze ostatně považovat situaci, kdy americká centrální banka (Fed) prostřednictvím ETF nakupuje korporátní dluhopisy přímo od soukromých investorů za nově vytvořené peníze?

Dopady kroků centrálních bank vykresluje následující graf, který srovnává vývoj bilance Fedu s meziroční změnou peněžního agregátu M2 v USA. Jeho růstová dynamika je, stejně jako objem kvantitativního uvolňování, bezprecedentní.

GRAF: Vývoj bilance Fedu a růstu peněžní zásoby M2 v USA
Od roku 2006 do roku 2020, bilance (modře) je v mld. USD a meziroční růst M2 (oranžově) v %.

Zdroj: FRED

Kroky vyspělých centrálních bank tak logicky vedou k inflaci, prozatím v oblasti cen aktiv. Vždyť akcie se obchodují prakticky na svých historických maximech, a to v prostředí nejhlubší recese od druhé světové války. Bez silných dávek stimulantů by zřejmě byly o desítky procent níže.

A jak říkala podnikatelská legenda první republiky Tomáš Baťa: Kdo se honí za penězi, ten je nikdy nedohoní. Hleďte si práce, dělejte ji lépe než soused. Peníze za vámi přiběhnou samy.

Článek, který byl redakčně upraven a doplněn, původně vyšel na serveru Finsider.cz