Na boj s obřími deficity ČNB pro českou vládu peníze nemá a jen tak mít nebude

Česká národní banka (ČNB) se z jistého pohledu zdá velmi bohatá. Například své loňské hospodaření ukončila se ziskem ve výši téměř 60 miliard korun. Mohla by se tedy nad českou vládou ustrnout a přispět jí na boj s nákazou „aspoň“ několika málo desítkami miliard?

Už na jaře se o takové možnosti zmínil například i člen bankovní rady ČNB Aleš Michl. V této oblasti je ale třeba našlapovat velmi opatrně.

Aby bylo zřejmé, v čem je problém, musíme si nejdřív trochu připomenout, jak vlastně taková centrální banka hospodaří. Jejími aktivy jsou z naprosté většiny investice do dluhopisů, vkladů nebo úvěrů. Centrální banka tedy vydělává hlavně na úrocích (výnosech) z těchto investic.

Na opačné straně bilance, tedy na straně pasiv, mívá centrální banka především vklady soukromých bank. A také veškeré bankovky a mince obíhající mezi lidmi. (Ano, české fyzické peníze jsou vlastně cosi jako dlužní úpisy ČNB, které můžete do ČNB přinést a žádat jejich proplacení. Až na to, že naše milá ČNB má zákonné právo vám je proplatit zase v korunových bankovkách a mincích.)

Hlavním nákladem centrální banky jsou tedy obvykle úroky, které musí vyplácet bankám v souvislosti s jejich vklady. Zato u hotovosti nikomu žádné úroky platit nemusí.

Obvyklý výdělek z úroků

Tím se dostáváme k mechanismu, nazývejme jej třeba „úrokový“, na kterém obvyklá centrální banka dlouhodobě v průměru vydělává. Její úrokové příjmy bývají větší než úrokové náklady, protože u části svých závazků (u hotovosti) centrální banka žádné úroky zkrátka vůbec neplatí.

Centrální banky ve vyspělých zemích obvykle předávají takto vznikající úrokový zisk do státního rozpočtu domácí vlády – tedy pokud daná centrální banka v daném roce zisku skutečně dosáhne a nepotřebuje jej využít na pokrytí svých předchozích ztrát.

Jenomže ČNB není „obvyklá centrální banka“.

Cizoměnová aktiva

Její neobvyklost je v tom, že takřka veškerá její aktiva jsou cizoměnová (zejména eurová, ale v menší míře i dolarová a podobně). Jde o dědictví několika epizod v minulosti, kdy ČNB z jistých důvodů záměrně tiskla nové koruny a za ně nakupovala cizí měny, které následně investovala.

Proč je důležité, že jsou aktiva ČNB cizoměnová? Protože její finanční situace se počítá v korunách. Takže kdykoli koruna posílí, hodnota aktiv ČNB (vyjádřená v korunách) se jako mávnutím proutku účetně sníží. A centrální banka tedy na svých investicích zaznamená kurzovou ztrátu. V případě, že koruna oslabí, je to pochopitelně právě naopak.

Naproti tomu hodnota pasiv ČNB na kurz koruny nijak nereaguje, protože jde o pasiva téměř výhradně korunová.

Koruna častěji posiluje

Může se zdát, že tento kurzový mechanismus není v dlouhodobém průměru důležitý; vždyť ztráty ČNB z epizod posílení koruny a zisky ČNB z epizod oslabení koruny se v čase navzájem tak nějak vyruší, ne?

Ne, nevyruší. Epizod, kdy koruna posiluje, totiž bylo a nejspíš ještě dlouhou dobu bude výrazně víc než těch opačných.

Důvodem je, učeně řečeno, konvergence (přibližování) české ekonomiky k těm nejbohatším ekonomikám světa, ať už je to ekonomika americká, nebo eurozóna.

Bohatnutí k západním úrovním

Máme-li bohatnout směrem k „západním“ úrovním (což jistě chceme) a budeme-li toto bohatnutí měřit třeba na mzdách, tak buď musí české mzdy v korunách růst rychleji než ty západní v tamních měnách, nebo musí vůči těmto měnám posilovat kurz koruny, nebo obojí.

V dosavadní historii bohatli Češi velmi často právě posilováním koruny. Tato tendence bude nejspíš pokračovat, byť se bude zpomalovat, až se zcela zastaví – poté, co naše konvergence k Západu skončí.

Než se tak stane, bude koruna převážně posilovat, a tudíž výše zmíněný kurzový mechanismus bude vnášet do výsledků ČNB (převážně) ztráty.

Covidové oslabení k zisku

Nejnovější údaje o hospodaření ČNB, které pocházejí z 20. října, vyznívají oproti konci loňského roku optimističtěji: ukazují letošní zisk kolem 200 miliard korun. Z kumulativní ztráty 130 miliard se díky tomu během letoška stal kumulativní zisk 70 miliard.

Tento vývoj ale jen hezky ilustruje výše řečené: obrat pozice ČNB do plusu je totiž primárně důsledkem letošního jarního oslabení koruny.

Jakmile kurz po odeznění nejistoty spojené s koronakrizí zase posílí na „necovidové“ hodnoty, ČNB se nejspíš propadne zpátky do mnohamiliardových ztrát daných celkovým vývojem od devadesátých let.

V souhrnu je tedy každoroční výsledek hospodaření ČNB výslednicí dvou klíčových mechanismů: úrokového, který existuje trvale a je zpravidla ziskový, a kurzového, který slábne a je zpravidla ztrátový.

V dosavadní historii ČNB měly v tomto souboji celkově větší sílu efekty kurzu: na konci loňského roku byla ČNB celkově (včetně zmíněného zisku 60 miliard korun) v kumulované ztrátě téměř 130 miliard korun.

Vládě není co nabídnout

Česká národní banka tedy ve skutečnosti nemá na finanční pomoc vládě ani vindru; naopak, sama je hluboko v minusu. Českou ekonomiku tohle centrálněbankovní zadlužení nijak neohrožuje, nicméně na platby vládě zde prostor prostě není.

Situace se změní teprve ve chvíli, kdy Česko přestane konvergovat, takže koruna přestane trendově posilovat. A také až ČNB dokáže svými úrokovými zisky smazat nahromaděné kurzové ztráty.

Na tuto chvíli si ale nejspíš ještě hezkých pár let počkáme.