Lukáš Grolmus (EKO-KOM): Český systém třídění je v celoevropském měřítku na vysoké úrovni

Současný dopad epidemie koronaviru se podepsal na všech hospodářských sektorech. Nevyhnul se ani odpadářskému průmyslu, jak potvrzuje ředitel komunikace společnosti EKO-KOM Lukáš Grolmus.

„Pravidla třídění odpadu během nouzového stavu bylo bezpodmínečně nutné upravit,“ říká v rozhovoru pro Peak.cz. Tím, že systém třídění a recyklace v Česku funguje na spolupráci průmyslu, měst a obcí a je na velmi vysoké úrovni, se mu ale naštěstí daří se se situací dobře vypořádat.

„Digitalizace i moderní technologie sehrávají již nyní velmi důležitou roli a do budoucna jejich význam jistě poroste. Mohou významně zjednodušit vývoj dobře recyklovatelných materiálů, designování obalů, ale také identifikaci materiálů pro třídění a jejich recyklaci,“ dodává Grolmus k tomu, jak bude tento obor vypadat v budoucnosti.

Nakolik se současná koronavirová situace projevila na trhu s tříděným odpadem?

Vzhledem k omezení pohybu lidí a k pobytu v domácnostech došlo v posledních týdnech k nárůstu produkce komunálních odpadů, a tím i ke zvýšenému množství tříděných odpadů. Zejména omezení přeshraničního obchodu se pak odrazilo v poptávce po druhotných surovinách, na které je tříděný odpad upravován. Zpřísněné hygienické požadavky také ovlivňují praktické nakládání s tříděným odpadem, například před jeho vstupem na třídicí linku, kdy je nejdříve tři dny skladován.

Lukáš Grolmus

Vystudoval Vysoké učení technické v Brně. V oblasti recyklace odpadů z obalů se angažuje od roku 2000, kdy nastoupil do autorizované obalové společnosti EKO-KOM, která zajišťuje zpětný odběr a využití odpadů z obalů v České republice. Jako ředitel oddělení komunikace je odpovědný za zajištění propagace třídění a recyklace odpadů pomocí osvětových a vzdělávacích projektů. V poslední době také spolupracuje s kolegy na projektech zaměřených na efektivnější recyklovatelnost obalů.

Museli jste přijmout nějaká speciální opatření stran nakládání s tímto odpadem?

Je pravda, že na začátku nouzového stavu některé odpadové firmy uvažovaly o omezení či úplném zastavení sběru a dotřiďování tříděného sběru. Obávaly se totiž zvýšeného rizika nákazy svých pracovníků. Díky rychlé a aktivní spolupráci Ministerstva životního prostředí, Státního zdravotního ústavu, společnosti EKO-KOM a odpadářských asociací se ale podařilo velmi rychle nastavit podmínky sběru a dotřídění tak, aby byla zajištěna maximální ochrana personálu.

Co si pod tím můžeme představit?

Jedno z opatření se například odvíjelo od doporučení Státního zdravotního ústavu pro bezpečný sběr odpadů od osob v karanténě. Zde bylo reálně zastaveno třídění na omezeně nutnou dobu. Všechen odpad z těchto domácností musel končit ve směsném odpadu, navíc musel být zabalen ve dvou pytlích. Dalším opatřením bylo také rychlé zajištění ochranných pracovních prostředků a dezinfekce jak pro svozové firmy, tak pro pracovníky na třídicích linkách.

Dostali tedy lidé nějaké rady, jak třídit?

Máte pravdu, že jsme zvýšili i aktivity v komunikaci s obyvateli o tom, jak správně třídit v době pandemie. Bylo nutné upravit pravidla třídění odpadu během nouzového stavu. Rozšířili jsme kapacity, aby občané byli dostatečně informováni přes různé komunikační kanály. Aby věděli, jak mají správně nakládat s konkrétními odpady, a aby zároveň nebyli ohroženi pracovníci svozových firem ani pracovníci na dotřiďovacích linkách.

Premianti v třídění

Jak jsme na tom ve srovnání se zahraničím?

Obecně je systém třídění a recyklace v Česku na velmi vysoké úrovni. Funguje na spolupráci průmyslu, měst a obcí. Jak se nyní v současné komplikované situaci ukázalo, společnost AOS EKO-KOM funguje v jistém smyslu i jako komunikační a koordinační síť odpadového hospodářství. Je to důsledek toho, že u nás provoz celého systému zajišťuje již dvacet let. Do značné míry se tak daří sladit postup obcí i odpadových firem.

Překvapivá byla nyní schopnost odpadových firem chovat se vzájemně solidárně ve snaze udržet v provozu celý sektor. Ten tak dokázal pružně reagovat a zachovat klid. Stejný klid a cílevědomost v udržování normálního fungování tříděného sběru projevují města a obce. Pandemie také ukázala, jak je důležitá finanční rezerva – nejen u nás, ale nepřímo i pro obce, města a odpadové firmy. Tuto rezervu  jsme léta budovali na základě zkušenosti s krizí v roce 2008/2009, nemluvě o tom, že existuje i dobrá legislativní opora.

Obojí nám dnes umožňuje sehrát roli stabilizačního prvku, na který je finančně navázána řada procesů v odpadech. A to i v situaci, kdy naše vlastní příjmy, jako jsou poplatky od firem za zajištění zpětného odběru obalů, jsou hodně nejisté.

Jsou Češi dobří v třídění odpadu? Mám na mysli efektivní třídění, kdy je vytříděný odpad skutečně dobře zpracován?

Rozhodně, Češi patří mezi premianty v třídění odpadů, zejména těch obalových. V třídění a recyklaci obalových odpadů patří Česku přední příčky mezi evropskými zeměmi. Podle posledních známých statistik Eurostatu nám celkově patří čtvrtá příčka. Lepší jsou v recyklaci obalů jen Belgie, Nizozemsko a Dánsko. Je ale nutné dodat, že některé materiály kvůli jejich složení není možné recyklovat nebo jen velmi složitě, to je případ zejména takzvaných kompozitních obalů.

Je současný systém třídění (papír, plast, sklo, částečně kovy, bioodpad) dostačující?

Současný český systém třídění je v celoevropském měřítku na vysoké úrovni. Nicméně pro splnění nových cílů Evropské unie, které jsou velmi ambiciózní, bude nutné stávající systém rozvinout a zefektivnit. Bude třeba ho také doplnit o další prvky, jako je například odtřiďování materiálově využitelných obalových odpadů ze směsného komunálního odpadu. A to hlavně v lokalitách, kde se připravují záměry na výrobu paliv z komunálních odpadů a jejich využití v teplárenství a energetice. Odtřiďováním směsného komunálního odpadu je například možné získat téměř veškeré množství kovových obalů obsažených v tomto odpadu.

Kovy tedy představují perspektivní potenciál?

Rozvoj třídění kovů je v posledních letech na vzestupu. Navíc dnes už na základě zákonné povinnosti musí mít každá obec zajištěn systém sběru kovů, což je vzhledem k častějšímu používání těchto materiálů pochopitelné. Obce na to postupně reagují a mimo sběrné dvory a výkupny rozšiřují také síť kontejnerů právě pro sběr kovů.

Na konci roku 2019 jich bylo v Česku více než 24,5 tisíce. Jedná se jak o nádoby na samostatný sběr kovových odpadů včetně obalů, ale také o stále více se rozšiřující kombinovaný sběr, kdy do nádoby s plastem jsou společně sbírány i kovy a v některých případech nápojový karton. Tento systém sběru šetří místo pro umístění kontejneru, podmínkou je pouze schopnost třídicí linky zajistit vytřídění jak kovových, tak hliníkových odpadů. Kromě toho lze kovové odpady i nadále třídit také prostřednictvím výkupen druhotných surovin nebo sběrných dvorů.

V Česku je bezmála 25 tisíc kontejnerů pro sběr kovů, ale v jakém stavu je infrastruktura obecně?

Disponujeme velmi kvalitní hustotou sběrné sítě, která se stále rozšiřuje. Na území celé České republiky je rozmístěno více než 450 tisíc kontejnerů na tříděný odpad. Největší podíl nádob tvoří nádoby na sběr plastů. Tyto nádoby budou ve větší míře využívány k takzvaným vícekomoditním sběrům, tedy i sběrům kovových obalů, čímž se bude zkracovat donášková vzdálenost pro občany při sběru této komodity.

V oblasti dotřiďovacích linek disponuje Česko sítí více než 120 třídicích linek, které dotřiďují především obsah nádob na sběr plastů a papíru. Z hlediska recyklačního průmyslu jsme v evropském prostoru na špici, kdy vytříděná druhotná surovina je obchodovatelnou komoditou a její zpracování se děje na základě nabídky a poptávky a volného trhu. I přes tuto skutečnost v Česku vznikají nové recyklační kapacity. Například v loňském roce byla do zkušebního provozu uvedena recyklační kapacita na 18 tisíc tun směsných a dutých plastů.

VÍCE K TÉMATU:

Mnoho povyku pro poplatky za odpady? Ve hře jsou možná stamiliony až miliardy korun

Nastává doba hliníková? Díky „dokonalé“ recyklaci má tento kov budoucnost nejen v Humpolci

Nový trend pro život v kanceláři? Konec s odpadky a přechod na cirkulární ekonomiku

Zálohování jako doplněk?

Co si myslíte o zálohování některých druhů odpadu? Mám na mysli debaty o zálohování plechovek, což funguje v některých evropských zemích, popřípadě i plastových lahví a podobně?

Stejně jako u PET lahví, i u nápojových plechovek zastáváme názor, že zálohování je možným doplňkem stávajícího nádobového sběru. Není však nezbytně nutné a bude primárně záležet na nápojovém průmyslu, jak se rozhodne. Z naší studie zaměřené primárně na PET lahve vyplývá, že již nyní díky stávajícímu a dlouho rozvíjenému systému třídění odpadů plní Česko u nápojových lahví cíl vratnosti 77 procent pro rok 2025.

Dosažení nových cílů obalové a odpadové směrnice (CEP) a směrnice o omezení jednorázových plastů (SUP) je možné další intenzifikací tříděného sběru v kombinaci s úpravou části směsného komunálního odpadu. Ta je jednoznačně nutná pro moderní či modernizovaná energetická zařízení využívající odpad jako palivový vstup. Obě opatření jsou nutná i k splnění cílů balíku směrnic CEP, a to jak obalových, tak těch týkajících se komunálního odpadu. Pokud budou tato opatření správně implementována, budou v jejich důsledku splněny i požadavky směrnice SUP týkající se obalů.

Otázka zálohování plechovek se jeví jako zbytná aktivita. Hlavně v kontextu rozvoje odděleného sběru, včetně kovových odpadů a obalů, a také skutečnosti, kdy bude muset většina směsných komunálních odpadů projít nějakou formou úpravy (od roku 2035 bude možno skládkovat maximálně deset procent komunálních odpadů), v rámci které bude vždy také magnetická separace kovových odpadů a separace nemagnetických kovů. Samotné zálohování nemůže zajistit současné splnění cílů směrnic CEP a SUP bez toho, aby proběhla intenzifikace tříděného sběru a současně aby alespoň na dvacet procent odpadového toku byla aplikována úprava směsného komunálního odpadu před jeho energetickým využitím formou odtřídění snadno recyklovatelných složek.

Jak moc se zvyšuje podíl recyklace tříděného odpadu?

Můžeme hovořit za část týkající se recyklace obalových odpadů. Například před patnácti lety byla míra recyklace šedesát procent, od roku 2010 se pohybujeme stále nad sedmdesáti procenty. Daří se to díky dlouhodobé a efektivní spolupráci obalářského průmyslu, obcí a odpadářského sektoru.

Jedním z dobře recyklovatelných materiálů je hliník. Je tomu opravdu tak, má šanci zvýšit svůj podíl na recyklovatelných materiálech na úkor například plastu?

Každý z materiálů má svá specifika, díky nimž je v některých oblastech prakticky nenahraditelný. Proto si dovolím tvrdit, že plast jako obalový materiál ani s příchodem směrnice o omezení jednorázových plastů nevymizí. Tato směrnice se z hlediska obalů týká pouze velmi specifických skupin obalů. V některých aplikacích pak může být jednorázový plast nahrazen právě hliníkem, sklem nebo jinou alternativou.

Recyklace pro recyklaci? Nesmysl

V posledních letech i v souvislosti s klimatickými změnami roste tlak na správné nakládání s odpadem. Proč tomu tak nebylo dříve? Je veřejnost uvědomělejší? Je tato informovanost konsekvencí množství odpadu? Nebo s čím dalším to souvisí?

To je dobrá otázka. Důvody mohou být různé. Domnívám se, že to může být souhra několika faktorů – lidé se více zajímají o stav životního prostředí, jsou zodpovědnější a lépe informovaní. Zároveň existují nové technologie efektivního nakládání s odpadem. Tuzemský systém třídění odpadu je navíc již natolik uživatelsky komfortní, že se třídění stalo pro naprostou většinu českých obyvatel samozřejmostí. Lidé vnímají svou účast na tříděném sběru jako svůj příspěvek pro životní prostředí, a tedy i k ochraně klimatu.

Co je potřeba, abychom dokázali ještě více a lépe recyklovat?

Zásadní je poptávka po výrobcích s obsahem recyklátu v takové míře, aby bylo možné plnit cíle dané CEP a SUP. Recyklace bez zajištění odbytu, tedy recyklace pro recyklaci, by postrádala smysl. Pokud bude zajištěn odbyt a budou se hledat nové vhodné aplikace, pak je podstatné mít efektivní způsob zajištění sběru a získání recyklovatelných odpadů od původců a producentů odpadů.

Ať se jedná o oddělený sběr, či odtřiďování ze směsných odpadů, klíčové je, v jaké kvalitě je odpad získán, zda jsou dostatečné kapacity pro jeho úpravu na obchodovatelnou komoditu a aby existovala poptávka po vyrobených recyklátech.

Nakolik si lidé uvědomují, že je nutné budovat i odpadový průmysl ve smyslu nakládání s odpadky, recyklace, popřípadě ideálního stavu cirkulární ekonomiky?

Třídění odpadu, recyklace, cirkulární ekonomika a další související témata se v současnosti velmi diskutují nejen v odborných kruzích, ale i mezi běžnými občany. Dotazy na sociálních sítích či skrze maily ukazují, že problematika je velmi zajímá a stále lépe se v ní orientují.

Domnívám se, že jsou tedy v tomto smyslu velmi uvědomělí a chtějí být nápomocní při plnění cílů cirkulární ekonomiky. Velkým příspěvkem bude nejen to, že se lidé chtějí prostřednictvím třídění podílet na recyklačním procesu, ale je také třeba, aby poptávali a nakupovali zboží, které bude obsahovat recyklát.

Ekologové i další kritické hlasy varují před tím, že planeta jednou bude zaplavena odpadky. Jaký je na to váš názor? Co musíme dělat pro to, aby se tak nestalo?

Nejlepší obranou je prevence – tedy ideálně omezit produkci odpadů na minimum, maximum vzniklých odpadů pak třídit a recyklovat nebo jinak využít a skládkování také omezit na nezbytné minimum.

Jak na tom budeme z hlediska nakládání s tříděnými odpady za pět až deset let, případně za padesát let?

To je zajímavá otázka. Co se týče příští „pětiletky“, tam je to poměrně jasné, i když nikdo nedokáže odhadnout, nakolik současná pandemie ovlivní nejbližší plány nejen Česka, ale i ostatních zemí. V ideálním případě by ale Česko v té době mělo plnit nové unijní cíle. Spolu s rozvojem sběrné sítě bude probíhat její optimalizace tak, aby byl sběr všech recyklovatelných odpadů pro občany co nejvíce dostupný.

Budou se uplatňovat postupy, jak získat odpady vhodné pro materiálovou recyklaci i z ostatních proudů nakládání s odpady. Například z odtřiďování směsných komunálních odpadů či z třídění kovových odpadů (železných i neželezných) ze škváry po jejich energetickém využití. Dále předpokládáme růst účinnosti dotřiďování díky technologickému rozvoji a samozřejmě rozvoj technologií recyklace, především u recyklace plastů.

Bude také kladen maximální důraz na opakované používání výrobků. Měla by už fungovat takzvaná ekomodulace, což je modulování poplatků za zpětný odběr a využití obalů podle praktické recyklovatelnosti obalových materiálů. Stále častěji se budeme setkávat s moderními technologiemi aplikovanými v odpadovém a recyklačním průmyslu.

Kde budeme za padesát let? Možná vše bude již plně v moci vysoce sofistikovaných technologií, ale může to být zcela naopak. Lidé se možná zcela navrátí k přírodě a budou hospodařit po vzoru našich předků. Tato kapitola je ještě otevřená.