Geopolitický posun Ameriky: Mexiko přeskočilo Čínu a je největším exportérem do USA

Poprvé za dvě dekády přeskočil dovoz z Mexika do Spojených států import z Číny. Dokazuje to, že došlo k výraznému posunu v globálním obchodě. Zatímco obchodní výměna mezi Washingtonem a Pekingem klesá, ekonomická spolupráce Ameriky se sousedním Mexikem naopak roste.

Nejvíce se od jižního souseda do Spojených států dováží automobily, automobilové díly, elektronika, ropa, pivo nebo ovoce a zelenina.

Zatímco obchodní deficit (vývoz minus dovoz) USA s Čínou loni poklesl o 20 procent na 427,2 miliardy dolarů, s Mexikem dosáhl 475,6 miliardy dolarů, což je o necelých pět procent více než o rok dříve.

GRAF: Srovnání vývoje importů z Mexiky a Číny do USA
Od roku 1985 do 2023, v mld. USD.

Pozn.: Za rok 2023 jde o údaje od ledna do listopadu.

Zdroj: Quartz/USCB

Spotřebitelé a firmy z USA také více dovážejí zboží, díly i suroviny z Evropy a Kanady. Ukazuje se, že se politické napětí a soupeření mezi oběma ekonomickými velmocemi přelily i do ekonomické roviny.

Obchodní deficit USA snižují vyšší těžbou

Celkový obchodní deficit Spojených států v loňském roce klesl o 18,7 procenta. USA totiž zvyšují vývoz do celého světa a zároveň navýšily objem těžby ropy, kterou proto nemusí tolik dovážet ze třetích zemí. Navíc se staly jedničkou v exportu zkapalněného zemního plynu.

Podle údajů U.S. Census Bureau (USCB) se dovoz z Číny do USA od ledna do listopadu 2023 snížil o více než 21 procent ve srovnání se stejným obdobím o rok dříve. Naopak import z Mexika se v tomto časovém úseku zvýšil o pět procent.

Celkově pak dovoz z největší asijské ekonomiky tvořil „jen“ 13,9 procenta celkového importu do Spojených států. Dostal se tak na nejnižší úroveň do roku 2004, zdůraznil web Quartz. Na vrcholu byl v roce 2017, kdy podíl importu z Číny tvořil 21,6 procenta. Přitom ještě v roce 1989 to byla pouhá 2,5 procenta, poznamenal web Visual Capitalist. Kromě toho, že se loni na pomyslném prvním místě umístilo Mexiko, Čínu předčila i Kanada.

GRAF: Vývoj importu do USA
V letech 1989 až 2023, podle zemí v procentech.

Zdroj: Visual Capitalist / U.S. Census Bureau

Poptávka po čínském zboží klesá

Pokles dovozu čínského zboží v roce 2023 souvisí také s tím, že se loni po covidu-19 snížila poptávka po čínském zboží, upozornil deník New York Times. Během pandemie totiž Američané nakupovali velký objem zboží právě z Číny, především roušky a další hygienické prostředky.

„Svět neměl v roce 2021 přístup k dostatečnému množství čínského zboží a v roce 2022 veškeré čínské zboží hltal,“ vysvětlil ekonom Brad Setser z newyorského think tanku Rada pro zahraniční vztahy (CFR).

Ochladnutí vztahů mezi komunistickým režimem a Bílým domem využilo nejlépe Mexiko. „Schopnost Mexika sebrat první místo Číně, která strávila poslední dvě desetiletí tím, že se stále více integrovala do americké ekonomiky, je jasným znamením toho, že ekonomický chaos z roku 2020 (byl vyvolán pandemií covidu-19 a následnými lockdowny ve většině zemí světa, pozn. red.) i nadále ovlivňuje světovou ekonomiku,“ napsal web Business Insider už loni, když začalo být jasné, že Mexiko vystřídá na prvním místě největších importérů do USA právě komunistickou velmoc.

Trump nastartoval celní válku s Čínou

Ekonom Luis Torres z pobočky Fedu v Dallasu loni upozornil, že podmínky tomuto posunu začaly nahrávat už před rokem 2020. Už v roce 2018 začal tehdejší americký prezident Donald Trump zavádět vysoká cla na čínské zboží. Zároveň za své vlády naopak aktualizoval hospodářskou dohodu NAFTA mezi USA, Kanadou a Mexikem.

Aktuálně Trump slibuje, že po zvolení prezidentem uvalí na čínské produkty dokonce 60procentní cla s cílem chránit americké výrobce. Část ekonomů ale tento plán kritizuje s tím, že takové opatření by mohlo výrazně zvýšit americkou inflaci. Mezi nimi je i americká ministryně financí Janet Yellenová.

VÍCE K TÉMATU:

Západ zaspal. Soustředil se na Green Deal a ve zbrojení nemá proti Rusku a Číně šanci

Automobilky mění plány produkce elektromobilů. O drahé elektrické vozy není zájem

Obchodní války nemají vítěze, i když… Kdo zatím těží ze sporu mezi USA a Čínou?

Dalším trendem, který uspíšila pandemie covidu-19, se stala snaha většiny zemí se zbavit závislosti na dodavatelských řetězcích ze vzdálených kontinentů, v tomto případě z Asie. Proto bylo pro americké firmy logickou volbou se orientovat na dodavatele ze sousedního Mexika.

V tomto kontextu se hovoří o takzvaném „nearshoringu“. „Zvýšený protekcionismus a související průmyslová politika jdou ruku v ruce s menším globálním obchodem, větším regionálním obchodem a nearshoringem a reshoringem (návrat výroby do domovské země),“ vysvětlil Torres.

Přesunutí výroby do USA nebo Mexika vyplývá i z toho, že přeprava surovin a náhradních dílů přes Tichomoří je stále nákladnější a může se na týdny zdržet.

Spojení pokračuje, ale…

I nadále však mezi USA a Čínou samozřejmě pokračuje silná a trvalá závislost, i když by se z výše uvedených statistik mohlo zdát, že se obě země od sebe stále více vzdalují.

Jedním z příkladů jsou vzácné suroviny: USA jsou na Číně silně závislé, pokud jde o vzácné kovy a minerály. „Čínský monopol v produkci kovů vzácných zemin pomáhá Pekingu ovládat americký sektor vyspělých technologií,“ psalo se například v čínském tisku v roce 2019, když mezi Spojenými státy a Čínou probíhala obchodní válka.

Na druhou stranu Čína je z 50 procent závislá na USA a na dovozu zemin obsahujících vzácné kovy. „Čínský průmysl navázaný na zpracování takzvaných vzácných zemin naráží na problém se surovinami,“ uvedl Thomas Krümmer, autor knihy The Rare Earth Observer a ředitel singapurské společnosti Ginger International Trade and Investment.

Podle jeho odhadů Čína disponuje méně než 20 procenty světových přírodních zdrojů vzácných zemin. Přitom na ni připadá více než 85 procent celosvětového zpracování těchto vzácných zemin. Vzniká tak výrazná nerovnováha, která Číně „způsobuje problémy“ v podobě „bolestivé závislosti“ na zahraničí, což může být proti ní použito jako politická zbraň.