Český průmysl čeká tlak na rychlejší dekarbonizaci.  Firmy, které začnou včas, získají náskok

Česko patří k nejprůmyslovějším ekonomikám v Evropě, zároveň je však silně závislé na fosilních palivech, zejména uhlí. V mezinárodním srovnání se dlouhodobě řadí mezi země s nízkou výkonností v dekarbonizaci. A zaostává také v emisích, rozvoji obnovitelných zdrojů i energetické efektivitě.

Přesto se objevují první pozitivní signály – například pokles emisí v energetice díky postupnému odstavování uhelných elektráren či zlepšení v dopravě.

Regulace tlačí na změnu, trh ji urychluje

Evropská legislativa určuje jasné milníky – snížení emisí o 55 procent do roku 2030 a diskutovaný cíl až 90 procent do roku 2040. Klíčovou roli hrají opatření jako systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), nově spuštěný systém EU ETS2, mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) nebo povinné ESG reportování podle směrnice CSRD/ESRS.

Česká legislativa rámec doplňuje například zákonem Lex OZE III, který zjednodušuje povolovací procesy pro malé solární a větrné elektrárny a usnadňuje sdílení elektřiny.  Rovněž umožní podílení samostatně stojících baterií na službách výkonové rovnováhy. Zákon vstoupil v platnost 1. srpna 2025 a jeho druhá část začne platit letos v říjnu.

„Firmy už dnes musí počítat s tím, že náklady na vysokoemisní technologie porostou. Významná část dekarbonizačních opatření by bez evropské regulace vůbec nevznikla nebo by byla výrazně odložena. Dekarbonizace se postupně stává podmínkou dlouhodobé konkurenceschopnosti,“ říká Martin Buranský, partner poradenské skupiny Moore Czech Republic.

Tlak ale nepřichází jen od regulátorů. Banky zpřísňují úvěrové podmínky pro emisně náročné projekty. Investoři pak požadují jasné dekarbonizační strategie a zákazníci stále častěji preferují dodavatele s nižší uhlíkovou stopou.

Tři kategorie emisí

Emise se přitom sledují ve třech kategoriích. Scope 1 zahrnuje přímé emise z provozu, Scope 2 emise spojené s nakupovanou energií a Scope 3 emise z celého dodavatelského řetězce.

Zatímco Scope 1 a 2 lze snižovat poměrně rychle, například přechodem na obnovitelné zdroje nebo elektromobilitu, Scope 3 představuje pro firmy největší výzvu kvůli složitému sběru dat od dodavatelů.

„Zásadním problémem je nedostupnost kvalitních dat. Firmy často netuší, jaké emise vznikají při dopravě jejich zboží nebo u dodavatelů, a musí se spoléhat na méně přesné odhady. Výpočet Scope 3 je proto velmi náročný na čas i koordinaci,“ vysvětluje Tomáš Křapáček, Senior Manager společnosti Moore Advisory CZ.

Od povinnosti k příležitosti

Ačkoliv mnohé společnosti vnímají dekarbonizaci jako regulatorní břemeno, zkušenosti ukazují opak. Podniky, které se do procesu pustily včas, objevují nečekané přínosy – od úspor energií přes efektivnější provoz až po lepší přístup k financování.

„Když s klienty analyzujeme jejich energetickou bilanci a hledáme oblasti s největším potenciálem úspor, pohled se rychle mění. Z nutné povinnosti se stává investice do budoucího růstu,“ dodává Tomáš Křapáček.

Mezi nejčastější opatření patří přechod na obnovitelné zdroje energie, elektrifikace  vozových parků nebo využívání nízkoemisního betonu ve stavebnictví. Relativně snadným a rychlým prvním krokem je právě nákup zelené elektřiny, který významně přispívá ke snížení Scope 2.

Každá firma potřebuje vlastní cestu

Moore poskytuje firmám podporu od výpočtu uhlíkové stopy ve všech třech scopes, přes identifikaci oblastí s největším potenciálem úspor až po tvorbu a implementaci dekarbonizačních strategií s reportingem podle evropských standardů.

Praktickým příkladem je spolupráce s podnikem z oblasti potravinářské výroby. Pro něj poradci skupiny Moore zpracovali dekarbonizační strategii. Při úspěšné implementaci strategie může podnik dosáhnout snížení emisí až o 42 procent do roku 2030.

Největší vliv na snížení uhlíkové stopy má pro tento konkrétní podnik tlak na snížení emisí v dodavatelském řetězci, ale také doprava.

Dekarbonizace jako investice do budoucnosti

Vzhledem k rostoucímu legislativnímu tlaku i požadavkům klientů lze v příštích pěti letech očekávat výrazný nárůst poptávky po dekarbonizačních řešeních. Největší zájem bude v průmyslu, energetice, stavebnictví a logistice – tedy v odvětvích s vysokými emisemi a silným regulatorním i tržním tlakem.

„Firmy, které začnou s dekarbonizací dnes, budou mít v budoucnu rozhodující náskok. Snáze splní legislativní povinnosti a současně posílí svou pozici u investorů, bank i zákazníků,“ uzavírá Martin Buranský.