Krize stíhá krizi, i proto mladí lidé ztrácejí důvěru v demokracii

Podpora demokracie mezi mladými v Evropě a v USA je na historicky nejnižších úrovních. Alespoň to ukazuje znepokojivý průzkum Centra pro budoucnost demokracie při univerzitě v Cambridgi.

Tento průzkum staví na čtyřech milionech respondentů zpovídaných průběžně mezi lety 1973 až 2020. Důvodů, proč tomu tak je, může být řada.

Dvě či tři krize se projeví

Mezi těmi ekonomickými to však bezesporu bude zkušenost posledních 15 let, ve kterých si svět prošel hned dvěma (v případě Evropy dokonce třemi) ekonomickými otřesy. A to velkou finanční krizí, eurokrizí a nyní koronavirovou krizí.

Ukazuje se, že lidé opouštějící vzdělávací systém v recesích mají jednoduše smůlu. Hůř se jim shání práce a na jejich výplatní pásce to může být cítit ještě roky po konci krize.

To možná není takový problém v ekonomikách s pružným trhem práce, jako je Česko. V řadě jiných evropských zemích však nezaměstnanost mezi mladými zůstává na extrémně vysokých úrovních. Ve Francii okolo 20 procent, v Itálii okolo 30 procent a ve Španělsku dokonce okolo 40 procent.

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

Mladí lidé v práci: že jsou leniví a nejdůležitější je pro ně plat? Průzkum ukazuje opak

V Berlíně by chtěl žít každý. Hlavně mileniál

Studie: Čechům by změny klimatu měly přinést pozitivní ekonomický dopad

Konec světa, jak ho známe? Mladí věří demokracii méně než jejich rodiče

Faktor vládní reakce na krizi

Druhým velkým problémem pro mladé generace je bezesporu způsob, jakým se snaží vlády a centrální banky na krize reagovat.

Dobrá zpráva je, že reakce rozpočtové a měnové politiky, zejména v poslední koronavirové krizi, je výrazná. Dokonce natolik výrazná, aby nedocházelo k prudkému nárůstu nezaměstnanosti a tlaku na pokles cen ve stylu velké deflace třicátých let minulého století.

Nové měnověpolitické nástroje, zejména kvantitativní uvolňování, mají ale bohužel vedlejší účinky. K těm patří výrazný tlak na růst cen aktiv, od akcií po nemovitosti.

A právě kvůli tomu bohatnou v poslední dekádě ti, co již nějaký majetek mají, a relativně chudnou mladší generace. U akcií to není problém, ale drahé nemovitosti a pokračující urbanizace silně omezují mladým generacím manévrovací prostor.

Dostupné statistiky ukazují, že ve věkové skupině 25–34 let v poslední dekádě viditelně roste podíl těch, co stále žijí se svými rodiči. To platí pro USA, Velkou Británii i Německo. A to bezesporu může živit pocity frustrace.

Bude nedůvěra v demokracii narůstat?

Nárůst nedůvěry v demokracii u mladších generací zatím ve volbách nebyl tolik cítit, protože váha jejich hlasů není tak výrazná.

Podle demografických odhadů by však v rámci bohatých zemí G7 měla růst. Na konci dekády budou totiž mileniálové a generace Z tvořit stejně silnou skupinu jako všechny starší ročníky dohromady…