Revoluční transformaci energetiky ve prospěch obnovitelných zdrojů řídí Asie

Historický objev fotovoltaického efektu je připisován Francouzům, díky nimž mohou lidé vyrábět elektřinu ze slunečního záření. První solární panel pak byl vyroben v USA.

Ale když v Abú Dhabí před několika lety rozhodli, že postaví největší samostatný solární projekt, museli požádat o pomoc i jinde.

Arabové se proto spojili s čínskými a japonskými společnostmi, aby společně postavili zařízení, které loni v létě zahájilo komerční provoz. Elektrárna Noor Abu Dhabi má elektrickou kapacitu 1,18 gigawattů, kterou generuje 3,2 milionu solárních panelů na ploše osmi kilometrů čtverečních.

Díky své kapacitě by měla být schopná pokrýt poptávku po elektřině více než 90 tisícům lidí v oblasti.

Arabský solární obr

Obří fotovoltaická elektrárna poblíž hlavního města Spojených arabských emirátů (SAE) je společným podnikem tamní vlády a konsorcia sestávajícího z japonského Marubeni Corp a čínského podniku Jinko Solar Holding.

Důvod tohoto spojení je jednoduchý, neboť Asie a především Čína, daleko víc než jiný stát, v současnosti reprezentují budoucnost solární energetiky, jak uvádí web Světového ekonomického fóra (WEF). Jsou podle něj i srdcem současné transformace energetiky při jejím příklonu od fosilních paliv a jaderné energie k obnovitelným zdrojům.

Nutno podotknout, že arabská obří solární elektrárna je z celkového pohledu pořád jen pomyslnou kapkou v moři, SAE jsou stále hospodářsky závislé na těžbě ropy. Zároveň ale potvrzují, že záměr přejít na obnovitelné zdroje energie je míněn zcela vážně.

Na obzoru jsou totiž další rekordní solární projekty. Emirates Water and Electricity Company má v plánu fotovoltaickou elektrárnu s výkonem 2 GW a další s výkonem 2,6 GW by měla vyrůst poblíž Mekky.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Energetiku čeká zásadní proměna. Bude podobná revolučnímu nástupu internetu

Nezavrhli hned jádro: Švédsku se daří energetická revoluce lépe než Německu

Zpackaná Energiewende: Němci míří k energetické závislosti na sousedech

Dekarbonizace nastává

Na tváři energetiky i globální ekonomiky se stále daleko víc podepisuje dekarbonizace, která mění přístup nejen než mnoha zákazníků – ale dokonce i většiny úředníků.

A z globálního pohledu jde o posun ekonomiky tohoto odvětví a jeho dosavadní báze ze západu směrem na východ. V rámci „energetické historie“ se Asie postupně stala nenasytným obrem.

V prvé řadě za tím stojí tamní pokračující ekonomický růst – především nejlidnatějších zemí, jako jsou Čína a Indie. Navíc vzestup životního standardu dělá z tohoto kontinentu, resp. jeho zemí, přední spotřebitele energie pro nejbližší budoucnost.

Podle loňské studie ropné společnosti BP bude Asie – hlavně právě Čína a Indie – v roce 2040 představovat 43 procent globální energetické poptávky. A během několika dalších let tato poptávka přesáhne 50 procent.

Na rozdíl od toho energetická poptávka 36 zemí sdružených v OECD, včetně největších ekonomik z Ameriky a Evropy, bude spíše klesat.

Čínský sluneční výhled

Za druhé, stát jako Čína již nyní patří mezi nejdůležitější dodavatele zdrojů a technologií tzv. nefosilní energie.

V roce 2017 čínské firmy vyrobily 72 procent fotovoltaických modulů na světě. Pro srovnání Amerika představovala jedno procento a Evropa jen dvojnásobek. Mezi osmi největšími producenty jich šest bylo z Asie.

GRAF: Výroba a distribuce fotovoltaických modulů podle zemí
Za rok 2017, v procentech.

Zdroj: Statista

Pokud nepočítáme hydroelektrárny, tak v Číně vyrábí elektřinu zhruba jedna třetina obnovitelných zdrojů na celém světě. Pro srovnání EU má zhruba necelou jednu čtvrtinu a v USA je to pak přibližně 14 procent.

Elektrodoprava na vzestupu

S tím, jak pokračuje elektrifikace dopravy, narůstá i poptávka po obnovitelných zdrojích energie. Vývoj z posledních let naznačuje, že se Pekingu daří tuto oblast celkem úspěšně monopolizovat.

Čína totiž produkuje téměř dvě třetiny světových kapacit pro výrobu lithium-ionových baterií, které se používají v elektromobilech, mobilních telefonech a počítačích (podle některých odhadů její podíl činí dokonce 70 procent).

A je pravděpodobné, že si toto postavení udrží i v příštím desetiletí. Kromě toho, že bude i největším trhem pro elektromobily, Čína také kontroluje většinu jejich produkce.

GRAF: Kde v roce 2018 prodalo nejvíce elektrovozů
Graf ukazuje největší podíl prodaných elektroaut na celkových prodejích vozů, v procentech. Zároveň ukazuje tři největší výrobce elektrovozů nas světě, kde jednoznačně dominuje Čína.

Zdroj: Statista

Tato země je navíc třetím největším těžařem surovin používaných pro výrobu těchto baterií. Především lithia, které často bývá přirovnáváno k ropě, a to díky jeho obrovské ekonomické důležitosti.

Čínští producenti navíc vykupují i zásoby lithia z jiných zemí, hlavně z Chile (tato země je druhým největším těžařem na světě, nejvíc lithia vytěží v Austrálii, pozn. red.).

Fundamentální oprava

Současné klimatické změny samozřejmě nutí celou energetiku, aby prošla existenciální transformací. Ta může eventuálně vést až k tomu, že dojde v celkové eliminaci fosilních paliv.

Celosvětová poptávka po ropě dosáhne vrcholu podle odhadů švýcarské energetické společnosti Vitol v roce 2034. Poradenská společnost Wood Mackenzie odhaduje, že dokonce v rozvinutém světě již tento vrchol proběhl.

Oproti tomu OECD očekává, že bude vrcholu dosaženo v příštím roce. Globální poptávka po palivech podle odhadů v příštích pěti letech také prudce propadne kvůli rozvoji elektromobility.

GRAF: Vývoj globální poptávky po ropě
Srovnání poptávky v zemích OECD a mimo OECD, v mil. barelů za den.

Zdroj: Wood Mackenzie

Energetický hlad

Nicméně poptávka po energii se zdá být nenasytná a „hlad“ po elektřině po celém světě stoupá. Navíc nepokrytých oblastí je ještě dost. Například i v Asii se očekává, že se přiblíží 100 procentům pokrytí až kolem roku 2030 podle studie Mezinárodní energetické agentury (IEA).

Podle mnoha studií by většinu růstu poptávky měly uspokojit obnovitelné a jaderné zdroje na úkor úbytku elektráren živených fosilními palivy, i když zemní plyn bude hrát ještě řadu let velmi důležitou roli.

Odborníci navíc očekávají, že v energetice má sehrát čím dál větší roli decentralizace energetických zdrojů. Důkazem toho, že tento trend je již v běhu, jsou například projekty v Malawi nebo Bangladéši. Tamní farmáři a vesničané používají solární panely a malé generátory k výrobě elektřiny pro vlastní účely.

Nejistá budoucnost sektoru

Bohužel s narůstající potřebou proměny průmyslu kvůli klimatickým změnám – i přes klesající náklady na výrobu obnovitelné energie – je tempo této přeměny pomalé a navíc má nejistou budoucnost.

Důvodem jsou dotace na těžbu fosilních paliv, které odrazují podniky a přeneseně i spotřebitele, aby změnili přístup ve prospěch environmentálních a často levnějších energetických zdrojů.

Mezinárodní měnový fond (MMF) odhaduje, že výše podpory na fosilní paliva jako uhlí a ropu jsou výsledkem externalit, jako jsou společenské náklady na znečištění ovzduší nebo globálního oteplování. MMF dokonce vyčíslil finanční újmu těchto externalit, v roce 2017 činila 5,2 bilionu dolarů.

Bez ohledu na rychlost transformace energetiky není pochyb, že se již rozeběhla. I proto místa jako Abú Dhabí budují solární a jinde také jaderné zdroje. Dívají se totiž do budoucnosti.