Mohlo by vás také zajímat
Kdy začnou Ameriku (reálně) bolet celní tarify?
Dominik Rusinko 29. dubna 2025Americká ekonomika zatím ještě nepocítila přímé dopady obchodních válek. Podle analytika ČSOB Dominika Rusinka lze důsledky očekávat zhruba od druhého…
Trhy jedou „sell America“ aneb další krutý omyl Donalda Trumpa
Jan Bureš 22. dubna 2025Díky slovům Donalda Trumpa vidíme na trzích opět souběžné prodeje amerických akcií, dluhopisů i amerického dolaru – historicky velmi zřídka…
Těžká rána globální ekonomice. Trump zahájil „zlatý věk Ameriky“ a otevřel další frontu obchodní války
Dominik Rusinko 3. dubna 2025AMerický prezident Donald Trump oznámil uvalení cel sazbou 10 % plošně na všechny země a jejich vývozy do Spojených států.…
- KOMENTÁŘ
Zažíváme ozvěny „sedmdesátek“? Evropa je na cestě ke stagflaci
Ekonomiky po celém světě čelí inflačním šokům, válce na Ukrajině i pokračujícím důsledkům koronaviru. Obojí se přenáší od růstu cen energií. Prudké zdražení energií však dnes bolí vyspělé ekonomiky podstatně méně než před 50 lety.
Riziko nástupu stagflace, tedy vysoké inflace a nízkého hospodářského růstu, se postupně zvyšuje. (Ilustrační foto) Zdroj: Sharon McCutcheon / Unsplash
Zatímco válka na Ukrajině zůstává nadále v centru pozornosti finančních trhů, o své slovo se v posledních dnech znovu hlásí také Covid-19.
Nejvyšší přírůstky nově nakažených od začátku pandemie hlásí Čína. Ta pouhý týden po konci uzávěry průmyslové megalopole Šen-čen oznámila devítidenní lockdown Šanghaje.
Z pohledu Evropy představuje čínská politika nulové tolerance problém zejména s ohledem na další narušení dodavatelských řetězců, které jsou trvale pod tlakem od propuknutí pandemie v roce 2020.
Směr stagflace
Jak další narušení dodavatelských řetězců, tak vysoké ceny komodit v důsledku ruské agrese na Ukrajině posouvají evropskou ekonomiku (včetně tuzemské) stagflačním směrem. Jinak řečeno, oba tyto šoky působí současně ve směru vyšší inflace a nižšího růstu.
Oproti stagflační epizodě 70. let minulého století však jsou rozdíly jasně patrné. Růst cen nereflektuje totiž primárně „ropný šok“, ale skokový růst napříč celým spektrem energetických a jiných komodit.
Na druhou stranu, prudké zdražení energií dnes bolí vyspělé ekonomiky podstatně méně než před pěti dekádami, a to především díky výrazně vyšší energetické efektivitě.
Vedle skokového růstu cen ropy charakterizovala stagflační epizodu 70. let zejména mzdově-cenová spirála. Ta rezultovala primárně z neukotvenosti inflačních očekávání.
A druhotně také silné role odborů, které byly v rámci kolektivního vyjednávání schopny prosadit svižný růst mezd. Inflační spirála na přelomu 70. a 80. let vedla v USA k dvoucifernému růstu spotřebitelských cen. Tuto spirálu musel nakonec zkrotit až agresivní růst úrokových sazeb (v případě Fedu na 20 %) a následná recese doprovázená prudkým zvýšením nezaměstnanosti.
VÍCE K TÉMATU:
Je Česko stále ještě bezpečnou zemí (nejen) k investování?
Českou společnost stmelila válka na Ukrajině. Tuto situaci nesmíme promarnit!
Připlatíme si za všechno, proto je inflace na 24letém maximu. Růst cen však nekončí
Cenová stabilita vs. růst
Jinými slovy, náklady na zkrocení vysoké inflace byly v 80. letech obrovské. To dnes slouží pro centrální bankéře ve vyspělých zemích jako memento, aby se inflační očekávání nevymkla jejich kontrole.
A to je ostatně i důvod, proč mnohé centrální banky, včetně ČNB, reagují na aktuální stagflační šok růstem úrokových sazeb. Z toho lze vyčíst vcelku jasnou preferenci (dlouhodobé) cenové stability na úkor (krátkodobého) hospodářského růstu.