Trapně zpackaný temelínský tendr 2009-2014: poučení z krizového vývoje

Letní seriál navazující na přijetí jádra do taxonomie EU v kontextu české energetiky pokračuje druhým dílem. Podíváme se na zpackaný tendr na dostavbu Jaderné elektrárny Temelín.

Nutno podotknout, že tato lokalita byla vybrána již v době socialismu v minulém století jako vhodná pro několik velkých reaktorů. Viz obrázek plánovačů z roku 1988:

Plán z roku 1988 na československé jaderné elektrárny z dílny týmu ultrakomunisty, ale i ultraenergetika a ministra ing. Vlastimila Ehrenbergera.

Nešlo o utopický plán, protože nových 3400 MWe (další 2 bloky) by se tam klidně vešlo. Bylo by je též možné z Vltavy uchladit a po řece se také dobře vozí těžké díly velké elektrárny. Inu, i komunisté tam chtěli mít velké reaktory a malé spíše v hůře přístupných Dukovanech. Z tohoto pohledu správná volba.

Načasováni výstavby dalších bloků na rok 2013 bylo též dobré, jen české zákony a instituce dostavbu reaktorů neskutečně protahují. (A dodnes po novém Atomovém zákoně z roku 2016 na tom nejsme lépe, není vůle lenivých státních úředníků). To, co by reálně šlo postavit za 5 let, pro Temelín 3 a 4 bylo plánováno na let 12.

Vábivá myšlenka tendru

Jedna varianta výběru byla přímá mezivládní dohoda s výrobcem (ta správná), druhá varianta tendr (dnes víme, že špatná, ale přesto zvolená). Kdo chce postavit, vybere a staví. Kdo chce nekonečně vybírat, zvolí tendr a výběrovou komisi.

Když v roce 2009, tedy více než před deseti lety, začal tendr na dva nové reaktory do Temelína, myšlenka byla jednoduchá, vábivá, leč velmi naivní. „Uděláme v průběhu pravicové Nečasovy vlády “soutěž” na dva reaktory do Temelína. Kritéria nastavíme nekontrolovatelně a neměřitelně (např. naprosto subjektivní body za licencovatelnost či obchodní podmínky), budeme hlídat rozdávání bodů a „férově“ necháme vyhrát Američany.“

V „soutěži“ tehdy byli tři zájemci: Rusové (Rosatom), Francouzi (Areva) a Američané (Westinghouse).

Tuto vládní myšlenku vítěze ale nepodporoval polostátní ČEZ, pro jehož vedení je jakýkoliv nový projekt ohrožení Status Quo jistých bonusů na konci roku. A nakloněny jí nebyly ani opoziční strany (proruské ČSSD, KSČM a později i hnutí ANO) a ani prezident Zeman, který je s ředitelem ČEZu Danielem Benešem jedna ruka.

„Soutěž“ oproti přímé dohodě jim skýtala mnoho možností, jak věci mařit, k čemuž taky později došlo.

Za údivu BIS a dalších

Samozřejmě neAmeričanům se to celé také nelíbilo a v Praze se postupně objevilo tolik agentů, že se o tom naší kontrarozvědce BIS, tehdy pod vedením ředitele Jiřího Langa, nikdy ani ve snu nezdálo. Nemluvě o tom, že na to ani nebyla personálně a odborně připravena – byly to roky, kdy česká BIS dostávala pěkně na frak na české půdě.

První situaci správně vyhodnotili Francouzi a elegantně tendr opustili. Ještě před zpravodajským intermezzem – Rusové s Američany si totiž pak u nás potrénovali diplomatické hmaty a chvaty; za letargie a údivu BIS i vlády.

Chvíli to vypadalo lépe pro Rusy (nechvalně známá cesta v roce 2013 premiéra Nečase za prezidentem Putinem do Soči). Chvíli zase pro Američany (kdo si dnes vzpomene na letní stojedničku Mirky Němcové?).

Pak se do toho vložil prezident Zeman s úřednickou vládou a po příchodu další vlády Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše bylo po tendru. Prý na Temelín nejsou peníze, aby na nové Dukovany, za další Babišovy vlády, byly. Nechodíte-li do kostela, věřte!

Teorie, že někdo v Česku bude vytvářet „tabulku vítězů,“ aby pak Nicolas Sarkozy, Barack Obama či Vladimir Putin přijeli podle ní podepsat kontrakt za 250 miliard Kč, vzala podle očekávání za své.

Účastníci tendru a polostátní ČEZ utratili zhruba 10 miliard korun a promarnili 5 let. Prezident i vedení ČEZ zůstalo, vláda to nepřežila.

Dva bloky poblíž chladicí věže

Tolik tedy geopolitické i politické pozadí. Pojďme se blíže podívat na samotný projekt rozšíření Temelína na čtyři bloky očima roku 2009.

Rozumná úvaha z tohoto roku na výstavbu nových reaktorů v Temelíně měla být podpořena také odvahou a přímým podpisem s dodavatelem, bez trapné soutěže.

Jedna věc je technologie (když ministři tehdy tak chtěli, tak proč ne americká?), druhá je výstavba (tam by se daly najít společnosti s lepší historií než Westighouse), kterou nemusí dělat stejná firma. Třetí věcí je provoz, ten by u nás měl být určitě český.

Abychom našli i klady tohoto tendru – vybrání vládního zmocněnce pro dostavbu, který přímo radil premiérovi Nečasovi, byla správná volba. Náměstci, poradci ministrů a ani ministři nemají na takový úkol správný „výtlak“ a v případě „dukovanského“ tendru jsme jich už viděli pár „zašlapaných do země.“

Teplo pro Budějovice

Mimochodem – ještě jedna věc v Temelíně za posledních 10 let zaslouží pochvalu – nápad ředitele budějovické teplárny ing. Václava Krále propojit městské zásobování teplem se stávající temelínskou elektrárnou. Účinnost elektrárny se tím sice sníží, ale není ekologičtější způsob dálkového vytápění.

Bohužel jsme v Česku: ČEZ zvolil takový výběr dodavatele teplovodu, že dokončení projektu je zatím v nedohlednu…

Hledáme znovu (v tendru)

Česko nové reaktory vybrané stále nemá a opět „hledá“ dodavatele za bujarého pálení ruského drahého plynu (kterého je a bude méně a méně).

Teď tedy hledáme jen jeden reaktor pro Dukovany. Volíme opět „tendr”, opět jsme měli zpravodajské intermezzo (Vrbětice 2007  – 2021) a opět na to máme skupinu ČEZ dělající „tabulku vítězů.“ Nepřežili to (zatím) dva „jaderní“ zmocněnci (funkčně), ministry nepočítejme.

Chybovat je lidské, ale toto opakování stejných chyb vypadá na závažnou nedbalost.

V dalším díle se proto podíváme, jak na výběr reaktoru jít ZNOVU a LÉPE.

Tento článek je privátním názorem autora a NEREPREZENTUJE postoj institucí, na kterých autor působí či s nimi spolupracuje (např. CIIRC ČVUT či FEL ZČU) a ani s těmito institucemi nebyl předem konzultován.