Začátkem července poslanci Evropského parlamentu podpořili dočasné zařazení jádra a plynu mezi zelené investice. Na plénu odmítli námitku proti tzv. taxonomii prosazovanou zvláště levicovými frakcemi.
Jaderný prázdninový seriál |
Zahrnutí jaderných zdrojů do taxonomie Evropské unie (tedy možnost použít zvýhodněné finanční zdroje na stavbu jaderných zdrojů, stejné jako na například solární či větrné) uzavřelo francouzské a odstartovalo české předsednictví EU. Je šance, že toto urychlí český rozvoj jádra v energetice? – to se pokusíme rozebrat v letním jaderném seriálu. |
V prvé řadě je dobré říci, že taxonomie pouze umožňuje financování těchto investic z některých veřejných zdrojů a některých institucí.
Tedy pokud by si stát chtěl postavit jeden 1650 MWe jaderný reaktor přes veřejnou firmu a použít úvěry evropských bank a podporu evropských fondů, potřebuje tuto taxonomii. (Pokud by stát měl třeba 200 miliard svých korun a klidně tak může i bez taxonomie).
Unijní hantýrkou: “Unijní taxonomie se týká v prvé řadě aktérů na finančních trzích, jimž usnadní reportování o environmentálních cílech, ke kterým svými investicemi přispívají, a o podílu investic, které jsou s taxonomií v souladu. Dále se týká podniků, na něž se již nyní vztahuje povinnost nefinančního reportování (dosažené výsledky v environmentální nebo sociální oblasti), a EU a členských států, pro které může být užitečným vodítkem při stanovování standardů pro environmentálně udržitelné finanční produkty.”
Energetický problém?
Český energetický problém nespočívá ale v závislosti na této taxonomii. Český problém je v tom, že se z vývozce elektřiny máme brzy stát dovozcem (a otázka je od koho, když naši sousedi nemají nazbyt) této klíčové strategické komodity.
Podle různých odhadů potřebujeme zapojit 9 000 MWe nových elektrických zdrojů. Reálně to – s růstem elektromobility a tepelných čerpadel – spíše představuje až 15 000 MWe nových zdrojů, a to v následujících patnácti letech.
Tzn., že náš energetický problém neřeší ani jeden plánovaný nový jaderný reaktor v Dukovanech. Neřkuli dříve plánované rozšíření Temelína. Tamní tehdejší tendr před 10 lety počítal s maximálním novým výkonem v objemu 3 300 MWe. Dnešní dukovanský počítá maximálně s 1 200 MWe. Což je reálně desetkrát méně, než potřebujeme.
Nejen elektřina
A český energetický problém nepředstavuje jen nedostatek elektřiny. Přes milión domácností bere teplo z centrálních tepláren či výtopen, které jsou teď zasaženy astronomickými cenami zemního plynu. A zde se jedná o více než 4 500 MWt tepla pro domácnosti, které je potřeba levně a bezpečně vyrobit.
Taxonomie netaxonomie: Česko bude potřebovat 15 GWe levné a spolehlivé elektřiny a 4,5 GWt levného a spolehlivého tepla. Nejlépe bez oxidu uhličitého, oxidů síry, dusíku, rtuti a popílků. A zde je dnes šance pro jádro v Česku.
Samozřejmě, ne všichni mají tento cíl, bohulibý pro obyvatele. Zejména prodejci zemního plynu, ať už jde o „kremelské mozky“ či „německé keťasy,“ kteří od Rusa levně přes Nordstream plyn koupili a pak nám „tržně“ drahý plyn chtějí prodat.
Tito mají zájem jediný = plyn a žádné jádro v Česku, anebo jen to ruské. Druhá část této věty teď pomalu ztrácí na významu – po vrbětické kauze a prodeji ruské ŠKODY Jaderného Strojírenství do českých rukou, už jde Kremlu jen o zemní plyn. A vůči Česku je, přes různé nastrčené spolky, striktně protijaderný.
Minulost – náš vzor
Podobné problémy se už objevily ve světě mnohokrát, můžeme se podívat na úspěšná řešení třeba do zahraničí (např. Francie v roce 1974), ale i doma jsme se s touto výzvou v minulosti už popasovali.
Ať už si myslíme o socialismu co chceme, tehdejší federální Ministerstvo paliv a energetiky mělo řešení obdobného elektrického problému pro celé Československo:
A stejně tak i centrální plánovači měli řešení pro české teplárenství:
Vizualizace jaderné teplárny v Holešovicích na levém břehu Vltavy – u Trójského mostu, časopis Architektura ČSR, XXX. ročník, číslo 7 – 1971
Tedy není třeba objevovat Ameriku, stačí nechat kompetentní energetiky jednat. Otázkou je, zda nějaké máme?
V dalším díle se podíváme na poučení z chyb tendru temelínského, který před 10 lety stál účastníky zhruba 10 miliard korun a vedl tam, kam nikdo nechtěl.