Stalinova pomsta z Jaltské konference: uhelný důl Turow – rostoucí vřed u česko-polské hranice

Hnědouhelná elektrárna Turow, kolos výkonem srovnatelný s Temelínem (přes 2 100 MWe), leží 20 kilometrů od Liberce, mezi českým Frýdlantem a německou Žitavou u polského městečka Bogatynia.

Turow je největší producent CO₂ v okruhu 150 kilometrů od Prahy. Uhlí bere z hnědouhelného povrchového dolu, který se dnes doslova podvrtává pod českou krajinu a německé koryto Lužické Nisy. Tento povrchový důl je velmi zřetelný i ze satelitních snímků, dnes je 225 metrů hluboký.

Prádlo černá

Gigantická jáma bere podzemní vodu z Čech, prach z dolu zamořuje ovzduší, přilehlé skleníky svítí tak, že je můžete vidět až z Ještědu či vzdálených Jizerských hor. Místní lidé to znají: když fouká vítr od Polska, nemohou ani věšet prádlo: zčerná.

Důl i elektrárna měly letos skončit, ale Poláci ho chtějí provozovat další čtvrtstoletí, kutat až pod hladinu moře, a to směrem k českému území.

Před týdnem si doma schválili studii EIA (vliv na životní prostředí). Standardně „o nás bez nás“: Polsku to vadit nebude, bude to vadit nám a Němcům.

Liberecký kraj a Ministerstvo životního prostředí se brání, ale jen na papíře, elektrárna a důl jedou dál.

Dědictví poválečného rozdělení

Zvláštní poloha dolu i elektrárny, kdy tyto leží více v Německu a Česku než v Polsku, je dána poválečným rozdělením Německa na Jaltské konferenci, jejíž 75. výročí si nyní připomínáme (konference probíhala od 4. do 11. února 1945, pozn. red.).

Tam si Stalin „vybojoval“, že hranicí mezi Německem a Polskem bude řeka Nisa. To Polsku nechalo tento výběžek, který mu nikdy předtím nepatřil.

Před druhou světovou válkou tam už byl německý uhelný důl a zásoboval německou elektrárnu Hirschfelde. Po válce si Poláci postavili u dolu vlastní elektrárnu (mimo letecký snímek vlevo).

Vzorná negativní externalita

Ta dnes může sloužit studentům ekonomie jako příklad negativních externalit (tedy příklad díla, které mimo finanční příjmy produkuje mnoho zatěžujících a škodlivých dopadů).

Tyto dopady ovšem Polákům nevadí, protože vinou polohy Turowa si je „užíváme“ my a Němci. Němci jsou ale při vyjednávání s Poláky úspěšnější než my.

Kutání bude probíhat dalších 24 let, do hloubky až 330 metrů pod povrch, a to hlavně směrem do Česka. Důl se má rozšířit o 14,6 hektaru podél silnice z Žitavy do Bogatyně, přičemž celková plocha dolu by se měla zvětšit až na 30 kilometrů čtverečních.

Postup těžby směrem k Česku tedy půjde na snímku „doprava dolů“ směrem pod českou obec trefně pojmenovanou Uhelná…

Dvě možnosti řešení

Situace má dvě elegantní řešení.

A/ Mimo negativních externalit produkuje Turow i externality pozitivní. Třeba teplo. Hodně tepla. Přes 2 000 MWt. Toto teplo, letící dnes chladicími věžemi do vzduchu, nikomu v Česku nepomáhá. A přitom by mohlo.

Přibližně 20 kilometrů vzdálený Liberec má problémy s teplárnou (rozvrtané město při přestavbě z parovodů na horkovody), další velké město, 30 kilometrů vzdálený Jablonec, teplárnu před několika lety odstavil.

Reálně lze teplo z Turowa dopravovat 50 km daleko – v úvahu připadají česká města (mimo Jablonce a Liberce) Děčín, Varnsdorf, Česká Lípa, Budyšín, Zhořelec, Žitava.

Proč Poláci na Čechy v tomto zapomínají? Nebo že by Češi byli horší vyjednávači než Němci?

Že to je velmi reálná a realizovatelná varianta, ukazuje dnes stavěný horkovod z Temelína do Českých Budějovic. Z utržených peněz by šlo kompenzovat tisíce lidí nad jámou, kteří z polské elektřiny mimo útrap nic nemají.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Vybrat či „vybírat“ nový jaderný zdroj? Hlavně že miliony korun už tečou

Reinkarnace uhelných dolů. Mění se v solární elektrárny

Německá Energiewende v dnešní praxi? Opětovné využívání uhelných zdrojů

Obří jezero?

B/ Druhé řešení je více asertivní. Ovšem v případě, kdy vám někdo podkopává vesnice s vašimi lidmi, je velmi adekvátní.

Tepelná elektrárna (stejně jako jaderná) potřebuje pro provoz vodu, hodně vody. Tu berou Poláci z Lužické Nisy. Ta teče od nás. Ale už několikrát hrozilo, že zatopí tu hroznou jámu, kterou naši severní sousedé vedle ní kutají.

Nakonec by při rekultivaci (a to jsem opravdu zvědav, jak synové Poláků, kteří dnes důl rozšiřují, k rekultivaci chtějí přistoupit – počítám, že nechají společnost PGE zkrachovat a jáma tam zůstane dál) mohlo z tohoto dolu vzniknout jezero.

Pokud my Češi tuto „rekultivaci“ urychlíme, Polákům nezbude nic jiného než důl i elektrárnu zavřít.

Zatopený důl a vyschlá řeka, to by měl být pádný argument proti vyschlým studnám a podkopaným vesnicím.

Tento článek je privátním názorem autora a NEREPREZENTUJE postoj institucí, na kterých autor působí či s nimi spolupracuje (např. CIIRC ČVUT či FEL ZČU) a ani s těmito institucemi nebyl předem konzultován.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr