Mohlo by vás také zajímat
EU sází na jádro včetně SMR. Fantasmagorie nebo geniální tah, a vyplatí se to?
Jan Palaščák 23. dubna 2026Zatímco v 90. letech pocházela až třetina evropské elektřiny z jádra, nyní je to okolo 15 procent. Brusel i proto…
Trhy zařazují zpátečku. Pokles sazeb už nečekají, naopak se čeká růst
Jan Berka 23. března 2026Finanční trhy se během několika dní přepnuly ze scénáře uvolňování měnové politiky do scénáře, který počítá s jejím zpřísněním. Důvod…
Zavírá ropný trh oči před realitou?
Dominik Rusinko 18. března 2026Pokračující válka na Blízkém východě i nadále způsobuje ochromení lodní dopravy v Hormuzském průlivu, kterým běžně prochází zhruba pětina světových…
- Komentář
Německá Energiewende v dnešní praxi? Opětovné využívání uhelných zdrojů
Německý přechod na obnovitelné zdroje není až tak bezbolestný a hladký, jak si sami Němci naplánovali. Navíc není zatím ani příliš ekologický. Proč tomu tak je, rozebírá ve svém komentáři Radek Škoda.
Všichni víme o politickém odstavení německých jaderných elektráren po velkém zemětřesení v Japonsku v březnu 2011, jehož nejmarkantnějším výsledkem byla havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě.
Chybějící megawatty bylo třeba něčím nahradit. Logickou volbou bylo uhlí a vzrostl také podíl větru, jak je patrné z prvního grafu.
GRAF: Instalovaný výkon elektráren v Německu
Jde o vývoj od roku 2010 do roku 2016, podle jednotlivých zdrojů, údaje jsou v TWh.
Pozn.: * U větrných elektráren od roku 2013 postupně roste i podíl mořských větrných elektráren. Loni například jejich výkon činil 4,13 TWh.
Zdroj: www.energy-charts.de
Jenže „zelené“, neřiditelné zdroje nemohly vysazené stabilní, jaderné bloky nahradit.
Navíc po Fukušimě spouštěli Němci již odstavené zastaralé uhelné elektrárny s výrazně nečistým a nejméně ekonomickým provozem. Neměli totiž šanci pokrýt výpadky čímkoliv jiným.
V jednu dobu dokonce pro své černouhelné elektrárny dováželi uhlí z Jižní Afriky. To je sice kvalitativně nejlepší na světě, ale ekologická přeprava přes půl zeměkoule nepřipadala vhodná ani těm nejzelenějším z našich západních sousedů.
„Špinavé“ hnědouhelné elektrárny měly bohužel jen omezenou životnost a nyní se odstavují, takže podíl uhelné elektřiny v Německu klesá, jak je vidět na druhém grafu.
GRAF: Vývoj výkonu konvenčních zdrojů elektřiny v Německu
Údaje jsou sesbírány od roku 2008 do roku 2016, v TWh.
Zdroj: www.energy-charts.de
Jedinou možností Němců z řiditelných zdrojů zůstává zemní plyn. Plynové elektrárny jsou totiž poměrně rychle postavitelné, i když mají nejvyšší palivové náklady ze všech typů elektráren.
Proto od roku 2016 Německo přemýšlí o stavbě plynových zdrojů, které pomohou vykrýt energetické špičky. Podíl „zelených“ zdrojů ve výrobě totiž není zdaleka tak veliký jako podíl jejich instalované kapacity.
Na vině je nízké využití „obnovitelných“ zdrojů. Lapidárně řečeno, většinu času stojí, ať už proto, že nefouká vítr, nebo nesvítí slunce. Proč tedy Němci stále sázejí na „zelené“ zdroje? Odpověď je nasnadě a má dvě části:
- Jde o export technologie.
Například instalovaných 45 GW německých větrných elektráren je několikanásobně překročeno exportem německých větrných elektráren postavených v jiných zemích. Němci „zelené“ elektrárny vyrábět umějí. Nyní je ale domácí elektrická soustava těmito neřiditelnými zdroji už přesycena. - Jde o export elektřiny.
Němci parazitovali na evropském rozvodném systému, kde mohli vyvážet elektřinu v časech větru a slunce a dovážet jindy. Případně přenášet elektřinu ze severu na jih Německa přes sousední země. Ty to ale poměrně záhy poznaly – po Holandsku či Polsku i Česko postavilo na hranicích tzv. phaseshiftery, a Němci se tak musejí více spoléhat sami na sebe.
Pokud dáme oba body dohromady, máme odpověď na výše položenou otázku: Němci se nyní musejí více spoléhat na vlastní elektrárny, tedy budou stavět plynovky.
A za pár let budou více závislí na plynu, hlavně z Ruska a Norska. Jejich volba.