Mohlo by vás také zajímat
Na jedné straně sankce, na straně druhé bez Ruska by Evropa neměla vzácné kovy
Robert Břešťan 20. září 2023Ne vše „nerostné“ z Ruska je jen ropa a zemní plyn. I když Česko nyní žádný ruský plyn nenakupuje, u…
Rusko má problém. Nedokáže porazit populární dolar, má blokované miliardy v Indii
František Novák 14. září 2023Obcházení západních sankcí a prodej ropy do Číny a Indie má své limity. Kreml má uvězněny v přepočtu desítky miliard…
Strašák nového německého nacismu v podobě AfD? Zavedení politici uvažují o zákazu
František Novák 8. září 2023Etablované německé politické strany jsou vystrašeny vzestupem popularity protiimigrační populistické strany Alternativa pro Německo (AfD). V průzkumech veřejného mínění zaujímá…
Šílená historie jaderných pum. Američtí parašutisté ji měli mezi nohama
Rusko vyhrožuje použitím taktických jaderných zbraní. Jaký byl jejich vývoj v minulosti? Například Spojené státy až do 80. let 20. století cvičily speciální jednotky k seskoku padákem s přenosnou jadernou bombou mezi nohama. Účelem bylo nepozorované shození jaderných zbraní za nepřátelské linie.
Americký jaderný test v roce 1954 (Ilustrační foto) Zdroj: Federal government of the United States/CC0
O použití taktických jaderných pum se hovoří od začátku války na Ukrajině, ke které dal rozkaz Vladimir Putin na konci února 2022. Téměř vždy, když západní spojenci dodají další zbraně ukrajinským obráncům, se v ruské společnosti začnou objevovat hlasy o tom, že je třeba použít proti Ukrajině nebo i jejím spojencům taktické jaderné zbraně. Americký prezident Joe Biden už připustil, že je třeba brát výhrůžky z Kremlu vážně.
„Výhodou“ taktických jaderných zbraní má být zejména to, že nezamoří radioaktivitou rozsáhlé území. Tedy tak, jak se to stalo při prvním a zároveň posledním použití jaderných bomb na konci druhé světové války proti Japonsku.
Pro taktické jaderné zbraně se síla exploze počítá od ekvivalentu několika tun TNT až po 50 kilotun TNT. Strategické jaderné hlavice přitom mají sílu 100 kilotun a více.
| Bomby shozené na Hirošimu a Nagasaki |
| Spojené státy svrhly 6. a 9. srpna 1945 dvě atomové pumy na města Hirošimu a Nagasaki, aby donutily císařské Japonsko ke kapitulaci a ukončení druhé světové války. Na Hirošimu dopadla bomba Little Boy, o tři dny později na Nagasaki Fat Man. Bomba Little Boy uvolnila při explozi energii odpovídající 15 tisíc tun (kilotun) TNT, Fat Man měl sílu 20 kilotun TNT. V prvních dvou až čtyřech měsících po shození bomb zemřelo v Hirošimě 90 000 až 166 000 lidí a v Nagasaki 60 000 až 80 000, z toho v každém městě téměř polovina zemřela během prvního dne. Zdroj: Wikipedia |
Vývoj začal v 50. letech
Na vývoji taktických jaderných zbraní začaly pracovat Spojené státy už od padesátých let minulého století s tím, jak se vyostřila studená válka a souboj o světovou moc se Sovětským svazem. Později se přidaly i ostatní jaderné mocnosti.
V případě Spojených států byla vyvinuta „nejmenší jaderná bomba“ v americké armádě s názvem W54, jež měla sílu „jen“ deset tun TNT. Její pozdější modifikace ale dosahovaly rozpětí až do tisíce tun TNT.
Americké speciální jednotky dokonce cvičily nasazení s přenosnou pumou mezi nohama. Parašutisté měli vyskočit z letadla ve výšce pěti kilometrů a později jadernou ničivou zbraň vypustit na nepřátelské linie.
Tato šílená vojenská taktika byla přitom cvičena od konce padesátých let až do roku 1979, kdy byl tento koncept opuštěn. Celkem bylo vyrobeno těchto jaderných zbraní na tři stovky. Cílem bylo dostat jaderné bomby na území nepřítele bez většího povšimnutí.
FOTO: Parašutista s taktickou jadernou bombou
Zdroj: U.S. Army / CC0
Zbrojní závody o největší pumu
Od shození jaderných bomb na Japonsko v roce 1945 začaly mezi Američany a Sověty jaderné zbrojní závody. Moskva otestovala první jadernou pumu v roce 1949. Obě země se snažily vyvinout stále větší a ničivější jadernou zbraň.
| SERIÁL PEAK.CZ Jaderné zbraně |
| Tématu jaderných zbraní se Peak.cz věnoval před několika lety ve spolupráci s Radkem Škodou, expertem na jadernou energetiku.
1. DÍL: Jaderné zbraně – nepochopitelné tabu jaderné energetiky 2. DÍL: Jaderné zbraně byly i v Československu, ale ne pod naší kontrolou 3. DÍL: Chtěli je všichni. Jaderné zbraně ale zůstaly jen pěti „vyvoleným“ 4. DÍL: Souhlas jen naoko? Některé země to tak s jadernými zbraněmi braly 5. DÍL: Strach ze sousedů? Vyřeší to jaderné zbraně aneb kdo je chce, ten si je pořídí 6. DÍL: Jaderné zbraně v rukou „rudých velmocí“ – Ruska a Číny 7. DÍL: Francie, Británie a USA: Od zbraní k využití jádra v civilním provozu |
Ve Washingtonu ale začali v polovině padesátých let koncept stále větších bomb přehodnocovat.
Vznikla myšlenka, že by taktická jaderná zbraň mohla být použita přímo na frontě a likvidovat vojáky a techniku nepřátelského státu, nikoliv jeho města s civilisty.
Američtí vědci postupně vyvinuli malé jaderné hlavice vážící jen několik desítek kilogramů. Jedním z nich byl systém M28/M29 Davy Crockett, který mohl odpalovat jaderné hlavice W54 ručně, podobně jako statický raketomet, nebo z pojízdného džípu. K ovládání stačili tři vojáci.
Střela měla dostřel čtyři kilometry. Projektilu vojáci dali přezdívku podle tvaru atomový meloun. Síla jaderného výbuchu měla ekvivalent deset až dvacet tun TNT. Systém M28/M29 Davy Crockett byl rozmístěn u jednotek v Evropě, na Havaji, v Japonsku a Jižní Koreji.
FOTO: Atomový meloun a systém Davy Crockett
Zdroj: US Government DOD / CC0
Sebevražedné mise
Další variantou byla takzvaná atomová demoliční munice (ADM) neboli jaderné pozemní miny. Měly být nasazeny na zemi, v podzemí nebo pod vodou, aby vytvořily překážku a zastavily pohyb nepřítele.
Jejich využití se ale testovalo i pro civilní účely. V Sovětském svazu i Americe se zkoušely možnosti využití při těžbě hornin nebo zemního plynu. Kvůli jaderné kontaminaci okolí ale bylo od tohoto projektu upuštěno.
V americké armádě nicméně „pokusy“ s malými jadernými zbraněmi pokračovaly, což vedlo k projektu SADM, přenosné jaderné bombě, kterou může nést jednotlivý voják. Bomba vážila 26,5 kilogramu. Celkem bylo vyrobeno 300 kusů SADM.
Tyto pumy měly být nasazovány při tajných operacích. Vojáci měli atomovky pronést přes nepřátelské pozice (nebo shodit jako parašutisté) a pak je zanechat v týlu nepřítele s cílem ničit jeho obranné pozice, tunely, horské průsmyky, přehrady a další infrastrukturu.
Podle amerického veterána Marka Bentleyho, který trénoval speciální jednotku pro odpalování SADM, všichni zúčastnění věděli, že se jedná fakticky o sebevražednou misi. Nebylo totiž reálné, aby „bombeři“ stihli před jejím výbuchem uniknout dostatečně daleko. Američané vycházeli z předpokladu, že početnější sovětskou armádu nelze zastavit jiným způsobem než právě taktickými jadernými zbraněmi.
