Mohlo by vás také zajímat
Ruská válečná ekonomika se pomalu bortí. Rubl je nejslabší od války
Pavel Peterka 28. listopadu 2024Ruská měna se dostala na nejslabší úroveň vůči americkému dolaru od začátku války na Ukrajině. Rubl se tak vůči dolaru…
Deindustrializace v praxi: německý byznys model se vyčerpal. Nastane úpadek země do bezvýznamnosti?
František Novák 25. listopadu 2024Automobilový průmysl, chemický průmysl i strojírenství v Německu upadají. Německu se nedaří vrátit k ekonomickému růstu před covidem-19.
Česko-britská jaderná spolupráce: Obětované české projekty a zbytečně promrhané miliardy?
Radek Škoda 19. listopadu 2024Česko-britská jaderná spolupráce nabírá na obrátkách, nicméně kvůli ní zřejmě skončí v zapomnění několik českých projektů malých modulárních reaktorů.
- Komentář
Chtěli je všichni. Jaderné zbraně ale zůstaly jen pěti „vyvoleným“
SERIÁL 3. DÍL: Vlastnictví jaderných zbraní se pro mnoho zemí stalo otázkou mocenské prestiže, po které toužila řada z nich. Naštěstí je nedokázaly či nestihly vyrobit, a pokud už byly na „dobré cestě“ k jejich držení, byly přesvědčeny, aby od těchto snah odstoupily.
Dnes se pojďme zaměřit na země, které jaderné zbraně chtěly, ale nedokázaly (či nestihly) je vyrobit. Anebo byly přesvědčeny, aby těchto snah zanechaly.
Začneme s nacistickým Německem ve třicátých letech. To bylo před druhou světovou válkou na špici jaderné fyziky, a tedy i vojenského jaderného vývoje.
Odliv protinacistických jaderných mozků (např. Albert Einstein, Lise Meitnerová nebo Klaus Fuchs) a odpor zbylých německých vědců ale vedly k tak pomalému válečnému vývoji, že USA se dobraly k pumě dříve.
Dodnes má Německo jaderné stigma, a tak na svém území „trpí“ jen jaderné zbraně jiných států NATO.
Korejský neúspěch
Další vojenský jaderný „neúspěch“ se jmenuje Jižní Korea. Po prohrané/vyhrané/přerušené válce (trvala od půli roku 1950 do půli roku 1953, pozn. red.) se Severní Koreou se Jih bál čínské komunistické přesily a přítomnosti téhož režimu na Severu.
O pár let později proto přišel Soul s nápadem, že si sám vyrobí z plutonia jadernou pumu. Zakoupil tedy v Kanadě těžkovodní jaderné reaktory CANDU a v podstatě jako všechny země, které šly touto cestou, je chtěl využít k dvojímu účelu: „mírové“ výrobě elektřiny a produkci vojenského plutonia.
Tato aktivita byla ovšem poměrně brzy odhalena a v sedmdesátých letech minulého století USA donutily Soul tento program zastavit.
Dodnes ale kontejnery s použitým jaderným palivem, a tedy s vojenským plutoniem budí pozornost a Soul musí pravidelně demonstrovat, že vojenské jaderné choutky opustil (což musí být pro Jihokorejce nesmírně obtížné, když jim Severokorejci pravidelně předvádějí své jaderné výbuchy za humny).
Jaderné Rumunsko a Jižní Amerika
SERIÁL O JADERNÝCH ZBRANÍCH |
1. DÍL: Jaderné zbraně – nepochopitelné tabu jaderné energetiky
2. DÍL: Zbraně byly i v Československu, ale ne pod naší kontrolou |
Podobnou CANDU zemí je Rumunsko. I zde socialistický režim v minulém století zamýšlel postavit svoji jadernou pumičku pod rouškou výroby elektřiny.
Dodnes se potkáváme s vědci, kteří byli v tomto programu zapojeni. Ale ani zde, zejména „na radu“ Sovětů, k realizaci nedošlo.
Těžkovodní reaktory podobně chtěla využít Argentina ke své plutoniové jaderné pumě. Tato snaha vyprovokovala sousední Brazílii, která okamžitě zakoupila od Německa technologii obohacování uranu, aby se dopracovala ke své uranové pumě.
Nakonec se obě země dohodly na systému vzájemných kontrol a Jižní Amerika, až na francouzskou přítomnost, zůstává kontinentem bez jaderných zbraní.
Bývalá Jugoslávie měla též tajný vojenský jaderný program. Zde došlo k zajímavému vývoji, kdy zejména USA přetáhly klíčové jaderné odborníky do svých laboratoří a na univerzity.
S některými dodnes děláme společný (netřeba podotknout, že mírový jaderný) výzkum. A po rozpadu Jugoslávie v podstatě na Balkáně nezůstal nikdo, kdo by byl schopen jadernou pumu sestrojit.
Jaderné pumy ve vlastnictví Číny vedly nedaleký Tchaj-wan k vývoji vlastního jaderného odstrašení. Záruky USA a militantní podpora Tchaj-wanu ale ukončily tento vojenský program.
Milník jménem NPT
Neutrální Švédsko nechtělo zůstat mezi velmocemi s prázdnýma rukama a též vyvíjelo jadernou bombu.
Smlouva NPT |
Smlouva o nešíření jaderných zbraní byla podepsána 1. července 1968 a vstoupila v platnost v roce 1970. Do současné doby byla podepsána a ratifikována 189 zeměmi, z nichž 5 – Spojené státy americké, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Francouzská republika, Ruská federace a Čínská lidová republika – vlastní jaderné zbraně. CELÉ ZNĚNÍ SMLOUVY ZDE |
Až podpis Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) tyto snahy zastavil.
I neutrální Švýcarsko mělo v laboratořích PSI svůj vojenský jaderný tým. Stejně jako Švédsko ho v šedesátých letech rozpustilo.
Španělský diktátor Franco měl také jaderné ambice. Ty opět zastavil až podpis NPT.
NPT byl velký milník ve vývoji jaderných zbraní a postavil v podstatě vojenské jaderné ambice do „kriminálně-teroristické“ roviny; rozhodně pro země, které jaderné zbraně nestihly do té doby vyrobit.
Smlouva NPT je svázána se vznikem Rady bezpečnosti Organizace spojených národů (RB OSN) v šedesátých letech 20. století v té podobě, jak ji známe dodnes.
Rebelové mezinárodní smlouvy
To samozřejmě nezní moc jako neodolatelná nabídka a některé země tento diktát odmítly podepsat. Šlo zejména o Indii, Pákistán, Izrael a Jižní Afriku.
Tyto čtyři země si posléze jaderné zbraně pořídily, dá se říci „legálně“.
Jižní Afrika nakonec NPT podepsala a pumy rozebrala, jak bylo popsáno v předchozím díle.
Naopak Severní Korea, která společně s Jižní Koreou původně NPT podepsala, v tomto století od NPT oficiálně odstoupila a začala „legálně“ jaderné zbraně vyvíjet.
Pak je tu ale i řada zemí, jež sice NPT podepsaly, ale jaderné zbraně dále stejně vyvíjely, utajeně a nelegálně.
V příštím díle se podíváme na země, které jaderné zbraně vyvíjely potají, navzdory podpisu NPT.
UŽ JSTE SI HO OBJEDNALI? – Přihlaste se k odběru newsletteru – NEVÁHEJTE!!!
Sice zajímavý článek, nadpis je ale poněkud zavádějící. Pokud umím počítat, tak jaderné (termonukleární) zbraně vlastní USA,Rusko, Francie, UK, Čína, Izrael (nepřiznané ale téměř jisté) Indie, Pákistán, S.Korea a možná i Irán, Saudská Arábie, Austrálie a bůhvíkdo ještě. Stačí pár odstředivek a naučit se obohacovat Uran. Nicméně zemí disponujících těmito zbraněmi je minimálně 8(9) určitě né 5
Chichi,
kdyby to bylo tak jednuche, tak je ma i Irak, Iran, Syrie, Libye a Somalsko…
Tech par odstredivek je treba tak 5000 a jen o obohacovani to FAKT neni.
Frantici a Cinani to stihli jen taktak, aby odpalilli bred podpisem.