Jak se šije pro Decathlon na Srí Lance

Už osmý rok načínají české obchody řetězce Decathlon, který prodává sportovní oblečení. Za tu dobu se již rozrostl na 14 prodejen, které má po celém Česku. Nízké ceny a plná šíře sortimentu z něj ve sportumilovném prostředí dělají silného hráče.

Francouzský řetězec přitom kromě Česka působí v bezmála 40 zemích světa a jeho obrat se pohybuje nad deseti miliardami eur. Toto působení má však i svoji stinnou stránku, jak nedávno upozornil německý týdeník Die Zeit.

Rovnost? Jak pro koho

I když francouzský řetězec slibuje levné ceny svých výrobků a zároveň spravedlivou odměnu pro ty, kteří pro něj oblečení šijí, o sociálně spravedlivé mzdě si mohou šičky na Srí Lance nechat jenom zdát.

Společnost Decathlon tvrdí, že i přes nízké ceny svého zboží dodržuje sociální standardy na stejné úrovni pro své zaměstnance i v rámci subdodavatelských vztahů. „Spolupracujeme se subdodavateli a výrobními partnery, kteří mají stejné pracovní a sociální standardy jako my sami,“ uvádí řetězec Decathlon na svých stránkách.

Die Zeit v této souvislosti upozornil na problematické pracovní podmínky švadlen na Srí Lance, které šijí mimo jiné také pro Decathlon. Běžné jsou dvanáctihodinové směny, většinou nemají nárok na dovolenou nebo nemocenské dávky.

Řetězec přitom mocně expanduje, jen v Německu má 46 poboček a útočí na lídra trhu se sportovním oblečením. Celosvětově působí v 38 zemích. Společnost sídlí ve městě Villeneuve-d’Ascq nedaleko Lille v severní Francii.

Postele na směny

Švadleny na Srí Lance bydlí v takzvaných penzionech, často se svými dětmi spí v jedné posteli. Lůžka si střídají podle směn. Koupelny s vanou v těchto ubytovnách nejsou.

Ubikace jsou rozmístěny okolo zón volného obchodu na ostrově. I když si šičky v některých měsících mohu přijít s přesčasy na 3 800 korun, čtvrtinu mzdy vydají za nájem a elektřinu. Zbytek dají za jídlo, na mýdlo nebo sprchový gel většinou nezbývá.

Srí Lanka vyváží textilie v hodnotě 1,9 miliardy dolarů (40 miliard korun) do zemí Evropské unie, která je pro ni nejdůležitějším trhem. Celosvětově země v roce 2016 vyvezla oblečení v hodnotě 4,6 miliardy dolarů (98 miliard korun). Místní ministerstvo obchodu odhaduje, že hodnota zboží bude růst v dalších letech až o 500 milionů dolarů.

GRAF: Růst HDP na hlavu
Za posledních deset let, v USD

Zdroj: Tradingeconomics.com

Levnější už jen Bangladéš

Po Bangladéši je Srí Lanka jednou z nejlevnějších zemí pro šití oblečení v Asii. Proto tu šije také tolik výrobců, logicky i Decathlon.

Firma tvrdí, že klade důraz na to, aby i celý proces výroby jejího zboží byl kontrolovaný.

Na ostrově je minimální mzda 13 500 rupií (1 890 korun) za 180 hodin. To dělnicím nestačí na běžné výdaje, musí brát přesčasy, denně alespoň dvě hodiny. Měsíčně tak v průměru pracují okolo 60 hodin navíc.

Chamila Thushariová, jež vede organizaci Dabindu Collective pro pomoc ženám v průmyslové zóně Katunayake, tvrdí, že čtyřčlenná rodina potřebuje k přežití alespoň 51 tisíc rupií (7 140 korun).

Organizace se zasazuje o to, aby ženy měly stejný plat jako muži. „Mnoha ženám, které šijí oblečení, je teprve 16 let. Když přijdou na západní industrializovanou část Srí Lanky z venkovských oblastí, nevědí nic o světě a také o svých právech. Stravují se špatně, aby ušetřily peníze. Často trpí anémií,“ zdůraznila Thushariová.

Agenturní chaos

Podle zákona mají sice ženy nárok na 14 dnů dovolené za rok a nemocenské dávky, jenže většina mladých lidí je v průmyslových zónách zaměstnávána přes agentury a různé subdodavatele, takže se pracovní standardy jen těžko kontrolují.

Balasingham Skanthakumar z Asociace vědců společenských věd na Srí Lance tvrdí, že porušování pracovních podmínek je na ostrově běžné a je tolerováno i místními úřady.

Podle jeho zjištění je rozšířenou praxí, že pracovní bonusy a odměny jsou kráceny sankcemi za pozdní příchody, ohlášení nemoci a neochotou pracovat přesčas. Mzda je krácena také za nesplnění pracovní normy.

Plnění akčních plánů

Jak může pracovní podmínky Decathlon kontrolovat? Firma tvrdí, že provádí pravidelná hodnocení svých dodavatelů, zejména dodržování sociálních práv zaměstnanců, placení pojištění, dovolené, nemocenské.

Problém je ale v tom, že agenturní pracovníci v průmyslových zónách takové standardy nesplňují. Mluvčí řetězce zdůraznil, že nutí své subdodavatele, aby dodržovali zákonné povinnosti vůči svým zaměstnancům a plnili „akční plán“ v případě, že firma zjistí nedostatky ve firemním kodexu.

Na Srí Lance má Decathlon 64 spolupracovníků, kteří mají pracovní podmínky kontrolovat. Zeit připomenul, že právě tlak na nízkou cenu souvisí s tím, že už od osmdesátých let vyrábí Decathlon, a nejen on, oblečení pouze v Asii, kde je pracovní síla výrazně levnější než v Evropě.

Ženy šijí oblečení v halách těsně vedle sebe v dlouhých řadách. Na oběd mají třicetiminutovou přestávku, která někdy nestačí ani na to, vystát frontu na jídlo. Většinou se jedná o rýži se zeleninou s pár kousky kuřete.

Vstup novinářům zakázán

Týdeník chtěl podmínky v továrnách přímo ověřit, firma ale návštěvu odmítla s tím, že žádost nebyla podána v dostatečném předstihu. Krátkodobé návštěvy „neznámým novinářům“ dodavatel řetězce prý nechtěl povolit.

Decathlon odmítl rovněž prozradit jména svých dodavatelů, což je poněkud odlišný přístup od firem Adidas a Nike, jež se zavázaly své subdodavatelské řetězce zveřejnit po nátlaku mezinárodních odborů a bojovníků za lidská práva.

Výsledky rostou

Mluvčí francouzského koncernu tvrdí, že to je vyjádření jejich sebevědomého přístupu, kdy se firma považuje za stejně dobrou jako celek. Každopádně se firmě hospodářsky daří.

V roce 2016 utržila rekordních deset miliard eur (256 miliard korun). Třetina připadla na Francii, kde tržby meziročně rostly o 2,2 procenta. Mimo Francii tržby dosáhly 6,7 miliardy eur a rostly o 12 procent.