Mohlo by vás také zajímat
Ruským firmám se v Česku líbí. Máme jich nejvíc v celé unii
Robert Břešťan 6. září 2024Téměř třetina všech firem v Evropské unii, v nichž mají nejméně 40procentní podíl lidé s ruským občanstvím či jiné ruské…
Roman Rygl (Tatra Smíchov): Praha zažije ragbyový svátek a nebude chybět ani haka
Libor Akrman 11. června 2024Ragby nabývá v Česku na popularitě jen velmi pomalu. I proto se v rámci popularizace uskuteční utkání české reprezentace s…
Hoši, děkujeme! Může zlato z hokejového šampionátu pomoci ekonomickému oživení?
Jan Bureš 27. května 2024Čeští hokejisté se stali mistry světa, Švýcarsko ve finále porazili 2:0. Vítězný gól vstřelil ve třetí třetině David Pastrňák, pojistku…
- ROZHOVOR
Radek Jaroš (horolezec): Sportovních cílů mám dost, ale leze mi do toho i podnikání
Radek Jaroš není jen horolezec, ale i podnikatel. I proto se rozhovor netočil jen kolem hor, ale i kolem dopadů koronaviru na jeho živnost. „Po čase mi došlo, že jsem možná odříznutý od příjmů na delší dobu než půl roku. Hrozilo mi, že první jasné peníze budou až někdy v listopadu při prodeji kalendářů,“ říká v rozhovoru pro Peak.cz.
Jarní pandemie koronaviru se dotkla celé řady odvětví ekonomiky. Své si užil i známý horolezec Radek Jaroš, který se v roce 2014 stal teprve 15. člověkem na světě, jenž vystoupal bez kyslíkových přístrojů na všechny osmitisícovky naší planety.
„Pokud jde o příjmy, propadl jsem se hodně hluboko, měl jsem dvanáct nasmlouvaných akcí – přednášek pro veřejnost i motivačních přednášek pro firmy. Vše jsem musel zrušit. Ale jsem zvyklý bojovat, takže bojuju,“ ohlíží se Jaroš po době, kdy byla ekonomika vypnuta.
Nyní již opět přednáší a spřádá další plány, které se týkají nejen cestování. „Sportovní cíle budou neustále, nejen v lezení, ale v celé řadě dalších oborů. Mám štěstí, že dvacet let úspěchů i neúspěchů v horách, kdy jsem mířil za Korunou Himálaje, je velký motivační příběh. Dá se jednoduše překlopit do byznysového prostředí,“ tvrdí známý horolezec.
Patříte k nejúspěšnějším horolezcům planety. Jak se dá na horolezectví vydělat?
Pokud bych byl na západ od našich hranic, samozřejmě by mi bylo mnohem lépe. Český trh, ať se bavíme o čemkoli, je maximálně deset milionů lidí. Kdybych byl v anglicky nebo německy mluvící zemi, tak jde o násobně větší trh. Jazykově to rozděluju například proto, že moje příjmy jsou mimo jiné z napsaných a vydaných knih, vydávám taky stolní či nástěnné kalendáře, mám e-shop, kde se prodávají trička a nějaké doplňky.
Radek Jaroš (56) |
Profesionální horolezec, autor knih, fotograf, nyní i mentor a kouč. Stal se 15. horolezcem na světě a prvním Čechem, který vystoupal na všech 14 světových osmitisícovek bez použití kyslíku. |
Samozřejmě jde někdy i o finance od sponzorů, ale i oni je dávají za odpracovanou práci, a ne za to, že člověk vyleze na nějakou horu. Mám štěstí, že dvacet let úspěchů i neúspěchů v horách, kdy jsem mířil za Korunou Himálaje, je velký motivační příběh. Dá se jednoduše překlopit do byznysového prostředí. Motivační přednášky pro firmy jsou taky jeden ze zdrojů mých současných příjmů.
Jak moc covid-19 ovlivnil vaše příjmy? Jak se žilo horolezci v době koronavirové?
Vzhledem k tomu, že jsem se vrátil 11. března z Hondurasu a Kanady a 13. března celá ta hysterie okolo neznámé chřipky propukla, tak pokud jde o cestování, jsem v pohodě. Předtím jsem v rozmezí tří měsíců dvakrát navštívil Afriku. Jak zní známý citát: „Narajzoval se dost, doma bude!“ (úsměv)
Pokud jde o příjmy, propadl jsem se hodně hluboko, měl jsem dvanáct nasmlouvaných akcí – přednášek pro veřejnost i motivačních přednášek pro firmy. Vše jsem musel zrušit. Další, které měly proběhnout, se samozřejmě ani neobjevily v nabídce. Někteří moji partneři jsou na tom taky špatně, ale jsem zvyklý bojovat, takže bojuju.
Jak jste trávil dobu, kdy jsme museli být v karanténě?
Psaním nové knihy Nahoru, na horu, která vyjde na konci srpna. Připravoval jsem nový stolní kalendář Z Vysočiny na Everest a nástěnný kalendář Afrika. Pracoval jsem taky na podkladech pro přednášky o posledních cestách Koruny světa.
Samozřejmě jako spousta jiných jsem udělal obrovskou část práce na zahradě a okolo baráku, kde bydlím. Pokud jde o fyzický trénink, část mi nahradila manuální práce. Ale zároveň jsem se nijak příliš neomezoval při tréninku na horském a silničním kole, stejně jako při lezení po skalách.
Nehodlám létat s rouškou přes ksicht
Jaké jsou vaše nejbližší plány na cesty? Jak moc je zkomplikovala pandemie covidu-19?
Pokračuju v plánovaném projektu výstupu na patnáct nejizolovanějších hor planety. Na přelom roku 2020 a 2021 mám naplánovanou expedici na Nový Zéland, ale to je ještě dost daleko, takže uvidíme. Nejsem pod žádným časovým tlakem, ani od sponzorů, nic se nestane, když vyrazím později, až se situace nějakým způsobem stabilizuje. Rozhodně nemám v plánu lítat s rouškou přes ksicht a přes ni ještě s plexisklovým štítem. To radši nepoletím nikam.
Kdy vám bylo v horách nejhůř? Podělíte se o nějakou adrenalinovou příhodu?
Takových okamžiků byla spousta, i když ne zas tak moc, jak si lidé možná myslí. Největší umění je totiž takovým situacím předcházet, ne je potom řešit. Největší boj v horách, kdy šlo o život, jsem paradoxně neabsolvoval na sněhu, skále ani ledu, ale na vodě.
Jedno období jsem poměrně intenzivně jezdil divokou vodu na řekách. Nezkušenost, ješitnost a možná i frajeřina byly za tím, když jsem v době obrovských povodní na Moravě, ale i v sousedním Rakousku, dal pokus o sjetí horního toku řeky Salzy. Už když jsem položil kajak na vodu, jsem věděl, že je to průser. Asi po hodině se divoká jízda změnila v boj o holý život, který jsem naštěstí nakonec vyhrál. Dostal jsem obrovskou lekci, ale i šanci pokračovat v životě dál.
Zdolal jste osmitisícovky i nejvyšší hory kontinentů. Máte ještě nějaké sportovní cíle?
Sportovní cíle budou neustále, nejen v lezení, ale v celé řadě dalších oborů. Moje výhoda je, že nejsem fixovaný na jeden jediný sport, vždycky jsem byl hodně všestranný. Navíc myslím, že svoje jsem v horách už dokázal. Takový extrém, jako byla Koruna Himálaje nebo zdolání všech nejvyšších vrcholů kontinentů, už mě samozřejmě nečeká. Mimo jiné i proto, že nemám na podobná dobrodružství spolulezce.
Jak jsem říkal, chci vystoupat na patnáct nejizolovanějších hor světa. Jsou tam krásné lezecké hory jako Mount Cook na Novém Zélandu nebo nejvyšší hora Grónska. Do patnáctky patří i skoro pětitisícová sopka Ključevskaja na Kamčatce. Hlavní u toho je ale cestování a poznávání nových krajin, míst a kultur.
Zájmů mám spoustu
Jak moc se za tu dobu, co lezete po horách, proměnila výbava? Bez kterého moderního vybavení se v horách neobejdete?
Pokud se budeme bavit o přežití, mám štěstí, že spolupracuju s nejlepšími českými outdoorovými firmami a jsem vybavený úžasným a funkčním oblečením. Můžu jmenovat High Point ze Sušice nebo Sensor ze Svitav.
No a jak už jsem zmínil, velkou část mojí současné obživy tvoří knihy a přednášky, tak musím mít i kvalitní fototechniku. Tady mám taky štěstí, protože roky spolupracuju s firmou Canon. Lidi se mohou na vlastní oči přesvědčit, co se dá krásného ve světě nafotit, ale i nafilmovat.
Ke kterým sportům kromě horolezectví máte nejblíže?
Kromě lezení bych se současně chtěl věnovat i dalším sportům, jako je horská a silniční cyklistika, jetsurf, divoká voda, mořský kajak, paddleboarding, snowboarding, běžecké lyžování, heliskiing… Je toho celkem dost, nudit se nebudu. Miluju i kolektivní sporty, do osmnácti let jsem hrál dorosteneckou ligu ve volejbale, chodil hrát basketbal i fotbálek, hodně jsem běhal. Ovšem na přelomu tisíciletí jsem prodělal čtyři operace kolen a některé sporty – vlastně všechny, které jsem teď jmenoval – jsem musel utlumit nebo zcela opustit.
Už na Everest v roce 1998, kdy jsem stanul na vrcholu, jsem odjížděl s diagnózou, že mám utržený meniskus, a operace, kterou jsem měsíc předtím absolvoval, se nepodařila. Měl jsem jít s otékajícím kolenem znovu na operaci, ale já místo toho odletěl do Tibetu a vystoupal na svoji první osmitisícovku. A hned na tu nejvyšší.
I když jsem v Himálaji dokázal stát na všech čtrnácti osmitisícovkách, možná si víc vážím toho, že se dokážu postavit na slušné úrovni k jakémukoliv sportu. Poslední dobou celkem intenzivně hraju i golf. A to i přes to, že původně byl golfový bag takový danajský dar, který jsem dostal v hotelu Pupp v Karlových Varech při oceňování sportovců. Druhý den po slavnosti jsem šel poprvé na hřiště a následující rok, když jsem byl na stejné akci, se mi podařilo vyhrát turnaj.
Rozdáváním ekonomika neporoste
Jste podnikatel, OSVČ. Jak se vám podniká v České republice? Využil jste podporu státu v koronavirové krizi?
V počátcích jsem dělal hrdinu a mluvil o tom, že si příspěvek 25 tisíc korun nevezmu. Pak mi ale došlo, že jsem možná odříznutý od příjmů na dobu delší než půl roku. Hrozilo mi, že první jasné peníze budou až někdy v listopadu při prodeji kalendářů. Takže jsem přestal dělat hrdinu a vyplnil potřebné formuláře. Naštěstí šlo o vyplnění jednoho papíru. Peníze jsem ale týden nato stejně odeslal zpátky finančáku jako odvod DPH za první čtvrtletí. To bylo ještě normální, takže i odvod byl normální. Naštěstí pracuju z domova a nemám žádné externí výdaje, například za nájmy. Taky jsme se snažili rozhýbat e-shop prostřednictvím mimořádné akce s dárkem k nákupu.
Co má podle vás Česko udělat, aby se zařadilo mezi prosperující evropské ekonomiky?
Nebudu tvrdit, že jsem ekonomický odborník, ale udržuju si rozhled, navíc podpořený návštěvou desítek zemí světa. Je jasné, že pokud budou ve vládě komunisti, socialisti a populisti a neustále se bude jenom rozdávat, ekonomika nemá šanci všechno utáhnout.
Napadá mě například, že bychom rozhodně potřebovali jednoduchá pravidla pro založení firem nebo efektivní daňový systém. Pak by spousta lidí byla schopná podnikat a odvádět vysoké daně, ovšem při té hře, která se hraje s přerozdělováním, se do něčeho podobného lidem moc nechce.
Vím to mimo jiné proto, že jsem společníkem ve stavební firmě, kterou jsme založili čtyři horolezci a díky které, když prosperovala, jsem si mohl dovolit zaplatit první expedice ze svých peněz. Další podobné zkušenosti sbírám nyní, kdy jsem taky spisovatel, nakladatel, distributor, marketingový manažer, kouč…