Překvapení se nekoná, dluhy v Evropské unii klesají velmi pomalu

Určitě by bylo možné věnovat další komentář „vděčnému“ tématu brexitu. I poté, co se situace deset dní před posledním platným termínem odchodu Velké Británie opět zkomplikovala. Šéf tamní sněmovny totiž nepřipustil opětovné hlasování o nové rozvodové smlouvě.

Nicméně vzhledem k dynamice událostí kolem brexitu bude asi vhodnější počkat si na nějaký skutečný posun, který bude konečně mezníkem na cestě Británie z unie, nebo alespoň jejího setrvání.

Vzhledem k tomu, že pomyslný míč je na druhé straně kanálu La Manche, nezbývá než vyčkat na další tah britského premiéra. A doufat, že firmy jsou na zvýšenou (případnou) hrozbu divokého brexitu dostatečně připraveny (předzásobeny).

Dluhy nejsou zlé

Zatímco se v Británii nehlasovalo, z Bruselu konečně dorazily finální statistiky dluhů unijních zemí za rok 2018.

Na první pohled nevypadají zle, neboť 24 zemím se v loňském roce podařilo srazit jejich dluh v poměru k HDP, zatímco jen u čtyř stagnoval či vzrostl.

GRAF: Zadlužení zemí Evropské unie
Za rok 2018, v % k HDP

Zdroj: Eurostat

Rekordmanem co do zadlužení zůstává Řecko (181,2 procenta k HDP) a skokanem roku Kypr (+6,7 procentního bodu HDP).

Absolutně nejzadluženější zemí zůstává Itálie. Ta na konci loňského roku dlužila o téměř jeden bilion eur více než Německo. A v poměru k HDP se Italům podařilo posunout se až k 134 procentům HDP.

Na druhé straně žebříčku se pak nachází Estonsko se svým symbolickým dluhem odpovídajícím 8,4 procenta HDP. A také Litva, které se zadlužení podařilo zmenšit o 5,2 procentního bodu.

GRAF: Jak se změnilo zadlužení zemí Evropské unie
Jde o rozdíl mezi zadlužením za rok 2018 a 2017, v % k HDP.

Zdroj: Eurostat

Pro úplnost, ČR se podařilo setrvat na pozici čtvrté nejméně zadlužené země EU, a ještě svůj dluh snížit na necelých 33 procent HDP.

Zadlužený jih eurozóny

Naproti tomu už asi nepřekvapí, že osm z deseti nejzadluženějších zemí je součástí eurozóny. Nebo že obecně méně zadlužené země se nacházejí na východě Evropské unie. Nebo že polovina unijních zemí neplní šedesátiprocentní hranici zakotvenou maastrichtskou smlouvou a dalšími pakty, které měly stav zemských financí usměrnit.

Nabízí se otázka: nakolik je to však vlastně podstatné, když ECB hodlá restartovat svůj program kvantitativního uvolňování, za nímž stojí nákupy dluhopisů, kterých má aktuálně ve svých portfoliích za 2,5 bilionu eur.

Bondové trhy se tak mohou každý měsíc těšit na nákupy v rozsahu 20 miliard eur plus dalších v průměru 20 miliard měsíčně, které budou představovat ohlášené reinvestice ECB.

Je to prozatím dostatečný důvod k tomu, aby údaje o dluhu jednotlivých zemí přeskočily z kolonky „důležité“ do kategorie „zajímavé“ a nepřehlušily tak napínavé dění kolem brexitu.