Mohlo by vás také zajímat
Jen chodit do práce samo o sobě člověka finančně neosvobodí
Vladimír Brůna 13. února 2025Éra superlevných hypoték se nevrátí, byla to svým způsobem jedinečná éra. Dnes levné hypotéky nejsou, ale přesto dávají smysl. "Pokud…
Život umělce nebyl nikdy snadný. Není ani dnes
Redakce 29. ledna 2025Umělci žijí kreativní, svobodný život plný různých možností, jak vyjádřit své myšlenky a názory prostřednictvím umění. Co otázka živobytí? Rozlučte…
Ekonom: Loňské hospodaření vlády nedopadlo úplně špatně. Vláda něco ušetřila, což se letos čekat nedá
Michal Skořepa 8. ledna 2025Český stát za loňský rok utratil o 271 miliard víc, než jaké měl příjmy. Ministerstvo financí navíc s chutí zdůraznilo,…
- KOMENTÁŘ
Penzijní systém v centru zájmu. K řešení udržitelnosti do budoucna máme pořád daleko
Stát by měl své obyvatele podporovat a motivovat, aby si odkládali na penzi individuálně. Už jenom proto, že je zřejmé, že po mnoha letech diskusí nepřišel s návrhem, jak by důstojné penze obyvatel zajistil sám.

Každý člověk na svůj reálný důchod začít spořit poměrně brzy. I po malých částkách. (Ilustrační foto) Zdroj: Pixabay
Průběžný důchodový systém lze při současném demografickém vývoji udržet beze změn jen stěží. Existují možnosti parametrických změn, které jsou sice jednoduché, ale neřeší podstatu problému.
Zvýšení daní, aby bylo z čeho do systému přidávat peníze. Snížení důchodů, aby se snížila potřeba peníze na penze vydávat. Anebo zvýšení věku odchodu do důchodu, aby nebylo téměř vůbec potřeba důchody vyplácet.
I když všechny tři varianty mohou být na první pohled pro stát lákavé, protože jsou jednoduché, nesou s sebou také riziko ne zcela vřelého přijetí důchodci. Ať už se jedná o ty současné, nebo o ty budoucí.
V případě zvyšování daní jde o opatření nepopulární zejména pro ty subjekty, na které zvýšení daní cílí. Ale může mít navíc značné dopady na celou ekonomiku.
Obzvlášť v sektorech, jako je finančnictví, kde je přesun kapitálu možný řádově v hodinách, může takovéto opatření prostředky určené pro státní kasu (a tedy i penze) nepřímo naopak velmi rychle snížit.
Program pro každou vládu
Tématu penzí se věnuje každá vláda a každá přichází víceméně pouze s parametrickými změnami. Ty jsou často navíc dočasné a udržitelný systém nastaví jenom těžko.
Současná penzijní komise (za posledních deset let již třetí) s novým názvem Komise pro spravedlivé důchody si klade za cíl zajistit nejen udržitelný důchodový systém, ale i důchodový systém zajišťující důstojné a spravedlivé důchody.
Jak vysvětluje samotná Komise: udržitelný důchodový systém, který nezaručuje spravedlivé a důstojné důchody, totiž postrádá smysl. S tímto nelze než souhlasit.
VÍCE K TÉMATU:
Kde stát vezme na penze? Demografie nabourává udržitelnost penzijního systému
Aleš Poklop (ČS – penzijní společnost): Úspory českých domácností by měly podpořit kapitálový trh
Do penze později než v 65 letech. Je zvyšování věku odchodu do důchodu nutné?
Spravedlivé a důstojné důchody?
Na druhou stranu je otázka, zda lze spravedlivé a důstojné důchody zajistit jakkoliv jinak než udržitelně.
Jakékoliv návrhy, postrádající jednoznačné vymezení udržitelných zdrojů, totiž mohou nespravedlivost vychýlit zatížením budoucích generací.
Když se podíváme na pozitivní zahraniční zkušenosti i dostupná lokální řešení, je zřejmé, že existuje i řešení, které nemá takovéto negativní důsledky, přičemž jde o efektivní formu zajištění na stáří.
Odkládat musí každý
Jedná se o soukromé odkládání prostředků na stáří. Stát by měl své obyvatele podporovat a motivovat, aby si odkládali na penzi individuálně. Už jenom proto, že je zřejmé, že po mnoha letech diskusí nepřišel s návrhem, jak by důstojné penze obyvatel zajistil sám.
Takovýto cíl přitom nevyžaduje nějaké velké státní investice ani úsilí, ale spíše klade důraz na finanční vzdělávání.
Z tohoto pohledu se jako velmi užitečný jeví návrh Komise pro spravedlivé důchody na zavedení systému, který obyvatelům umožní každý rok výpočet budoucího důchodu. Co jiného by mohlo běžného člověka motivovat k hledání řešení své penze, než když zjistí, že státní penze téměř nebude.
Nikdy není příliš brzy
Individuální spoření by se mělo držet několika zásad. První je, že by se mělo začínat velmi brzo. Nejlépe co nejdříve po zařazení se do pracovního procesu. Zcela odlišnou částku si ze své měsíční mzdy musím odkládat, když na penzi začínám spořit ve dvaceti, ve srovnání se začátkem spoření v padesáti.
Kromě výše odkládané částky je klíčová také možnost nakládání s prostředky – když mám před sebou 40 až 50 let investic, mohu si dovolit investovat nepoměrně rizikověji, než když mi zůstává do důchodu celkem deset let.
Pak už musím myslet na to, že velkou část svých prostředků bych měl držet ve velmi konzervativních nástrojích, protože si nemohu dovolit jejich velké kolísání v době, kdy je budu potřebovat.
Také je dobré si stanovit konkrétní cíle (i když se budou v průběhu let měnit). Budu v důchodu potřebovat pět tisíc korun měsíčně, nebo 30 tisíc měsíčně?
Toto se odvíjí od mnoha faktorů: zda mám zajištěné bydlení, jaké mám možnosti stravování, budu potřebovat zvláštní péči apod.? Ale je dobré, aby měl člověk před sebou jasný cíl, kterého chce dosáhnout.
Kouzlo investic
Možností, kam směrovat své prostředky, je mnoho. Kromě tradičních penzijních fondů třetího pilíře, ve kterých si peníze pravidelně odkládá téměř 4,5 milionu investorů, velká část domácností objevila také takzvané pravidelné investice.
GRAF: Vývoj počtu účastníků
V letech 1995 až 3. čtvrtletí 2019, v tis. osob
Zdroj: Asociace penzijních společností ČR
Zatímco v roce 2012 pravidelně investovalo kolem 370 tisíc investorů, koncem roku 2017 to bylo již 870 tisíc a aktuálně se jedná odhadem již o téměř milion investorů.
K vývoji došlo i ve výši investované částky, která se z průměrné měsíční investice 1 500 korun v roce 2012 posunula k 1 900 korunám v roce 2017 a pak k současným dvěma tisícům měsíčně.
Kdo si nezaloží, nemá
Minimální měsíční částka se přitom běžně pohybuje u jednotlivých poskytovatelů pravidelných investic kolem 300 až 500 korun měsíčně, takže tato možnost je dostupná i pro běžného člověka.
Vedle dostupnosti mají pravidelné investice značné množství dalších výhod.
Kromě možnosti kdykoliv ukončit investici a peníze libovolně využít se jedná především o snížení rizika špatného načasování investice, kdy nemusíte řešit, jestli je zrovna správná doba investovat, protože v každé době investujete stejnou částku.
Největší nevýhodou pravidelných investic naopak je, že člověk si je musí založit.
Státní penze se musí řešit
Není pochyb o tom, že státní penze je potřeba řešit. A po mnoha letech snah je zřejmé, že nalézt řešení není (a nebude) jednoduché.
Současní ani budoucí důchodci by neměli být vystaveni situaci, že do důchodu půjdou v době, kdy již žádná státní penze nebude, i když do penzijního systému za celý svůj pracovní život odvedli značné prostředky.
Proto je nezbytné státní penze skutečně řešit a (v dohledné době) dořešit. Nicméně také je důležité a férové upozorňovat na skutečnost, že státní penze, jakkoliv reformované, s velkou pravděpodobností nebudou k zajištění důstojného stáří dostatečné.
I proto je nezbytné, aby stát na tuto skutečnost upozorňoval a také co nejvíce podporoval obyvatelstvo ve snižování jeho závislosti na státní penzi. A budou to nejenom penzisté, ale především Česká republika jako stát, kdo bude z podpory individuálních řešení zajištění na stáří profitovat.
strašna blbost. JEDINE INVESTOVAT. v CR je nerealne mit uspory, vetsinou o ne prijdete