Důchodců jak máku: za 50 let budou tvořit třetinu populace Česka

Římský filozof a státník Cicero před více než dvěma tisícovkami let prohlásil: „Nechápu stařeckou lakotu. Cožpak může být něco nesmyslnějšího než shánět tím víc peněz na cestu, čím kratší kus cesty zbývá?“ To ovšem ještě nevěděl nic o stárnoucí populaci, která se v Česku (a nejen v něm) projeví v nejbližších letech, respektive dekádách.

Česko se pomalu, ale jistě přeměňuje v zemi pro staré. Z demografických dat je jasné, že do konce 21. století bude lidí starších 65 let více než třetina tuzemské populace. V roce 2020 tato věková skupina tvořila o něco více než pětinu populace, celkem 2,16 milionu lidí.

„Počet osob ve věku 65 či více let se v Česku nepřetržitě zvyšuje od poloviny 80. let 20. století. Nárůst počtu seniorů výrazně zrychlil na konci prvního desetiletí 21. století,“ uvedli statistici Českého statistického úřadu (ČSÚ) v publikaci Senioři ČR v datech, kterou vydali v loňském roce.

Silné ročníky zeslábnou

Jde o důsledek nástupu do důchodu silných populačních ročníků narozených po druhé světové válce na konci 40. let minulého století. Z dat ČSÚ vyplývá, že zatímco během let 2001–2010 se počet seniorů navýšil o 185 tisíc, mezi počátkem roku 2011 a koncem roku 2020 to bylo o 521 tisíc.

Podle posledních údajů o věkovém složení populace bylo na konci roku 2021 ve věku 65 či více let 2,17 milionu obyvatel České republiky. A tento počet se bude postupně zvyšovat.

Česká republika drží evropský primát spolu s Finskem – má nejpočetnější skupinu lidí ve věku 50–64 let.

Před námi je totiž další vzestupná vlna stárnutí, kdy postupně k seniorskému věku spějí ročníky tzv. Husákových dětí. Tedy občanů narozených v 70. letech minulého století. Jde částečně o důsledek zakládání rodin výše zmíněnými silnými poválečnými ročníky. Přispěla k tomu i propopulační politika socialistického státu.

To vše přineslo nárůst porodnosti, která se dostala na rekordní úrovně. Od té doby má ale porodnost víceméně spíše klesající trend. Výše zmíněná silná generace ho sice v období kolem roku 2010 dočasně přibrzdila, ale v posledních letech porodnost opět klesá.

Když k tomu připočteme faktory jako prodlužování délky lidského života, nižší plodnost a nižší přírůstek migrace, je jasné, že se populace bude zmenšovat. „Do konce století by se měla početní velikost populace zredukovat na 6,095 až 9,083 milionu osob,“ odhadují ve studii statistici.

GRAF: Očekávaný vývoj počtu obyvatel v Česku
Od roku 1950 do roku 2101 (projekce), v tis. lidí.

Zdroj: ČSÚ, Projekce obyvatelstva (1950–2101)

Stárne celá Evropa

Nutno poznamenat, že proces stárnutí populace není jen záležitostí České republiky. Pokud se rozhlédneme napříč světem, lze konstatovat, že v podstatě ve všech vyspělých zemích obyvatelstvo stárne.

„Procento populace starší 60 let se ve světě mezi lety 2015 a 2050 téměř zdvojnásobí – z 12 na 22 procent. V roce 2030 bude každý šestý člověk na světě starší 60 let a mezi lety 2020 a 2030 vzroste počet lidí v tomto věku téměř o polovinu (z jedné miliardy na 1,4 miliardy),“ uvedla loni ve své říjnové studii Světová zdravotnická organizace (WHO).

GRAF: Prognóza vývoje populační struktury v EU
V letech 2016 až 2080, podíly jednotlivých věkových skupin jsou v procentech. 

Zdroj: Eurostat

Když ale zůstaneme na starém kontinentu, i zde je patrné, že stárnutí obyvatelstva je dlouhodobý trend, který odstartoval před několika desetiletími. Změnu věkové struktury obyvatelstva odráží zvyšující se podíl starších osob a s tím ruku v ruce klesající podíl osob v produktivním věku v celkové populaci.

Nejrychlejší proces stárnutí obyvatelstva je patrný v Japonsku, kdy už teď senioři starší 65 let tvoří 29 procent populace a třetina jich bude už v roce 2030, tedy o 70 let dříve než v Česku.

Naopak dobrou demografickou skladbu obyvatelstva mají rozvojové země, které mají velký podíl obyvatel v ekonomicky aktivním věku. V příštích letech je tedy problém stárnutí trápit nemusí, ale i na ně „časem dojde“ a budou čelit problému demografického stárnutí. Nejmladším kontinentem je Afrika, která má čtyřikrát méně osob starších 65 let než Evropa a 2,5krát více populace do 15 let. Demograficky dobře na tom jsou i země jihovýchodní Asie jako například Indonésie nebo Vietnam.

Bude na to stát mít?

Přibývající počet stárnoucích obyvatel je velkým problémem i pro stát. Jednak stoupají výdaje na starobní důchody, což ostatně celou řadu let představuje nejvyšší výdajovou položku státního rozpočtu.

Není divu, když v současnosti pobírá starobní důchod 2,3 milionu lidí, a jak už bylo řečeno úvodem, toto číslo se bude v příštích dekádách zvyšovat. A nárůst inflace z posledních měsíců kvůli valorizačnímu systému tento finanční problém ještě prohlubuje.

Na jedné straně je tedy relativně chvályhodné, že ho vláda chce snížit (pomiňme pro tuto chvíli formu schvalování v legislativní nouzi i načasování). Důchody mají při mimořádné červnové valorizaci vzrůst podle kontroverzní novely v průměru o 760 korun. Podle doposud platných zákonných pravidel by to bylo průměrně o 1770 korun. Kabinet snížení zdůvodňuje snahou o stabilizaci veřejných financí v letošním roce i v dalších letech.

Na straně druhé se již několik desetiletí hovoří o důchodové reformě, jejíž podoba současné koalice by měla být představena letos na jaře. Z toho, co ale zatím uniklo do médií, se ukazuje, že jde spíše jen o úpravu parametrů stávajícího systému.

Důchodovou krizi má řešit snížení důchodů (tedy současné kontroverzní snížení valorizace), zvýšení věku odchodu do důchodu a úprava odvodů, aby se neprohluboval deficit systému. Jak ale bylo naznačeno výše, neřeší se demografická situace.

Tento text vychází částečně z materiálu, který vyšel v týdeníku Ekonom č. 10/2023.