Pavel Zezula (Nová Mosilana): Vlna a její vlastnosti jsou v textilní výrobě nepřekonatelné

Pro Brněnsko je Nová Mosilana jedním z největších zaměstnavatelů, pracuje v ní kolem tisícovky lidí. Nicméně podobně jako další výrobní obory se textilní podnik potýká s nedostatkem lidí.

„Čtvrtina našich zaměstnanců je z Ukrajiny, ale máme tu i pár Nepálců,“ říká v rozhovoru pro Peak.cz šéf představenstva Pavel Zezula.

Celý proces výroby prochází technologickým rozvojem, i když ve svém principu je stejný jako před stovkami let. „Až na to, že dnes jsme schopni vyrobit 9,5 milionu metrů látky za rok, každý den asi 45 tisíc metrů,“ dodává Zezula.

Jednou z technologických novinek ale například je, že se do látky přidávají čipy, díky nimž dokážou v podstatě on-line určit případnou chybovost v látce. „Hodně se také zaměřujeme na energetické úspory a na větší kontrolu výrobních a dalších procesů,“ říká Zezula.

V jakém stavu je současný český textilní průmysl?

Jsme na zhruba deseti procentech toho, kde jsme byli před vlnou privatizace. Zbyly docela zajímavé a silné podniky, ale situace se horší. Nejsme totiž schopni dostatečně rychle zlepšovat produktivitu práce a všem nám rostou náklady. Proto se obávám, že ne všichni dokážou v tomto prostředí nadále dlouhodobě fungovat.
Pokud by pokračovalo zdražování vstupů spolu se sílící korunou i byrokracií, bude to pro řadu firem likvidační. Nemluvě o tom, že podstatná část významnějších firem je v majetku soukromých osob, které jsou v důchodovém věku a nebudou mít potřebu v dané věci za každou cenu pokračovat.

Bude tedy docházet ke konsolidaci trhu?

Pavel Zezula

Pavel Zezula působí v Nové Mosilaně od začátku své kariéry, do firmy nastoupil v roce 1997. Postupně prošel různými výrobními a řídícími funkcemi ve firmě. V roce 2015 byl jmenován předsedou představenstva společnosti. Od loňského roku působí také jako italský honorární konzul v Brně.

Jsme dnes všichni exportéry, musíme se tedy na situaci dívat alespoň z evropského, když ne ze světového pohledu. Nemáme volnou pracovní sílu, natož kvalifikovanou, zvyšují se nám náklady i byrokracie, systém školství nemá velkou koncepci. A tak bych mohl pokračovat.

Co máte na mysli přebujelou byrokracií či dalšími překážkami?

Jak už jsem říkal, na jedné straně jsou rostoucí náklady všeho typu. Druhá věc, v čem jsme bývali výborní, je flexibilita. A to s byrokracií souvisí – od různých povolení, nařízení, hlášení, která každý rok přibývají. Pro nás je to zátěž, ale neumím si představit, co to teprve musí být pro malé firmy. Ať už třeba hlášení EET, DPH, prohlášení taková a maková, teď i nedávno GDPR…

Ukrajinci přibývají

A co pracovníci? Před dvěma lety jste zmiňoval, že máte 20 procent zaměstnanců z ciziny. Jak jste na tom nyní?

Jejich podíl je o dost větší, jsme zhruba na třetině a počet neustále roste. Je to těžké, čeští lidé nechtějí pracovat o víkendech, nechtějí pracovat v noci, proto musíme hledat v cizině. Nepočítám-li Slováky, většinu – zhruba čtvrtinu – tvoří Ukrajinci. Dále máme asi 30 Mongolců a 30 Nepálců, což je trochu složitější. Mongolci si totiž drží uzavřenou komunitu a nechtějí ani mluvit česky. S Nepálci je to jazykově také složité, ale jsou od přírody otevření a s většinou z nich se dá hovořit anglicky. Navíc na rozdíl od Mongolců se nebojí městské komunity, chodí třeba i na fotbal.

A co mladí lidé, kteří se textilnímu oboru učí? Daří se vám získávat pracovníky odtud?

Vydali jsme se cestou našeho učebního oboru, což už naši předchůdci viděli jako možnost, jak si připravit nějakou pracovní sílu. Nyní máme dva ročníky po šesti studentkách v každém, ale je to málo. Navíc se budeme muset vydat cestou učebního oboru s maturitou, všichni po ní touží. Kromě toho úzce spolupracujeme s dvacítkou škol.
Bohužel i naše situace souvisí s celkovou koncepcí školství. Nejen v textilní výrobě, ale obecně v celé společnosti. Tady vedle nás je učiliště, jedno z největších v republice, které dříve „dávalo“ kolem dvou tisíc studentů. To, že nenaplníme třídu „textiláků“, mě nepřekvapuje a není to pro společnost taková újma. Ale třeba nemají ani jednoho řezníka, přitom je to potravinářská škola. Chci říci, že produkují velmi omezené množství studentů, kteří jsou schopni společnosti něco dát zpět. To asi není úplně ideální.

Procento zahraničních pracovníků stoupá, budete v tom pokračovat?

Ano, prioritou je pro nás Ukrajina. S touto zemí spolupracujeme přes 20 let. Což přináší oboustranné výhody, protože oni znají i nás. Ale zase narážíte na byrokracii, protože proces jejich příchodu trvá šest až sedm měsíců. Nemluvě o tom, že musíte zajistit i bydlení, takže občas je HR oddělení i realitní agenturou.

Soustředíme se na velké zakázky

Pojďme ale k Nové Mosilaně. Jak se vám daří hospodářsky? A jaké máte plány pro letošní rok?

Dostali jsme se do stabilní úrovně, výsledky jsou víceméně na podobné úrovni od roku 2016. Loni jsme měli lehce vyšší fakturace a naopak mírně menší zisk. Obrat loni dosáhl zhruba 3,5 miliardy korun, zisk pak byl na úrovni 88 milionů korun. Očekávám, že podobné to bude i letos, především proto, že nemáme kam kapacitně růst.
Neumožňuje nám to situace na trhu práce, kapacita výroby, ani ceny vstupů nehrají v náš prospěch.

Jaká je pozice textilky v rámci italské skupiny Marzotto, pod niž spadá?

Jsme největším výrobním závodem koncernu, který vyrábí vlnu, hedvábí a ostatní materiály. Ve vlněné výrobě vykrýváme v Nové Mosilaně asi 60 procent produkce celého koncernu, zbytek výroby je soustředěn především do Itálie.

Existuje v rámci skupiny nějaká interní konkurence?

Mezi jednotlivými závody je poměrně vysoká. Speciálně třeba u vlny – v rámci skupiny jsou tři výrobní závody, které mají výrobní model dost podobný, rozhodují hlavně parametry, jako je produktivita práce a kvalita výroby. Dalšími faktory o umístění zakázky jsou pravidla typu regionální blízkosti místa odběru i otázka celní politiky.
Rozdíl je také v typech strojů. Nová Mosilana je totiž vybavena na střední až vyšší objemy zakázek. Také se u nás realizují vojenské zakázky a jiné větší objemy výroby, ať už pro veřejný sektor (především v Itálii a Holandsku), nebo pro soukromé oděvní řetězce, jako je například Banana Republic.

Co nejvíc ovlivňuje hospodaření?

Především ceny na trhu s vlnou, které neustále rostou. Nedávno jsme hodnotili letošní první čtvrtletí a nárůst činí meziročně 22 procent. Cena vlny roste konstantně, ale bylo to vždy tak o pět až šest procent ročně, teď jde spíše o skokový nárůst.
Cenu určují v podstatě dvě věci: počasí a poměr ceny jehněčího masa a vlny. V momentě, kdy australští a novozélandští chovatelé vyhodnotí, že je pro ně výhodnější ovce porazit na maso, sníží se počet ovcí, tedy zdrojů vlny a její cena se zvýší.

Tím, že jste kapacitně „zastropováni“, tedy už několik let odebíráte stejné množství vlny a produkce je stejná?

Ano, odpovídá to i zmíněným finančním číslům. Reagujeme jen na to, jak se vyvíjí poptávka, jestli tíhne k lehčím nebo těžším dezénům, což ovlivňuje množství odebíraného materiálu, ale v globálních číslech jsme konstantní.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Roman Řezníček (Suntel): Na trhu budou vyhrávat ti, kdo mají nejlepší cenu a kvalitu

Jiří Hofrichter (KVIKYMART): Posunuli jsme obchodování s autodíly do 21. století

Daniel Dřevikovský (Samson): V hospodě u piva vyřešíte vše, doma s petkou v ruce téměř nic

Šest milionů eur na inovace

Projevuje se na vaší produkci sezonnost a módní trendy?

Poměrně dramaticky, i když všechno je vlastně relativní. Co je pro nás ve „vlnařině“ velká změna, je pro jiné, například technologické podniky, jen každodenní rutina. Ano, zažíváme sezonní výkyvy, které ale nejsou tak dramatické. Řekněme, že se nám výroba může propadnout řádově o deset až patnáct procent mezi nejsilnějším a nejslabším měsícem v roce.
Navíc tím, že Nová Mosilana je součástí Marzotto Group, využíváme v rámci skupiny v době špičky externí dodavatele, s nimiž spolupracujeme. Prakticky ale jedeme po celý rok na plnou kapacitu.

Pro váš podnik je klíčový export. Kam hlavně exportujete?

Dá se to rozdělit na tři hlavní směry. Třetina produkce končí na italském trhu, druhá třetina jde do zbytku Evropy, z níž velkou část vykrývá Německo, kde dodáváme materiál pro značku Hugo Boss, jež má svoji centrálu právě v Německu, a třetina výroby končí ve zbytku světa, kam spadají hlavně Spojené státy, Japonsko a obecně Asie.

Kolik prostředků vynakládáte na investice do inovací a co nejčastěji pořizujete?

Do inovací dáváme jen v Nové Mosilaně kolem šesti milionů eur ročně. Dříve jsme poměrně velkou část z těchto peněz věnovali na obnovu strojů. V poslední době jsme náš strojový park dostali na špičku toho, co se dá pořídit. Přitom před deseti lety byla situace zcela jiná. Tehdy jsme využívali vyřazené stroje ze skupiny nebo kupovali jen repasovanou techniku. Teď už pár let kupujeme jen to nejnovější, co existuje.
I díky tomu se struktura investic začíná trochu měnit. Zaměřujeme se na energetické úspory a také na větší kontrolu procesů, částečně pak na automatizaci. Samozřejmě ale stále ještě v daleko menší míře než třeba v autoprůmyslu. Stále u nás hraje značnou roli množství lidské práce.

Jak moc se vyvíjí proces výroby z hlediska technologií?

Desítky let, když ne rovnou stovky, je strašně podobný. Princip výroby je stále stejný – vlnu ve většině případů nejdříve obarvíme, potom z ní vypředeme nit, kterou použijeme do osnovy, z níž utkáme režnou tkaninu, kterou potom pereme a zušlechťujeme.
Ano, využíváme určité drobné automatizace, které nám v procesu pomáhají, ale současné operace jsou de facto velice podobné těm, které měli naši předci. Až na to, že my dnes jsme schopni vyrobit 9,5 milionu metrů za rok, každý den asi 45 tisíc metrů.

Loni na jaře byl Pavel Zezula oceněn jako manažer roku 2016 pro výrobu z textilu. Zdroj: ČMA

Nezměnila se k lepšímu kvalita produkce?

Ano. Tím, že v rozpracované výrobě máme miliony metrů látky, snažíme se zavádět nové postupy. Například do tkanin zabudováváme čipy, které v nich nahrazují čárové kódy. Díky čipům umíme odbourat chybu lidského faktoru. Zároveň máme informace o procesu s tkaninou okamžitě. Tím pádem jsem schopni s časovým údajem spárovat data z archivu o podmínkách, v jakých byla daná tkanina v daném čase zpracovávána. Budeme se snažit, aby stroje začaly „více přemýšlet“. Když stroj rozpozná tkaninu, bude také vědět, jak se má sám nastavit, k tomu budeme směřovat. Takové technologie už na trhu dostupné jsou, i když stále mají nějaké nedostatky.

Jak daleko jste od této dokonalosti?

Upřímně řečeno jsme textilní průmysl, ne automobilový, kde měří na setiny milimetru. Nám stačí centimetry, takže o dokonalosti tu asi ani nemůže být řeč. Před pár lety jsme vytvořili tým, který se stará o větší propojenost, spolupráci a inovace ve skupině.

Vlna je nepřekonatelná

Tradice strojového zpracování vlny je stará tak 250 let. Ale říkám si, když vzniká spousta nových materiálů, jestli někdo nevymyslel něco na stejné bázi, co by nebylo závislé na produkci zvířecí vlny?

Možná něco takového přijde, ale jsme rádi, že zatím máme něco přírodního. Ačkoli nás samozřejmě trápí, že se snažíme vytvořit dokonalou přízi, jenže jde o přírodní materiál, přírodní vlákna, která jdou bohužel proti tomu. Vše jde hrozně dopředu, takže nějaké nové materiály určitě přijdou, ale doufám, že aspoň část těch přírodních materiálů zůstane.

Jsou nějaké pokusy vytvořit materiál, který by se kvalitativně rovnal přírodní vlně?

Myslím si, že zatím ne. Samozřejmě jsou zajímavé moderní funkční materiály, které jsou velmi prodyšné a pohodlné a hodí se pro sportovce. Navíc nabízejí široké možnosti specifických úprav, což vlna jako taková neumožňuje. Nicméně její přirozenost a příjemnost materiálu, ve kterém není ani horko, ani zima, jsou nepřekonatelné.

A nějaké další trendy?

Vidím také významný posun trendu ve výrobě – rozšiřuje se diverzifikace, takže vyrábíme velké množství menších partií a lotů. Což vychází z požadavků zákazníků, kteří chtějí vypadat trochu odlišně. Bohužel to ale jde proti našim výrobním představám, protože pokud je trend masivní, ale v malých objemech, neumíme na to úplně dobře reagovat.
Tím pádem bohužel i objednávky přestávají mít logiku a smysl. Minulý rok jsme měli ve dvou kolekcích 8 000 barevných variant, letos to má být 9 000. Výroba už je velmi diverzifikovaná, ale jsme přesvědčení, že k úspěchu u zákazníků už další diverzifikace není třeba.
Někdy jsme kritizováni za pozdější termíny dodání, ale nikdo v Evropě není ve velkých objemech rychlejší než my. Jsou sice firmy, které mají lepší produktivitu práce, ale to je tím, že dělají daleko méně operací a používají takový typ vlny, u které některé operace dělat nemusí. My pracujeme sedm dní v týdnu. Když konkurence dodá materiál o tři týdny dříve, není to tím, že je rychlejší, ale že měla třeba přízi už vyrobenou na skladě. Sami děláme 90 druhů přízí, ale není v našich kapacitách, abychom je všechny měli na skladě.

Kdo je pro vás největší konkurence? Jsou to i další materiály, například bavlna?

Do určité míry samozřejmě ano, hlavně z hlediska objemů, ale to nejsme schopni ovlivňovat. Pro nás je konkurencí klasická italská špička, jako jsou třeba Vitale Barberis Canonico a Reda, společnosti, které mají závody exkluzivně v Itálii a dokázaly dotáhnout k dokonalosti to, co dělají.
Mají nejlepší pracovníky, vše maximálně pod kontrolou a vystačí si jen s pěti druhy příze. Proto říkám, že ani my jich nemusíme mít devadesát. Ale ani oni se nepouštějí do dobrodružství. Umějí to, co si spočítají, pracují s vysokou marží, dělají, co je pro ně výhodné a správné a v tom jsou dokonalé.

Vlastnosti vlny jsou specifické, tak máte konkurenční výhodu…

Ano, ale je to limitující. Upřímně, kdo z nás si jde koupit vlněné kalhoty místo džínů? Mnozí z nás si klidně pořídí moderní džíny za čtyři tisíce korun, ale málokdo vydá tu samou částku za vlněné kalhoty.

Italská pánská móda je top

Před deseti až patnácti lety se hovořilo o tom, že Čína svojí masovou produkcí textilu převálcuje celý textilní průmysl v Evropě, což se naštěstí nestalo. Jak to dnes vidíte? Je Čína stále obrovský konkurent, nebo dokáže udělat jen kvantitu a na kvalitu zatím nemá technologicky?

Myslím, že Čína dokáže udělat všechno, co chce. Její možnosti jsou obrovské, ale naštěstí už je její produkce o něco dražší, než byla před lety. Navíc je hodně daleko, což přináší velkou výhodu evropským výrobcům. Pokud má být čínské zboží levné, musí připlout lodí a to trvá tři měsíce. To, že dnešní módní svět pomalu neví, co bude pozítří, hraje v náš prospěch.

A je tedy Čína pro vás zajímavým trhem z hlediska vašeho odbytu?

Jednoznačně. S růstem Číny roste i zákaznický trh a přibývá zákazníků, kteří si mohou naše zboží dovolit. Neděláme z vlny Ferrari, to nejlepší pro vybrané procento nejbohatších, ale výrobky pro střední vrstvu, která se v Číně rozrůstá. A italská pánská móda je v tomto ohledu prostě celosvětově jedničkou.