Ondřej Horák (Amista): Ve světě mají lidé investování více v krvi

Fondy kvalifikovaných investorů (FKI) se staly nedílnou součástí investorských příležitostí, nicméně Češi zatím dávají přednost spíše jiným formám investic.

„Ve fondech kvalifikovaných investorů je v této chvíli investováno přibližně 180 miliard korun, což je úspěch několika posledních let. Ale v porovnání se zahraničními fondy je to zanedbatelné číslo,“ říká Ondřej Horák, šéf představenstva investiční společnosti Amista.

Ta se již bezmála 15 let zaměřuje právě na správu FKI, přičemž patří k těm nejvýznamnějším, když hodnota spravovaného majetku se blíží 60 miliardám korun. Horák věří, že i v budoucnu budou tyto fondy vedle fondů určených pro veřejnost zaujímat významné místo. I přesto, že v porovnání se západními zeměmi zatím Češi na aktivní investování toik nemyslí.

„Čeští investoři mají stále rezervy ve finanční gramotnosti, byť cítíme, že se situace zlepšuje. Roste zájem o to zhodnocovat prostředky na kapitálovém trhu, nikoli například jen na spořicích účtech v bankách,“ dodává.

Jak dlouho už investiční společnost Amista působí na trhu? Věnujete se nejvíce fondům kvalifikovaných investorů?

Jednoznačně, specializujeme se na fondy kvalifikovaných investorů (dále FKI, pozn. red.), které spravujeme už přes 13 let. Byli jsme u zrodu prvních fondů v České republice, zažili podstatné změny prostředí i legislativy a chceme se FKI věnovat i v budoucnu.

Legislativní úpravy byly vždy jen ku prospěchu věci nebo naopak spíše pokřivily trh?

Ondřej Horák (40)

Ondřej Horák působí v oblasti investic a správy fondů kvalifikovaných investorů od roku 2007, v oblasti managementu a obchodu pracuje od roku 2001. V pozici výkonného ředitele má na starosti komplexní řízení společnosti. V minulosti řídil obchodní aktivity a měl na starosti přípravu produktů a péči o klienty. Vystudoval Ekonomicko správní fakultu Masarykovu univerzitu v Brně se specializací na ekonomiku a management.

Úplně nejvýznamnější změna se udála na přelomu roku 2013 a 2014, kdy jsme přijali do českého práva jednotné standardy vzniklé na úrovni Evropské unie. Šlo o tzv. směrnici o správcích alternativních fondů. Při té příležitosti se upravily celé české předpisy a vznikl zákon, který platí dodnes. Přinesl celou řadu změn, a to převážně pozitivních.

Jednou z nich bylo zavedení nových právních forem fondů, do té doby v Česku neexistujících, například tzv. SICAVů, což jsou fondy s proměnným základním kapitálem umožňující flexibilní vstupy a výstupy investorů. Dále jsme se dostali na evropskou úroveň standardů tím, že bylo odděleno řízení neboli obhospodařování fondu od jeho administrace a nastartována celá řada dalších praktických změn, která posunula sektor výrazně dále. Byl to značně pozitivní impuls.

V posledních letech jsme ale svědky zvyšování regulatorních požadavků, které v důsledku prodražují činnost fondů, respektive zvyšují jejich nákladovost. Zvyšují nároky na plnění velkého objemu administrativně regulatorních úkonů, což je směr, kde ne vždy cítím přidanou hodnotu.

Regulační požadavky rostou

V čem konkrétně se regulace zpřísňují?

Nedávno byly zveřejněny závěry studie jedné z největších poradenských společností, která konstatovala, že za poslední roky se každý rok o desítky procent zvyšují reportingové požadavky. To znamená, že správci, investoři a další subjekty na kapitálovém trhu musí výrazně více vynakládat prostředky na reporting směrem k České národní bance (ČNB). Klademe si otázku, zda na konci řetězce skutečně existuje nějaká přidaná hodnota toho všeho.

Zda ČNB není zavalena reporty, které nikdo nečte?

Můžeme se domnívat, kde reporty fakticky končí, zcela určitě řada z nich pokračuje dál do EU. Na druhou stranu poslání licencovaných správců a administrátorů fondu má být primárně dělat práci tak, aby fondy byly spravovány profesionálně a s odbornou péčí, aby investoři byli spokojeni, nedocházelo k poškozování jejich zájmů a aby to rozumně fungovalo i tržním subjektům. Ve chvíli, kdy jsou zavaleni zvyšujícími se administrativními požadavky, je otázkou, zda regulace slouží svému primárnímu účelu.

Je zvýšená poptávka po reportech otázka jen českého prostředí, nebo se tak děje napříč Evropou?

Stále se pohybujeme v regulovaném odvětví byznysu, takže pravidla a dohled jsou něco, s čím počítáme a cítíme jako nezbytné. Nakládáme s prostředky investorů a dává smysl, abychom byli jako sektor regulováni s cílem zajistit, aby se firmy chovaly korektně. Ale českou specialitou je, že státní regulace nebo spíše její výklad v praxi poměrně málo naslouchá potřebám byznysu. Myslíme si, že v zahraničí je snaha regulátorů upravit prostředí tak, aby v něm mohly tržní subjekty dobře fungovat, rozvíjet se, přinášet zajímavé produkty, aby tím rostlo využívání kapitálového trhu, které je v Česku v porovnání se zahraničím poměrně dost nízké.

Musí se posílit finanční gramotnost

Jak si tedy u nás stojíme v otázce investování ve srovnání s ostatními zeměmi?

Čeští investoři mají stále rezervy ve finanční gramotnosti, byť cítíme, že se situace mění k lepšímu. Roste zájem o to zhodnocovat prostředky na kapitálovém trhu a nikoli například jen na spořicích účtech v bankách. Absence lepší znalosti finančních produktů a možností investování je samozřejmě i důsledek minulého režimu. Je to stav, který se napravuje velmi pomalu, neprospěla tomu ani ne zcela podařená kuponová privatizace. V každém případě se to ale zlepšuje, z čehož máme radost.

Čím by se dal tento proces urychlit?

Stát i další subjekty by měly posilovat aktivity v oblasti finanční gramotnosti. Využívání kapitálového trhu v Česku a současně zájem o investování prostřednictvím fondů se zvyšuje a zlepšuje, ale v porovnáním se zahraničím, je stále malé. Vše by mělo mnohem lépe začínat již na školách.

Co se týče možností investování kapitálu, jsme už na evropské úrovni? Máme stejné příležitosti?

Myslím, že v rozvinutém světě mají lidé investování více v krvi. Berou to jako něco běžného, co by měl dělat v podstatě každý. V Česku investování není doménou, která by byla přijata širokou veřejností. Myslím, že co se týče nabídky či portfolia produktů a jejich parametrů je srovnatelná se zahraničím. Nicméně znalosti a schopnosti českých investorů identifikovat a vybrat správné příležitosti například z pohledu rizik jsou slabší. Češi se také třeba brání větší míře investování v pravidelné podobě.

Není to způsobeno tím, že se informace k lidem ani nedostávají? A proto drží své úspory na běžných a spořicích účtech? Není to způsobeno nedostatečnou prezentací těch, kteří možnosti zhodnocení jejich kapitálu nabízí?

Nemyslím si, že je to záležitost jen firem samotných. Kapitálový trh je esenciální součástí fungování dané země a má přímý vliv na růst HDP. Vzhledem k tomu, jak silně je regulován, mělo by být jeho zvýšené využívání i v zájmu státu, protože ten je také beneficientem v případě, že kapitálový trh dobře funguje. Měl by se podílet na jeho rozvoji a vzdělávání občanů ve finanční oblasti.

Úspory, které se generují na úrovni občanů by měly být v maximální míře investovány do kapitálového trhu daného státu. Český stát podle mě nedoceňuje přínosy kapitálového trhu a speciálně u fondů nemá ujasněnou filosofii, za jakých podmínek by měly v Česku fungovat.

Měli bychom se nechat více inspirovat vyspělejším zahraničím. Je to přitom triviálně jednoduché, klást důraz na stabilitu prostředí, dále je třeba snažit se udržet kapitál na území daného státu a tím podporovat růst vlastního HDP. Český stát by mohl kapitálový trh, potažmo fondové investování lépe využít i pro vlastní prospěch. Zaměřuje se na prodej státních dluhopisů, což se sice ukazuje jako velmi dobrý a úspěšný produkt, ale například dlouho projednávaná myšlenka na investiční fond financující dopravní infrastrukturu je stále představa pouze na papíře.

Klíčová je stabilní legislativa

Politickou stabilitu by Česko nabídnout mohlo, s legislativní je to ale těžší…

Ano, a ta je přitom pro fungování kapitálového trhu naprosto klíčová. Pokud se bavíme se zahraničními investory, kterých v českých fondech kvalifikovaných investorů zase bohužel tolik není, tak se nás téměř vždy zeptají, jak budou fondy fungovat za pět či deset let. My přitom úplně nevíme ani, jak budou fungovat za dva roky. Otázky regulatorní a daňové legislativy nás velmi trápí. Přáli bychom si, aby podmínky byly nastaveny s dlouhodobou účinností.

VÍCE K TÉMATU:

Těžká doba investorů: co mohou pro zbytek roku na finančních trzích čekat?

Šílenost, nebo možná investice? Kdo a proč kupuje dluhopisy se záporným výnosem

Pavel Doležal (AVANT): Nemovitostní fond je pro mě základní investiční strategie

V současné době úspory převyšují investice. To znamená, že volný kapitál je, ale investiční příležitosti chybí. Jaká je současná situace na trhu v tomto ohledu?

Ve fondech kvalifikovaných investorů je v této chvíli investováno přibližně 180 miliard korun, což je především úspěch několika posledních let, ale v porovnání se zahraničními fondovými centry je to zanedbatelné číslo.

Ve fondech kolektivního investování, které jsou nabízeny české veřejnosti, je asi půl bilionu korun. Bezesporu rostoucí zájem o fondové investování je důsledkem nejen zvyšujícího se finančního povědomí investorů, ale zejména v posledních letech přebytku volných finančních prostředků, a to zejména v posledních letech. Češi rádi investují do nemovitostí a když je cena pro individuální investici příliš vysoká, čemuž aktuální stav realitního trhu napovídá, investují více skrze fondy.

Jak se projevuje růst cen nemovitostí do vývoje

Český fenomén investic do nemovitostí považujeme do značné míry za ojedinělý, ve srovnání třeba se západem. Češi jsou konzervativní. Prostřednictvím fondů se do nemovitostí v Česku investuje od roku 2007, kdy v Česku začaly vznikat nemovitostní fondy. Jejich nástup byl relativně pomalý, zpomalila ho finanční krize z let 2008 a 2009, významnější nárůst sledujeme až po roce 2012.

Naštěstí už se pár let objevují první vlaštovky private equity investorů, které umožňují investorům vkládat prostředky do českých firem. Vznikají i jiné typy fondů. Každopádně podíl nemovitostních investic je pořád velmi vysoký a myslím si, že se to dlouho nezmění.

Plošná realitní cenová bublina na trhu není

Neodradily investory ani vysoké ceny realit?

V případě Česka rozhodně nemůžeme hovořit o cenové bublině na trhu nemovitostí. Ceny nemovitostí sice stabilně rostou, ale nejsou výrazně volatilní. Neočekávám proto, že by v případě recese ceny nemovitostí nějak významně padaly. Myslím, že růst jejich cen je důsledkem zvýšené snahy investorů alokovat volné prostředky. To samozřejmě v kombinaci s pomalou výstavbou vede k růstu cen nemovitostí.

A jaké jsou alternativy? Investice, do jakých firem nejvíce táhnou?

Fondy, které působí v Česku si často vybírají pro private equity investice firmy průmyslového typu, tedy výrobní podniky z různých průmyslových odvětví.

Proč zrovna ty? Technologické firmy by Čechy tolik nelákaly?

Průmyslové podniky jsou pro investory relativně jednoduše popsatelné, vidí hotový produkt, nejde o software nebo službu, proto je to pro ně lépe uchopitelné.

Alternativní investice nejsou masová záležitost

Vnímáte nárůst fondů s alternativním zaměřením, třeba fondy na umění, veterány, víno, whisky?

Těch alternativních investičních aktiv je skutečně celá řada, ale není to rozhodně masová záležitost. Jsou myslím určeny pro fandy daných aktiv nebo pro investory, kteří chtějí svoje investiční portfolio hodně diverzifikovat. V porovnání s jinými typy aktiv jsou objemy investovaných prostředků prostřednictvím takových fondů velmi malé.

Investují fondy kvalifikovaných investorů i do akcií?

Obchodovatelné akcie jsou spíše záležitost fondů určených pro veřejnost. Ty jsou více regulovány, mají striktní zaměření na cenné papíry obchodované na regulovaných trzích, přísnější investiční limity a často vyšší likviditu.

FKI zaměřené na akcie využívají větší volnosti, což například znamená, že si mohou vybírat cenné papíry, které nejsou k dispozici na burzách. Tyto fondy jsou rozhodně velmi zajímavou alternativou k jiným fondům. FKI nemají být jen o nemovitostech.

Bude takových alternativ přibývat?

Realita FKI je spíše taková, že je zájem o reálná, hmotná aktiva, která jsou pro českého investora známá a pochopitelná. Tudíž preferují nemovitosti nebo další aktiva s reálnou povahou, což akcie nejsou. Mají sice svoje místo, ale nepovažuji to jako nějaký nový nastupující trend.

Jak moc je trh FKI a jejich správy konkurenční?

V Česku platí, že zakladateli takových fondů jsou obvykle úspěšní investoři, kteří v minulosti sami významně vydělali. Jsou to bývalí či současní majitelé firem, kteří prostřednictvím FKI hledají místo k rozšíření svých investičních aktivit a k posílení kapitálových zdrojů.

Ne každý takový zakladatel ale má chuť se do významné míry zaobírat regulatorními souvislostmi. Tudíž si s oblibou najímají společnosti pro řízení a zajištění těchto regulatorních služeb, což je primárně administrace fondu sestávající se z vedení speciálního účetnictví, oceňování, reportingu, správy cenných papírů, informování investorů a podobně. To je služba, na niž je Amista primárně zaměřena. Konkurence v téhle oblasti je v Česku velmi omezená, zabývá se tím v této velikosti jen několik společností. Míra konkurence nicméně asi odpovídá omezené velikosti českého trhu.

Jak si stojí FKI s ohledem na výkonnost?

Liší se to podle zaměření fondu. Obecně se FKI vyznačují rozmanitou volbou investičních aktiv a investičních strategií. Což s sebou na jedné straně nese potřebu, aby investor chápal investiční strategii, měl nějaké znalosti a schopnost danému produktu porozumět. Na druhou stranu si může vybrat ze skutečně velmi pestré nabídky.

Záleží, jak moc velké riziko na sebe chce investor vzít. Pokud bude chtít realizovat na konzervativní investice, vybere si nemovitostní fondy nebo nějaký fond zaměřený na nástroje peněžního trhu. Na druhé straně jsou třeba fondy venture kapitálu, které vyhledávají startupy, tedy začínající firmy s potenciálem dynamického růstu. Některé z nich se mohou stát úspěšnými společnostmi. Rizikovost takového fondu je výrazně vyšší, ale výnos může být také násobný.

Ekonomický cyklus zatím investicím přál

Není přehnaně limitující částka jednoho milionu korun pro vstup do FKI?

Limit pro vstup do FKI se měnil, v minulosti byl vyšší. Teď je to skutečně jeden milion korun, ale poměřují se i znalosti, zkušenosti a možnosti daného investora. Bez prověřování zázemí investora je možný vstup až od 125 tisíc euro. Myslíme si, že limit jednoho milionu korun je vyhovující a není pro ten trh nikterak limitující. Ukazuje se, že jeho nastavení podnítilo řadu investorů ke vstupu do těchto fondů. Není nutné ho dále snižovat.

Jaká bude budoucnost FKI?

Nečekám u vývoje v oblasti FKI žádný zásadní zlom. V budoucnu dojde možná ke konsolidaci trhu, kdy pro fungování menších fondů v řádech nižších stovek milionů korun může být překážkou zvyšující se nákladovost. Současně bych bral do úvahy ekonomický cyklus, který v posledních letech investování sice přál, ale v budoucnu to tak úplně být nemusí. Nedojde ale nejspíš k zásadním výkyvům, FKI budou vedle fondů určených veřejnost zaujímat významné místo.

Máte pro investory nějakou investiční radu na závěr?

Investoři by neměli zapomínat na diverzifikaci svého investičního portfolia. FKI by měly tvořit jen část z jejich investic a investoři by si měli vybírat takové fondy, u nichž je oslovuje nejen zakladatel potažmo správce fondu, ale zejména to dané investiční aktivum. Investoři musí rozumět tomu, do čeho fond investuje a jakou má investiční strategii.