Názor investora: Cesta k vlastnímu bydlení je jen jedna. Investování

Co je doma, to se počítá. Nejen na stáří. Jenže dostat se ke své střeše nad hlavou je luxus. Nikdy to ovšem nebylo snadné.

Dříve se musela držet huba a krok, čekat, podmazávat, ohýbat záda, upsat se jednomu podniku až do podzimu života, tiše se modlit, že „to jednou, táto, snad klapne“. To se dnes nemusí. Ale obyčejný panelákový byt stojí třikrát více průměrných výplat než před třiceti lety.

Když není zrovna příjem na drahou hypotéku nebo našetřeno na část ceny „z vlastních zdrojů“, nemusí se jen dřít do noci, brát si dvě práce, klepat se o čtvrtletní odměny a roční bonusy v korporátu.

Ano, koho chleba jíš, toho píseň zpívej, tak to bylo a bude vždycky. Ale stejně si lze trochu pomoct, pokud hypoteční sazby lezou dolů tak pomalu a vyhlížená tři čtyři procenta jsou pořád tak vzdálená či nemá rodina dost našetřeno.

Venčit za každého počasí

Další možností, jak na to jít, je včas přes rozvážné investování. Začít se dá s milionem, stejně tak dobře se sto padesáti tisíci, což je cena už dost ojetého auta. A měsíčně odkládat od tří pěti tisíc. A čím dříve člověk začne, tím lépe. V pětatřiceti jako když najde.

Jde totiž také o princip, jaký znají třeba pejskaři: jdu venčit za každého počasí. V hospodaření to znamená, že i když zrovna neberu tolik, kolik bych si přál a potřeboval, odkládám stranou. I kdybych měl vydržet o chlebu a vodě. Taková je realita.

Prozíraví jsou v rodinách, kde potomkům nezaložili jen stavebko s ubohou tisícovkou ročně. Chytří rozdělují své peníze do více cest a sází na hmotné, jisté věci.

Jo, to tenkrát za komunistů…

A jak to bylo dřív, před rokem 1989? Moje maminka dostala v roce 1977 po střední ekonomické škole nástupní plat 1250 korun hrubého. Po zdanění to nebyla ani tisícovka.

Rohlík stál 30 haléřů, chleba 3,90, plnotučné mléko 3,10 Kčs. Vejce byla za kačku. Deset deka šunky za 7 Kčs, obyčejný salám kolem 3 Kčs, vepřová kýta 60 korun, bůček 20 korun, kilo kuřete 30 Kčs.

Kilo pomerančů 14 Kčs, jenže byly jen na Vánoce, banány 17 Kčs, ale jen pod pultem, melouny za tři kačky kilo. Pivo v obchodě stálo 1,70 Kčs, Plzeň přes tři koruny. Ceny byly všude stejné, v hospodách přirážka.

Bydlení pro mladé byl problém. Státní byty dostávali spíše prominenti, na družstevní se dlouho čekalo a zpravidla se muselo při jejich stavbě ve svém volnu pomáhat.

Některé podniky dávaly podnikové byty. Člověk se musel zaměstnavateli upsat na mnoho let. Hypotéky neexistovaly, půjčky se dávaly jen na stavbu nových domů. Poskytovaly se novomanželské půjčky, kdo měl dvě děti, neplatil úroky.

VÍCE K TÉMATU:

Názor investora: Hypotéky jsou vlastně levné, proto se koupě bytu letos vyplatí

Jak je to s cenami bydlení? Klesají, či stagnují? Napoví srovnání hypoték a reálných mezd

Budoucnost realitního trhu v Česku: čeká se na pokles úrokových sazeb a poroste tlak na udržitelnost

Devadesátky: bourání umakartů

Po revoluci byty přecházely ze státu na družstva a z nich se pak převáděly do osobního vlastnictví. Dva plus jedna na pražském sídlišti Lhotka na začátku devadesátek, kolem roku 1993, stálo při převodu do družstva kolem sto padesáti tisíc korun. Průměrná mzda se přitom pohybovala kolem třech tisíc korun měsíčně. Částku bylo možné splácet.

Družstva si pak brala půjčky s nízkým úrokem od státu na opravy, takže následovaly další splátky. Většina domů, která tak učinila před dvaceti třiceti lety, je má splacené. Byt pak z družstva mohl jít do vlastnictví. Intenzivně se bourala umakartová jádra a stavěla zděná.

Před šestnácti lety se pražský byt 2+1 po rekonstrukci, s již zděným jádrem, reálně prodal za 2,8 milionu korun. Průměrná mzda činila 23,5 tisíce korun. V té době ještě stát poskytoval nízkoúročené pomocné půjčky na bydlení pro mladé. To dnes nedělá.

Nyní se takový byt, i po korekci cen, prodává za něco přes pět milionů korun, na cenovém vrcholu před třemi lety za 5,5 milionu korun. Průměrná mzda v roce 2020 činila 34 800 korun, loni pak přes 42 tisíc.

Rozptyl skutečných mezd je ale velký, 80 procent zaměstnanců podle statistického úřadu bere v rozmezí devatenáct až 66 tisíc korun hrubého měsíčně.

Přes milion bytů v panelácích

Zejména v sedmdesátých letech dosáhla výstavba sídlišť vrcholu. „Od padesátých let minulého století do roku 1995 se v Česku postavilo zhruba 80 tisíc panelových domů s 1,2 milionu bytů, ve kterých žijí asi tři miliony obyvatel. Stavěly se v rámci centrálně řízené bytové výstavby, kterou z velké části zajišťovala bytová družstva,“ shrnul pro ČTK Martin Hanák ze Svazu českých a moravských bytových družstev.

V Česku jsou zhruba čtyři miliony obydlených bytů, z toho přes dva miliony připadají na bytové domy a polovina z nich jsou paneláky.

Našetřit v dnešní době na bydlení ze zaměstnaneckého platu je téměř nemožné. Inflace žere úspory a nemovitosti zdražují.

Pravidelné investování je cesta, jak peníze rozumně rozmnožit. A také dobrá průprava k tomu, aby si lidé otestovali, zda v budoucnu dokážou odkládat pravidelně měsíčně na hypotéku. Bez hypotéky to totiž nejspíš nepůjde…