Miroslav Lukeš (Mastercard): Fintech přináší pokrok, který ale někdo musí zaplatit

„Osvícená města se snaží i v Česku posunout hranice platebních systémů dál,“ tvrdí Miroslav Lukeš, generální ředitel Mastercard pro Českou a Slovenskou republiku a Rakousko v exkluzivním rozhovoru pro Peak.cz.

Podle jeho slov bude v platebních zvyklostech lidí znamenat velký posun od platebních karet k mobilům. Ty si sice podle Lukeše zatím hledají svůj segment, ale „mobilní technologie již dostatečně dospěly, takže se jim stále více věnují i velké banky a další velcí hráči“.

Navíc podle šéfa Mastercardu nebudou současnými tahouny ani tak banky, které nabízejí bezkontaktní karty, ale obchodníci, kteří nabízejí nové byznys modely.

Jsme už v Česku na cestě k bezhotovostní ekonomice?

Jsme na dlouhé cestě k bezhotovostní ekonomice. Má to tři hlavní důvody. Lidé platí kartou stále více, chápou, že je to pohodlnější i bezpečnější způsob ve srovnání s hotovostí. I ze strany státu slyšíme v rámci boje s šedou ekonomikou, že je dobré podporovat elektronické platby, což je velmi silný signál a my rádi budeme bojovat. A v neposlední řadě nás těší i spolupráce s městy, která pochopila, že místo nějakých lokálních řešení – například v dopravě – je dobré vsadit na otevřený systém. A tím pádem nejen snížit náklady na obsluhu, ale také otevřít potenciál pro městské věrnostní programy. To jsou ty hlavní tři směry.

Před více než dvěma lety jste zahájili debatu se státními institucemi v oblasti karetního systému v rámci e-government. Jak se situace vyvinula?

Stát dokázal opravit legislativu v tom smyslu, že karty je možné přijímat. Odstranil tím
určitou nejistotu, co dělat s poplatky. To považuji za skutečně velký posun. A pak vidíme
ochotu úřadů jako takových přejít na bezhotovostní platby. Vypisují například tendry na
dodávku terminálu k výběru cla a podobně uvažuje i Finanční správa, která má velkou síť
pokladen a tím pádem i velké náklady na jejich personální obsluhu. Řešení je přitom
jednoduché – platba kartou nebo přes účet.

Elektronická evidence tržeb byl správný krok, protože odstraňuje 21procentní nevýhodu elektronických plateb a také se profesionalizoval sektor.

Miroslav Lukeš

Miroslav Lukeš působil více než šest let u McKinsey & Company, byl také head of strategy v GE Money Bank a v listopadu 2011 přišel do Mastercard, kde je nyní generálním ředitelem Mastercard Europe pro Českou republiku, Slovensko a Rakousko. Miroslav Lukeš absolvoval program INSEAD MBA ve Francii. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, kterou absolvoval v oblasti financí a IT managementu. Získal rovněž MA z ekonomie na European Joint Studies Programme ve Velké Británii, Belgii a v České republice.

Jakou roli v posunu hrálo i zavedení EET?

Elektronická evidence tržeb je správný krok, protože odstraňuje 21procentní nevýhodu elektronických plateb a také se profesionalizoval sektor. O tom se málo mluví, ale když někam zavedete internet a poskytnete tablety, tak najednou mohou hospodští sledovat vývoj tržeb, najednou vědí, co se v jejich podniku děje. Paradoxně zjišťují, že dříve sice šetřili na daních, ale teď vidí, o kolik je připravovali sami zaměstnanci a až teprve teď mají přehled, kolik je a byl jejich reálný obrat.

Z vašeho pohledu má tedy EET čistě kladný dopad?

Určitě. Kontroverzní výhrady vůči EET jsou jen takovým politickým populistickým plácnutím. Ano, letos zavřela spousta hospod a spousta jich zavře i příští rok i další roky, ale nové zase vzniknou, takže EET nemá žádný dramatický dopad na restauratérský byznys. To, že hospody zdražily, nevnímám jako kontroverzi, protože v Česku bylo extrémně levné stravování. Naopak to vnímám jako dobrý impuls pro zdražení a nemyslím si, že se to odrazilo na návštěvnosti hospod.

Kam se posunula v oblasti elektronických a bezhotovostních plateb legislativa?

Celá řada municipalit chtěla ujištění, že platby kartou jsou v pořádku. Zákon hovořil o nutnosti přijímat hotovost, ale o ní můžete uvažovat buď v úzké podobě jako o bankovkách a mincích, nebo v širším pohledu včetně bezhotovostních prostředků, tedy karet a bankovních převodů. Takže nově přijatá legislativa jde rozhodně dobrým směrem a my vnímáme pozitivní odezvy.

Dotknou se vás nějak nově zaváděná pravidla o ochraně osobních údajů tzv. GDPR?

Co se týče širšího kontextu, tak jak GDPR, tak i PSD2 (další evropská směrnice týkající se
regulace platebních služeb, pozn. red.) se u nás v krátkém horizontu prakticky neprojeví.
Protože už dnes jsou platby velmi dobře zabezpečené, prokazujete se něčím, co vlastníte a
znáte (karta a PIN, mobil, otisk prstu atd.). Samozřejmě budeme muset upravit systémy a
pravidla, což nám trochu zvýší administrativní zátěž, ale běžný spotřebitel to nijak nepocítí.

Budete kvůli nějak personálně posilovat?

Změna, resp. úprava systému nás samozřejmě stojí miliony eur, ale personálně posilovat budeme pouze dočasně, než se nová úprava zcela zaběhne. PSD2 má samozřejmě větší ambici než GDPR, chce otevřít účty třetím stranám tak, abyste si mohl zlepšit finanční management a iniciovat platbu i z jiných míst než platbu kartou nebo z internetového bankovnictví.
Ačkoli jsem se tématem hodně zabýval a obecně fin-tech fandím, tak jsem bohužel nenašel jediný případ, který by jasně vypovídal o tom, že je toto řešení „pecka“ a je potřebné. Ačkoli jsem fanda jakýchkoli forem finančního managementu, a v Česku jich vzniká poměrně dost, ale zatím nikdo nepřišel se službou, která by byla taková, že by nahradila platební příkazy nebo karty. To se samozřejmě někdy může stát. Nás to motivuje dělat lepší věci.

Fintech přináší pokrok. Musí se ale zaplatit

Která z fichtech „revolucí“ podle vás přinese uživatelům největší bonusy? Jsou to platby, přímé propojení mezi klienty nebo zdynamičtění celého sektoru?

Půjde o oblasti, kde lze tradiční byznys nějakým způsobem rozšířit o určitou nadstavbu, kde fintech může přinést nějakou přidanou hodnotu. Ať už jde o pojištění, asistenční služby, prodej a spolupráce s obchodníky a podobně. Tedy tam, kde jsou reálné provize.
U některých dalších oblastí pak sice fintech může hodnotu zvyšovat, ale je otázkou, kdo za to zaplatí. Mám na mysli různé verze tzv. front-endu, tedy nějakého uživatelského rozhraní – např. internetového bankovnictví, mobilních plateb nebo samotné platby jako takové. Případně třeba i varianta nějakého finančního managementu.

Tradiční hráči v oblasti fintech, ať už banky, nebo i Mastercard, obtížně hledají cestu jednoduchého propojení.

Donutí to banky zamyslet se nad jejich konzervativním a zkostnatělým byznysem?

Uznávám, že tradiční hráči v oblasti fintech, ať už banky nebo i Mastercard, obtížně hledají cestu jednoduchého propojení, a to ze dvou důvodů. Jednak existuje celá řada vazeb na regulaci správy a řízení aktiv, kdy si tyto „fintechy“ oproti tradičním hráčům často dovolují volnější interpretaci regulací.
Myslím si ale, že je to rozhodně dobře. A v obdobném duchu hraje roli i vazba na právní systémy.

Na jedné straně tady fintech rozhodně je, na straně druhé tedy dokáže se uživit?

Je důležité, kdo na fintechu dělá. Pokud mi dnes někdo nabídne přehled výdajů jako
freemium (obchodní model poskytování produktů nebo služeb, který je založený na tom, že základní funkce nebo obsah je zdarma, rozšířené možnosti jsou zpoplatněné – pozn. red.), tak to bude fajn. Ale otázka zní, jestli to uživí celý poměrně složitý systém.
Z hlediska platby jsou např. v Anglii služby, které za platbu faktur účtují třeba 1-2 procenta
z dané částky. PayPal si účtuje na podobné úrovni. Ale Češi každou korunu obrátí vícekrát, nepustí ji jen proto, aby měli pohodlnější platbu. Hledat v takovém „ekosystému“, který je dnes už dost napnutý, nějaké další zdroje ziskovosti, bude poměrně obtížné.
Určitě jsou směry, které fintechy objevují, což je naprosto správně a věřím, že se někomu podaří tam peníze vydělat. Ale zatím mezi diskusí a dobou, kdy má začít platit směrnice PSD2, nic takového nevzniklo. Rozhodně se na to ale těším a fandím tomu.

Když se bavíme o tom, kdo na tom vydělá a jestli na tom vůbec lze vydělat, jak k tomu „nepřispěla“ EU, která nařídila, aby plošně klesaly poplatky, které ještě před pár lety byly na úrovni jednotek procent, teď je to na úrovni desetin procenta a předpokládám, že bude další tlak na jejich snižování…

Tímto krokem EU paradoxně zabila inovaci, minimálně ve třech směrech. Při poplatku na úrovni dvou procent, které platil obchodník, vznikaly alternativní platební systémy. I ty měly problémy se do dvou procent vejít. Pokud se poplatek sníží na pětinu toho, co bývalo, tak je to takřka nemožné navzdory zlevňování technologií.
Další oblast, kterou EU tímto nařízením omezila, je vznik předplacených karet, ať už to byly oblíbené dárkové karty, karty pro děti, cestovní a další, které žily z tzv. intercharge a ne z dalších poplatků jako třeba banky. Vidíme, že tato oblast se výrazně omezila. A pak Brusel omezil banky jako takové v jejich benefitech pro zákazníky, ale třeba i v inovacích, které banky věnovaly právě kartám.

Sice možná došlo k poklesu inovací, ale díky poklesu poplatků se platby kartou rozšířily u obchodníků, kteří nemusí přenášet poplatek na zákazníka…

Tomu já upřímně nevěřím, protože jsme nezaznamenali žádnou přímou souvislost mezi snížením poplatku pro obchodníky s rozšířením akceptační sítě se snížením intercharge. Nové terminály, které přibyly, táhnou nově otevírané obchody velkých řetězců, ale pro ně není v jejich marži nijak zásadní, jestli platí jedno nebo dvě procenta.

…vycházím ze své osobní zkušenosti, kdy před rokem či dvěma, jsem jako zákazník narážel na podniky, které se ještě platbám kartou vyhýbaly s tím, že to pro ně bylo nákladné… V současné době ale počet takových podniků, které platbu kartou neumožňují, výrazně klesl.

To je možné, ale spíš s regulací „surcharge,“ tedy s příplatkem za platbu kartou, který bude zakázaný. A za druhé je to negativní odezva zákazníků, což je myslím správné. Vezměte si, že přijdete do restaurace, a ta by měla v zimě vytopeno na 15 stupňů, což by se vám asi nelíbilo. Oni by vám ale řekli: přijďte zítra, už budeme mít vytopeno na 20 stupňů, ale bude tu dražší jídlo. Tak asi taky nepřijdete.
Existuje prostě nějaký náklad za komfort, který zákazníkovi chcete nabízet. Z tohoto pohledu jsme skutečně nezaznamenali nějaký základní problém, aby přišel obchodník a řekl, že zavede přijímání platebních karet až ve chvíli, kdy to bude levnější.
Jedinou oblastí, kde podobný aspekt mohl hrát roli, je oblast e-commerce, kdy si internetové obchody spočítaly, že při současných poplatcích se jim vyplatí podporovat platbu kartou před hotovostí. Dnes většina těch osvícených e-shopů vidí v kartách výhodu loajality zákazníků, menší vratky, nebo jednodušší procesy.

Bezkontaktní karty má každý

Jsou karty dnes nejdominantnějším „plastovým“ prostředkem bezhotovostní platby na českém trhu, když to srovnáte s elektronickými peněženkami, klíčenkami a podobnými prostředky?

Ano, jsou to bezkontaktní karty. Má je každý a fungují. Každá další technologie musí být výrazně lepší, než jsou bezkontaktní karty. Což jsou právě nálepky, které jsou jednoduché, levné, komfortní a v Česku jich máme v řádu stovek tisíc.
A pak jsou to mobilní telefony, které si svůj segment nyní hledají. Letošní rok bude zlomový, protože jednak dospěla technologie a velké banky se jimi začaly vážně zabývat ve smyslu aktivnější nabídky k zákazníkům.

Kdybyste to měl kvantifikovat, tak karet je nyní v Česku kolem 11,5 milionu, jak velký podíl ale zaujímá placení mobilem?

Jsou to jednotky procent z objemu bezhotovostních transakcí, což je strašlivě málo, ale věříme, že k růstu přispějí dvě věci. Jednak naše vlastní kampaň, kterou chystáme na podporu mobilních plateb na terminálu. A také rozšiřování systému Masterpass, což je taková digitální peněženka fungující na principu QR kódu, kterým zaplatíte. Současnými tahouny nejsou ani tak banky, které nabízejí bezkontaktní karty, ale obchodníci, kteří nabízejí nové byznys modely. Dnes zaplatíte Masterpassem třeba na benzínce, ale jinde už tolik ne. Chceme, aby se tímto způsobem platily třeba vstupenky nebo jízda v taxi a podobně.

Nenapadá mě teď jiná alternativa ke QR kódu, ale ten může být pro spoustu uživatelů složitý…

QR kódy jsou jen jednou z cest. U čeho nemáme jedinou pochybnost, že se rozšíří, je platba mobilními telefony. Platbu budete provádět a autentizovat přímo v telefonu, což je velký posun oproti klasickým platebním kartám. Potřebujete jen spárovat váš mobilní telefon, když přijedete k čerpací stanici ke stojanu číslo pět. To můžete řešit QR kódem, iBeaconem (iBeacon je technologie založená na mikrolokalizaci a interakci vašeho mobilního zařízení ve fyzickém světě – pozn. red.), ultrazvukem.
V tuhle chvíli jsou ale nejdále QR kódy, které jsou pro uživatele nejsnadnější. Každý mobilní telefon má dostatečně kvalitní fotoaparát, proto je QR kód nejuniverzálnější.

Už se rodí i nějaký jeho nástupce?

Jako další nadějnou technologii vidíme „bluetooth low energy,“ kterou třeba v prostředí městské hromadné dopravy považujeme za vhodnější. Zatímco když přijedete na benzínku nebo v Zoo nakupujete vstupenky, tak skenování QR kódu není problém, ale u veřejné dopravy musíte být rychlejší. Nastoupíte do tramvaje, váš telefon se spojí s iBeaconem a když vystupujete, tak se váš telefon automaticky odpojí. Díky tomu je možné dělat i tarifikaci podle doby strávené v dopravním prostředku nebo podle počtu ujetých zastávek, a nebýt omezen jen časovým jízdným, jak je tomu dnes.

Zkoušíte tuto technologii někde v Česku?

Ano, v  Plzni, a zaznamenali jsme zájem i z jiných měst.

Zaznamenal jsem pozitivní změnu i v Praze, kde už je možné platit jízdné kartou…

Praha je specifická v tom, že potřebuje pokrýt nejen místní obyvatele, ale i početnou skupinu turistů. U jiných měst je to jednodušší, že vytvoří mobilní aplikaci pro své občany, prostřednictvím které mohou občané platit.
Nejsme ani proti papírovým lístkům, ale věříme, že v budoucnu zmizí, protože nejsou pro občany pohodlné. Navíc fyzicky je papír dražší, tzn. je zde prostor pro úsporu i pokles ceny jízdného.

Říkáte, že rozšiřujete tyto technologie do menších krajských měst jako Plzeň, Ostrava nebo Hradec Králové. Jsou to jednotlivé zkušební pilotní projekty nebo tím, že už to tam funguje, budete rozšiřovat tento způsob do dalších měst?

Obojí. Osvícenější města jako Plzeň, Liberec, Ostrava, Brno a Praha prokázala, že to funguje, rádi si na to zvyknou a snižuje to náklady. Zbytek republiky zavádí tyto platební systémy taky.
Zároveň je to pro nás začátek. V Plzni se novým způsobem nakoupí už 200 tisíc jízdenek, což je velké množství. Osvícená města zůstávají osvícená v tom smyslu, že se snaží posunout hranice dál. Ať už je to mobilní rozhraní, nebo propojení s dispečinkem nebo sběr dat pro inteligentní plánování linky. Samozřejmě nechtějí sledovat občany, ale chtějí využít infrastrukturu k tomu, aby vznikla moderní „chytrá“ města.

Nedávno jste zkoušeli v Kolíně ve spolupráci s městem a jednou z tamních škol elektronickou klíčenku pro děti. Jak se to rozeběhlo?

Nad očekávání dobře. Ve smyslu akceptace rodiči, protože jsme byli přesvědčeni, že infrastruktura funguje dobře. Děti mají v jedné klíčence řadu funkcí, například čipy pro registraci na oběd, kartu jízdné na dopravu, průkazku do knihovny nebo platební kartu. Musí zaplatit celou řadu poplatků. A dnes se celá řada věcí platí bezhotovostně. Klíčenka představuje opět integraci, která má zlevnit celý systém.
Zpřehlednění ve smyslu toho, že rodiče vidí, kolik děti platí. Děti se zase „kontrolovaně“ učí platit bezhotovostně. Odezva je příznivá, rodiče v projektu vidí tři výhody. Jednak zjednodušení systému do jednoho, protože jako rodič jistě víte, že zejména na platby v září (začátek školy, pozn. red.) byste pomalu potřebovali sekretářku. Za druhé integraci, díky technologii se mohou dívat, kde dítě a za co utrácí. A za třetí jde o nástroj, který učí děti zacházet s penězi.

A kdy se rozhodnete, že se to obchodně povedlo a případně nabídnete klíčenku na těch zhruba 6000 základních škol, které v Česku jsou?

Nyní se snažíme celou kolínskou zkušenost shrnout a nabídnout popis příležitostí dalším městům a školám. Navíc v rámci projektu funguje hodně partnerů jako například Paynovatio nebo ČSOB, kteří sami prodávají tu službu dál. Bude záležet na domluvě s nimi.
S Kolínem máme i mnohem širší plány, a proto jsme s ním jako prvním městem v ČR podepsali Memorandum o spolupráci pro koncept tzv. Smart Cities. Hlavním cílem je rozvoj digitalizace a navýšení počtu míst pro používání platebních karet nejen  jako standardního bezhotovostního nástroje pro platbu, ale i pro identifikaci.
A když jsme u memorand, tak úplně čerstvou novinkou je podepsání Memoranda mezi slovenskou vládou a Mastercard v oblasti rozvoje technologických inovací ve veřejném sektoru, rozvoji chytrých měst a bezpečnosti ve vztahu k platbám, od čehož si slibujeme rozvoj v oblasti e-Governmentu

Přidaná hodnota mobilu stoupá

Jak moc pomáhá, že velké společnosti typu Google nebo Samsung se donedávna zaměřovaly jen na výrobu elektroniky a softwaru. Nyní se ale pouští i do nových sfér, kde nepůsobily. Jak pokračuje spolupráce a partnerství s takovými nebankovními společnostmi?

Zatím se podařila rozjet spolupráce s velkými hráči typu Apple, Samsung a Google. Je to dokladem toho, že chtějí přidat hodnotu do mobilu. Dřív chtěli mít pohromadě foťák a email a dnes chtějí přidat i platbu. Kromě čínských výrobců máme trhy díky těmto hráčům celkem pokryté.
Inspirací je ale spousta dalších hráčů, jako třeba výrobce elektronických náramků Fitbit. A a přibydou další, kteří říkají, že chtějí mít platbu jako součást svých zařízení, protože to dělá život pohodlnější.
Z hlediska podmínek je to zajímavé v tom, že všichni hráči kromě Applu poskytují své mobily v podstatě zdarma. Apple je výjimkou, ale může dělat jisté kompromisy při vyjednávání s bankami. Díky tomu můžeme udělat i rámcové smlouvy. Kdokoli tedy může přijít a říct, že banka XY nabízí prostřednictvím tokenizace přes Mastercard platbu v Googlu či Samsung Pay, a automaticky to nabídnout dalším hráčům. Protože infrastruktura je společná pro všechny tyhle systémy.
Z hlediska adopce platebních systémů Samsung nebo Google Pay je střední a východní Evropa asi nejdál. Lidé zde přijímají na rozdíl od USA inovace – co se týče plateb – velmi rychle.

Miroslav Lukeš. Foto: Jan Rasch

Kdybychom měli zmínit perspektivní trhy. Z hlediska objemu třeba můžeme zmínit Indii a potom Afrika, která má lepší startovací pozici, protože může rovnou vyskočit na vyšší stupeň vývoje.

Velké trhy, které dnes jsou z našeho pohledu nerozvinuté, mohou rovnou platit přes technologii Masterpass. To vidíme u taxi. V celé řadě zemí je obtížné dostat terminál do taxíků, ale je poměrně jednoduché opatřit je QR kódy a začít platit digitálně. Většina taxikářů má mobilní telefon a používají často poměrně sofistikované navigační nástroje a pípne jim, aby zákazník zaplatil.

Zmínil jste i Čínu, která je do jisté míry průkopníkem, jak se tam bezhotovostní platby rozvíjejí. Na druhou stranu hodně aplikací představují zcela jiný způsob placení. Budou se postupně systémy prolínat nebo se přenesou do Evropy? Či naopak?

V první řadě je to obrovský zdroj inspirace, na druhou stranu tamní trh má poměrně jiné kulturní a zvykové předpoklady. Prestože střední Evropa asi nejvíce přijímá platební novinky, tak by se tamní systémy těžko přenášely jak k nám, tak do západní Evropy. V tomhle jsem skeptický, spíše se budou tyto věci prolínat.
Proto je také pro tradiční hráče jako Mastercard obtížné proniknout do Číny. Uvědomte si, že Čína má dnes přes 3 miliardy karet, a to ji dělá největším platebním systémem světa. Z hlediska objemů na světě sice dominuje Mastercard, ale z hlediska počtu karet je Čína největší. Pro globální cestování proto dominuje tradiční hráč jako Mastercard, ale je tady pořád určitá rezistence. Ne proti tomu, že je to čínské, ale lidé mají rádi své zvyky.