Jaderná renesance Dukovan v podání Jihokorejců aneb umetání cesty k polskému jádru

Dnes se podíváme na korejskou šanci v dukovanském tendru, tlakovodní reaktor APR1000. Tento reaktor je postupnou evolucí amerického reaktoru System 80+, za jehož vývojem stojí  firma Combustion Engineering (CE). Tuto technologii od roku 2001 vlastní americký Westinghouse (WE) (výchozí typ 80+ přes OPR1000, APR1400 až k APR1000).

Jelikož „ruské“ zadání pro výkon Dukovan bylo do 1200 MW, jedná se o prototyp odvozený ze standardního typu APR1400, provozovaného v Perském zálivu a v Koreji.

Vizualizace bloku APR1000. (Zdroj: KHNP)

Dnes jsou velké jaderné reaktory srovnatelné, ale technicky jsou pro Dukovany zajímavé z jihokorejského pohledu tři věci:

Vizualizace primárního okruhu APR1000

Zdroj: Aris.iaea.org

1) Korejci používají stejnou technologii parogenerátorů jako Američané, tedy dva velké vertikální parogenerátory (na obrázku vpravo tmavě zelenomodré), které jsou nejnáročnější komponentou na dopravu přes pahorky Vysočiny – jsou velmi těžké pro pozemní dopravu a bude výzva je do Dukovan dostat.

2) Oproti jiným reaktorům, po odstavení čtyř stávajících reaktorů Dukovan (výkon 4× 500 MW), Korejci umožňují v Dukovanech postavit ještě dva další APR1000 (protože limit chlazení Dukovan je 3200 MW a jeden APR1000 má výkon 1050 MW, tedy 3× 1050 MW je 3150 MW).

„Ruské“ zadání (reaktor VVER 1200 o výkonu 1200 MW) umožňovalo ve výhledu roku 2050 provozovat v Dukovanech jen dva takové reaktory (2× 1200 MW = 2400 MW) a méně ohrožovalo dlouhodobé zájmy exportérů ruského plynu.

Z tohoto pohledu bude Kreml více podporovat americký AP1000 (výkon 1120 MW, také se vejdou jen dva) než něco menšího, třeba korejského.

3) Jelikož jde původně o technologii Combustion Engineering (dnes tedy Westinghouse), mnoho průmyslových a patentových práv stále patří Američanům. Korejci o tom jistě vědí, je tomu tak i na českých ministerstvech?

Příprava půdy pro Evropu

Vyvinout reaktor je jedna věc, další věc je ho prodat, postavit a provozovat. Tyto tři jiné dovednosti naposledy Korejci ukázali v Abu Dhabí ve Spojených arabským emirátech (SAE). Zde se dohodli s Američany a vyšachovali Francouze (podobnost výchozích podmínek s Českem čistě náhodná).

Jihokorejská jaderná společnost KHNP si dlouhodobě buduje podmínky pro první korejský reaktor na evropské půdě. Už v roce 2018 se mohli vybraní Češi v rámci „studijní jaderné cesty“ jet podívat na zimní olympiádu v Pchjongčchangu.

A postupně Korejci dokázali v podstatě všechny Čechy, kteří v jádru něco dělají, do Jižní Koreje dovézt. Třebíč má už pět let korejské puky a hokejky.

Hlavním jaderným ambasadorem Koreje byl profesor Mejstřík a většina českých  jaderných kolegů byla oslovena, ale odmítla se za 100 dolarů stát „K-ambasadory“, tedy propagátory KHNP.

Technika není důležitá, kde je tedy „past na jádro“?

Letos v létě přiletělo do Čech letadlo plné korejských „jaderníků“ a podepisovala se spolupráce, kde se dalo.

Komicky tam vyzněla jedna drobnost – na velmi profesionálně udělané videoprezentaci reaktoru APR1000, kde se ukazoval lapač aktivní zóny (pasivní prvek bezpečnosti odlišující APR1000 například od amerického AP1000), český hlas komentátora místo toho mluvil o PASTI NA JÁDRO.

Sál nad laickým překladem zašuměl smíchem.

Drobnost sice ano, ale ukazuje na velkou propast nejen v překladu a komunikaci, ale i v kultuře.

Kde je Česko? Všem jde o Polsko

Z hlediska Evropy o Česko až tak nejde, uvědomme si jaderné ambice sousedního Polska. Poláci si nehrají na jaderný tendr a koupí jaderné reaktory napřímo, navíc jich chtějí postavit hodně a rychle.

Logicky se proto všichni dodavatelé soustředí v první řadě na našeho severního souseda a Česko berou jen jako takovou zastávku po cestě.

Jihokorejci mají komplexní přístup, který se projevil už v SAE a teď je pěkně vidět právě v Polsku: jde o pochopení propojení strategických projektů jak v energetické, tak i ve vojenské oblasti.

Poláci z Koreje nakupují tanky, nadzvukové stíhačky a děla. Jako člen NATO by se dal čekat jiný postup, ale nabídka z Koreje je výhodná a buduje dlouhodobé partnerství.

Lze očekávat, že nějaký vojenský drobek spadne i pro Čechy. Kdo ví, třeba nebudou americké stíhačky F35, ale korejské KF 21. 🙂

Příště se podíváme na šance amerického uchazeče Westinghouse.

Tento článek je privátním názorem autora a NEREPREZENTUJE postoj institucí, ve kterých autor působí či s nimi spolupracuje (např. CIIRC ČVUT či FEL ZČU) ani s těmito institucemi nebyl předem konzultován.