Hry evropského ocelářství. Je nabyvatel ostravské huti netransparentní, jak tvrdí premiér?

Skupina ArcelorMittal indického miliardáře Lakšmího Mittala je největším producentem oceli na světě. Má stovky tisíc zaměstnanců a podniká v desítkách zemí a zatím také v Česku. V tuzemsku jí patří ostravské hutě. ArcelorMittal ale už dlouho usiluje o koupi největší italské ocelárny Ilva a loni konečně získala souhlas Evropské komise. Avšak pod jednou podmínkou – v zájmu zachování hospodářské soutěže musí prodat některá ze svých aktiv.

Mezi ně patří například ocelárna v rumunském Galati, různé podniky v Itálii, Belgii, Lucembursku a také právě ostravské hutě. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně velkou společnost – jde například o největšího výrobce silničních svodidel v tuzemsku s čistým ziskem za rok 2017 ve výši 3,2 miliardy korun –, se z připravovaného prodeje stalo velké téma. Nejvíce se pochopitelně mluví o tom, kdo hutě koupí a co má s nimi v plánu.

ArcelorMittal už dlouho usiluje o koupi největší italské ocelárny Ilva a loni konečně získal souhlas Evropské komise. Foto: Shutterstock

Zájemců nebylo vzhledem k velikosti a rozmístění balíku prodávaných aktiv (podniky mají dohromady přes 12 500 zaměstnanců) pochopitelně mnoho. Vítězem se nakonec stala loni britská společnost Liberty House spadající do globální skupiny GFG Alliance, kterou vlastní britský podnikatel s indickými kořeny Sanjeev Gupta.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Premiér chce získat miliardové hutě za korunu. Čistý populismus, míní analytik

Otázky bez odpovědí

Plánovaný obchod už také v dubnu schválila Evropská komise, podle níž je britská společnost vhodným zájemcem, a nevznikají žádné obavy týkající se ohrožení hospodářské soutěže. Dobrá zpráva pro GFG, která se díky akvizici stane třetím největším producentem oceli v Evropě. Nad celou transakcí však visí řada otazníků, jež znervózňují nejen zástupce odborů, ale také české politiky.

Premiér Andrej Babiš koncem dubna v Poslanecké sněmovně prohlásil, že se Liberty House nejeví úplně důvěryhodně ani transparentně, což tento týden zopakoval v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Vláda má podle něj zájem na zachování výroby, pracovních míst a investic do ekologie. S tím má také souviset výběr vhodného kupce. Své obavy tehdy vyjádřili také další poslanci, například Lubomír Zaorálek. Podle něj se v zahraničních médiích často píše o dluzích skupiny GFG Alliance, do níž Liberty House patří.

Populismu pšenka kvete

V první řadě tak vyvstala otázka přesné hodnoty obchodu a způsobu jejího financování. Dle komunistického poslance Leo Luzara by měl nový majitel jasně deklarovat své záměry. Podobně jako Zaorálek se totiž obává toho, aby nový vlastník nákup hutě nefinancoval dluhem a následně nevytuneloval.

Nato přichází premiér Babiš s výrokem, že stát by měl o ostravské hutě zájem. Podnik s miliardovými zisky a majetkem by chtěl od skupiny odkoupit za korunu. Populistický výstřel do tmy, nabídka z blešího trhu, nesmyslný a nemožný návrh, strhla se reakce z řad analytiků.

„Ostravský hutní podnik ArcelorMittal má výrazně vyšší hodnotu, než je jedna koruna. Současný vlastník by musel být padlý na hlavu, aby na takovýto obchod přistoupil,“ řekl ČTK například hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček.

„Návrh Andreje Babiše připomíná vyjednávání z blešího trhu, kde se počáteční nákupní a prodejní ceny značně liší a v průběhu vyjednávání se začnou sbližovat. Absurdní nabídka ve výši jedné koruny pak zřejmě má sloužit k přitáhnutí mediální pozornosti,“ dodal.

Absolutní tma. A žádné světlo na konci tunelu?

Hlavní problém však je, že nikdo přesně neví, co má ve skutečnosti Liberty House, respektive Gupta, v plánu. To stejné bohužel platí i o způsobu financování a potažmo také finanční situaci Liberty Housu.

Objevily se pouze částečné informace o tom, že původně byla akvizice do velké míry závislá na vypůjčených penězích, včetně půjček od společnosti ArcelorMittal, a část kupní ceny byla závislá na výkonnosti aktiv. Následně Evropská komise jen konstatovala, že návrh byl významným způsobem vylepšen, čímž splnil její podmínky.

Ačkoliv tak o své společnosti britský podnikatel tvrdí, že je velmi transparentní, skutečnost je jiná. GFG Alliance ani samotný Liberty House nezveřejňují výroční zprávy, jak bývá u společností této velikosti zvykem. K dispozici nejsou dokonce ani žádné konsolidované výkazy na britském Companies Housu (obdoba českého obchodního rejstříku).

GFG si tuto míru netransparentnosti může dovolit, protože se vlastně nejedná o jednu právnickou osobu, ale mezinárodní směsici společností v soukromém vlastnictví. Liberty House Group, pod kterou spadá průmyslová činnost skupiny, sídlí v Singapuru, kde je ochrana informací zaručena. Detailní informace o celé transakci a kupci tak mají nejspíš jen zúčastněné strany a regulátoři.

Britský podnikatel indického původu Sanjeev Gupta. Foto: Mint

Guptovo rodinné impérium v dluzích

Některá fakta jsou však známa. Například to, že Sanjeev Gupta začínal jako obchodník s komoditami, díky čemuž se mu podařilo získat původní zdroje pro rozjetí celé GFG. Následně díky různým akvizicím začal budovat tuto skupinu, která v současnosti vlastní ocelárny v severní Anglii, výrobní podniky ve Francii či uhelné doly v Austrálii. Rozjíždí také ocelárny v USA a pracuje na akvizicích v Indii.

Rodina Guptů dokonce vlastní i banku Wyelands, která se zaměřuje na odkup pohledávek či rychlejší placení dodavatelům, samozřejmě za poplatek. Jedná se sice o samostatnou entitu, úzká spolupráce s GFG je ale zřejmá.

Patrné je i to, že expanze skupiny se neobešla bez financování cizími zdroji. Na veřejnost se ovšem detaily obchodů skupiny nedostaly. Podle některých názorů využívá Gupta ke svým nákupům primárně dluh, GFG však naopak tvrdí, že klasického dlouhodobého dluhového financování využila skupina pouze k nedávnému nákupu největší evropské huti na zpracování hliníku ve francouzském Dunkerku.

Londýnská společnost Greensill Capital ale již pomohla společnostem z impéria Guptů emitovat dluhopisy pro institucionální investory v hodnotě zhruba 2,8 miliardy dolarů. Zde GFG tvrdí, že nejde o aktuální informace vzhledem k tomu, že dluhopisy pravidelně splácí či emituje nové.

Dluhopisů se ale týká také událost, která primárně rozdmýchala pochybnosti o financování GFG. Loni v létě totiž švýcarská správcovská společnost GAM začala vracet klientům miliardy dolarů v souvislosti s propuštěním jednoho ze správců, který investoval právě do bondů souvisejících se společnostmi ze skupiny GFG. Přesné důvody přerušení investic nejsou známy.

Odbory jako scenáristé hry o evropské ocelářství

Gupta měl následně u konkurenčních obchodníků žádat o úvěry v hodnotě 160 milionů dolarů, právě v souvislosti s akvizicí dunkerské slévárny. Velmi neobvyklý postup. Úvěr v takové výši většinou není pro podobně velkou skupinu problém od banky získat. Liberty House však nakonec oznámila, že prostředky poskytlo konsorcium významných světových investičních bank. Žádné konkrétní ale nejmenovala.

Tajemství tak střídá tajemství. Že GFG financuje některé své aktivity dluhem, je zřejmé. Bohužel není jasné, do jaké míry a jak problematické tyto dluhy mohou ve skutečnosti být.

Gupta hrdě prohlašuje, že za 26 let fungování Liberty Housu zatím neuzavřel jedinou společnost ani neprodělal. Že to se svým podnikáním myslí vážně, se mu vlastně ani upřít nedá. Koupil několik podniků na pokraji krachu a udělal z nich opět fungující entity nejen v Británii. Hlavní zkouška, a to zda ustojí své poslední akvizice, jeho skupinu ale čeká teprve nyní.

Obavy českého státu a odborů mohou být namístě. Stát proto vytvoří pracovní skupinu pro ocelářství, která se mimo jiné bude zabývat také změnami ve vlastnictví ocelářské firmy AMO. Uvedl to dnes na Twitteru po jednání s odboráři ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Vznik pracovní skupiny odbory vítají a předpokládají, že jejich zástupci budou jejími členy.