Henry Kissinger: návrat diplomatického jestřába do Oválné pracovny

Zvolení Donalda Trumpa do Bílého domu přineslo comeback jedné z nejvýraznějších osobností světové diplomacie – Henrymu Kissingerovi. Třiadevadesátiletý rodák z německého Fürthu se může pochlubit životopisem, který by vydal na kariérní výčet deseti výrazných politiků.

Je nebezpečné být nepřítelem Ameriky, ale být jejím přítelem je smrtící. Tak zní jeden ze známých citátů Henryho Alfreda Kissingera – muže, který více než půlstoletí ovlivňuje diplomacii USA.

Diplomat, historik, mediální komentátor, politik a politolog německého a židovského původu a také profesor filozofie na Harvardu odstartoval politickou kariéru v 60. letech spoluprací s prezidentským kandidátem Nelsonem Rockefellerem, vnukem slavného podnikatele a miliardáře J. D. Rockefellera (zakladatel ropné firmy Standard Oil Company).

Henry Kissinger v době svých studií na Harvardu v padesátých letech 20. století. Zdroj: Bibliotecapleyades.net

Po Rockefellerově neúspěšné kandidatuře (Nelson Rockefeller kandidoval v roce 1964 i 1968, pozn. red.) ovšem Kissinger začal pracovat pro demokratického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho jako poradce Rady pro národní bezpečnost se specializací na tvorbu dlouhodobých strategických studií. V podobné roli pracoval i později pro prezidenty Lyndona Johnsona i Richarda Nixona.

Československá stopa

Od roku 1969 až do roku 1975 dokonce zastával pozici Nixonova poradce pro otázku národní bezpečnosti. V roce 1973 byl vybrán na post ministra zahraničí a v této funkci setrval i za vlády Geralda Forda po Nixonově odstoupení v roce 1974.

Kissinger sehrál důležitou roli hned v několika mezinárodních otázkách. Jedním z prvních výrazných momentů v jeho kariéře byla reakce na okupaci Československa Sovětským svazem v srpnu 1968.

Po zvolení Nixona do Oválné pracovny sdělil Kissinger sovětskému velvyslanci Dobryninovi: „Prezident Nixon si je vědom zvláštních zájmů Sovětského svazu ve východní Evropě a nezamýšlí tam dělat nic, co by mohlo být v Moskvě považováno za výzvu jejímu postavení.“

Tato věta se pak ukázala jako typická pro Kissingerův další postup v mezinárodní diplomacii.

Vždy perfektně připraven

Kissinger vždy byl a je stále neobyčejně inteligentní a vzdělaný pragmatik. Dalo by se říct, že v mnoha ohledech byl opakem pozdějšího prezidenta Ronalda Reagana.

Kissingerova politika vycházela z perfektní zpravodajské a geopolitické přípravy. Jeho znalost kultury, historie a dalších zvyklostí zemí, s nimiž jednal, byla na neobyčejně vysoké úrovni. Ačkoliv si byl vědom, že proti němu sedí diktátoři a tyrani, vždy k nim přistupoval v kontextu historie území, kterému vládli.

Tento jeho postoj byl v sedmdesátých letech 20. století typický při jednání s představiteli Sovětského svazu i Číny. Právě o zlepšení vztahů s těmito dvěma mocnostmi se výrazně zasloužil.

Politický pragmatismus Kissingera se projevil kromě již zmíněné československé okupace rovněž během vietnamské války, při urovnávání arabsko-izraelského konfliktu (Kissinger je Žid, jenž utekl z Německa v roce 1938), bangladéšské válce za nezávislost, obsazení Kypru Tureckem nebo v politice, kterou uplatňoval v Jižní Americe.

Pokud máte pod kontrolou ropu, máte kontrolu nad celými státy. Pokud kontrolujete dodávky jídla, ovládáte celé národy.

Postupný tlak až radikální přístup

Prakticky ve všech případech Kissingerův postoj budil zároveň značné kontroverze. Obecně se jeho politika dá shrnout tak, že vůči silným státům preferoval trpělivost, umírněnost a postupný systematický tlak.

U méně významných států se nebál radikálnějšího přístupu. Spolupráce s Augustem Pinochetem v Chile v 80. letech minulého století, která skončila politickými vraždami jeho oponentů, určitě nevylepšila jeho mezinárodní pověst.

Snímek zachycuje setkání Henryho Kissingera a Augusta Pinocheta v roce 1976. Zdroj: Archivo General Histórico del Ministerio de Relaciones Exteriores

Kissinger postupoval velmi pragmaticky a zároveň tvrdě také ve Vietnamu. Je podepsán pod zahraniční politikou USA, která měla na svědomí minimálně 50 tisíc obětí z řad civilního obyvatelstva po bombardování severní části Vietnamu.

Na druhou stranu právě angažování v mírových jednáních ve Vietnamu mu v roce 1973 vyneslo Nobelovu cenu za mír (spolu s vietnamským generálem a diplomatem Le Duc Thoem, který ji ale odmítl přijmout). Dva členové komise Nobelovy nadace na protest proti tomu odstoupili.

Sám Kissinger se po pádu Saigonu v roce 1975 snažil Nobelovu cenu i peněžní odměnu vrátit v reakci na pokračující severovietnamskou ofenzivu.

Otec tzv. politiky détente

Celý svět zná Kissingera zejména jako architekta tzv. détente politiky (politiky uvolňování, pozn. red.) vůči Sovětskému svazu a sbližování s Čínou.

Jeho logika spočívala v tom, že je třeba podporovat tripolární svět namísto bipolárního, kde spolu soutěžily o vliv jen USA a Sovětský svaz. Diplomatické uvolnění vztahů s Čínou mělo za cíl podpořit obchodní spolupráci a mělo vést k silnější a mocnější Číně, která by vyvážila silnou roli Sovětského svazu.

Jednalo se o politiku, která reagovala na negativní vývoj vztahů mezi Sovětským svazem a Čínou v roce 1969. Kissinger o mnoho let později čelil kritice, že sám v Číně investoval, takže měl i zištné zájmy. Jeho politika tak měla pozadí pragmatického postoje národního, ale i osobního.

Amerika nemá trvalé přátele nebo nepřátele, jen zájmy

Ačkoliv byl za tuto politiku především republikánskými kolegy tvrdě kritizován kvůli tomu, že udělal vůči Sovětskému svazu příliš velké ústupky, nebyla tato kritika úplně spravedlivá.

Symbolem boje s komunismem sice zůstává diplomatův protipól Reagan, ale bez Kissingera by jeho práce byla komplikovanější.

O Reaganovi Kissinger prohlásil, že nechápe, jak se mohl tak málo vzdělaný člověk stát guvernérem a posléze prezidentem. Zdroj: Commons.wikimedia.com

Ústupky v Helsinkách (konference o bezpečnosti a spolupráci v roce 1975, pozn. red.), které udělal, když uznal mocenská práva SSSR ve východní Evropě, přiměly Sovětský svaz přihlásit se k dodržování Listiny základních práv a svobod. Toho později využili disidenti v zemích bývalého sovětského vlivu.

Funkce skončily, vliv zůstal

Navzdory tomu, že řada amerických prezidentů byla Kissingerem tvrdě kritizována, většina z nich ho vnímala jako špičkového odborníka na mezinárodní vztahy a vyslechla si jeho názor.

Po vyklizení oficiálních politických pozic zůstává navzdory svému věku stále jedním z nejvlivnějších politických komentátorů na světě. Velice kriticky se vyjadřoval vůči politice USA v případě války v Kosovu na konci milénia, do které nechtěl zasahovat.

Invazi do Iráku vyvolanou teroristickými útoky na USA 11. září 2001 v zásadě podporoval, ovšem kritizoval její průběh. Zvláště pak chování USA vůči svým spojencům v souvislosti s informacemi o zbraních hromadného ničení iráckého režimu.

Názory mírně radikální

Kontroverze mezi politickým establishmentem v USA a EU budí Kissingerovy názory na Rusko, Ukrajinu a Krym. Expolitik a diplomat se totiž domnívá, že správně by Krym měl usilovat o nezávislost a nebýt formálně součástí Ukrajiny.

O Ukrajině samotné prohlásil, že by neměla být ani ruská, ani evropská. Za hlavní problém označil, že se obě části Ukrajiny snaží navzájem se ovládnout. O Ukrajinu by tedy nemělo usilovat ani NATO ani Rusko, protože se jedná o území, kde žijí zástupci jak evropského, tak ruského obyvatelstva.

Poslední prezidentské volby byly pro „starého pána“ těžkou volbou. Jako republikán cítil potřebu podpořit republikánského kandidáta, ovšem s Hillary Clintonovou ho pojí osobní přátelství. Dokonce o ní prohlásil, že by byla dobrou prezidentkou. Zkrátka diplomat.

Kandidátka na prezidentku USA Hillary Clintonová v průběhu předvolební kampaně s Henrym Kissingerem. Zdroj: Reuters

Trumpův konzultant a postoj vůči Ukrajině

I v 93 letech si Kissinger zachovává vliv na aktuální politické dění a některé věci s ním konzultuje i nový šéf Bílého domu.

Například loni v prosinci poradil Donaldu Trumpovi, aby oficiálně uznal Krym jako součást území Ruska jakožto vstřícný krok pro napravení budoucích vztahů mezi USA a Ruskem. To je sice v rozporu s jeho původním postojem, ovšem reflektuje to dle jeho názoru realitu.

Na druhou stranu Kissinger není žádný obdivovatel Ruska a podporovatel tamních mocenských ambicí v Evropě. I přes to, že Vladimira Putina přirovnal k Dostojevskému. Dle jeho názoru Putin jen tvrdí, že hájí zájmy své země.

Ve své knize Uspořádání světa Kissinger naznačuje, že v Rusku není možná vláda demokratického typu. Ukrajina by prý měla být mostem mezi NATO a Ruskem. Svůj postoj opírá o to, že NATO nesmí nikdy dopustit, aby se Rusko přiblížilo na úroveň hranic Polska. Kissinger je rovněž podporovatelem soudržnosti NATO a dodržování dohod vůči spojencům.

Vztah k Česku

Návrat mezinárodního kurzu následující Kissingera by neměl být pro Česko hrozbou, ba naopak. Z mnoha předchozích Trumpových výroků se dá usuzovat, že nový prezident v USA není příliš kompetentní v otázce mezinárodních vztahů.

Bývalý americký diplomat Henry Kissinger při rozhovoru pro Českou televizi. Zdroj: ČT

„Má neskutečné analytické schopnosti, vidí věci v perspektivě. Jeho zkušenosti, kontakty – i v současné době se opakovaně setkává s Vladimirem Putinem, před několika týdny byl v Číně a hovořil zde s prezidentem,“ uvedl v reakci na nedávný rozhovor k 80. výročí narození Václava Havla zpravodaj ČT Martin Řezníček.

Celý rozhovor s Henrym Kissingerem pro Českou televizi najdete ZDE

Pokud bude Trumpův tým naslouchat Kissingerovi, má Česko záruku, že nová administrativa v Bílém domě bude postupovat obezřetně a na základě detailní znalosti situace.

Přesto zůstává otázkou, jak veliký vliv může mít veterán světové diplomacie, jemuž bude letos na konci května 94 let. Na své straně má silný tábor obdivovatelů i kritiků. Na jednom se však shodují všichni. Je majitelem jednoho z nejbystřejších mozků, jaké v politice byly, a disponuje neuvěřitelnými znalostmi a zkušenostmi.