Zeman chce dál svou zahraniční politiku, s Kremlem v zádech

Zlomyslný trik s pohovory prezidenta se všemi navrženými ministry, zbytečný a použitý vůbec poprvé v dějinách samostatné České republiky, má jenom získat Pražskému hradu čas. Je důležité pochopit, proč.

Poražená koaliční vláda Andreje Babiše je teď samozřejmě ideálním posluhou prezidenta. Splní bez reptání jakékoliv přání Hradu, jak jsme viděli při netradičním jmenování nových českých velvyslanců po prohraných volbách.

Jde o rozhodnutí, které na poslední chvíli sváže ruce nové – a doufejme, že nezávislejší a profesionálnější – diplomacii nové vlády. A o diplomacii a zahraniční politiku půjde především.

Pro potěchu Ruska a Číny

V minulých letech ovládla vnitřní chod ministerstva zahraničí malá skupina vysokých úředníků, dosazených na přímé „doporučení“ prezidenta. Přesněji řečeno jeho nejbližšího poradce a „moskevské spojky“ Martina Nejedlého.

Důsledkem jejich činnosti je podle shodného názoru řady oslovených osob s dlouholetou praxí na „zamini“ (Ministerstvo zahraničních věcí, pozn. red.) doslova rozvrat některých odborů a jejich slovy „výrazné oslabení výkonnosti české diplomacie“.

Výzva k odstoupení z kandidatury

Prezident Miloš Zeman na zámku v Lánech přijal v úterý 7. prosince Jana Lipavského (Piráti), který je kandidátem na ministra zahraničních věcí. Podle Frekvence 1 mu během jednání prezident doporučil z kandidatury odstoupit. Sám Lipavský bez bližšího uvedl, že diskuse s prezidentem byla věcná a korektní. Lipavského se ale později zastali předseda Pirátů Ivan Bartoš i nový premiér Petr Fiala (ODS).

Prezident Zeman předem oznámil, že ve Fialově kabinetu „má problém s jedním jménem“. S pravděpodobností hraničící s jistotou jde právě o navrženého ministra zahraničí z Pirátské strany Jana Lipavského.

Miloš Zeman nemohl potkat tvrdšího oponenta na poli zahraničních vztahů, jež si v dobách posledních dvou vlád dokázal uzurpovat bez ohledu na premiéra, parlament i zájmy země.

Představa, že bez odporu jmenuje mladého politika, který otevřeně kritizoval prezidentův až maniakální příklon k zájmům nedemokratických režimů Ruska a Číny, se zdá být z jiného vesmíru.

„Jsem kritikem snah zalíbit se Rusku a Číně, kdy jsme se na úkor byznysových zájmů vzdávali zásadních principů a hodnotových pozic v naší zahraniční politice,“ uvedl koncem října Lipavský otevřeně v Českém rozhlase Plus.

Návrh „honu“ na ruské vazby

Ještě jako poslanec navrhl Lipavský zbavit Zemanova emisara Nejedlého diplomatického pasu. A také navrhl sněmovně přijmout sankční zákon, předem stanovující kritéria, podle kterých by se automaticky zaváděly sankce proti nedemokratickým režimům a individuálním porušovatelům lidských práv.

Za vzor mu posloužil v řadě západních zemí přijatý takzvaný Magnitského zákon. Ten postihuje desítky ruských činitelů, zodpovědných za mučení a smrt protikorupčního právníka Sergeje Magnitského ve vězení.

Pro Zemana je jakákoliv kritika Putinova režimu naprosto nepřijatelná. Stačí si vzpomenout na jeho zpochybňování aféry s novičokem. Nebo na jeho skandální postup po odhalení ruských agentů, zodpovědných za výbuch muničních skladů ve Vrběticích.

Pustit Lipavského na ministerstvo zahraničí by navíc znamenalo rychlý konec vlivu Nejedlého kliky – a proto bude prezident dále zdržovat.

Přes palubu s Piráty

Světlo do tohoto problému nevnesl ani tiskový brífink Jana Lipavského po jeho očekávaném představení a jednání v Lánech. Čekajícím novinářům předvedl profesionální a velmi diplomatické vyjadřování o „velice věcné a korektní debatě“. Řekl také, že při ní zazněly i „kontroverznější otázky“, ale že je přece naprosto přirozené, „že existují různé názory“, a on jistě „nemůže mluvit za pana prezidenta“.

Takže nejsme o nic chytřejší. Snad jen o „zdroje blízké Hradu“, které potvrdily, že Zeman Lipavskému doporučil, aby se kandidatury sám vzdal (viz box výše).

Je opravdu těžké si představit Miloše Zemana, který by ustoupil ze svých dobytých privilegií a do budoucna se podřizoval vládní zahraniční politice. Příští týden bude rozhodující. Prezident přitom může spoléhat na stále zjevnější nedočkavost už „prověřených“ ministerských kandidátů Fialovy koaliční vlády.

Dohoda o neútočení

Server HlídacíPes.org v listopadu informoval o neformální dohodě mezi důvěrníkem designovaného premiéra Pavlem Blažkem a hradním kancléřem Vratislavem Mynářem.

V čele s Petrem Fialou zatím koalice poslušně plní příslib, že nebude kritizovat hradní tým za ostudné neinformování veřejnosti v době prezidentovy dvouměsíční hospitalizace. Hrad tehdy na oplátku přislíbil jmenování Fialova kabinetu do konce roku. Podle stejného zdroje má ale dohoda ještě další otevřenou, ale už diskutovanou část.

Podle ní by měl prezident na dalším jednání s designovaným premiérem Fialou navrhnout vyloučení Pirátů z koalice výměnou za okamžité jmenování reformovaného kabinetu.

Tedy něco, co už otevřeně nadhodil na samém začátku jednání, když Petru Fialovi navrhl, aby ono jedno ministerstvo, „přes které nejede vlak“, řídil, alespoň prozatím, on sám. Vzhledem k tomu, že, jak se zatím zdá, Piráti na podobný návrh nikdy nemohou přistoupit, pokouší se toto „řešení“ Hrad s Blažkovou pomocí údajně propagovat v koalici SPOLU.

Lidovecký předseda Marian Jurečka tomu zatím brání veřejným prohlášením, že pokud prezident vládu neschválí, musí premiér Fiala okamžitě, „byť je nám to nepříjemné, odeslat kompetenční žalobu Ústavnímu soudu“.

VÍCE K TÉMATU:

Konec výmluv na Babiše. Novou vládou čekají jen těžké váhy: covid, inflace a dluhy

Kauza Mynář: Poslední partie hradních rádců končí policejním vyšetřováním

Česko je na cestě k „zombie demokracii“ úspěšné

Času dost

Mezitím se začínají projevovat důsledky ponižujícího „poklonkování před teráriem“ a vítězným koalicím padají voličské preference.

A přicházejí i chyby – tou nejhorší v politice je arogantní komunikace s veřejností, která jen těžko chápe defilé v Lánech a mlčení Fialova „kabinetu v očekávání“ k zásadním otázkám současnosti.

Popularitě jistě nepřidávají ani hysterické reakce některých političek vládních stran na sociálních sítích a jejich blokování uznávaných novinářů. Stejně jako premiérovo zarputilé mlčení ke kontroverzi kolem klíčového muže a vyjednavače Pavla Blažka.

Takže na domácí půdě vše při starém. Na všechno je dost času a svět nás příliš nezajímá.

V době sílící krize

Ve stejný čas Rusko klade Západu ultimáta a na hranici s Ukrajinou shromažďuje největší koncentraci vojenských sil v historii. Pobaltské státy a Polsko vyhlašují pohraniční pohotovost.

Severoatlantická aliance, Spojené státy, Německo, Velká Británie a Francie varují před možnou válkou na levobřežní Ukrajině a na Balkáně Srbsko porušuje všechny závazky mírových smluv z devadesátých let.

Kdyby někdo chtěl vymyslet paralyzovanější českou politiku v takové době, lépe by to nesvedl…

Článek, jehož autorem je Jan Urban, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.