Francie, Británie a USA: Od zbraní k využití jádra v civilním provozu

V dnešním díle popíšeme tři země jejichž vojenský jaderný program je velmi těsně spjat s civilním.

Francie

Někdy se žertem tvrdí, že existují jen dva typy jaderných zbraní: americké a francouzské. To z toho důvodu, že zatímco od Američanů kopírovali všichni, jen Francouzi se vydali vlastní cestou. (Například vyvíjeli čistě štěpné zbraně poměrně velké mohutnosti. O designu jaderných zbraní bude další díl našeho seriálu.)

V roce 1960 byla Francie čtvrtou zemí (po USA, SSSR a Velké Británii), která odpálila jadernou nálož. Bombu pro Francii sestrojil Bertrand Goldschmidt, chemik, který byl snad jediným Francouzem v americkém projektu Manhattan.

Při jeho jménu nepřekvapí, že byl i velmi silně zapojen do programu izraelského. Tedy v době, kdy Izrael a Francie jaderně spolupracovali.

Francouzi dnes mají přibližně padesát TNA jaderných hlavic na leteckých střelách ASPM, které mohou nést letouny Rafale či Mirage 2000N. Tyto hlavice slouží jako “varovné” taktické jaderné zbraně, s nastavitelnou mohutností do 300kt.

Letoun Rafaele sloužící jako jeden z francouzských „nosičů“ jaderných hlavic. Zdroj: wikipedia.org

Jako strategické, tedy státy zničující, zbraně odplaty pak slouží nosiče M45 a novější M51 na čtyřech strategických ponorkách třídy Triomphant. Nosiče mohou mít šest až deset hlavic TN-75 a vždy alespoň jedna ponorka musí být v bojovém postavení.

Někde v hlubinách Atlantiku, aby o ní nikdo nevěděl.

Velká Británie

Británie měla v projektu Manhattan několik vědců, kteří výrazně USA pomohli s vývojem hirošimské a nagasacké bomby. O to větší bylo britské zklamání, když Američané odmítli spolupráci po druhé světové válce.

Britové jsou ale paličatí, a tak si zbraně vyvinuli a otestovali sami. Ale v konečném výsledku se Britové i Američané zachovali pragmaticky. Když Američané viděli, že mají Britové zbraně velmi podobné těm jejich, dohodli se, že spolupráce v jaderné oblasti bude pokračovat. A tak je tomu dodnes.

Podobně jako Francie má Británie strategii jedné ponorky třídy Vanguard s jadernými nosiči Trident II v bojovém nasazení.

Británie má čtyři plavidla, na každém může být až 192 jaderných hlavic; v praxi má každá ponorka ale „jen“ okolo padesáti hlavic, které odpovídají americkým hlavicím W76.

Jelikož jaderné ponorky jsou jediný britský způsob “doručení” jaderných zbraní, jsou některé nosiče vybaveny i taktickými, tedy menšími, hlavicemi.

Humornou historkou byla situace v únoru 2009, kdy jedna francouzská a jedna britská ponorka byly tak skryté, až do sebe v hlubinách Atlantiku nabouraly. Inu, vybraly si „na schovku“ stejnou skrýš.

USA

O americkém jaderném programu toho bylo napsáno mnoho – jeho vznik, za druhé světové války v projektu Manhattan, byl mnohonárodní úkol, kde nejlepší mozky Evropy (Dán N.Bohr, Ital E. Fermi, Němci A. Einstein, H. Bethe či K. Fuchs, Maďaři E. Teller či L. Szilard…) vyvinuli bomby do té doby nevídané síly.

Závody ve zbrojení vedly USA k vybudování až 30 000 jaderných hlavic v šedesátých letech.

Kráter Sedan je důsledek testování jaderných zbraní v americké Nevadě. Podzemní nukleární výbuch o síle 104 kilotun v hloubce skoro 200 metrů vytvořil kráter o průměru skoro 400 metrů a hloubky 100 metrů. Zdroj: National Nuclear Security Administration / Nevada Site Office

Arzenál se od dob Studené války snížil, ale technologicky vylepšil. Nyní, dle smlouvy New START budou mít USA 1 550 strategických jaderných hlavic (stejně jako v předchozím díle
zmiňované Rusko). A to na pozemních nosičích hlavice W87 a na námořních ponorkových raketách (zmiňovaný Trident II) hlavice W88 a W76.

Pak má USA i zbraně taktické, zejména bomby B61. A tyto typy jsou průběžně modernizovány.

Pokud před 50 lety měli Američané desetitisíce jaderných zbraní a nyní “jen” tisíce, naskýtá se otázka, kam se ty staré poděly. A stejná otázka platí i pro rozebraný ruský arzenál. Tyto zbraně byly demontovány, uran “naředěn” a pak použit v jaderných elektrárnách.

Jednu dobu až třetina paliva v amerických jaderných elektrárnách byla z jaderných zbraní. V ten moment začal být pravdivý slogan československého uranového průmyslu “náš uran slouží míru”. Tak například jáchymovský uran strávil léta v ruských jaderných bombách,
pak byl dopraven do USA, přetvořen na palivové tyče a “spálen” v jaderné elektrárně.

Nyní je snaha podobně použít i plutonium a v Jižní Karolíně se již staví závod na mírové využití vyřazených plutoniových bomb.

V příštím díle se podíváme na základní technická řešení jaderných zbraní.