Česká armáda mění svůj arzenál. Není sama, zbrojení probíhá po celém světě

Česká armáda prochází změnami. A to i přes to, že ji řídí ministryně v demisi Karla Šlechtová. Ve hře jsou totiž dvě velké akviziční zakázky – na mobilní radary a víceúčelové vrtulníky. Zvyšovat by se měl i počet vojáků na zahraničních misích v Afghánistánu, Iráku a Mali.

Nejaktuálnější jsou právě vrtulníky, kdy současné ruské bitevní stroje Mi-24 (ve flotile jich je na čtyři desítky, pozn. red.) by mělo částečně nahradit 12 nových strojů. Výběrové řízení na zakázku v hodnotě kolem šesti miliard korun by mělo být vypsáno do půle letošního roku. Jedním z důvodů je modernizace této části vojenského letectva, snížení závislosti na ruských náhradních dílech a také zajištění víceúčelovosti strojů.

Další zakázka na dodávku osmi radiolokátorů MADR z Izraele by pak měla Česko přijít na 3,6 miliardy korun. Nicméně dotažení této koupě Šlechtová po nástupu do funkce zbrzdila a vyžádala si vypracování znaleckého posudku.

Další zakázkou by měla být i modernizace samohybných děl Dana a nákup nových houfnic. Podle posledních vyjádření ministryně ale k modernizaci za 1,23 miliardy korun zřejmě nedojde. „Modernizovat je jen kvůli zásobám munice ve skladech, jak je mi odůvodňováno, není řešení ani to neopravňuje případnou veřejnou zakázku,“ citoval server euro.cz Šlechtovou.

Uvidíme tedy, nakolik se bude armádní výbava v Česku měnit.

Společné evropské zbrojení

Výdaje na zbrojení však neutuchají. Společné vyzbrojování dokonce plánuje i Evropská unie, jež by za pár let chtěla financovat vojenské programy ze společného rozpočtu. Podle programu rozvoje evropského obranného průmyslu, který již posuzují europoslanci, by členské státy unie postupně navyšovaly své výdaje na obranu. Zároveň by spolupracovaly v oblastech, ve kterých Evropa zaostává za USA.

Podle informací z Evropského parlamentu by společný obranný rozpočet mohl disponovat každoročně až jednou miliardou eur. Podpora by se měla týkat především nákupů vojenského vybavení a také společných projektů ve vývoji obranných technologií, jako jsou například drony pro dohled nad mořem.

Plán společné evropské obrany oživila EU v roce 1999. O rok později bylo prohlubování evropské spolupráce v této oblasti zakotveno v Lisabonské smlouvě. Samotná realizace ale musela počkat až do současnosti, kdy se zvýšila hrozba terorismu a zhoršily se vztahy mezi unií a Ruskem.

Na zbrojení jde čím dál víc

Debatu ohledně armádních výdajů rozvířilo koncem loňského roku také napětí na Korejském poloostrově.

Jak vyplývá z údajů Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI), celkové světové armádní výdaje za rok 2016 dosáhly 1,686 bilionu dolarů, z toho více než třetinu tvoří výdaje USA.

SIPRI každý rok vydává žebříček SIPRI Top 100 největších společností, které vyrábějí či poskytují služby pro armádní odvětví. Dle žebříčku výnosy těchto sto firem za předloňský rok činily 374,8 miliardy dolarů.

Dosáhly tak prvního růstu od roku 2010, kdy vzrostly oproti předchozímu roku o 1,9 procenta. Oproti roku 2002, kdy SIPRI tento žebříček poprvé vydal, se jedná o nárůst o 38 procent.

TABULKA: Kolik které země vydávají na armádu

Zdroj: SIPRI

Nejvíc spolknou letadlové lodě

Poměrně nákladnou a důležitou položkou armádních výdajů jsou letadlové lodě. Nová britská největší a nejmodernější letadlová loď HMS Queen Elizabeth byla spuštěna na vodu teprve v červnu roku 2017.

Loď dlouhá 280 metrů s výtlakem 65 tisíc tun se stavěla osm let a stála 3,5 miliardy liber. Roční armádní výdaje Velké Británie se přitom od roku 2016 pohybují okolo 44,8 miliardy dolarů, pro letošní rok se předpokládá překonání hranice 45 miliard o téměř půl miliardy.

Tuto loď však provází nejedna kontroverze. Kromě toho, že byla dokončena se zpožděním a vysokým překročením nákladů, sklidilo britské námořnictvo při jejím spuštění posměch kvůli zastaralému operačnímu systému Windows XP. Právě v něm totiž pracují počítače na palubě.

Důležitá položka britského obranného rozpočtu tak může být snadným potenciálním terčem kybernetických útoků. Velitel lodi Mark Deller však novináře ubezpečil, že systémy budou brzy nahrazeny, a vysvětlil to tím, že loď byla objednána před 20 lety.

HMS Queen Elizabeth před slavnostním spuštěním na vodu. Zdroj: Wikipedia/Ministry of Defence

Nedávno navíc britská armáda přiznala, že loď má vadné těsnění u hřídele, což má za následek, že do jedné z hřídelí zatéká. Veřejnost to považuje za ostudu už jen z toho důvodu, že o tom armádní představitelé věděli ještě před spuštěním na vodu, ale snažili se to umlčet, aby nepokazili či jinak nenabourali slavnostní ceremoniál za přítomnosti královny.

Druhou novou britskou letadlovou lodí by měla být HMS Prince of Wales, která je ve výstavbě od května 2011 a zavedení do služby se plánuje na rok 2019. Náklady na výstavbu obou lodí se odhadují na 6,2 miliardy liber, což je výrazný nárůst oproti původním odhadům z roku 2007, jež počítaly s 3,5 miliardy.

Spojené státy platí ještě více

Spojené státy mají aktuálně v provozu 11 letadlových lodí. Ta poslední, USS Gerald R. Ford, byla uvedena do provozu v červenci minulého roku a s náklady 12,9 miliardy dolarů se tak jedná o nejdražší kus vojenského vybavení všech dob. Také kvůli tomu, že náklady na stavbu přesáhly plánovaný rozpočet o 2,4 miliardy dolarů.

USA aktuálně staví letadlovou loď USS John F. Kennedy (CVN-79). Její kýl byl založen v srpnu 2015, spuštění na vodu se plánuje na rok 2020 a zařazení do služby na rok 2022. Tento obr má měřit 337 metrů, pohánět jej budou dva jaderné reaktory, ponese 75 letadel a vrtulníků a obsluhovat jej bude 4 660 lidí.

VIDEO: Ukázka z montování lodi USS John F. Kennedy

Zdroj: YouTube.com

Náklady na stavbu jsou omezeny na 11,4 miliardy dolarů.  Další plánovaná loď USS Enterprise by se měla začít stavět během tohoto roku a její stavba by měla trvat sedm let s odhadovanými náklady okolo 13 miliard dolarů.

Ruská (zastaralá) chlouba

Na první pohled vtipným dojmem může oproti USA působit jediná ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov. I když jej většina ruských vojáků a občanů považuje za chloubu ruské armády, jedná se o velice zastaralý stroj, který provází celá řada technických problémů.

Stavba lodi začala v roce 1983. Na vodu byla spuštěna už o neuvěřitelné dva roky později, ale do výzbroje byla zařazena až v roce 1991 a kompletně dokončena teprve v roce 1995.

Letadlová loď Admirál Kuzněcov na snímku z roku 2012. Zdroj: Wikipedia/mil.ru

Admirál Kuzněcov se o pozornost naposledy přihlásil na přelomu let 2016 a 2017, kdy byl vyslán směrem k Sýrii a zúčastnil se bombardování této země.

Dle různých svědectví se ale více než 30letá historie podepisuje na chodu lodi. V kajutách údajně nefunguje topení, při zapnutých motorech je loď věčně zahalena do černého dýmu a neustále ji doprovází podpůrné plavidlo, které je schopné v případě poruchy Kuzněcova odtáhnout.

I přes to všechno však nelze jeho útočnou sílu podceňovat. Rusové navíc v roce 2015 oznámili smělé plány na stavbu největší letadlové lodi na světě. Pojmout by měla přes sto strojů a mělo by se jednat o první ruskou loď s jaderným pohonem.

Disponovat by měla také parními katapulty pro start stíhacích letounů. Rusové oznámili, že v plánu jsou dokonce čtyři kusy těchto lodí. Jak moc to myslí vážně nebo do jaké míry dělali pouze „ramena“ na znamení své síly, se teprve ukáže. Nicméně je to jen pár týdnů, co Rusko schválilo nový státní program vyzbrojování v letech 2018 až 2027.

Čína nezaostává

Minulý rok spustila na vodu svou letadlovou loď také Čína. Jedná se o první takovou loď, kterou si Čína sama postavila. Stavba lodi začala v roce 2014, sloužit by měla od roku 2020.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Útok Trumpa na Sýrii stál desítky milionů dolarů. Svět za zbraně utrácí daleko víc

Francie, Británie a USA: Od zbraní k využití jádra v civilním provozu

Kalašnikov rozšířil portfolio. Od světoznámých zbraní k suvenýrům

Svou první letadlovou loď koupila Čína v roce 1998 od Ukrajiny, do aktivní služby ji zařadila až v roce 2012. Jedná se o sesterskou loď ruského Admirála Kuzněcova.

Technologická revoluce

Je jasné, že i do zbrojení bude čím dál více promlouvat rozvoj technologií.

Umělá inteligence, autonomní bojové prostředky, drony, nanotechnologické materiály, které umožňují obléct vojákům exoskelety, díky nimž by měli schopnosti nadlidí – to všechno přestává být sci-fi, ale stává se to pomalu realitou ozbrojených sil.

Ostatně snaha mít lepší zbraň než nepřítel byla už od nepaměti jedním z hybatelů pokroku po celém světě.