Co covid-19 v ekonomice změní a co ne? Poučit se můžeme z historického vývoje v Thajsku

Dělat aspoň trochu spolehlivé prognózy ekonomického vývoje pro tento rok je extrémně obtížné. Jednodušší může v tuto chvíli být paradoxně tvorba prognózy pro vzdálenější horizont.

Například může mít smysl hledat odpověď na otázku, které dopady nynějšího dění na ekonomiku budou trvalé: co s námi zůstane i poté, co pandemie zcela odezní a růst ekonomiky se dostane do normálu?

Digitalizace se zrychlí

Je nesporné, že karanténa je obrovským impulsem pro „onlinizaci“ ekonomiky. Tedy pro větší roli komunikace, práce, prodeje, nákupu, zábavy a dalších na dálku, z pohodlí domova.

Na to pak navazuje také větší role výrobců příslušné elektroniky a poskytovatelů rozvážkových, kurýrních a podobných služeb.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: 

Nejsme jen švadleny roušek. Jak nás pandemie posouvá k digitální společnosti

Proč je koronavirová krize spíš podobná španělské chřipce z roku 1918 než finanční krizi v roce 2008?

Jak měřit negativní dopad pandemie na ekonomiku? ČNB nabízí první odhad podle spotřeby elektřiny

Dočasně, nebo nastálo?

Velká část tohoto posunu do online světa je jistě trvalá. Další do značné míry trvalou změnou bude nejspíš větší důraz na systémy ochrany veřejného zdraví včetně vyšších výdajů na zdravotnictví a související výzkum.

Hodně se ovšem mluví také o tom, že se lidstvo z pandemie „navždy poučí“ i z hlediska poptávky po různých typech zboží a služeb.

Nejčastěji se tvrdí, že lidé budou mít strach cestovat, a to zejména do zahraničí, takže na trvalé scvrknutí svého odvětví se mají připravit hlavně cestovní kanceláře či letecké společnosti.

Opatrně s tou evolucí!

Tady bych byl v předvídání „příchodu nového světa“ opatrný. Pomohu si následujícím grafem, který naznačuje, jak se umíme „navždy poučit“.

Konkrétně graf ukazuje, jak lidstvo snížilo svou poptávku po pobytech na jihothajských plážích­ poté, co na nich vlna tsunami o Vánocích 2004 zabila několik tisíc lidí včetně mnoha turistů.

GRAF: Vývoj počtu osob, které přiletěly na letiště Phuket ze zahraničí
Od roku 1995 do roku 2018, v mil. osob

Zdroj: Airports of Thailand

Toto „trvalé poučení“ ve smyslu snížené poptávky vypadá tak, že počet lidí přistávajících na mezinárodním letišti Phuket (které je hlavní destinací pro lety do oblasti jižního Thajska postižené zmíněnou tragédií) se během dvou let vrátil téměř na úroveň roku 2004. Dnes je tento počet pětinásobný!

Jistě lze pro tuto znovunalezenou odvahu najít různá vysvětlení:

(A) Možná že svět celkově zbohatl, lidé začali létat víc a počty cestujících jinam než do Phuketu vzrostly ještě víc; dle dat Světové banky ale celosvětový počet cestujících od roku 2004 do roku 2018 vzrostl ani ne dvakrát.

(B) Thajsko po roce 2004 nainstalovalo nové systémy včasného varování, které — aspoň v očích turistů — výrazně snížily riziko opakování katastrofy. Tuto možnost nižšího vnímaného rizika samozřejmě z jakýchkoli oficiálních dat ani neověříme, ani nevyvrátíme.

(C) Turistům možná prostě postupně otrnulo a riziko tsunami berou podobně (málo) vážně jako do roku 2004.

Přesná příčina návratu turismu na jihothajské pláže ale vlastně ani není podstatná.

Nebojme se návratu na nohy

Důležité je, že změny v celém ekonomickém systému zajistily, že dané odvětví (kterému v prvních dnech po katastrofě zdánlivě hrozilo trvalé scvrknutí) se do dvou let postavilo zpátky pevně na nohy a pokračovalo pak v rychlém růstu.

Podobný návrat k růstu lze v delším období nejspíš čekat i u celosvětového cestovního ruchu po doznění potíží daných nynější pandemií.

Teď jen aby se onoho doznění dnešní cestovky a dopravní firmy dožily a nebylo tak nutné na zelené louce pracně zakládat nové (nebo aby si ty přeživší trh příliš nezoligopolizovaly).