Robotů-vynálezců přibývá. Co si ale s nimi počne patentový systém?

Vynalézavost, kreativita a invence dříve patřily mezi ryze lidské schopnosti. Dnes už ale i umělá inteligence (AI) dokáže plnit úkoly, které v minulosti vyžadovaly lidský přístup.

Ať už jde o komponování hudby, dirigování orchestru, vytváření inovativních nápadů, nebo podávání patentových přihlášek.

VIDEO: Ukázka hudby složené počítačem, která zní jako Bach

Zdroj: YouTube.com

Pokrok ve vývoji umělé inteligence přináší obrovský potenciál pro zvýšení efektivity procesů i úspor napříč všemi průmyslovými odvětvími. Zároveň jsou to právě ony vývojové skoky, které ale přivedly samotnou umělou inteligenci do střetu s mnoha aspekty patentového práva.

Přepište dějiny

Americký patentový zákon, který bývalý americký prezident Abraham Lincoln kdysi označil za jeden ze tří největších úspěchů světových dějin, se otřásá v základech.

Nedostatečná příprava na příchod nové, pokročilé a všudypřítomné technologie v podobě umělé inteligence způsobila, že patentový systém zastarává. Vývoj by mohl vyústit v to, že patentový zákon nedokáže plnit svoji původní funkci.

Mohl by ztratit dokonce i schopnost plnit svůj hlavní cíl, kterým je zvýšení společenského blahobytu prostřednictvím podpory inovací, šíření užitečných technických informací a investování do nových a prospěšných technologií.

Patenty v rukou umělé inteligence

Systém duševního vlastnictví vznikl se záměrem, že „je to nejlepší způsob, jak zvýšit veřejný blahobyt prostřednictvím talentu autorů a vynálezců v oboru vědy a užitných umění“, jak uvádí verdikt Nejvyššího soudu USA v procesu Mazer vs. Stein z roku 1954. Je také jediným politickým mechanismem výslovně uvedeným v ústavě Spojených států na podporu inovací.

Jenže současnost může být přesně opačná. Chybný patentový systém může mít na inovace a sociální blaho výrazně nepříznivé účinky.

Nové cíle pro patentový systém

Tak například pokud systém dovolí, aby vynálezy vytvořené umělou inteligencí byly patentovány bez lidského dohledu, hlavní slovo a veškerou moc získají přední společnosti, které vlastní tyto systémy AI.

Musíme proto najít řešení, jak inovovat samotný patentový systém tak, aby plnil své hlavní funkce a cíle.

Do dialogu se musí zapojit všichni hlavní aktéři v oblasti patentového práva – zákonodárci, soudci, akademici, odborníci a lidé z praxe – vědci, podnikatelé, investoři, technologové a další lidé se znalostmi v oblasti inovací a etiky.

GRAF: Vývoj počtu patentů, které má na svědomí umělá inteligence
Od roku 2000 do roku 2016

Zdroj: Hidemichi Fujii a Shunsuke Manag

Hlavní součásti patentového práva, které čelí disrupci ze strany AI a měly by být předmětem diskuse, jsou tři.

Jednak je nutné prozkoumat, jestli současná norma nevyžaduje změny směrem k podpoře technologických inovací, které využívají systémy umělé inteligence. Zadruhé je klíčová otázka, zda by vynálezy stvořené umělou inteligencí měly být vůbec patentovatelné. Třetím aspektem by mělo být zvážení, jak by měla být posuzována odpovědnost v případě, že umělá inteligence poruší patentové právo.

Čas na změnu

Patentové právo však nezaručuje bezpečnost vynálezcům ve všech oblastech. Například v USA nelze patentovat abstraktní nápady, stejně jako přírodní jevy nebo zákony, které jsou považovány za „základní nástroje vědecké a technologické práce“. Monopol nad nimi by totiž byl pro inovace brzdou.

A oblast „nepatentovatelností“ se dále rozšiřuje. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států z roku 2014 v kauze Alice znesnadnilo získání ochrany i na software a „vynálezy zaváděné do počítačů“.

Výsledkem toho je, že v dnešní době je těžší získat patent i na invenci, která je výsledkem „běžného duševního procesu“, jež se „zrodí v lidské mysli“ nebo jejímž tvůrcem je „člověk s tužkou a papírem v ruce“.

Standard patentové ochrany

Vzhledem k inovativnímu potenciálu technologií umělé inteligence, jejichž cílem je často náhrada lidské činnosti, je nutné určit, zda současná zvýšená úroveň posuzování patentové ochrany podporuje, nebo naopak potlačuje inovace.

VÍCE K TÉMATU:

Ladislav Glogar (MAK): Vylidněné továrny nehrozí, roboty nemá kdo vymýšlet

Mohl by věk robotů představovat novou renesanci?

Autonomní auta či vysavače jsou jen předvojem k autonomním továrnám

Dobrým výchozím bodem pro tyto úvahy jsou současné diskuse o standardu patentovatelnosti předmětu, pokud jde o software. Ale již nyní je třeba brát v úvahu specifika existence umělé inteligence.

Pokud bylo zjištěno, že současná norma má podstatně negativní dopad na technologie umělé inteligence, pak se diskuse musí zaměřit na taková opatření, aby bylo lépe dosaženo hlavních cílů patentového práva.

Diskuse by se rovněž měly zaměřit na nalezení rovnováhy mezi podporou inovací a prosazováním společenských zájmů – všude tam, kde je to možné. Jednou z možností by například bylo omezit pravidla pouze na vynálezy AI, které se týkají oblastí, jako je zdravotnictví, životní prostředí, trestní soudnictví a vzdělávání.

Lidská vs. robotí tvorba

Měly by vůbec být vynálezy stvořené roboty patentovány? Tato otázka ještě nebyla výslovně zodpovězena, protože americké zákony obecně formulují patentovatelnost a novátorství z hlediska lidské tvorby.

Pokud se podíváme do historie amerického patentového práva, už jeden z otců zakladatelů nezávislých států Thomas Jefferson uvedl, že „vynálezce by měl mít právo těžit po určitou dobu ze svého vynálezu výhody“. Tím motivuje ostatní k tomu, aby se zabývali vlastními nápady, jež by mohly být pro společnost užitečné.

Vynález tak vyžaduje koncepci, kterou je „v mysli vynálezce definitivní a trvalá myšlenka úplného a operativního vynálezu, s nímž se obrací na jednotlivce“. Federální soud si tuto definici vyložil tak, že vynálezci, kteří vykonávají tento duševní úkon, musí být fyzickými osobami, nemohou se jimi stát korporace ani vláda.

Celý americký patentový zákon je tak plný odkazů na lidské činy. V době, kdy byl zaveden, ani nebyla potřeba charakterizovat invenční proces jinak než jako činnost prováděnou lidmi, protože žádné jiné kreativní bytosti v té době neexistovaly.

Třicet let s umělou inteligencí

To už ale není pravda. Již v devadesátých letech 20. století přišel počítačový vědec Stephen Thaler s vynálezem pojmenovaným Imagitron, což je umělá neuronová síť (jakýsi výpočetní model používaný v umělé inteligenci), která vytváří a zdokonaluje nové nápady. Na jeho „kreativní stroj“ byl vydán americký patent.

Stejného uznání se dostalo i vynálezu Johna Kozy, který je autorem generického programování – revolučního přístupu k umělé inteligenci schopného vyřešit i složité inženýrské problémy bez účasti člověka.

V obou uvedených případech však nebylo zapojení technologií AI oznámeno Úřadu pro patenty a ochranné známky USA a jako vynálezci byli uvedeni pouze lidé.

I umělá inteligence má svá práva a povinnosti

Udělování patentových práv vynálezům vytvořeným umělou inteligencí může urychlit inovaci, a dokonce umožnit pokroky, které by nebylo možné učinit jen díky lidské vynalézavosti.

Stejně důležité je nicméně uznat potenciální negativní účinky, jako je úpadek či zakrňování lidské inteligence.

A nabízí se i další otázky. Pokud by například vynálezy z „hlavy“ AI byly nakonec považovány za patentovatelné, napomohlo by zkrácení doby pro schválení patentů srovnání podmínek mezi umělou inteligencí a lidskými vynálezci?

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Copyright po čínsku aneb jak se krade unikátní česká technologie pro baterie HE3DA

Otázka odpovědnosti

Jak už byl zmíněno, je třeba nastavit mantinely pro případ porušení patentových práv ze strany umělé inteligence. Kdo by měl zodpovídat za to, když je AI poruší, neboť k tomu má technickou kapacitu?

Měli by to být odpovědní lidé, například uživatel, vývojář či majitel takové AI? A jak by měly být posouzeny náhrady škody? Bylo by spravedlivé, kdyby se AI stala skutečně autonomní?

Umělá inteligence – právnická osoba?

V diskusi o odpovědnosti může sloužit jako užitečný průvodce usnesení Evropského parlamentu. Zvláštní pozornost je v něm věnována diskusi o zavedení povinného systému pojištění nebo uznání AI jako právnické osoby pro občanskoprávní odpovědnost a jiné účely.

Různé stávající rámce odpovědnosti, jako je například striktně nastavená odpovědnost, modely volnosti či produktová odpovědnost, musejí projít důkladnou analýzou. Ať už vzhledem k jejich relativní síle, nebo s ohledem na to, že se zkoumají nové přístupy, aby se zjistilo, zda mohou fungovat efektivněji.

Bílá kniha Světového ekonomického fóra zkoumá také další témata týkající se patentového práva, která by mohla být narušena příchodem umělé inteligence.

Například jaká je role umělé inteligence v definici „odborníka v oboru“, zda je nutné regulovat patentové přihlášky připravené AI, jak je třeba nakládat s obsahy generovanými umělou inteligencí v porovnání s dosavadním stavem techniky a jak sám patentový úřad může AI použít jako pomocný nástroj.

Tyto právní otázky představují náročné úkoly, ale je nezbytné, aby byly proaktivně zkoumány a projednávány příslušnými aktéry a zúčastněnými stranami. Výsledkem by pak měla být účinná řešení vedoucí k podpoře inovací sociálně inkluzivním a eticky odpovědným způsobem.