Cizinci by měli za zdravotní pojištění platit stejně jako čeští občané, říká Robert Kareš z Pojišťovny VZP

Kolem zdravotního pojištění cizinců je poslední dva roky poměrně rušno. V srpnu 2021 prosadili poslanci ANO pětiletý monopol pro Pojišťovnu Všeobecné zdravotní pojišťovny (PVZP). Ta se tak na tuto dobu stala jediným poskytovatelem komerčního pojištění cizinců ze zemí mimo členské státy EU s dlouhodobým pobytem v Česku.

Ve sněmovně nyní leží senátní návrh na zrušení tohoto monopolu, který měl vyřešit problém s tím, že cizincům, kteří přijeli za prací, museli lékaři poskytnout zdravotní péči, aniž měli jistotu, že jim bude proplacena.

„Tehdejší systém nemohl fungovat. Za roční pojistné v rozsahu pár tisíc korun nelze poskytnout plnohodnotnou ochranu jako pojištěnci veřejného zdravotního pojištění. Mezi dvěma skupinami v podstatě stejných lidí se stejným pojistným krytím musí být i podobné ceny,“ říká k tomu v rozhovoru pro Peak.cz předseda představenstva PVZP Robert Kareš.

Na jednu stranu se Kareš nebrání ukončení monopolního postavení PVZP, ale k senátorskému návrhu má výhrady. „Senátní návrh se tváří, že odstraňuje takzvaný monopol PVZP, sekundárně však odstraňuje poměrně zásadní regulace, jako je omezení provizí nebo stanovení požadavků na síť zdravotnických zařízení,“ uvádí.

Ve sněmovně je nyní senátní návrh novely zákona o pobytu cizinců, který si podle předkladatelů klade za cíl zrušit monopol, který dnes vaše pojišťovna má v otázce zdravotního pojištění cizinců. Legislativní návrh podpořila ministerstva zdravotnictví i financí, na druhé straně jej ale odmítl sněmovní Výbor pro zdravotnictví. Jaký tedy podle vás bude další osud tohoto návrhu zákona?

Návrh zákona má za sebou první čtení a projednání ve Výboru pro zdravotnictví. Teď ho čeká druhé čtení. Z mého pohledu by bylo nejhorší variantou přijetí čisté verze senátního znění, to ale mj. výbor nedoporučil. Nyní se totiž skloňuje ve všech pádech monopol, ale nesmíme zapomínat, jaké důvody vedly vládu k tomu, aby toto řešení zvolila. Ostatní komerční pojišťovny se totiž nedokázaly vypořádat s novelou pobytového zákona z roku 2012 a chovaly se k pojištění nad 90 dnů jako k pojištění odkladné péče do 90 dnů.

Novela z roku 2012 ale stanovila rozsah zdravotní péče u pojištění nad 90 dnů v podstatě v rozsahu veřejného zdravotního pojištění, jelikož toto pojištění mělo nahradit veřejné zdravotní pojištění u osob na území Česka – u cizinců s dlouhodobým pobytem bez zaměstnání dle Směrnice ES 109/2003. Tato směrnice říká, že vyloučí-li členský stát skupinu osob pobývajících na jeho území z veřejného systému, je povinen zajistit náhradu minimálně v rozsahu veřejného systému. Úhrada zdravotní péče z tohoto pojištění nad 90 dnů měla být dle této novely z roku 2012 zajištěna bezhotovostně v síti smluvních zdravotních zařízení.

To ale v požadované kvalitě a celorepublikovém rozsahu uměla zajišťovat pouze Pojišťovna VZP, neboť toto pojištění provozovala téměř výhradně od roku 1995 do roku 2006. Připomenu, že do roku 2004 jsme fungovali jako integrální součást VZP. Navíc se zde vyskytovaly velmi vysoké provize ve výši 60 až 80 procent a po různých slevách se pojistné pohybovalo ve výši tři až pět tisíc korun ročně. Z toho upřímně řečeno nelze poskytnout kvalitní plnění, když průměrné náklady na péči jsou v naší zemi asi 27 tisíc korun ročně.

Říkáte, že dříve bylo relativně běžné, že cizinec se v naší zemi mohl pojistit i částkou okolo pěti či šesti tisíc na rok. Když to porovnám s běžnými občany ČR, pak mi není úplně jasné, jak mohl takto pojištěný člověk dostávat stejnou zdravotní péči jako standardní pojištěnec ve veřejném zdravotním systému. Jak to fungovalo?

Nemluvil bych o fungování, protože to nemohlo fungovat. Za roční pojistné ve výši pár tisíc korun zkrátka nelze poskytnout plnohodnotnou ochranu jako pojištěnci veřejného zdravotního pojištění. Přece mezi dvěma skupinami stejných lidí, kteří se liší jen státní příslušností a kteří mají stejné pojistné krytí, musí být i podobné ceny.

Zaznamenal jsem, že jste už v minulosti poukazoval na skutečnost, že předchozí praxe s pojišťováním cizinců v naší zemi nebyla úplně ideální. Když jsem si pročítal starší články v médiích, narazil jsem například na to, že kvůli podvodům ve zdravotním pojišťování cizinců přichází naše země o desítky či možná i stovky milionů ročně. Jak ten systém fungoval?

Ta věc je jednoduchá. Když prodáváte pojistku za pár tisíc korun a máte garantovat téměř stejnou péči, jakou máte třeba vy ve veřejném zdravotním pojištění, musíte udělat vše pro to, abyste v maximální míře užíval výluky. To znamená, že necháte klienta zaplatit a pak mu to z nějakého důvodu neproplatíte nebo zaplatíte v nemocnici jen první garanci úhrady, což je částka okolo 20 tisíc korun. Pak smlouvu vypovíte. V českém zdravotním systému evidují zdravotnická zařízení každoročně dluh asi 30 až 50 milionů korun za neuhrazenou péči. Dále pak asi 170 milionů korun za hotové platby cizinců, což by podle znění pobytového zákona být nemělo. Měla by být bezhotovostní platba.

Podvody, to je věc jiná. Například prodej neevidovaných pojistek nebo platba pojistného v hotovosti, která je jiná než na příjmovém dokladu. To se pak může jednat o podvod, krácení daně nebo praní špinavých peněz. A to už je úplně jiná liga.

Chápu správně, že kvůli těmto podvodům a dluhům došlo k oné změně, která z vaší pojišťovny učinila jediného hráče na trhu, který může pojišťovat cizince? Jak vy sám vnímáte, že bylo zvoleno právě toto řešení? Proč se neotevřel hned od začátku trh třeba i dalším zdravotním pojišťovnám?

Zákonodárci asi chtěli dát druhé dceřiné společnosti zdravotní pojišťovny OZP (Vitalitas) čas se připravit. Tato pojišťovna měla o pojištění cizinců jistě zájem i dříve, ale byla demotivovaná nedobrými tržními praktikami u tohoto produktu.

Proti zdravotní turistice

Cizinci by tedy z logiky věci měli platit přinejmenším stejnou částku jako občan ČR, aby zde nevznikala motivace zdravotní turistiky. Ze světa nyní čteme o příkladech například porodní turistiky v případě Rusek. Příkladů ale může být více. Jak se na to díváte?

Riziková kalkulace je neúprosná. Ceny za pojištění cizinců nad 90 dnů by měly oscilovat jako ceny samoplátců z veřejného zdravotního pojištění. Zdravotní a porodní turistika je velké riziko ze zemí s nižší úrovní zdravotní péče a úhrady, než má ČR. Proti této turistice funguje právě smluvní zdravotní pojištění, které není na rozdíl od toho veřejného nárokové, a je tedy možné zhodnotit zdravotní stav před uzavřením smlouvy.

Dle Ústavy ČR má na bezplatnou péči právo pouze občan země, u cizinců s trvalým pobytem nebo cizinců s dlouhodobým pobytem se zaměstnáním se jde nad rámec ústavy, neboť se přihlíží k trvalé příslušnosti k ČR nebo práci pro zaměstnavatele na území naší země. Dokonce podle rozsudku Ústavního soudu z roku 2017 nemá cizinec s dlouhodobým pobytem právo na bezplatnou péči!

Z debat mezi poslanci občas není úplně zřejmé, zda se u pojištění cizinců hovoří o pojištění při pobytu do 90 dnů a nad 90 dnů. Jaký je v tom vlastně rozdíl?

Rozdíl je zcela zásadní. Pojištění do 90 dnů je klasické cestovní pojištění na nutnou a neodkladnou péči. Určitě to sám znáte, pokud jedete třeba na dovolenou na hory. Pojištění nad 90 dnů je náhradou za veřejné zdravotní pojištění. Musí být sjednáno v rozsahu komplexní péče, musí zahrnovat péči odkladnou, prevenci, profylaxi, vakcinaci, porod a péče dle pobytového zákona má být hrazena bezhotovostně pojišťovnou přímo zdravotnickému zařízení v síti smluvních zdravotnických zařízení. Je to tedy daleko komplexnější pojištění.

Jak se na postavení Pojišťovny VZP dívá antimonopolní úřad?

Pokud mám správné informace, ÚOHS dal k tehdejšímu vládnímu návrhu, který zavedl stávající stav, v roce 2021 kladné stanovisko.

Protiunijní zaklínadlo

Odpůrci současné právní úpravy poukazují na to, že legislativa, která ještě za Babišovy vlády v srpnu 2021 přiřkla vaší pojišťovně na dobu pěti let výhradní postavení pro zdravotní pojištění cizinců, odporuje unijnímu právu. Poukazují na to, že Česká republika je vystavena obřím pokutám. Není tedy z tohoto úhlu pohledu opravdu namístě tento právní stav změnit?

Oponentům tohoto stavu nelze vyčítat snahu vyvinout maximální tlak na změnu všemi prostředky. Vždyť i to jim poradila právní analýza, kterou si nechali zpracovat, a protiunijní zaklínadlo je snad nejrozšířenějším argumentem. Já ale přece jako předseda představenstva dceřiné společnosti veřejnoprávní společnosti nemohu říkat zákonodárcům, jakým směrem se mají vydat.

Doba covidu byla mimořádná a bezprecedentní, nikdo nevěděl, co bude. S pojištěním cizinců byly dlouhodobě problémy a naše Pojišťovna to uměla. Vláda se proto rozhodla jít touto cestou, my jsme činili, co nám bylo zákonem určeno a úkol jsme zvládli. Ročně hradíme zdravotnickým zařízením asi 144 tisíc nároků a ze strany zdravotníků nemáme žádné stížnosti.

Máte pro poslance nějaké doporučení? 

Nyní je na zákonodárcích, jakým směrem se vydají. Zda umožní provozování zdravotního pojištění cizinců nad 90 dnů pouze dceřiným společnostem zdravotních pojišťoven, nebo všem komerčním pojišťovnám. Dovolil bych si pouze doporučení, aby se stanovily formou pozměňovacích návrhů takové parametry, které zajistí, že toto pojištění bude důstojnou náhradou veřejného zdravotního pojištění. Jeho jedinou odlišností by mělo být, že nebude nárokové. Tím zde bude stále bariéra proti riziku zdravotní turistiky.

Pokud se ale změna ušije horkou jehlou, jsem přesvědčen, že budou opět problémy a bude se to zase časem měnit. Přimlouval bych se za kvalitní, dlouhodobé řešení.

Probíhá prý také čilá výměna dopisů mezi Bruselem a Prahou právě ve věci monopolního postavení Pojišťovny VZP. Části těchto dopisů dokonce server Seznam Zprávy publikoval. Vyplývá z nich zhruba to, že Evropská komise se doptává na právní stav a Česká republika tak nějak obecně odpovídá, že to řeší. Tím řešením je právě zmíněný senátní návrh? Nemělo s návrhem přijít třeba ministerstvo zdravotnictví?

Vždy je lepší vládní návrh zákona. Senátu samozřejmě nelze jeho zákonotvornou roli odebírat ani ji zpochybňovat, ale mně osobně u senátní verze vadí zejména zavádění dle mého názoru nadbytečného registru při České kanceláři pojistitelů (ČKP). Ostatně to nedoporučuje ani ministerstvo vnitra ve stanovisku vlády.

Dále mi vadí odstranění omezení provizí, které byly základní prevencí proti návratu nežádoucích praktik a devalvace pojistky na pouhou formalitu pro potřebu získání trvalého pobytu. Chybí mi tam také požadavky na síť zdravotnických zařízení. Myslím si, že bez toho nelze garantovat celorepublikovou síť a bezhotovostní úhrady.

To opravdu nenahradí žádná asistenční služba, jako se to dělá u cestovního pojištění nebo pojištění cizinců do 90 dnů. Tam se ale jedná o urgentní záležitost, u delších pobytů se bavíme o prevenci, vakcinaci a tak dále. Asistenční služba řeší urgentní, neodkladné problémy, posílá na pohotovosti. Jako když se vám na dovolené udělá špatně. Ale toto pojištění má jiné cíle. Ve veřejném pojištění přece také není žádná asistenční služba. Jediný rozdíl mezi veřejným pojištěním a smluvním pojištěním pro cizince nad 90 dnů je, že veřejně vzniká ze zákona a je nárokové, kdežto cizinec musí uzavřít smlouvu a platit pojistné.

A jak je to tedy s komunikací státu s Evropskou komisí?

Co se týče Evropské komise, podle mých informací zaslala Česká asociace pojišťoven stížnost na Evropskou komisi. Ta se dotázala České republiky a ta bez dalšího vysvětlení sdělila, že je v běhu legislativní proces, který přinese změnu. Tak se Komise ptá už jen na vývoj této změny.

Proč se ovšem stát nepokusil problematiku vysvětlit, poukázat na rozdílnost pojištění cizinců do 90 dnů a nad 90 dnů, na substituční charakter za veřejné zdravotní pojištění u pojištění cizinců nad 90 dnů, které zcela zřejmě spadá do prostoru svobody, práva a spravedlnosti, než pod volný pohyb služeb a kapitálu, tak to nevím a nemohu to hodnotit…

Mimořádná doba s covidem a válkou na Ukrajině

Nakolik se do otázky pojišťování cizinců, kteří v naší zemi žijí dlouhodobě promítla pandemie Covidu?

Covid-19 nás samozřejmě zasáhl velmi bolestivě. Hradili jsme covidovou péči cizinců, kompenzovali jsme lékařům zavřené ordinace v důsledku lockdownu, nemohli jsme nabízet cestovní pojištění a tak dále. Čistá výše dopadů na nás byla asi 140 milionů korun. I přes to jsme nakonec skončili v kladných číslech, i když to byl zásah. K tomu nárůst v důsledku výsadního postavení v otázce cizinců a tlak na kapitál. Ale vše jsme ustáli. Jak říkám, solventnost je teď na 167 %, tedy v bezpečné hladině. Čísla hovoří jasně.

Jak se propsala do situace i další klíčová událost posledních let – válka na Ukrajině? Česko se v přepočtu na počet obyvatel stalo jedním z největších příjemců uprchlíků v Evropě. Ti jsou dnes součástí veřejného zdravotního pojištění, ale až – doufejme – válečná situace pomine, co bude s těmi, kteří se rozhodnou v naší zemi zůstat?

Změna je zcela zásadní! Dříve bylo v zemi pár tisíc azylantů. Nyní jich máme statisíce. (podle dat ministerstva vnitra bylo k 1. dubnu v republice celkem 325.742 Ukrajinců s dočasnou ochranou, která jim mj. umožňuje přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění, pozn. red.)

Uprchlíci z Ukrajiny byli zahrnuti do veřejného zdravotního pojištění na základě víza o strpění (viz box vpravo) Po jeho uplynutí budou standardními účastníky veřejného nebo smluvního zdravotního pojištění.

Mohli být klidně klienty smluvního zdravotního pojištění, kdy by za ně stát platil pojistné a pak by po vyhodnocení škodního průběhu mohl dostat miliardovou vratku. Ale rozhodlo se jinak.

Můžete popsat, kdo jsou vlastně ti cizinci ze třetích zemí, které pojišťujete? O jak velkém počtu lidí se bavíme, ze kterých jsou zemí a jak „zatěžují“ náš zdravotní systém?

Jedná se o několik desítek tisíc lidí. Jsou to cizinci s dlouhodobým pobytem bez zaměstnání.

Třicet let v PVZP

Hlavním oborem činnosti PVZP je především oblast cestovního pojištění. Zároveň jste dceřinou společností VZP. Zaznamenal jsem ve veřejném prostoru hlasy, které upozorňují na určité hospodářské nesrovnalosti (nedostatečná kapitálová vybavenost). V jaké ekonomické kondici je tedy tato dcera VZP, kterou řídíte?

Pracuji pro VZP a Pojišťovnu VZP skoro třicet let. Deset let jsem byl ředitelem pojišťovny, sedm let jsem předseda představenstva. Naše činnost nikdy nebyla ve ztrátě. V žádném roce, byť sebeobtížnějším. Základní kapitál jsme navýšili z původních 60 milionů korun na 330 milionů korun, a to ryze z vlastních zdrojů! Tento rok navýšíme na 400 milionů korun. Naše matka (VZP) nemůže kapitál navyšovat, nemá k tomu oporu ve svém zákoně.

Na dividendách jsme zaplatili 156 milionů korun při nulové počáteční investici ze strany VZP ČR. Naše ziskovost byla vždy dobrá. Když jsme nevypláceli dividendy, tak jsme navyšovali kapitál. Naše aktuální solventnost za rok 2022 je 167 procenta a ROE (ukazatel rentability vlastního kapitálu, tedy kolik čistého zisku připadá na jednu korunu investovaného kapitálu, pozn. red.) je na úrovni 18,62 procenta. Zpětinásobili jsme předepsané pojistné. Jsem přesvědčen, že naše pojišťovna je kvalitně řízená neživotní pojišťovna a jsem na ni opravdu pyšný. Je to především o práci všech mých kolegů.

Co vše tedy pojišťujete?

Pojišťujeme zdraví, auta, majetek, odpovědnost, našimi klienty na profesní odpovědnost jsou snad všechny nemocnice. Navíc je to česká společnost s veřejnoprávní matkou. Její hodnota poskočila z původních několika set milionů na miliardy.

Na které další obory činnosti se zaměřujete kromě pojišťování cizinců? A jak se vám jakožto státní pojišťovně daří konkurovat na trhu?

Nejsme státní pojišťovna, ale dceřiná společnost české veřejnoprávní zdravotní pojišťovny. Máme široký licenční rámec, mimo cizinců pojišťujeme asi milion Čechů při cestách do zahraničí. Máme pojištěny snad všechny nemocnice v Česku, 30 až 40 % ambulancí, asi 60 tisíc vozidel. Rosteme trvale již od roku 2013. Máme síť přibližně pěti tisíc zdravotnických zařízení. K tomu nám nepomohla VZP, ale je to výsledek naší smluvní politiky. To může mít časem každá pojišťovna, lékař přece nemá důvod smlouvu s pojišťovnou, byť komerční, nepodepsat.

V oboru se pohybujete už téměř třicet let. Jak těžké je umět si udržet odstup od politiky, udržet si nadhled?

Má třicetiletá praxe je spojená s VZP ČR a Pojišťovnou VZP. Ušli jsme ohromný kus cesty. Obou firem si velmi vážím a jsem moc rád, že jsem zde takovou dobu mohl být. Vzhledem k veřejnoprávní podstatě VZP se mě politika částečně také dotýkala. Jako hluboce věřící člověk, mám určitě nadhled ke všemu pozemskému, neboť je to pomíjivé.

Skoro půl miliardy pro VZP

Proč vlastně vznikla Pojišťovna VZP? Je opravdu nutné, aby měla Všeobecná zdravotní pojišťovna svou dceřinou společnost? Vyplatí se jí nějak vaše činnost? Na jednání Výboru pro zdravotnictví údajně zaznělo z úst senátora Krause, že vaše pojišťovna neplatí své matce v posledních třech letech žádné peníze. Je to tak?

Zmínku pana senátora Krause jsem zaregistroval a překvapila mě. Pan senátor je špičkový lékař a dlouholetý ředitel nemocnice, zkušený člověk. Myslím, že ho někdo tímto výrokem spíše zneužil.

V roce 1995 vznikla sekce komerčního pojištění ve VZP právě proto, aby se postarala o cizince bez veřejného zdravotního pojištění. Naše Pojišťovna tedy pojišťuje cizince od roku 1995, z toho do roku 2006 téměř výhradně, alespoň v oblasti komplexní péče. V roce 2004 se v této činnosti pokračovalo prostřednictvím samostatné dceřiné společnosti. VZP ČR neskládala žádný základní kapitál, použily se přebytky z předchozí komerční činnosti. Z původně úzce specializované pojišťovny se stala poměrně velká, neživotní, univerzální pojišťovna.

Jak se VZP vaše činnost vyplatí?

Pojišťovna VZP představuje pro VZP ČR aktivum v miliardové hodnotě, kterou dále zvyšuje růstem, licenčním oprávněním a růstem kapitálu z výhradně vlastních zdrojů. Od roku 2004 vyplatila Pojišťovna VZP své matce 156 milionů korun na dividendách. VZP navíc pobírá provize za prodej produktů Pojišťovny VZP ve své pobočkové síti.

Pro VZP ČR tedy představujeme miliardové aktivum. Z původně malé pojišťovny vznikla poměrně velká. Od roku 1995 tak VZP získala 456 milionů korun a nemusela do toho nic investovat. Co k tomu více dodat?

(Ne)oprávněná kritika?

Jak jste reagoval na kritiku, která zaznívá především v posledních týdnech, totiž že Pojišťovna VZP zneužívá svého postavení a navyšuje ceny pojištění pro cizince, aby si na jejich úkor zlepšila svůj ekonomický výsledek?

Doporučil bych všem se raději držet věcné debaty a vyvarovat se osobních útoků nebo nefér tvrzení. My jsme naopak v průměru dokonce zlevnili. Průměrná cena na dítě byla 19 tisíc korun a na dospělého v produktivním věku asi 23 tisíc korun, což je stále méně než ve veřejném zdravotním pojištění. Pouze u vyšších věkových skupin jsme zdražili. Byl na nás podán i podnět na ÚOHS, ale vše jsme bezpečně vysvětlili.

Co se týče cizinců, tytam jsou doby, kdy jsme provozovali jen zdravotní produkty. Nyní máme na tento rok plán cca 1,5 miliardy bez cizinců. Navíc my z pojištění cizinců opravdu poctivě platíme péči, takže argumenty o nějakém zneužívání nechápu. Jako český občan si myslím, že cizinec by měl na území Česka platit za stejnou péči stejně, jako platí čeští občané. Má-li někdo jiný názor, já mu ho neberu, ale nesouhlasím s ním.

Jak vnímáte dřívější i nedávné obvinění serveru Kverulant.org o takzvané trafice Jaroslava Faltýnka pro Miroslava Kalouska, který je v dozorčí radě PVZP a místopředsedou představenstva VZP?

Kverulanta jsem okrajově vnímal a lidí se zájmem o veřejné blaho je třeba si opravdu vážit. V tomto případě si ale myslím, že byl opět někým zneužit. Jinak si to neumím vysvětlit. Ty příběhy jsou opravdu neuvěřitelné. Škoda, že se na mě neobrátil, rád bych se s ním klidně sešel, nechal se grilovat, vysvětlil vše, co je třeba. Vždyť my jsme tak kontrolovaní, auditovaní a vykazujeme stále tolika institucím, všechno máme na webu, že já opravdu nemám problém komukoliv cokoliv doložit.

Hrozně mě ale mrzí, že do těchto vyfabulovaných příběhů byli zakomponováni lidé, jako je Miroslav Kalousek, Tom Philipp nebo Halina Trsková, kterých si nesmírně vážím. (Philipp je předsedou správní rady VZP, Trsková místopředsedkyní představenstva PVZP, pozn. red.) Tom Philipp je jeden z neslušnějších lidí, co znám, a Halina Trsková je nesmírně čestný a poctivý člověk, navíc vynikající odborník.

Miroslav Kalousek je jeden z nejvýraznějších polistopadových politiků, který byl navíc do správní rady VZP ČR jmenován koaličním ministrem zdravotnictví profesorem Vlastimilem Válkem a do naší Pojišťovny ředitelem VZP Zdeňkem Kabátkem.

V Poslanecké sněmovně prošel ve třetím čtení návrh, který plánuje zahrnout do veřejného zdravotního pojištění děti cizinců do 18 let věku. Na Výboru pro zdravotnictví se okolo toho také strhla poměrně zajímavá diskuse, přesto to sněmovnou nakonec prošlo celkem hladce. I z vládní koalice ale zaznívaly hlasy o nesystémovém řešení. Víte, co tento návrh bude v praxi znamenat? Dotkne se nějak činnosti Pojišťovny VZP?

Pokusy o rozšíření veřejného zdravotního pojištění o další skupiny osob cizinců s dlouhodobým pobytem se objevují již přes dvacet let. Vždy byly odmítnuty napříč politickým spektrem. Nyní to sněmovna odsouhlasila a nelze to než respektovat. Osobně to ale považuji z mnoha důvodů za velmi špatné řešení.

Je to velmi bezprecedentní zásah, neboť se zde zavádí institut zástupné platby, a ještě v odlišné výši, než mají státní pojištěnci. Jednalo se navíc o takzvaný přílepek k povinné transpozici k úplně jiné problematice. Bylo by samozřejmě nekorektní nezdůraznit, že dětem a zdravotníkům to pomůže, ale riziko toho, že to nebude ekonomicky vycházet, že se to může zneužívat, je zkrátka vysoké.

Navíc je zde jeden velký problém. Dle pobytového zákona bylo pojištění povinné pro získání povolení k pobytu. Když cizinec neplatil, pojišťovna mohla smlouvu ukončit, nahlásila to ministerstvu vnitra a to mohlo zahájit s cizincem řízení. Veřejné zdravotní pojištění je nárokové, vzniká ze zákona, nelze ho tedy ukončit pro neplacení. Navíc zde hrozí riziko diskriminační žaloby – za jedny děti platí stát v cenách státních pojištěnců, za druhé rodiče v cenách samoplátců. Mohlo se to určitě udělat lépe.

Tyto děti byly doposud v systému smluvního pojištění a dopad na tento trh je cca 350 milionů korun.