Proč přistání Američanů na Měsíci vázne? Kvůli penězům

Na povrchu Měsíce do roku 1972 stanulo dvanáct Američanů, od té doby už nikdo. Program Apollo, který dokázal za osm let dostat tam a vrátit opět na Zemi lidskou posádku, ukázal netušené možnosti amerického vesmírného programu.

Od doby, kdy jej v roce 1961 vyhlásil John Fitzgerald Kennedy, se na úspěchu podílelo až 400 tisíc zaměstnanců ve dvaceti tisících firmách a univerzitách. Tímto programem se Spojené státy dostaly v dobývání vesmíru před Sovětský svaz a už jej před sebe do konce studené války nepustily.

Pět procent amerického rozpočtu

Úspěch si ale vyžádal obrovské finanční nároky. Při započtení inflace celý program vyšel v dnešních cenách na 260 miliard dolarů. Rozpočet vesmírné agentury NASA polykal až pět procent celého amerického rozpočtu. A celá polovina směřovala právě do programu Apollo a dobytí Měsíce. S náklady na předchozí program Gemini pak prvenství Američanů na povrchu družice Země přesáhlo 280 miliard dolarů.

Takové finanční možnosti současná NASA rozhodně nemá. Ročně dostává půl procenta z amerického federálního rozpočtu. Zároveň má na starosti mnohem více úkolů a priorit než jen zopakovat přistání na Měsíci.

Program Artemis, který počítá s vybudováním stálé americké mise na Měsíci, za deset let stál americké daňové poplatníky už 90 miliard dolarů. Možná i proto se původní harmonogram neustále posouvá, i když lidstvo disponuje úplně jinými technologiemi než před 60 lety.

Američané už nesoutěží se Sověty

Změnily se samozřejmě i politické kulisy, v 60. letech minulého století Amerika soutěžila se Sovětským svazem. Na pozadí boje o ovládnutí vesmíru se odehrávala i snaha disponovat lepšími technologiemi pro využití ve vojenství. Také proto NASA tehdy získala tak velkorysý rozpočet.

Dnes americká veřejnost naléhavost opětovného přistání na Měsíci nepociťuje. Navíc i program Apollo se brzy ukázal finančně dlouhodobě neudržitelný. Také proto došlo poměrně rychle po prvním úspěchu v roce 1972 k jeho ukončení.

Z těchto důvodů i dnešní program Artemis postupuje mnohem pomaleji než Apollo před šesti dekádami.

Využití programu raketoplánů

Nápad vznikl na konci 90. let 20. století, kdy se chýlil ke konci program vývoje amerických raketoplánů. Pracovníci americké NSA chtěli z tohoto programu – přestože dva z nich skončily tragicky během své mise – využít průmyslové schopnosti a technologická partnerství. Proto se rozhodli zachovat celou výrobní infrastrukturu pro využití v programu Artemis, zejména pro vývoj motorů, připomenul web space.com.

Navíc nový americký program dobytí Měsíce má zcela jiné priority než Apollo před šedesáti lety. Zejména tolerance k riziku je mnohem nižší než v době studené války, takže NASA nechce nic uspěchat.

Politici ani americká veřejnost rozhodně nechtějí připustit mezinárodní blamáž. Chtějí také zabránit tomu, aby se opakovaly katastrofy amerického vesmírného programu. Ať už požár Apolla 1, nebo komplikace mise Apollo 13, případně dva výbuchy raketoplánů s lidskou posádkou Challenger a Columbia.

Artemis má větší ambice

Mise Artemis má také mnohem větší ambice než Apollo. Astronauti mají na povrchu Měsíce strávit až jeden týden, nikoliv jen pár hodin. To však znamená mnohem vyšší nároky na zajištění paliva, vody a jídla. Také vědecké úkoly astronautů budou výrazně rozsáhlejší, což vyžaduje delší a složitější přípravu. Konečným cílem je začít budovat měsíční infrastrukturu, jež umožní trvalou přítomnost lidí, kteří by odtud mohli dále objevovat vesmír.

Americká televize CBS ale varovala, že se celý program Artemis dostává do stále většího časového skluzu, kterého může využít Čína. Šéf NASA Bill Nelson opakovaně tvrdí, že by na jižním pólu mohli být dříve čínští taikonauti než američtí astronauti. Chce tím donutit Kongres, aby na program schválil další finanční prostředky.

Američané měli původně na povrchu Měsíce přistát příští rok, tato fáze programu se ale posouvá. Stejně jako letošní průlet okolo Měsíce s lidskou posádkou. NASA původní harmonogram letos v lednu posunula o další rok.

Čekání na spolehlivou raketu

Čeká se totiž na to, až společnost Elona Muska SpaceX dokončí vývoj nosné megarakety Super Heavy a lodě Starship plus lunárního přistávacího modulu. Už v roce 2021 americká vesmírná agentura podepsala kontrakt se SpaceX za tři miliardy dolarů.

A smlouva vyžaduje, aby celý manévr přistání na Měsíci Muskova firma uskutečnila nejprve bez posádky. Agentura ještě loni podepsala podobný kontrakt se společností Jeffa Bezose Blue Origin na stavbu přistávacího modulu, aby měla více možností, jak na Měsíci přistát.

Jim Free z NASA doplnil, že SpaceX musí opakovaně prokázat, že start a přistání jejich raket jsou bezpečné, aby je mohli využít i astronauti. Stále věří tomu, že lze v roce 2026 na Měsíci s lidmi reálně přistát.

Rostou ale obavy z ceny provozu systému Super Heavy a Starship. Úřadujícího generálního inspektora NASA George Scotta rostoucí náklady znepokojují. „S jistotou lze říci, že bez výrazného snížení nákladů, lepší kontroly nákladů a lepšího plánování není program Artemis při současné finanční trajektorii udržitelný,“ zdůraznil Scott. Jeden start mise Artemis k Měsíci nyní odhaduje na 4,2 miliardy dolarů.