Mise Apollo 11 ožívá. Před půlstoletím poprvé přistáli na Měsíci lidé

Před půlstoletím se odehrál jeden z největších počinů lidstva, 20. července 1969 ve 20.17:40 světového času přistáli Američané na Měsíci. Lunární model Eagle (v překladu orel) s astronauty Neilem Armstrongem a Edwinem Aldrinem se poprvé dotkl povrchu Měsíce a z reproduktoru ve vesmírném středisku NASA v texaském Houstonu zazněla Aldrinova slova: „Signál kontakt.“

Samotné přistání bylo dramatické, neboť automatický přistávací systém naváděl lunární modul do balvany posetého menšího kráteru. Proto řízení převzal velitel Armstrong, kterému se pak podařilo přistát na rovném místě, jež příhodně nazval základnou klidu. Stihl to těsně, v nádržích zbylo pro přistání palivo pouze na 25 vteřin letu.

Za první slova po přistání se tak považují ta Neila Armstronga: „Houstone, tady je základna Tranquility. Orel přistál!“ Pojmenování modulu, jež odkazuje na orla bělohlavého, symbol Spojených států, navrhl Michael Collins, třetí z astronautů Apolla 11, který zůstal ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce.

Šest hodin po „dosednutí“ lunárního modulu vstoupil Armstrong jako první člověk na povrch Měsíce. Po popisu povrchu („vypadá jako velmi, velmi jemně zrnitý… je to skoro prach“) sestoupil ze žebříku lunárního modulu a jako první člověk v historii vkročil do jiného světa.

Nejznámější studiová fotografie posádky Apolla 11. Zleva Neil Armstrong, Michael Collins a Edwin „Buzz“ Aldrin. Foto: NASA

O málo později, 21. července ve 2.56:15 světového času, pronesl legendární větu: „Je to malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo.“ Se zatajeným dechem ho přitom sledoval celý svět. K televizním obrazovkám se tehdy upíraly zraky nejméně 600 milionů lidí.

Armstrong s Aldrinem strávili dvě a půl hodiny navrtáváním měsíčního povrchu, sbíráním kamenů a jiných vzorků, fotografováním a vztyčením americké vlajky. Poté odstartovali zpět k velitelskému modulu a zpět na Zemi přistáli 24. července 1969 v Tichém oceánu. Jejich cesta trvala nezapomenutelných osm dní.

Najednou jsem si uvědomil, že ten malý krásný modrý hrášek, co vidím, je planeta Země. Přesto jsem si nepřipadal jako obr, ale naopak velmi, velmi malý.

Připomeňme si několik méně známých faktů pojících se s velitelem mise Apollo 11 Neilem Armstrongem a jeho cestou za vesmírným dobrodružstvím.

Lunární modul mise Apollo 11 dosedl na povrch Měsíce před půlstoletím. Foto: NASA

Knipl ovládal dřív než volant

Nespoutanost se zemí pocítil Neil Armstrong už ve dvou letech, kdy ho jeho otec vzal poprvé na letecké závody. Od té chvíle propadl letadlům. Do pilotní kabiny usedl o čtyři roky později. V průběhu dospívání stavěl letecké modely, které neustále vylepšoval. K tomuto účelu si dokonce doma ve sklepě postavil větrný tunel, v němž testoval a zdokonaloval aerodynamiku jím sestrojených modelů letadel.

Do kurzů letectví se přihlásil v sedmi letech, vydělával si na ně sekáním trávy na hřbitově. Pilotní průkaz získal už v 15 letech, ještě dříve, než vůbec směl řídit auto.

Od první třídy základní školy bylo zřejmé, že Armstrong nad svými vrstevníky vyčnívá svojí inteligencí. Nadání a zapálení pro letecké inženýrství ho nasměrovalo na Purduovu univerzitu. Studium mu sponzorovalo námořnictvo USA v rámci tzv. Hollowayova plánu. Výměnou za to musel mezi druhým a třetím ročníkem odsloužit tři roky u námořnictva jako námořní letec.

Armstrong a Aldrin vztyčili na povrchu Měsíce americkou vlajku. Podařilo se jim ji zapíchnout jen 20 cm pod povrch. Foto: NASA

Sestřelili ho v Koreji

Své pilotní schopnosti prokázal v korejské válce, kam byl povolán v srpnu 1951. Třetího září jeho stroj zasáhly korejské střely. Ve snaze získat kontrolu nad letadlem vrazil do šestimetrové věže, která vytvořila metrovou trhlinu na křídle. Navzdory tomu ale zvládl doletět nad vlastní území, kde se katapultoval. Během nasazení v Koreji se zúčastnil 78 bojových letů, za něž získal řadu ocenění včetně Letecké medaile a Zlaté hvězdy.

Poté, co na Univerzitě v Jižní Kalifornii dokončil studium leteckého inženýrství, se stal zkušebním pilotem na Edwardsově základně v Kalifornii. Létal v upravených bombardérech, poté se dostal k raketovým letadlům.

Roku 1962 měl nalétáno přes 2 450 hodin. Během svého života se proletěl ve více než dvou stech typů leteckých a vesmírných strojů. Nejrychleji letěl 3 989 mil za hodinu, čímž pětinásobně překonal rychlost zvuku.

V roce 1966 byl zařazen do vesmírného programu NASA. Postupně se stal velícím pilotem na misích do vesmíru Gemini 5, Gemini 8 a Gemini 11, které proběhly od srpna 1965 do března 1966.

Toulal se „po hvězdách“ a přistál na Měsíci

Mise Apollo 11 započala 16. července 1969 startem z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral. Loď Apollo byla ve srovnání s předchozími typy Gemini poměrně prostorná, což nejvíce ocenil právě Armstrong, který překvapivě od dětství trpěl kinetózou a nevolnostmi. Let k Měsíci si trojlístek astronautů zpříjemňoval mimo jiné i poslechem Dvořákovy symfonie Novosvětská.

Dosud nezveřejněné audio- i videozáznamy z příprav letu na Měsíc přinese premiéra dokumentu Apollo: Ztracené záznamy, který odvysílá 21. července 2019 ve 22 hodin Discovery Channel. Film obsahuje záběry z množství různých zdrojů včetně výzkumných center NASA, národního archivu a zpravodajství té doby a přinese nevšední pohled do zákulisí vyčerpávajících příprav, které předcházely vyslání prvních lidí na Měsíc.

Po návratu z vesmíru museli astronauté strávit 18 dní v karanténě. Vědci se totiž obávali, aby z vesmíru nepřivezli nějaké neznámé patogeny.

Neil Armstrong při toulkách po Měsíci. Foto: NASA

Byl to tichý hrdina a dobrodruh

Z posádky Apolla 11 se po návratu staly adorované hvězdy. Na jejich cestách po světě je vítaly davy fanoušků, jejich popularita vystřelila možná až za samotný Měsíc. I proto se Armstronga snažili na svou stranu získat republikáni i demokraté. On si ale odmítal „ušpinit ruce“ politikou a do žádné ze stran nevstoupil.

Mise Apollo 11 byla jeho posledním vesmírným dobrodružstvím, do kosmu se poté už nikdy nepodíval, přesto nadále spolupracoval s NASA. Jako člen komise se podílel i na vyšetřování nehody raketoplánu Challenger. Později vyučoval letecké inženýrství na univerzitě v Cincinnati.

Dobrodružný duch v jeho těle sváděl boj i na Zemi, možná i proto uspořádal výpravu do Ekvádoru, kde se snažil rozklíčovat tajemství tzv. železné knihovny. Hluboko v nepřístupném terénu ekvádorských And se rozprostírá obří jeskynní systém, který údajně skrývá podivný pozůstatek mimozemské civilizace. S úspěchem se bohužel nesetkal, nebyl však první ani poslední.

V roce 1991 mu během několika měsíců zemřeli oba rodiče a Armstrong utrpěl slabý srdeční záchvat. Problémy se srdcem musel řešit operací. Na následné komplikace 25. srpna 2012 zemřel.

Jeho popel byl rozptýlen v Atlantském oceánu během pohřební ceremonie, která se konala na palubě raketového křižníku USS Philippine Sea.

Věřím, že každý člověk má předem určený počet srdečních tepů. Nehodlám promarnit ani jeden z nich.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: 

Kauza lithium se vrací aneb Proč se ČEZ pustí i do těžby vzácného kovu?

Změna klimatu svět vytrestá ztrátou bilionů dolarů. Nejvíce postihne Indii

Petr Volný (Upvest): Chceme být standardem alternativního financování pro developery i šancí pro drobné investory