V Praze je Uber legální a v Brně je zakázán. Jak je to možné?

Krajský soud v Brně nedávno opětovně zakázal společnosti Uber provozovat činnost na území města. Podle soudu je Uber fakticky taxislužba, a musí tedy splňovat všechny právní předpisy, které se na tyto služby vztahují.

V Praze ale soudy Uber zatím podržely. V červenci roku 2016 Městský soud v Praze odmítl návrh na předběžné opatření, jímž by byla činnost Uberu zakázána. Dva roky po vstupu Uberu na pražský trh je podle něj na podání takového návrhu příliš pozdě.

V listopadu téhož roku soud rozhodl, že řidiče služby UberPop nelze pokutovat, protože neexistuje žádný právní předpis, který by využívání této mobilní aplikace zakazoval.

Naopak služba Taxify, jež je estonskou obdobou nizozemského Uberu, takové štěstí neměla. Městský soud ji totiž prostřednictvím předběžného opatření v květnu roku 2017 zakázal.

Boj o Prahu ještě přijde

Uber však v Praze vyhráno nemá. Návrh na předběžné opatření soud odmítl z formálních důvodů, nezabýval se jádrem věci.

Pražští taxikáři připravují proti Uberu i klasickou soukromoprávní žalobu, o které může soud rozhodnout zcela jinak. Zrušení pokuty pro řidiče Uberu se rovněž nedá interpretovat jako rozhodnutí o legalitě samotného Uberu. Je tedy možné, že v budoucnu bude zakázána služba UberPop i v Praze.

Nelze proto tvrdit, že soudy v Praze Uber povolují a soudy v Brně ho naopak zakazují, situace je komplikovanější.

Přestože se pražské soudy ve skutečnosti nepřou s těmi brněnskými na věcné rovině, pořád zůstává legalita činnosti Uberu značně sporná.

Česká právní bitva o Uber se odehrává v kontextu obdobných soudních sporů po celém světě. V Bulharsku ho zakázal nejvyšší správní soud, v Dánsku byl zakázán legislativní cestou. Naopak Belgie jde cestou nastavení jasných pravidel pro celou sdílenou ekonomiku, tedy i službu Uber.

Co vše patří do sdílené ekonomiky?

Jádrem sporu o legalitu služeb typu Uber je otázka, co je a co už není sdílená ekonomika.

Pro ilustraci dobře poslouží srovnání Uberu se službou BlaBlaCar, která do sílené ekonomiky jednoznačně spadá. Jedná se o digitální platformu, jež organizuje spolujízdu automobilem. Spojuje ty, kteří nabízejí volné místo na určité trase, s těmi, kdo by se chtěli svézt.

Řidiči cestu podniknou tak jako tak, mohou však prostřednictvím spolujízdy snížit svoje náklady nabráním dalšího člověka, který se na jejich proplacení bude podílet.

Uber se od BlaBlaCar značně liší. Hlavním rozdílem je vztah nabídky a poptávky. Zatímco řidič zaregistrovaný na BlaBlaCar nabídne možnost přidat se na dopředu pevně stanovené trase, řidiči Uberu čekají na poptávku ze strany zákazníků a až na tu reagují.

Nesdílí tedy ve skutečnosti místo v autě jako u klasické spolujízdy, ale svůj volný čas (spojený se službou cesty autem).

Představa o sdílení času navíc platí pro Uber jen částečně. Podstatná část řidičů pro něj totiž pracuje na plný úvazek.

Rozdílné jsou i cíle obou platforem. Zatímco u spolujízdy zprostředkované službou BlaBlaCar jde především o snižování nákladů na cestu, cílem společnosti Uber i jejích řidičů je dosahování zisku.

UBERU JSME SE VĚNOVALI ZDE: Vše, co jste chtěli vědět o Uberu (ale báli jste se zeptat)

Podnikání, nebo sdílení?

Ilustrativní srovnání BlaBlaCar a Uberu můžeme zobecnit asi takto:

Sdílená ekonomika je v současnosti poměrně volný pojem a teprve probíhá debata o tom, jaké jsou její podstatné definiční znaky a jaký druh činnosti pod ni spadá.

Část služeb sdílené ekonomiky se blíží obecnému významu slova „sdílet“, které si spojujeme převážně se solidaritou v rodině nebo širší komunitě (samozřejmě s tím rozdílem, že sdílení probíhá nově prostřednictvím digitálních platforem).

Jiné služby sdílené ekonomiky se ale posouvají od modelu solidarity směrem ke klasickému podnikání včetně účelu dosahování zisku.

Zvlášť v prostoru nedostatečné právní úpravy je pro soudy obtížné hledat hranice mezi téměř neregulovanou sdílenou ekonomikou a jasnými pravidly svázanými s klasickým podnikáním.

VÍCE O SDÍLENÉ EKONOMICE NA PEAK.CZ:

Přestaňte šetřit! Po roce 2030 se už vlastní auto nevyplatí

Sdílená ekonomika v Číně má i svoji odvrácenou tvář

Brněnské odůvodnění

Nyní se můžeme vrátit ke konkrétním důvodům, které vedly brněnský soud k zákazu Uberu. Krajský soud v Brně ve svém předběžném opatření ze dne 17. 7. 2017 poměrně úzce definoval pojem sdílené ekonomiky:

„…v případě sdílené ekonomiky se nejedná o cílené poskytování služeb za účelem zisku. Soud má za to, že v případě sdílené ekonomiky se jedná o činnost, kdy nepodnikatel nabízí nějakou službu nepodnikateli za účelem eliminace vzniklých nákladů…“

Fungování společnosti Uber (na rozdíl například od služby BlaBlaCar) do takové definice nespadá.

Brněnský soud ho tedy považuje za klasické podnikání, které musí splňovat všechny náležitosti taxislužby, jako jsou například značení automobilu štítkem s nápisem TAXI, používání taxametru či povinnost řidičů, aby měli splněné speciální zkoušky.

Uber tyto podmínky nenaplňuje, a je tak zvýhodněn vůči ostatním taxislužbám.

Soud nakonec uzavřel, že se jedná s vysokou pravděpodobností o nekalou soutěž, a činnost společnosti Uber předběžně zakázal, než bude ve věci rozhodnuto.

Co tedy s Uberem?

Jednu zásadní otázku ale soudní pře kolem Uberu zodpovědět nemohou: je vůbec účelné, abychom po této službě chtěli veškeré náležitosti, které musí plnit taxislužba?

I když auta řidičů Uberu nemají taxametr, jeho funkci plně nahrazuje mobilní aplikace.

Označení nápisem TAXI rovněž není účelné, protože služba Uber je určena jen těm, kdo si ji objednají skrze mobilní aplikaci. A neexistuje legitimní důvod, proč by řidiči Uberu museli své služby nabízet široké veřejnosti.

Naopak u povinnosti zvláštních zkoušek pro řidiče či povinnosti evidence vozidla opodstatněnost trvá.

ROZHOVORY (NEJEN) O SDÍLENÉ EKONOMICE:

Martin Pejša (Creative Dock): Chceme „bořit“ odvětví, která volají po změně

Marek Orawski: Nejsem megaloman, chci jen dělat slušný pojišťovací byznys v Česku

Edward Meegan (HoppyGo): Nejtěžší je přesvědčit lidi, že své auto mohou půjčit cizím

Inspirace se nabízí

Případná právní regulace služeb typu Uber by tedy měla upustit od bezhlavého vynucování povinností, které už jsou moderními technologiemi překonané. Naopak má umožnit vymáhání těch povinností, jež stále ještě opodstatněné jsou.

Inspirací může být například Belgie. Ta jde cestou zavedení nového typu podnikání, jedná se o „podnikatelskou činnost malého rozsahu“, která se může odehrávat pouze v rámci digitální platformy, jakou je například i Uber.

Podnikatelská činnost malého rozsahu je ohraničena příjmem 5 000 eur ročně.

Pro podnikání pod touto hranicí příjmu platí jiná, mírnější pravidla než pro podnikání „klasické“.