Kvantitativní uvolňování už tu pár let běží. Co až se změní v kvantitativní utahování?

Samozřejmě že leckde již kolují vyšperkované seznamy hlavních rizikových událostí, které by měly otřást finančními trhy v tomto roce.

I my bychom jistě mohli dát dohromady několik faktorů, na něž bude třeba si dát pozor, nicméně spíše zopakujeme to hlavní riziko, kterým se straší sice již několik let, ale v tomto roce může být konečně relevantnější.

Novým fenoménem se může stát stahování peněz z dluhopisových trhů ze strany hlavních centrálních bank.

Nejen úrokové sazby

Jde o to, že úrokové sazby ve vyspělých zemích – zejména v USA, eurozóně či Kanadě a Velké Británii – se mohou z řady důvodů pohnout vzhůru.

Kromě toho, že se mohou tlačit vzhůru oficiální úrokové sazby, může se dostat do hry zcela nový fenomén, jímž je stahování peněz z dluhopisových trhů ze strany hlavních centrálních bank.

Připomeňme, že Fed tak již činí, ale jeho „kvantitativní utahování“ je stále více kompenzováno tiskem peněz ze strany ECB a Bank of Japan. Tato konstelace se nicméně začne zvolna měnit ve druhém čtvrtletí roku, respektive v jeho druhé polovině.

Tehdy by měla ECB od nákupu dluhopisů zcela upustit a Fed by v té době měl z trhů stahovat okolo 30–40 miliard dolarů měsíčně.

Čekání na volatilitu

V tu chvíli se skutečně ukáže, jak který trh dokáže stát na vlastních nohou, bez berličky tištěných peněz ze strany hlavních centrálních bank. Že se to neobejde bez nárůstu volatility, je přitom vcelku jasné, otázka pouze je, kdy přesně to přijde.

Samozřejmě že finanční svět bude pln i dalších rizik, jako jsou třeba volby v Itálii, nečitelný stav čínské ekonomiky či třeba geopolitická rizika spojená s Íránem či Severní Koreou.

Nicméně jestli je něco opravdu čitelného, co může globální trh rozkolísat, je to přechod ke starému „normálu“, kdy centrální banky neposílají na trhy doping v podobě nákupů aktiv za desítky miliard eur.